Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 4. září 2019 NRW.Bank proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 26. června 2019 ve věci T-466/16, NRW.Bank v. Jednotný výbor pro řešení krizí

(Věc C-662/19 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: NRW.Bank (zástupci: J. Seitz, J. Witte a D. Flore, advokáti)

Další účastníci řízení: Jednotný výbor pro řešení krizí, Rada Evropské unie, Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 26. června 2019 ve věci T-466/16 a rozhodnutí žalovaného a odpůrce v řízení o kasačním opravném prostředku o ročním příspěvku žalobkyně do fondu pro řešení krizí za příspěvkový rok 2016;

podpůrně zrušil rozsudek uvedený v bodě 1 a věc vrátil Tribunálu;

uložil odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatelka uvádí dva důvody kasačního opravného prostředku:

Zaprvé, její žaloba na neplatnost nebyla na rozdíl od názoru Tribunálu podána po lhůtě ve smyslu čl. 263 odst. 6 SFEU. Rozhodnutí žalovaného o ročním příspěvku žalobkyně do fondu pro řešení krizí za příspěvkový rok 2016 totiž spočívá na dvou, časově po sobě následujících rozhodnutích žalovaného, na tzv. „prvním rozhodnutí SRB“ a tzv. „druhém rozhodnutí SRB“. Obě rozhodnutí SRB byla adresována pouze vnitrostátnímu prováděcímu orgánu (dále jen „FMSA“) a žalobkyně o nich nebyla ani přímo informována, ani jí nebyla oznámena. Povědomí o pravděpodobné existenci (ne ale o obsahu) rozhodnutí SRB žalobkyně získala pouze na základě příslušných vyměřovacích rozhodnutí FMSA, tzv. „prvního rozhodnutí FMSA“ resp. „druhého rozhodnutí FMSA“.

Na rozdíl od názoru Tribunálu je tedy rozhodnou skutečností pro výpočet lhůty pro podání žaloby na neplatnost pouze doručení druhého rozhodnutí FMSA žalobkyni. Druhé rozhodnutí SRB totiž nahradilo první rozhodnutí SRB.

Přesto, i pokud by se vycházelo z toho, že druhé rozhodnutí SRB plně nenahradilo první rozhodnutí SRB, nýbrž že ho pouze pozměnilo, podle judikatury týkající se začátku běhu lhůty pro podání žaloby by rovněž bylo nutno vycházet pouze z okamžiku doručení druhého rozhodnutí FMSA.

Žalobkyně má dále – na rozdíl od názoru Tribunálu – za to, že vzhledem k zvláštnostem projednávané věci nebyla povinna požádat o první rozhodnutí SRB a tímto způsobem zjistit jeho obsah a odůvodnění. Takováto povinnost totiž v každém případě neexistuje tehdy, pokud – jako v projednávaném případě – je jak dotčený subjekt, tak i předmět domnělého požadavku nejasný.

Lhůta pro podání žaloby musí být konečně již z důvodů ochrany legitimního očekávání, v každém případě ale na základě omluvitelného omylu, považována za dodrženou.

Zadruhé, Tribunál v rozporu s právem vychází z toho, že žalobkyně, pokud jde o druhé rozhodnutí SRB, neuvedla žádné žalobní důvody a argumenty. Toto konstatování porušuje právo žalobkyně být vyslechnut, které vyplývá z čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie. Tribunál nejrůznější argumenty žalobkyně přešel, při svém rozhodování je chybně nezohlednil, a žalobkyni tak odepřel právo na spravedlivý proces.

____________