ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
7. března 2013(*)
„Kasační opravný prostředek – Vnější vztahy – Dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě – Nařízení (EHS) č. 2408/92 – Přístup leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství – Články 8 a 9 – Oblast působnosti – Výkon provozních práv – Rozhodnutí 2004/12/ES – Německá opatření týkající se přibližování se k letišti v Curychu – Povinnost odůvodnění – Zákaz diskriminace – Proporcionalita – Důkazní břemeno“
Ve věci C‑547/10 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 19. listopadu 2010,
Švýcarská konfederace, zastoupená S. Hirsbrunnerem, Rechtsanwalt,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Evropská komise, zastoupená T. van Rijnem, K. Simonssonem a K.‑P. Wojcikem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
podporovaná:
Spolkovou republikou Německo, zastoupenou T. Henzem, jako zmocněncem, ve spolupráci s T. Masingem, Rechtsanwalt,
Landkreis Waldshut, zastoupeným M. Núñez Müllerem, Rechtsanwalt,
vedlejšími účastníky řízení v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), vykonávající funkci předsedkyně senátu, K. Lenaerts, E. Juhász, T. von Danwitz a D. Šváby, soudci,
generální advokát: N. Jääskinen,
vedoucí soudní kanceláře: M.-A. Gaudissart, vedoucí oddělení,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. dubna 2012,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 13. září 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Švýcarská konfederace domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 9. září 2010, Švýcarsko v. Komise (T‑319/05, Sb. rozh. s. II‑4265, dále jen „napadený rozsudek“), kterým tento soud zamítl její žalobu na zrušení rozhodnutí Komise 2004/12/ES ze dne 5. prosince 2003 o použití čl. 18 odst. 2 první věty dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě a nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 (Věc TREN/AMA/11/03 – Německá opatření týkající se přibližování se k letišti v Curychu) (Úř. věst. 2004, L 4, s. 13, dále jen „sporné rozhodnutí“).
Právní rámec
Dohoda mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě
2 Článek 1 dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací, podepsané dne 21. června 1999 v Lucemburku, schválené jménem Společenství rozhodnutím Rady a Komise 2002/309/ES týkajícím se dohody o vědeckotechnické spolupráci ze dne 4. dubna 2002 o uzavření sedmi dohod se Švýcarskou konfederací (Úř. věst. L 114, s. 1; Zvl. vyd. 11/41, s. 89, dále jen „dohoda ES‑Švýcarsko o letecké dopravě“), stanoví:
„1. Tato dohoda stanoví pro smluvní strany pravidla v oblasti civilního letectví. Tato ustanovení se nedotýkají pravidel obsažených ve Smlouvě o ES, a zejména stávajících pravomocí Společenství podle pravidel hospodářské soutěže a prováděcích předpisů k těmto pravidlům, jakož i podle příslušných právních předpisů Společenství uvedených v příloze této dohody.
2. Za tímto účelem platí ustanovení této dohody a ustanovení nařízení a směrnic uvedených v příloze za dále uvedených podmínek. Pokud se ve své podstatě shodují s odpovídajícími pravidly Smlouvy o [ES] a s právními předpisy přijatými k provedení uvedené smlouvy, mají být tato ustanovení při svém používání a provádění vykládána v souladu se souvisejícími rozsudky a rozhodnutími Soudního dvora a Komise Evropských společenství vydanými přede dnem podpisu dohody. Rozsudky a rozhodnutí vydané po dni podpisu dohody budou Švýcarsku zprostředkovány. Za účelem zajištění řádného fungování dohody určí smíšený výbor na žádost kterékoli smluvní strany důsledky těchto pozdějších rozsudků a rozhodnutí.“
3 Článek 2 dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě zní následovně:
„Ustanovení dohody a její přílohy platí v rozsahu, v jakém se týkají letecké dopravy nebo záležitostí přímo souvisejících s leteckou dopravou, jak je uvedeno v příloze této dohody.“
4 Článek 3 této dohody stanoví:
„V rámci předmětu úpravy této dohody, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána diskriminace z důvodů státní příslušnosti.“
5 Článek 15 odst. 1 uvedené dohody stanoví:
„S výhradou ustanovení nařízení Rady (EHS) č. 2408/92 [ze dne 23. července 1992 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství (Úř. věst. L 240, s. 8; Zvl. vyd. 07/01, s. 420)] uvedených v příloze této dohody platí, že:
– leteckým dopravcům Společenství a Švýcarska se poskytují provozní práva mezi kterýmkoli místem ve Švýcarsku a kterýmkoli místem ve Společenství,
[...]“
6 Podle článku 18 téže dohody:
„1. Aniž je dotčen odstavec 2 a kapitola 2, odpovídá každá smluvní strana na svém území za řádné provedení dohody, a zejména nařízení a směrnic uvedených v příloze.
2. V případech, které by mohly ovlivnit leteckou dopravu povolenou podle kapitoly 3, jsou orgány Společenství vybaveny pravomocemi svěřenými jim ustanoveními nařízení a směrnic, jejichž uplatňování je výslovně potvrzeno v příloze. Pokud však Švýcarsko přijalo nebo hodlá přijmout opatření k ochraně životního prostředí podle čl. 8 odst. 2 nebo podle článku 9 [nařízení č. 2408/92], rozhodne smíšený výbor na návrh některé smluvní strany, zda jsou uvedená opatření v souladu s dohodou.
