ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

25. června 2014

Věc F‑67/13

Philippe Rihn

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Úmluva o Europolu – Služební řád Europolu – Rozhodnutí 2009/371/SVV – Uplatnění PŘOZ na zaměstnance Europolu – Neobnovení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou – Odmítnutí uzavřít s dočasným zaměstnancem smlouvu na dobu neurčitou“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se P. Rihn domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž Evropský policejní úřad (Europol) odmítl změnit jeho smlouvu dočasného zaměstnance na dobu určitou, která uplynula dne 31. března 2013, na smlouvu na dobu neurčitou a kterými odmítl obnovit uvedenou smlouvu na dobu neurčitou.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Philippe Rihn ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropským policejním úřadem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá administrativou

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotyčného zaměstnance – Soudní přezkum – Meze

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 88)

1.      Právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že administrativa u něj vyvolala podloženou naději tím, že mu poskytla konkrétní ujištění ve formě přesných, nepodmíněných a shodujících se informací z oprávněných a spolehlivých zdrojů.

(viz bod 41)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Mendes v. Komise, F‑125/11, EU:F:2013:35, bod 62

2.      Administrativa má v oblasti obnovování pracovních smluv širokou posuzovací pravomoc a v tomto kontextu se přezkum soudu omezuje na to, zda s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě administrativa učinila své posouzení, se administrativa držela v nenapadnutelných mezích a neužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

Mimoto povinnost jednat s náležitou péčí znamená především, že pokud příslušný orgán rozhoduje o situaci zaměstnance, a to i v rámci výkonu široké posuzovací pravomoci, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí; přitom mu přísluší zohlednit nejen zájem služby, ale i zájem dotyčného zaměstnance. Nicméně právě vzhledem k rozsahu posuzovací pravomoci, kterou jsou orgány nadány při hodnocení služebního zájmu, se musí přezkum unijního soudu omezit pouze na otázku, zda dotyčný orgán nepřekročil rozumné meze a zda svou posuzovací pravomoc neužil nesprávným způsobem.

(viz body 52 a 53)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek BUPA a další v. Komise, T‑289/03, EU:T:2008:29, bod 221

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Gheysens v. Rada, F‑8/10, EU:F:2010:151, bod 75