ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

11. července 2013

Věc F‑111/10

AN

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Práva a povinnosti úředníků – Skutečnosti vyvolávající domněnku existence případné protiprávní činnosti poškozující zájmy Unie – Povinnost úředníka neprodleně informovat své nadřízené nebo OLAF – Žádost o poskytnutí ochrany podle čl. 22a odst. 3 služebního řádu – Psychické obtěžování“

Předmět:      Žaloba podaná podle článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, jíž se AN v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise o zamítnutí její žádosti směřující k vyloučení některých výhrad obsažených ve dvou sděleních, která jí byla adresována jejími nadřízenými, přiznání ochrany stanovené v čl. 22a odst. 3 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a zahájení správního šetření ohledně represí, jichž se údajně stala obětí. Žalobkyně krom toho požaduje náhradu škody, již údajně utrpěla.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. AN ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Pojem – Kvalifikace spadající do posouzení soudu

(Služební řád, čl. 90 odst. 2)

2.      Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Existence aktu zasahujícího do právního postavení – Povinnost přímo podat stížnost

(Služební řád, čl. 90 odst. 1 a 2)

3.      Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Sdělení skutečností, které mohou vyvolat domněnku o existenci protiprávní činnosti nebo závažného nesplnění povinnosti – Ochrana před disciplinárními řízeními – Dosah

(Služební řád, čl. 22a odst. 3; rozhodnutí Komise 1999/396, článek 2)

4.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Negativní připomínky adresované úředníkovi – Vynětí – Podmínky

(Služební řád, článek 12a)

5.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Kolující zvěsti – Vynětí

(Služební řád, článek 12a)

1.      Právní kvalifikace dopisu úředníka coby „žádost“ nebo „stížnost“ závisí pouze na posouzení soudu, a nikoli na vůli stran. V tomto ohledu dopis, jímž úředník vyjadřuje svou vůli napadnout rozhodnutí, představuje stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, a nikoli žádost.

(viz bod 62)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 30. dubna 1998, Cordiale v. Parlament, T‑205/95, body 34 a 38

Soud pro veřejnou službu: 15. února 2011, AH v. Komise, F‑76/09, bod 38 a citovaná judikatura

2.      Bylo-li již orgánem oprávněným ke jmenování přijato rozhodnutí, které představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení úředníka, musí tento úředník, pokud zamýšlí požádat o zrušení, změnu nebo zpětvzetí tohoto aktu, podat nikoliv žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, nýbrž použít řízení o stížnosti stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu.

(viz bod 77)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2009, Aayhan a další v. Parlament, F‑65/07, bod 40

3.      Ochrana stanovená v čl. 22a odst. 3 služebního řádu, uvedená rovněž v článku 2 rozhodnutí 1999/396 o podmínkách a postupech vnitřního vyšetřování pro boj proti podvodům, úplatkářství a jiné nedovolené činnosti poškozující zájmy Společenství, se přizná bez jakýchkoli formalit úředníkům, kteří poskytli informace o skutečnostech, které vyvolávají domněnku existence případné protiprávní činnosti, a to na základě pouhé skutečnosti poskytnutí uvedených informací.

Uvedená ochrana však úředníkovi neposkytuje ochranu před veškerými rozhodnutími, která by mohla nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení, ale pouze před rozhodnutími souvisejícími s poskytnutím informací, jež učinil.

(viz body 86 a 90)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 24. února 2010, Menghi v. ENISA, F‑2/09, bod 139

4.      Negativní připomínky adresované úředníkovi však nemohou být zásahem do jeho osobnosti, důstojnosti nebo integrity, jsou-li formulovány přiměřeně a nevyplývá-li z písemností ve spisu, že vycházejí z nepřiměřených obvinění postrádajících souvislost s objektivními skutečnostmi.

(viz bod 98)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Menghi v. ENISA, bod 110

5.      Kolující zvěsti, i pokud se ukáže, že jsou podložené, nemohou být považovány za důkaz psychického obtěžování úředníka nebo za existenci jakéhokoli nepřijatelného jednání přičitatelného administrativě.

(viz bod 100)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. června 1995, Allo v. Komise, T‑496/93, bod 48