[...]“
7 Na základě článku 20 dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě spadají všechny otázky týkající se platnosti rozhodnutí přijatých orgány Společenství na základě jejich pravomocí v rámci této dohody do výlučné pravomoci Soudního dvora Evropských společenství.
8 Podle přílohy uvedené dohody, jestliže akt uvedený v této příloze obsahuje odkaz na členské státy Evropského společenství nebo na požadavek spojení s nimi, má se pro účely této dohody za to, že se odkaz vztahuje rovněž na Švýcarskou konfederaci nebo na totožný požadavek spojení se Švýcarskou konfederací.
9 Tato příloha se týká zejména nařízení č. 2408/92.
Nařízení č. 2408/92
10 Článek 2 nařízení č. 2408/92 zní následovně:
„Pro účely tohoto nařízení se
[...]
f) ‚provozním právem‘ rozumí právo leteckého dopravce přepravovat cestující, náklad nebo poštovní zásilky na letecké trase mezi dvěma letišti Společenství;
[...]“
11 Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:
„S výhradou tohoto nařízení povolují členské státy leteckým dopravcům Společenství výkon provozních práv na trasách ve Společenství.“
12 Článek 8 odst. 1 až 3 uvedeného nařízení stanoví:
„1. Tímto nařízením není dotčeno právo členského státu regulovat bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo totožnosti leteckého dopravce rozdělení provozu mezi letišti v rámci letištního systému.
2. Výkon provozních práv podléhá vyhlášeným pravidlům Společenství, státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů.
3. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu Komise přezkoumá použití odstavců 1 a 2 a ve lhůtě jednoho měsíce od obdržení žádosti a po konzultaci s výborem podle článku 11 rozhodne, zda může členský stát nadále používat toto opatření. Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům.“
13 Článek 9 téhož nařízení stanoví:
„1. Existují-li závažné problémy přetížení nebo závažné problémy s životním prostředím, odpovědný členský stát může s výhradou tohoto článku uložit podmínky pro výkon provozních práv, omezit jej, nebo odmítnout, zejména pokud mohou jiné druhy dopravy poskytnout služby uspokojivé úrovně.
2. Opatření přijatá členským státem podle odstavce 1
– jsou bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo totožnosti leteckého dopravce,
– mají omezenou dobu platnosti, která nepřesahuje tři roky a po uplynutí musí být přezkoumána,
– nenarušují nenáležitě účel tohoto nařízení,
– nenarušují nenáležitě hospodářskou soutěž mezi leteckými dopravci,
– nejsou restriktivnější, než je nezbytné pro řešení obtíží.
3. Považuje‑li členský stát opatření podle odstavce 1 za nezbytné, uvědomí o nich nejméně tři měsíce před vstupem opatření v platnost ostatní členské státy a Komisi a řádně je odůvodní. Opatření lze uplatňovat, pokud do jednoho měsíce od obdržení informace zúčastněný členský stát nepodá proti opatřením námitku nebo pokud je Komise nepodrobí přezkoumání podle odstavce 4.
4. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu přezkoumá Komise opatření podle odstavce 1. Pokud se Komise ve lhůtě jednoho měsíce poté, co je informována podle odstavce 3, rozhodne opatření přezkoumat, uvede zároveň, zda smí být opatření zcela nebo zčásti uplatňováno během přezkoumání, zejména s ohledem na možné nezvratné účinky. Po konzultaci s výborem podle článku 11 rozhodne Komise do jednoho měsíce od obdržení všech nezbytných informací, zda je opatření přiměřené a v souladu s tímto nařízením a zda není v rozporu s právními předpisy Společenství. Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům. Do přijetí rozhodnutí může Komise rozhodnout o prozatímních opatřeních, včetně pozastavení účinnosti opatření jako celku nebo jeho části, zejména s ohledem na možné nezvratné účinky.
[...]“
Skutkový základ sporu
14 Letiště Curych se nachází v Kloten (Švýcarsko), severovýchodně od města Curych (Švýcarsko) a přibližně 15 km jihovýchodně od hranice mezi Švýcarskem a Německem. Má tři vzletové a přistávací dráhy, a to západovýchodní dráhu (10/28), severojižní dráhu (16/34), která se křižuje se západovýchodní dráhou, a severozápadně‑jihovýchodní dráhu (14/32) nezávislou na ostatních dvou dráhách. Během dne se většina vzletů letadel uskutečňuje na západovýchodní dráze směrem na západ, zatímco ráno a večer se většina vzletů uskutečňuje na severojižní dráze směrem na sever. Letadla přilétající ze severovýchodu používají při přistávaní většinou severozápadně‑jihovýchodní dráhu. Vzhledem k blízkosti německých hranic musí všechna letadla přistávající v Curychu ze severu nebo ze severozápadu použít pro své přistání německý vzdušný prostor.
15 Používání německého vzdušného prostoru pro přiblížení se k letišti v Curychu a jeho opuštění bylo upraveno dvoustranou dohodou mezi Švýcarskou konfederací a Spolkovou republikou Německo ze dne 17. září 1984, kterou Spolková republika Německo dne 22. března 2000 vypověděla s účinností ke dni 31. května 2001 po problémech s jejím prováděním.
16 Dne 18. října 2001 podepsaly Spolková republika Německo a Švýcarská konfederace novou dohodu, která nebyla ratifikována.
