STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
HENRIKA SAUGMANDSGAARDA ØE
přednesené dne 22. února 2018(1)
Věc C‑44/17
The Scotch Whisky Association, The Registered Office
proti
Michaelu Klotzovi
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku, Německo)]
„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Ochrana zeměpisných označení lihovin – Nařízení (ES) č.110/2008 – Článek 16 písm. a), b) a c) – Příloha III – Zapsané zeměpisné označení ‚Scotch Whisky‘ – Whisky vyrobená v Německu a uváděná na trh pod názvem ‚Glen Buchenbach‘ – Pojem ‚nepřímé použití‘ zapsaného zeměpisného označení – Pojem ‚připomenutí‘ takového označení – Pojem ‚lživý nebo klamavý údaj‘ – Nezbytnost totožnosti s označením, fonetické a/nebo vzhledové podobnosti nebo jakékoli myšlenkové asociace v povědomí relevantního spotřebitele – Případné zohlednění kontextu, do kterého je sporný název zasazen“
I. Úvod
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložená Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku, Německo) se týká výkladu článku 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89(2). Uvedený článek 16 chrání všechna zeměpisná označení(3) zapsaná v příloze III tohoto nařízení č. 110/2008 proti praktikám, které by mohly spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o původ takových výrobků.
2. Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi organizací ze Spojeného království, jejímž cílem je prosazovat zájmy průmyslu skotské whisky, a německým prodejcem v řízení o žalobě požadující, aby tento prodejce přestal uvádět na trh whisky vyrobenou v Německu a nazvanou „Glen Buchenbach“. Žalobkyně v původním řízení tvrdí, že užívání výrazu „Glen“ porušuje práva k zeměpisnému označení „Scotch Whisky“, protože představuje současně její nepřímé obchodní použití a její připomenutí, stejně jako lživý nebo klamavý údaj, které jsou zakázány pod písmeny a), b) a c) článku 16 nařízení č. 110/2008.
3. Předkládající soud nejprve vyzývá Soudní dvůr, aby rozhodl, zda pojem „nepřímé […] použití“ ve smyslu čl. 16 písm. a) tohoto nařízení předpokládá, že chráněné zeměpisné označení je užíváno v totožném tvaru či ve tvaru foneticky a/nebo vzhledově podobném, nebo zda postačí, aby sporný výraz vyvolal v povědomí relevantních spotřebitelů jakoukoli asociaci s uvedeným označením. Navíc se táže, pro případ, že by postačila pouhá myšlenková asociace, zda je třeba při použití tohoto ustanovení zohlednit kontext, do kterého je zasazen výraz použitý pro označení předmětného výrobku, především skutečnost, že skutečný původ tohoto výrobku je taktéž uveden na jeho etiketě.
4. Následně se předkládající soud táže Soudního dvora, zda pojem „připomenutí“ uvedený v čl. 16 písm. b) uvedeného nařízení znamená, že existuje určitá fonetická a/nebo vzhledová podobnost mezi chráněným zeměpisným označením a dotčeným výrazem, nebo zda postačí, aby tento výraz vzbudil u relevantní veřejnosti jakoukoli myšlenkovou asociaci s tímto označením. Taktéž se ptá, pro případ, že by postačila taková asociace, zda má být při aplikaci tohoto ustanovení zohledněn i kontext, do něhož je tento výraz zasazen.
5. Konečně chce předkládající soud vědět, zda pro zjišťování existence „jiného lživého nebo klamavého označení“, ve smyslu čl. 16 písm. c) uvedeného nařízení, je nutné zohlednit také kontext, do něhož je sporný výraz zasazen.
6. Od věcí, ve kterých Soudní dvůr již vyložil ustanovení článku 16 nařízení č. 110/2008(4), se projednávaná věc odlišuje tou zvláštností, že jejím předmětem je nová situace, kdy – jak zdůrazňují zde položené otázky – sporný název nevykazuje žádnou podobnost, ani fonetickou ani vzhledovou, s chráněným zeměpisným označením, ale mohlo by údajně vést spotřebitele k tomu, že si vytvoří s tímto označením nepatřičnou spojitost. Navíc je Soudní dvůr nepřímo vyzván, aby upřesnil, v jakém vzájemném vztahu jsou pravidla vymezená pod písmeny a) až c) uvedeného článku 16, s ohledem na různé případy, které jsou zde vymezené.
