Spojené věci C‑154/15, C‑307/15 a C‑308/15
Francisco Gutiérrez NaranjoprotiCajasur Banco SAU,
Ana María Palacios MartínezprotiBanco Bilbao Vizcaya Argentaria SA (BBVA)
a
Banco Popular Español SAprotiEmiliovi Irlesu LópezoviaTerese Torres Andreu
(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Juzgado de lo Mercantil no 1 de Granada, jakož i Audiencia Provincial de Alicante)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 93/13/EHS – Spotřebitelské smlouvy – Hypoteční úvěry – Zneužívající ujednání – Článek 4 odst. 2 – Článek 6 odst. 1 – Určení neplatnosti – Rozhodnutí vnitrostátního soudu o omezení časových účinků určení neplatnosti zneužívajícího ujednání“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. prosince 2016
1. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Určení zneužívající povahy ujednání – Rozsah – Změna obsahu zneužívajícího ujednání vnitrostátním soudem – Nepřípustnost
(Směrnice Rady 93/13, 24. bod odůvodnění, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1)
2. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat i bez návrhu zneužívající povahu ujednání obsaženého ve smlouvě, kterou posuzuje
(Směrnice Rady 93/13)
3. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Určení zneužívající povahy ujednání – Rozsah – Povinnost vnitrostátního soudu vyvodit i bez návrhu všechny důsledky plynoucí z uvedeného určení
(Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1)
4. Ochrana spotřebitelů – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Určení zneužívající povahy ujednání – Rozsah – Vnitrostátní judikatura umožňující, aby vnitrostátní soud omezil časové restituční účinky spojené se soudním rozhodnutím o zneužívající povaze smluvního ujednání – Nepřípustnost
(Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 57, 60)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 58)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 59)
4. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, která časově omezuje restituční účinky spojené s rozhodnutím o zneužívající povaze, ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, ujednání obsaženého ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem jen na částky, které byly podle takového ujednání bezdůvodně uhrazeny po vyhlášení rozhodnutí, v němž byla soudem určena tato zneužívající povaha.
Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být totiž vykládán v tom smyslu, že smluvní ujednání, které je prohlášeno za zneužívající, musí být v zásadě považováno za ujednání, které nikdy neexistovalo, takže nemůže mít účinky vůči spotřebiteli. Důsledkem soudního rozhodnutí o zneužívající povaze takového ujednání musí být v zásadě obnovení právní a faktické situace spotřebitele, ve které by se nacházel, kdyby uvedené ujednání nebylo sjednáno. Povinnost vnitrostátního soudu neaplikovat zneužívající smluvní ujednání, které ukládá uhrazení částek, jež se ukázaly jako bezdůvodné, s sebou tedy v zásadě nese odpovídající restituční účinek vztahující se k těmto částkám. Neexistence takové restitučního účinku by ve skutečnosti mohla zpochybnit odrazující účinek, který se má podle čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 ve spojení s čl. 7 odst. 1 této směrnice pojit k rozhodnutím o zneužívající povaze ujednání obsažených ve smlouvách uzavřených prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem.
Úprava ochrany, kterou spotřebitelům zaručuje směrnice 93/13, vnitrostátním právem, kromě toho nemůže měnit rozsah, a tudíž podstatu této ochrany, a tím dokonce zpochybnit zvýšení účinnosti uvedené ochrany přijetím jednotných pravidel o zneužívajících ujednáních, které bylo cílem normotvůrce Unie, jak uvádí desátý bod odůvodnění směrnice 93/13. Platí tudíž, že i když je na členských státech, aby prostřednictvím svého vnitrostátního práva vymezily podmínky, za kterých se určuje zneužívající povaha ujednání obsaženého ve smlouvě, a platí konkrétní právní účinky tohoto rozhodnutí, nic to nemění na tom, že takové rozhodnutí musí umožňovat obnovení právní a faktické situace, ve které by se spotřebitel nacházel, kdyby toto zneužívající ujednání nebylo sjednáno, zejména prostřednictvím nároku na vrácení prospěchu, který k jeho tíži neoprávněně získal prodávající nebo poskytovatel na základě uvedeného zneužívajícího ujednání.
V tomto kontextu nemohou podmínky stanovené vnitrostátním právem, které uvádí čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, zasahovat do podstaty práva nebýt vázán ujednáním, o němž se má za to, že je zneužívající, které pro spotřebitele vyplývá z tohoto ustanovení.
Z toho vyplývá, že vnitrostátní judikatura týkající se časového omezení právních účinků vyplývajících z rozhodnutí o zneužívající povaze smluvního ujednání na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13, umožňuje zajistit spotřebitelům jen omezenou ochranu. Taková ochrana se tedy jeví jako neúplná a nedostatečná a v rozporu s ustanovením čl. 7 odst. 1 této směrnice není odpovídajícím ani účinným prostředkem zabraňujícím dalšímu používání tohoto druhu ujednání. Za těchto podmínek jsou předkládající soudy, které jsou vázány výkladem unijního práva podaným Soudním dvorem, povinny z vlastní moci neuplatnit časové omezení účinků vyplývající z takové judikatury, jelikož toto omezení podle všeho není v souladu s tímto právem.
Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být tudíž vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní judikatuře, která časově omezuje restituční účinky spojené s rozhodnutím o zneužívající povaze, ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice, ujednání obsaženého ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem jen na částky, které byly podle takového ujednání bezdůvodně uhrazeny po vyhlášení rozhodnutí, v němž byla soudem určena tato zneužívající povaha.
(viz body 61–63, 65, 66, 71, 73–75 a výrok)