17 Dne 15. ledna 2003 vydaly německé spolkové orgány pro letectví 213. prováděcí nařízení k německé právní úpravě v oblasti letecké dopravy, kterým byly stanoveny postupy pro přistávání a vzlety letadel za pomocí přístrojů na letišti v Curychu. To stanovilo určitý počet opatření omezujících možnosti přibližování se k letišti v Curychu, a to s účinností ode dne 18. ledna 2003.
18 Dne 4. dubna 2003 vydaly německé spolkové orgány pro letectví první nařízení, kterým se měnilo toto 213. prováděcí nařízení (dále jen „213. PN ve znění pozdějších změn“). Tato změna vstoupila v platnost dne 17. dubna 2003.
19 Cílem opatření stanovených 213. PN ve znění pozdějších změn bylo v zásadě zabránit za běžných meteorologických podmínek přeletům v malé výšce nad německým územím blízko švýcarských hranic mezi 21. až 7. hodinou v pracovní dny a mezi 20. a 9. hodinou o víkendech a svátcích za účelem snížení hluku, kterému bylo vystaveno místní obyvatelstvo. V důsledku toho již nebylo možné během těchto hodin používat dva přístupy na přistání ze severu, které byly dříve hlavními přístupy používanými letadly přistávajícími na letišti v Curychu.
20 Dvousté třinácté PN ve znění pozdějších změn mimo jiné obsahovalo další dvě opatření určená ke snížení hlukové zátěže v oblasti kolem hranice mezi Německem a Švýcarskem.
21 Zaprvé, co se týče přístupu k letišti z východu, § 2 odst. 6 druhý pododstavec 213. PN ve znění pozdějších změn stanovil určité minimální letové výšky, které se musely během výše zmíněných hodin dodržovat.
22 Zadruhé, § 3 213. PN ve znění pozdějších změn stanovil, že při vzletech směrem na sever musí být při vstupu na německé území dodržovány minimální letové výšky podle okamžiku vzletu. Pokud tedy přístroj vzlétá během výše uvedených hodin, je třeba jej před německými hranicemi nejprve odklonit, aby nevletěl nad německé území dříve, než dosáhne stanovené minimální letové výšky.
23 Dne 10. června 2003 podala Švýcarská konfederace stížnost ke Komisi a vyzvala ji, aby přijala rozhodnutí, jímž by bylo:
– Spolkové republice Německo zakázáno další uplatňování 213. PN ve znění pozdějších změn,
– Spolkové republice Německo uloženo pozastavení uplatňování 213. PN ve znění pozdějších změn, dokud Komise nerozhodne.
24 Dne 20. června 2003 vyzvala Komise německé orgány, aby předložily vyjádření týkající se této stížnosti.
25 Dopisem z téhož dne žádala Komise švýcarské orgány o poskytnutí dodatečných informací.
26 Dne 26. června 2003 uzavřely německé a švýcarské orgány dohodu o různých otázkách týkajících se uplatňování 213. PN ve znění pozdějších změn.
27 Dne 27. června 2003 oznámily švýcarské orgány tuto dohodu Komisi a uvedly, že na stížnost nemá tato dohoda žádný vliv.
28 Dopisem ze dne 30. června 2003 rovněž Spolková republika Německo oznámila Komisi uvedenou dohodu a uvedla, že na základě ní dospěla k závěru, že stížnost je bezpředmětná, a očekává, že Komise zahájené řízení ukončí.
29 Na základě několika výměn korespondence se švýcarskými a německými orgány Komise dne 14. října 2003 těmto orgánům zaslala oznámení námitek a vyzvala je, aby jí sdělily své připomínky.
30 Spolková republika Německo předložila své připomínky dne 20. října 2003 a Švýcarská konfederace tak učinila dne 21. října 2003.
31 Dopisem ze dne 27. října 2003 sdělila Komise návrh rozhodnutí, ke kterému se mohla Švýcarská konfederace vyjádřit na zasedání konzultačního výboru „Přístup na trh (letecká doprava)“ dne 4. listopadu 2003.
32 Dne 5. prosince 2003 Komise vydala sporné rozhodnutí.
33 Podle článku 1 tohoto rozhodnutí může Spolková republika Německo nadále používat 213. PN ve znění pozdějších změn.
34 V souladu s článkem 2 uvedeného rozhodnutí je toto určeno Spolkové republice Německo.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
35 Návrhem došlým soudní kanceláři Soudního dvora dne 13. února 2004 podala Švýcarská konfederace žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí.
36 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 21. července 2004 bylo povoleno vedlejší účastenství Spolkové republiky Německo na podporu návrhových žádání Komise.
37 Usnesením ze dne 14. července 2005, Švýcarsko v. Komise (C‑70/04), postoupil Soudní dvůr tuto věc Tribunálu.
38 Usnesením ze dne 7. července 2006, Švýcarsko v. Komise (T‑319/05, Sb. rozh. s. II‑2073), vyhověl Tribunál návrhu na vstup Landkreis Waldshut do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise.
39 Dne 9. září 2009 se konalo jednání.
40 Tribunál napadeným rozsudkem žalobu podanou Švýcarskou konfederací zamítl, aniž se vyjádřil k otázce její přípustnosti. Tribunál zejména dospěl k závěru, že Komisi nelze vytýkat, že se zaprvé domnívala, že opatření upravená 213. PN ve znění pozdějších změn nespadají do působnosti čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, zadruhé že při zkoumání těchto opatření stran dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě a na základě čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení nezohlednila práva provozovatele letiště Curych a obyvatel jeho okolí a zatřetí že rozhodla, že jsou uvedená opatření v souladu se zásadami rovného zacházení a proporcionality.
