Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofiyski rayonen sad (Bulharsko) dne 14. května 2020 – Toplofikatsia Sofia“ EAD, „Chez Elektro Balgaria” AD, a „Agentsia za kontrol na prosrocheni zadalzhenia“ EOOD

(Věc C-208/20)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofiyski rayonen sad

Účastnice původního řízení

Žalobkyně: Toplofikatsia Sofia“ EAD, „Chez Elektro Balgaria” AD, a „Agentsia za kontrol na prosrocheni zadalzhenia“ EOOD

Předběžné otázky

Je třeba vykládat čl. 20 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv, zásady zákazu diskriminace a rovnocennosti procesních opatření ve vnitrostátním soudním řízení, jakož i čl. 1 [odst. 1] písm. a) nařízení (ES) č. 1206/2001¹ o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech tak, že stanoví-li vnitrostátní právo soudu, kterému byla věc předložena, že si tento soud musí vyžádat úřední informaci o adrese žalovaného v jeho vlastním státě a je-li zjištěno, že se tento žalovaný nachází v jiném členském státě Evropské unie, je tento vnitrostátní soud, kterému byla věc předložena, povinen vyžádat si informaci o adrese žalovaného u příslušných orgánů jeho státu pobytu?

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012² ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se zásadou, že vnitrostátní soud musí zaručit procesní práva k účinné ochraně práv, která vyplývají z unijního práva, tak, že je vnitrostátní soud povinen při zjišťování obvyklého pobytu dlužníka, což je podle vnitrostátního práva stanoveno jako podmínka k provedení jednostranného formálního řízení bez dokazování, jakým je i řízení o platebním rozkazu, vyložit každé důvodné podezření, že dlužník má svůj obvyklý pobyt v jiném členském státě Evropské unie, jako nedostatek právního základu pro vydání platebního rozkazu, resp. – jako právní základ pro to, že platební rozkaz nenabyl právní moci?

Je třeba vykládat čl. 5 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení se zásadou, že vnitrostátní soud musí zaručit procesní práva k účinné ochraně práv, která vyplývají z unijního práva, tak, že ukládá povinnost vnitrostátnímu soudu, který po vydání platebního rozkazu proti určitému dlužníku zjistil, že tento dlužník pravděpodobně nemá žádný obvyklý pobyt ve státě, v němž má soud sídlo, a za podmínky, že toto představuje podle vnitrostátního práva překážku pro vydání platebního rozkazu proti takovému dlužníku, vydaný platební rozkaz zrušit, přestože v tomto směru neexistuje žádné výslovné zákonné ustanovení?

V případě záporné odpovědi na třetí otázku, je třeba ustanovení, která jsou v ní uvedena, vykládat tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají povinnost zrušit vydaný platební rozkaz, pokud provedl ověřování a s jistotou zjistil, že dlužník nemá obvyklý pobyt ve státě soudu, kterému byla věc předložena?

____________

¹ Úř. věst. 2001, L 174, s. 1.

² Úř. věst. 2012, L 351, s. 1.