USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

24. října 2014

Věc F‑14/10 DEP

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení – Zastoupení orgánu advokátem – Odměna advokáta – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Žádost o přiznání úroků z prodlení“

Předmět:      Návrh na určení výše nákladů řízení podaný Evropskou komisí podle čl. 92 odst. 1 tehdy platného jednacího řádu v souvislosti s usnesením Marcuccio v. Komise (F‑14/10, EU:F:2011:99).

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů řízení, kterou L. Marcuccio nahradí Evropské komisi z titulu nákladů, jejichž náhradu lze přiznat ve věci F‑14/10, Marcuccio v. Komise, činí 5 065 eur. Z částky uvedené v bodě 1 běží úroky z prodlení ode dne doručení tohoto usnesení do dne její úhrady, vypočtené na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace platné v první kalendářní den měsíce, ve kterém má být daná úhrada splatná, zvýšené o tři a půl procentního bodu.

Shrnutí

Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Odměna, kterou uhradil orgán svému advokátovi – Zahrnutí – Údaje, ke kterým je třeba přihlédnout při určení výše nákladů řízení

(Statut Soudního dvora, čl. 19 první pododstavec a čl. 7 odst. 1 přílohy I)

Jak vyplývá z čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, který se na Soud pro veřejnou službu použije na základě čl. 7 odst. 1 přílohy I uvedeného statutu, mohou unijní orgány využít pomoci advokáta. Odměna advokáta tedy spadá pod pojem „nutné výdaje vynaložené v souvislosti s řízením“, aniž by orgán musel prokazovat, že taková pomoc byla objektivně opodstatněná.

Co se týče určení výše, do které lze přiznat náhradu odměny advokáta, není unijní soud oprávněn určit odměny dlužné účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit částku, do jejíž výše může být přiznána náhrada této odměny od účastníka řízení, kterému byla uložena náhrada nákladů řízení. Při rozhodnutí o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu případnou dohodu uzavřenou v této souvislosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

V témže smyslu nemá paušální povaha odměny vliv na to, jak Soud pro veřejnou službu posoudí částku vymahatelnou z titulu náhrady nákladů řízení, jelikož soud se opírá o ustálená kritéria stanovená judikaturou a o přesné údaje, které mu musí poskytnout účastníci řízení. I když neposkytnutí takových informací nebrání Soudu pro veřejnou službu v tom, aby na základě spravedlivého posouzení stanovil výši přiznatelné náhrady nákladů řízení, dostává se tím do situace, ve které nevyhnutelně musí požadavky navrhovatele posoudit striktně.

Mimoto v případě neexistence unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, je soud povinen volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze řízení, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

Konečně, výše přiznatelné náhrady odměny advokáta dotčeného orgánu nemůže být určena bez přihlédnutí k práci vykonané útvary tohoto orgánu ještě před samotným podáním žaloby k Soudu pro veřejnou službu. Jelikož je přípustnost žaloby podmíněna podáním stížnosti a jejím zamítnutím orgánem oprávněným ke jmenování, útvary orgánu se totiž v zásadě podílejí na vyřizování sporů ještě před tím, než jsou předloženy Soudu pro veřejnou službu.

(viz body 17 až 21)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: usnesení Marcuccio v. Komise, T‑278/07 P-DEP, EU:T:2013:269, bod 20, a Marcuccio v. Komise, T‑366/10 P-DEP, EU:T:2014:63, bod 33 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: usnesení Chatzidoukakis v. Komise, F‑84/10 DEP, EU:F:2014:41, body 21 až 24 a citovaná judikatura