Návrhová žádání účastníků řízení
41 Svým kasačním opravným prostředkem Švýcarská konfederace navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– zrušil sporné rozhodnutí a podle čl. 122 prvního pododstavce jednacího řádu Soudního dvora uložil Komisi náhradu nákladů řízení včetně nákladů řízení v prvním stupni, a
– podpůrně, aby věc vrátil Tribunálu a aby bylo o nákladech řízení tímto soudem rozhodnuto později.
42 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil Švýcarské konfederaci náhradu nákladů řízení.
43 Německá vláda navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl a
– uložil Švýcarské konfederaci náhradu nákladů řízení.
44 Landkreis Waldshut navrhuje, aby Soudní dvůr:
– kasační opravný prostředek zamítl;
– potvrdil jeho návrhové žádání na zamítnutí žaloby vznesené v prvním stupni;
– podpůrně navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a žalobu Švýcarské konfederace odmítl jako nepřípustnou, a
– uložil Švýcarské konfederaci náhradu nákladů řízení včetně nákladů řízení v prvním stupni a mimosoudních nákladů Landkreis Waldshut.
K vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku
45 Ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku Landkreis Waldshut tvrdí, že žaloba na neplatnost podaná Švýcarskou konfederací měla být Tribunálem odmítnuta jako nepřípustná.
46 Podle Landkreis Waldshut nelze Švýcarskou konfederaci stavět na roveň členskému státu a není sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
47 V projednávané věci považuje Soudní dvůr za nutné rozhodnout bez dalšího o základu věci (rozsudek ze dne 23. října 2007, Polsko v. Rada, C‑273/04, Sb. rozh. s. I‑8925, bod 33).
Ke kasačnímu opravnému prostředku
48 Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší Švýcarská konfederace šest důvodů vycházejících z porušení čl. 9 odst. 1 a čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92, povinnosti odůvodnění, zásad volného poskytování služeb, rovného zacházení a proporcionality, jakož i pravidel o rozložení důkazního břemene.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
49 V prvním důvodu kasačního opravného prostředku Švýcarská konfederace tvrdí, že se Tribunál dopustil právně nesprávného výkladu a aplikace čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92, když měl v bodech 74 až 91 napadeného rozsudku za to, že se toto ustanovení nevztahovalo na opaření upravená 213. PN ve znění pozdějších změn.
50 Podle ní se totiž uvedený článek vztahuje nikoli pouze na formální zákazy výkonu provozních práv, ale alternativně i na materiální omezení nebo zákazy, byť částečné, tj. na opatření, v jejichž důsledku je tento výkon omezen.
51 V tomto ohledu má Švýcarská konfederace za to, že se čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92 uplatní na opatření upravená v 213. PN ve znění pozdějších změn, protože tato jasně omezují výkon provozních práv při přiblížení a odletu z letiště v Curychu a podřizují tento výkon podmínkám, tj. dodržování těchto omezení, v jejichž důsledku je přiblížení k tomuto letišti ze severu v době zákazu letů v nízkých letových hladinách nemožné.
52 Podle Švýcarské konfederace tak uvedená opatření představují alespoň z materiálního hlediska podmíněný nebo částečný zákaz výkonu provozních práv, na nějž se uplatní čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92.
53 Komise, německá vláda a Landkreis Waldshut argumentaci Švýcarské konfederace zpochybňují.
Závěry Soudního dvora
54 Je třeba připomenout, že v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92 podléhá výkon provozních práv zejména vyhlášeným státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů.
55 Tribunál podotkl v bodech 75, 76 a 80 napadeného rozsudku, že se článek 9 tohoto nařízení týká specifičtější kategorie provozních pravidel, která se použijí na výkon provozních práv, tedy podle odstavce 1 tohoto článku pravidel ukládajících podmínky omezující nebo odmítající tento výkon.
56 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že napadeným rozsudkem Tribunál nijak neomezil možnost uplatnění článku 9 na opatření formálně zakazující výkon provozních práv, ale že v bodech 75 a 88 tohoto rozsudku rozhodl, že opatření uvedená v tomto článku 9 v podstatě zahrnují alespoň podmíněný nebo částečný zákaz uvedeného výkonu.
57 V tomto kontextu Tribunál správně v bodě 89 napadeného rozsudku uvedl, že se okolnost, že členský stát podřizuje výkon provozních práv vyhlášeným státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se zejména k ochraně životního prostředí, nerovná uložení podmínky ve smyslu čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92 pro výkon těchto práv.
58 Pokud by tomu tak totiž bylo, byl by čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení zbaven obsahu.
59 Z toho vyplývá, že posouzení Tribunálu v bodech 75 a 88 napadeného rozsudku týkající se dosahu opatření uvedených v článku 9 uvedeného nařízení není založeno na nesprávném právním posouzení.
60 Jak podotkl Tribunál v bodech 86 a 87 napadeného rozsudku, z bodů 1 až 6 a 44 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že opatření stanovená 213. PN ve znění pozdějších změn znamenají po dobu, po kterou jsou uplatňována, nikoli zákaz, byť podmíněný nebo částečný, přeletu přes německý vzdušný prostor pro lety z letiště v Curychu nebo na něj, ale pouhou změnu trajektorie těchto letů po vzletu z tohoto letiště nebo před přistáním na něm.
