Language of document : ECLI:EU:F:2010:171

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

16. prosince 2010

Věc F‑25/10

AG

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Propuštění po skončení zkušební doby – Zjevná nepřípustnost – Zmeškání lhůty pro podání žaloby – Oznámení doporučeným dopisem s dodejkou“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AG domáhá zejména zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 14. května 2009, jímž byla žalobkyně propuštěna po skončení zkušební doby, a rozhodnutí Parlamentu ze dne 21. prosince 2009, kterým byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému rozhodnutí, a toho, aby byla Parlamentu uložena povinnost nahradit újmu, kterou údajně utrpěla v důsledku těchto rozhodnutí.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobkyně ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Žaloba – Lhůty – Výchozí bod – Oznámení – Pojem

(Služební řád, čl. 90 odst. 2)

Je-li rozhodnutí oznámeno doporučeným dopisem s poštovní dodejkou, má se za to, že se s ním jeho adresát na základě podpisu na poštovní dodejce obeznámil. Nemůže-li být převzetí doporučeného dopisu potvrzeno jeho adresátem z důvodu, že tento adresát, nepřítomný v místě svého bydliště v okamžiku, kdy se tam dostavil poštovní doručovatel, nepřijal žádná opatření ani nevyzvedl dopis ve lhůtě, po kterou je dopis u poštovní služby obvykle uložen, musí být rozhodnutí považováno za řádně doručené adresátovi po uplynutí této lhůty.

Domněnka, že rozhodnutí bylo adresátovi oznámeno po uplynutí obvyklé lhůty, po kterou je doporučený dopis u poštovní služby uložen, ovšem nemá absolutní povahu. Uplatnit ji totiž lze jedině tehdy, prokáže-li administrativa, že oznámení doporučeným dopisem bylo řádné, zejména že došlo k oznámení o uložení zásilky na poslední adrese uvedené adresátem. Kromě toho není tato domněnka nevyvratitelná. Adresát se může snažit prokázat, že se o oznámení o uložení zásilky nemohl užitečně dozvědět, zejména ze zdravotních důvodů anebo z důvodu vyšší moci nezávislé na jeho vůli.

Nepřítomnost odůvodněnou pouhou dovolenou ovšem nelze považovat za legitimní důvod, který by bránil této domněnce doručení. Pokud by tuto domněnku mohly vyvrátit čistě osobní důvody, mohl by si adresát aktu do jisté míry sám zvolit okamžik, kdy má za to, že se s ním skutečně obeznámil.

Domněnka doručení přitom nijak nezasahuje do práva na účinný procesní prostředek, zejména do práva na předvídatelnost norem, jimiž se musí řídit přístup k unijnímu soudu. Lhůta k podání žaloby v trvání tří měsíců a deseti dnů je totiž dostatečně dlouhá na to, aby nepřítomnost z důvodu dovolené nebyla na újmu možnosti podat žalobu.

(viz body 41 až 44, 48 a 50)