61 Jak totiž zdůraznil Tribunál v uvedeném bodě 87, tato opatření se omezují v zásadě na to, aby po uvedenou dobu bránila přeletům v malé výšce nad částí německého území nacházející se blízko švýcarských hranic, zatímco přelety téhož území ve vyšší výšce jsou nadále možné.
62 Proto se Tribunál nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že uvedená opatření nespadají do působnosti čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92.
63 Za těchto podmínek musí být první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
64 V druhém důvodu kasačního opravného prostředku Švýcarská konfederace tvrdí, že Tribunál v bodě 84 napadeného rozsudku vyložil právně nesprávným způsobem povinnost odůvodnění stanovenou v článku 296 SFEU, když rozhodl, že sporné rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno, pokud se jedná o neaplikovatelnost článku 9 nařízení č. 2408/92 na opatření stanovená 213. PN ve znění pozdějších změn, jakož i tím, že zohlednil nahrazení odůvodnění předložené Komisí v průběhu řízení v prvním stupni.
65 Podle Švýcarské konfederace mělo být sporné rozhodnutí při neexistenci odůvodnění týkajícího se vyloučení uvedených opatření z působnosti čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2408/92 zrušeno z důvodu porušení podstatné procesní náležitosti.
66 Komise, německá vláda a Landkreis Waldshut argumentaci Švýcarské konfederace zpochybňují.
Závěry Soudního dvora
67 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění požadované článkem 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum (viz zejména rozsudky ze dne 6. března 2003, Interporc v. Komise, C‑41/00 P, Recueil, s. I‑2125, bod 55, a ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, Sb. rozh. s. I-8947, bod 147).
68 V projednávané věci je třeba konstatovat, že Švýcarská konfederace nijak neobjasnila, do jaké míry jí údajně nedostatečné odůvodnění sporného rozhodnutí znemožnilo seznámit se s důvody jeho přijetí a účinně hájit svá práva.
69 Z napadeného rozsudku navíc jasně vyplývá, že Tribunál mohl na základě úvah Komise ve sporném rozhodnutí provést svůj přezkum.
70 Jak totiž Tribunál konstatoval, body 1 až 6, 32 a 44 odůvodnění sporného rozhodnutí jasně a jednoznačně ukazují, že Komise měla za to, že opatření stanovená v 213. PN ve znění pozdějších změn nespadají do působnosti článku 9 nařízení č. 2408/92, protože uvedená opatření nebyla oznámena na základě odstavce 3 tohoto článku 9 a v době jejich uplatňování neznamenala zákaz výkonu provozních práv, nýbrž pouhou změnu trajektorie letů z letiště v Curychu nebo na něj.
71 Pokud jde o údajné nahrazení odůvodnění sporného rozhodnutí, k němuž měla v průběhu řízení Komise přistoupit, stačí konstatovat, že třebaže již z tohoto rozhodnutí jasně vyplývají důvody, pro něž měla Komise za to, že se článek 9 nařízení č. 2408/92 neuplatní na opatření upravená 213. PN ve znění pozdějších změn, Švýcarská konfederace neuvádí, v čem spočívalo nové odůvodnění poskytnuté Komisí v řízení před Tribunálem ani do jaké míry nahrazovalo odůvodnění uvedeného rozhodnutí.
72 Proto Tribunál správně rozhodl, že je sporné rozhodnutí dostatečně odůvodněno.
73 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
74 V třetím důvodu kasačního opravného prostředku se Švýcarská konfederace dovolává chybného výkladu a uplatnění čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 z důvodu, že Tribunál v bodech 118 až 132 napadeného rozsudku nezohlednil práva provozovatele letiště v Curychu ani obyvatel jeho okolí a v bodech 193 až 199 tohoto rozsudku vhodným způsobem neověřil slučitelnost těchto opatření s volným pohybem služeb a se zásadami proporcionality a dodržování základních práv vlastních tomuto volnému pohybu.
75 Švýcarská konfederace tvrdí, že zohlednění práv tohoto provozovatele a uvedených obyvatel okolí by Tribunál nevyhnutelně vedlo k závěru o nepřiměřené povaze opatření upravených v 213. PN ve znění pozdějších změn, protože tato uvedeného provozovatele nutí k nákladné reorganizaci jeho operačního systému a velmi citelně zvyšují hlukovou zátěž způsobenou letadly, jíž jsou obyvatelé okolí letiště v Curychu na švýcarském území vystaveni.
76 Proto uvedená opatření nejsou s to umožnit naplnění jimi sledovaného cíle, tj. omezit hlukovou zátěž způsobenou letadly, a diskriminují na základě státní příslušnosti, což je v rozporu s článkem 3 dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě.
77 Komise, německá vláda a Landkreis Waldshut argumentaci Švýcarské konfederace zpochybňují.
Závěry Soudního dvora
78 Úvodem je třeba připomenout, že dohoda ES‑Švýcarsko o letecké dopravě je součástí série sedmi odvětvových dohod mezi stejnými smluvními stranami podepsaných dne 21. června 1999 poté, co Švýcarská konfederace dne 6. prosince 1992 odmítla Dohodu o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3) a že se Švýcarská konfederace vzhledem ke svému odmítnutí nepřipojila k plánu integrovaného hospodářského celku s jednotným trhem, jež je založen na pravidlech, která jsou pro jeho členy společná, nýbrž upřednostnila cestu dvoustranných dohod s Evropskou unií a jejími členskými státy v přesně vymezených oblastech (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. listopadu 2009, Grimme, C‑351/08, Sb. rozh. s. I‑10777, body 26 a 27, jakož i ze dne 11. února 2010, Fokus Invest, C‑541/08, Sb. rozh. s. I‑1025, bod 27).
79 Švýcarská konfederace se tedy nepřipojila k vnitřnímu trhu Unie, jehož cílem je odstranit všechny překážky pro vytvoření prostoru zcela volného pohybu, který je podobný tomu, jaký skýtá vnitrostátní trh, který zahrnuje zejména volný pohyb služeb (viz výše uvedené rozsudky Grimme, bod 27, jakož i ze dne 15. července 2010, Hengartner a Gasser, C‑70/09, Sb. rozh. s. I‑7233, bod 41).
80 Proto nemůže být výklad ustanovení práva Unie týkajících se tohoto vnitřního trhu automaticky použit na výklad dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě, kromě výslovných ustanovení za tímto účelem obsažených v samotné dohodě (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky Grimme, bod 29; Fokus Invest, bod 28, jakož i Hengartner a Gasser, bod 42).
81 Je tak třeba konstatovat, že dohoda ES‑Švýcarsko o letecké dopravě neobsahuje žádné konkrétní ustanovení, podle něhož mají dotčení letečtí dopravci požívat výhod ustanovení práva Unie o volném pohybu služeb. Z toho vyplývá, že výklad těchto ustanovení nemůže být přenášen na výklad uvedené dohody.
82 Za těchto podmínek vzhledem k tomu, že nelze uplatnit volný pohyb služeb v rámci dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě, Tribunál správně v bodech 193 až 198 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise sporným rozhodnutím neporušila zásadu volného pohybu služeb.
83 Pokud jde o Švýcarskou konfederaci, rovněž platí tvrzené porušení zásad proporcionality a dodržování základních práv vlastních volnému pohybu služeb.
84 Navíc rozhodnutím, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení tím, že při přezkumu opatření upravených 213. PN ve znění pozdějších změn podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92 nezohlednila případná práva provozovatele letiště v Curychu a práva okolního obyvatelstva, Tribunál toto ustanovení správně vyložil a aplikoval.
85 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 15 odst. 1 dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě se leteckým dopravcům Unie a Švýcarské konfederace poskytují provozní práva mezi kterýmkoli místem ve Švýcarsku a kterýmkoli místem v Unii s výhradou ustanovení nařízení č. 2408/92.
86 Zejména z čl. 2 písm. f) a čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2408/92 vyplývá, že toto nařízení upravuje udělování a výkon provozních práv leteckých dopravců.
87 V tomto kontextu čl. 8 odst. 2 téhož nařízení podřizuje výkon uvedených práv provozním pravidlům, zejména vyhlášeným státním, regionálním nebo místním pravidlům vztahujícím se k bezpečnosti, ochraně životního prostředí a přidělení volných letištních časů. Přezkum podle odstavce 3 tohoto článku 8, který se týká použití odstavců 1 a 2 uvedeného článku, se tedy může týkat pouze podmínek výkonu těchto práv na dotčených leteckých trasách s ohledem na použití těchto pravidel nebo opatření uvedených v odstavci 1.
88 Proto Tribunál správně rozhodl, že případná práva provozovatelů letišť nebo okolních obyvatel nemohou být při přezkumu podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2408/92 zohledněna.
89 Za těchto podmínek musí být třetí důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
90 V čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku Švýcarská konfederace Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 133 až 192 napadeného rozsudku neshledal porušení zásady rovného zacházení.
91 V prvé řadě má Švýcarská konfederace za to, že se Tribunál tím, že při zkoumání souladu opatření stanovených v 213. PN ve znění pozdějších změn se zásadou nediskriminace uvedenou v článku 3 dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě nezohlednil práva provozovatele letiště v Curychu a obyvatel okolí tohoto letiště, dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a aplikaci tohoto ustanovení.
92 Švýcarská konfederace dále Tribunálu vytýká, že v bodech 146 až 153 napadeného rozsudku v rámci zkoumání oprávněnosti a přiměřenosti opatření upravených v 213. PN ve znění pozdějších změn uznal, že turistická povaha oblasti těmito opatřeními dotčené a neexistence pravomoci Spolkové republiky Německo vůči letišti v Curychu představovaly objektivní okolnosti odůvodňující tato opatření.
93 Zaprvé Tribunál totiž tím, že rozhodl, že blízkost letiště v Curychu turistické oblasti nebyla zpochybňována Švýcarskou konfederací, zkreslil její argumentaci, podle níž tato zóna nebyla „důležitá“ a „nevyznačovala se výjimečnou turistickou aktivitou“. Ekonomické důvody každopádně nemohou odůvodňovat diskriminaci vyplývající z uvedených opatření.
94 Zadruhé uznání neexistence pravomoci německých orgánů vůči letišti v Curychu jako objektivní okolnosti odůvodňující opatření upravená v 213. PN ve znění pozdějších změn zabránilo zásahu Komise.
95 V tomto kontextu se Švýcarská konfederace domnívá, že – jak vyplývá z bodu 149 napadeného rozsudku – se Tribunál odmítl uvedenými opatřeními zabývat z hlediska jejich nezbytnosti.
96 Konečně Švýcarská konfederace tvrdí, že zjištění provedená Tribunálem v bodě 156 napadeného rozsudku jsou z právního hlediska nesprávná z důvodu, že jsou založena na zkreslení důkazů, nedostatečném objasnění skutkových okolností, jakož i nerespektování rozsahu pravomoci přezkumu náležející Tribunálu, práva být slyšen a povinnosti uvést odůvodnění.
97 Komise, německá vláda a Landkreis Waldshut argumentaci Švýcarské konfederace zpochybňují.
Závěry Soudního dvora
98 Pokud se v prvé řadě jedná o nesprávné právní posouzení, jehož se podle Švýcarské konfederace Tribunál dopustil, když rozhodl, že nebylo třeba při zkoumání souladu opatření upravených v 213. PN ve znění pozdějších změn se zásadou nediskriminace uvedenou v článku 3 dohody ES‑Švýcarsko o letecké dopravě zohlednit práva provozovatele letiště v Curychu a obyvatel okolí tohoto letiště, stačí připomenout, že – jak vyplývá z bodů 84 až 88 tohoto rozsudku – tato dohoda a nařízení č. 2408/92 neupravují zohlednění těchto práv, ale týkají se pouze výkonu provozních práv leteckými dopravci.
99 Navíc je třeba připomenout, že v souladu s čl. 256 odst. 1 druhým pododstavcem SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie jsou kasační opravné prostředky omezeny na právní otázky. Pouze Tribunál je tedy příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení skutkových okolností a důkazů tedy s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku (viz zejména rozsudky ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, Sb. rozh. s. I‑7057, bod 26; ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, Sb. rozh. s. I‑10053, bod 68, a ze dne 2. září 2010, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, C‑254/09 P, Sb. rozh. s. I‑7989, bod 49).
100 Takové zkreslení musí zjevně vyplývat z písemností ve spisu, aniž je nutné provést nové posouzení skutkových okolností a důkazů (viz zejména výše uvedený rozsudek Les Éditions Albert René v. OHIM, bod 69; rozsudek ze dne 3. září 2009, Moser Baer India v. Rada, C‑535/06 P, Sb. rozh. s. I‑7051, bod 33, a výše uvedený rozsudek Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, bod 50).
101 Co se týče turistické povahy oblasti dotčené opatřeními upravenými 213. PN ve znění pozdějších změn, je třeba konstatovat, že ačkoli Švýcarská konfederace uplatňuje zkreslení skutkových okolností Tribunálem, omezuje se na zpochybňování posouzení skutkových okolností tímto soudem a neposkytuje konkrétní údaje k prokázání existence zkreslení těchto skutečností.
102 V každém případě je třeba uvést, že Tribunál tím, že konstatoval blízkost letiště v Curychu turistické oblasti, tuto oblast nekvalifikoval jako „důležitou“ ani nepotvrdil, že se „vyznačuje výjimečnou turistickou aktivitou“.
103 Navíc opatření upravená 213. PN ve znění pozdějších změn odpovídají nikoli důvodům čistě ekonomickým, ale úvahám spojeným s ochranou osob a životního prostředí, protože jejich cílem je omezit hlukovou zátěž z letadel v části německého území, kde mají být tato opatření uplatňována.
104 Pokud jde o neexistenci pravomoci Spolkové republiky Německo vůči letišti v Curychu, stačí konstatovat, že ta představuje nepopiratelnou objektivní okolnost, jejíž uznání Komisi nezabránilo provést přezkum uvedených opatření podle čl. 8 odst. 3 nařízení č. 2408/92.
105 Pokud jde o argument Švýcarské konfederace týkající se údajného odmítnutí Tribunálu přezkoumat nezbytnost opatření upravených 213. PN ve znění pozdějších změn, je třeba uvést, že tento argument vychází ze zjevně nesprávného výkladu bodu 149 napadeného rozsudku, který je třeba chápat s ohledem na jeho kontext (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 1996, Ojha v. Komise, C‑294/95 P, Recueil, s. I‑5863, body 48 a 49). Tribunál totiž v uvedeném bodě 149 pouze konstatoval, že německé orgány měly právo takováto opatření přijmout. Z bodu 154 a následujících napadeného rozsudku nicméně vyplývá, že Tribunál tímto konstatováním neměl v úmyslu jakkoli omezit svou pravomoc přezkumu přiměřenosti uvedených opatření. Tribunál se zejména v bodě 163 a následujících tohoto rozsudku přesně a podrobně zabýval otázkou, zda existovala méně nákladná opatření umožňující Spolkové republice Německo dosáhnout cílů sledovaných ustanoveními 213. PN ve znění pozdějších změn.
106 Konečně zjištění provedená Tribunálem v bodě 156 napadeného rozsudku se týkají posouzení skutečností a důkazů Tribunálem a – jak bylo připomenuto v bodě 99 tohoto rozsudku – nemohou tak, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, podléhat přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.
107 Švýcarská konfederace tak neposkytla konkrétní údaje k prokázání existence zkreslení skutkových okolností a důkazů a toto případné zkreslení navíc nevyplývá z písemností ve spise předloženém Soudnímu dvoru. Rovněž se nezdá, že uvedená zjištění vycházejí z nedostatečného objasnění skutkových okolností nebo z nerespektování rozsahu vlastní pravomoci přezkumu Tribunálem, práva být slyšen a povinnosti uvést odůvodnění.
108 Kromě toho Tribunál v bodě 157 napadeného rozsudku jasně uvedl důvod, pro nějž je úroveň předmětné hlukové zátěže dostačující k odůvodnění přijetí takových opatření, jako jsou opatření upravená 213. PN ve znění pozdějších změn.
109 Z výše uvedených úvah vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.
K pátému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
110 V pátém důvodu kasačního opravného prostředku se Švýcarská konfederace dovolává svévolného výkladu pravidel o rozložení důkazního břemene, jakož i povinnosti spolupráce a důkazní povinnosti z důvodu, že jí Tribunál v bodě 158 napadeného rozsudku vytkl, že neupřesnila nižší letové hladiny, jež mohly být stanoveny, aniž došlo ke zvýšení hlukové zátěže v oblasti německého území dotčené opatřeními upravenými 213. PN ve znění pozdějších změn.
111 Podle ní totiž Tribunál požaduje důkaz, jenž je pro ni nemožné poskytnout, ačkoli je na autorovi uvedených opatření, aby prokázal jejich nezbytnost.
112 Komise, německá vláda a Landkreis Waldshut argumentaci Švýcarské konfederace zpochybňují.
Závěry Soudního dvora
113 Pouhá skutečnost, že se Švýcarská konfederace dovolává svévolného výkladu pravidel o rozložení důkazního břemene, nemůže stačit ke zpochybnění posouzení Tribunálu obsaženého v bodě 158 napadeného rozsudku.
114 Jelikož sporné rozhodnutí a napadený rozsudek obsahují podrobný rozbor odůvodněnosti a přiměřenosti opatření upravených v 213. PN ve znění pozdějších změn, je na Švýcarské konfederaci, aby přesně uvedla argumenty, jimiž podle ní může být tento rozbor zpochybněn.
115 V tomto ohledu Tribunál správně rozhodl, že je nedostatečné tvrzení Švýcarské konfederace, podle něhož některé minimální letové hladiny stanovené podle 213. PN ve znění pozdějších změn byly příliš vysoké a stanovení nižších hladin by nemělo žádný dopad na hlukovou zátěž v oblasti, jíž se tato opatření týkají, pokud tento stát na podporu tohoto tvrzení neupřesnil nižší letové hladiny, jež mohly být takto stanoveny.
116 V důsledku toho musí být pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
K šestému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
117 V šestém důvodu kasačního opravného prostředku Švýcarská konfederace Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když vyloučil existenci opatření méně omezujících, než jsou opatření upravená v 213. PN ve znění pozdějších změn, z důvodu, že Švýcarská konfederace nezmínila žádný předchozí případ pevné hladiny hluku stanovené pouze pro určité denní hodiny nebo dny v týdnu.
118 Toto konstatování Tribunálu obsažené v bodě 171 napadeného rozsudku je totiž ve zjevném rozporu s bodem 105 téhož rozsudku, podle něhož naopak Švýcarská konfederace zmínila existenci pevné hladiny hluku během nočních hodin uložené od léta roku 2002 pro letiště ve Frankfurtu nad Mohanem.
119 Komise, německá vláda a Landkreis Waldshut argumentaci Švýcarské konfederace zpochybňují.
Závěry Soudního dvora
120 Je třeba podotknout, že se Švýcarská konfederace ve svém šestém důvodu kasačního opravného prostředku omezila na zpochybňování konstatování Tribunálu obsaženého v bodě 171 napadeného rozsudku, podle něhož tento stát nezmínil žádný předchozí případ týkající se pevné hladiny hluku stanovené pouze pro určité denní hodiny nebo dny v týdnu, který by v praxi uspokojivě fungoval.
121 V rozporu s tím, co tvrdí Švýcarská konfederace, není toto konstatování ve zjevném rozporu s bodem 105 uvedeného rozsudku, protože v posledně uvedeném bodu Tribunál pouze uvádí, že tento stát zmínil existenci pevné hladiny hluku během nočních hodin od léta roku 2002 pro letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, aniž upřesnil, zda tato pevná hladina v praxi uspokojivě funguje.
122 V každém případě je třeba konstatovat, že v bodě 171 a následujícím napadeného rozsudku vycházel Tribunál pro učinění závěru o přiměřenosti opatření upravených 213. PN ve znění pozdějších změn z několika důvodů a že tento závěr lze nezávisle odůvodnit každým z těchto důvodů.
123 I kdyby byl šestý důvod kasačního opravného prostředku opodstatněný, není proto takové povahy, aby vedl ke zrušení napadeného rozsudku, a musí být odmítnut jako irelevantní, protože uvedený závěr je nadále podložen jinými důvody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, Sb. rozh. s. I‑3569, bod 41, a ze dne 19. dubna 2012, Artegodan v. Komise, C‑221/10 P, bod 110).
124 Z toho vyplývá, že šestý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako irelevantní.
125 Jelikož kasační opravný prostředek není opodstatněný v žádném z jeho důvodů, je třeba jej v celém rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
126 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je‑li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Švýcarská konfederace neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila všechny náklady vynaložené Komisí jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o tomto kasačním opravném prostředku.
127 Článek 184 odst. 4 věta druhá jednacího řádu stanoví, že pokud se řízení o kasačním opravném prostředku účastní vedlejší účastník řízení v prvním stupni, může Soudní dvůr rozhodnout, že tento účastník řízení nese vlastní náklady řízení. V souladu s tímto ustanovením je třeba rozhodnout, že Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut nesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Švýcarská konfederace ponese vlastní náklady řízení a nahradí všechny náklady vynaložené Evropskou komisí jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o tomto kasačním opravném prostředku.
3) Spolková republika Německo a Landkreis Waldshut ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.