II. Právní rámec
7. Nařízení č. 110/2008 stanoví v článku 16, nazvaném „Ochrana zeměpisných označení“, že „zeměpisná označení zapsaná v příloze III jsou chráněna proti:
a) jakémukoli přímému nebo nepřímému použití pro výrobky, na které se zápis nevztahuje, jsou-li tyto výrobky srovnatelné s lihovinou zapsanou pod tímto zeměpisným označením nebo pokud používání tohoto označení těží z dobré pověsti zapsaného zeměpisného označení;
b) jakémukoli zneužití, napodobení nebo připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku nebo je-li zeměpisné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazy jako ,jako‘, ,typu‘, ,stylu‘, ,značky‘, ,s příchutí‘ nebo podobnými výrazy;
c) jakémukoli jinému lživému nebo klamavému údaji o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech výrobku použitému v jeho popisu, obchodní úpravě nebo označení, který by mohl vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ výrobku;
d) všem ostatním praktikám, které by mohly spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o skutečný původ výrobku.“
8. Příloha III uvedeného nařízení č. 110/2008 nazvaná „Zeměpisná označení“ uvádí, že „Scotch Whisky“ byla zapsána jakožto zeměpisné označení zařazené do kategorie výrobků č. 2, tedy „Whisky/Whiskey“, a její zemí původu je „Spojené království (Skotsko)“.
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
9. The Scotch Whisky Association, The Registered Office (dále jen „TSWA“) je organizace založená podle skotského práva, jejímž cílem je mimo jiné dohlížet na ochranu obchodu se skotskou whisky ve Skotsku i v zahraničí.
10. M. Klotz uvádí prostřednictvím internetových stránek na trh whisky s označením „Glen Buchenbach“, vyráběnou palírnou Waldhorn, nacházející se v Berglen, v údolí Buchenbach, ve Švábsku (Baden-Württemberg, Bádensko-Württembersko, Německo).
11. Etiketa umístěná na lahvích předmětné whisky obsahuje, vedle úplné adresy německého výrobce a stylizovaného zobrazení lesního rohu (nazývaného v německém jazyce „Waldhorn“), následující údaje: „Waldhornbrennerei [distillerie Waldhorn ve francouzském jazyce, palírna Waldhorn], Glen Buchenbach, Swabian Single Malt Whisky [švábská single malt whisky], 500 ml, 40 % vol, Deutsches Erzeugnis [německý výrobek], Hergestellt in den Berglen [vyrobeno v Berglen]“.
12. TSWA podala k Langericht Hamburg (zemský soud v Hamburku) žalobu požadující, aby M. Klotz přestal užívat název „Glen Buchenbach“ pro předmětnou whisky, a to z důvodu, že toto užívání je údajně v rozporu zejména s čl. 16 písm. a) až c) nařízení č. 110/2008(5), který chrání zeměpisná označení zapsaná v příloze III tohoto nařízení, jež obsahuje i označení „Scotch Whisky“. TSWA jednak tvrdí, že tato ustanovení se vztahují nejen na užívání takového označení samotného, ale i na jakoukoli zmínku naznačující chráněný zeměpisný původ, a dále tvrdí, že označení „Glen“ vzbuzuje v povědomí relevantní veřejnosti asociaci se Skotskem a Scotch Whisky, bez ohledu na další doplňující údaje týkající se německého původu výrobku. M. Klotz navrhl zamítnutí žaloby.
13. Za těchto okolností se Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku) rozhodnutím ze dne 19. ledna 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 27. ledna 2017, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Vyžaduje ‚nepřímé obchodní použití zapsaného zeměpisného označení [pro lihovinu]‘ podle čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008, aby bylo zapsané zeměpisné označení použito v totožné či foneticky a/nebo vzhledově(6) podobné formě, nebo postačí, aby sporný prvek označení u relevantní veřejnosti vyvolal jakoukoli asociaci se zapsaným zeměpisným označením či zeměpisnou oblastí?
Pokud platí druhá varianta: Hraje pak také při posouzení, zda je dáno ‚nepřímé obchodní použití‘, roli, do jakého kontextu je sporný prvek označení zasazen, nebo tento kontext nemůže bránit nepřímému obchodnímu použití zapsaného zeměpisného označení, i když je sporný prvek označení doprovázen údajem o skutečném původu výrobku?
2) Vyžaduje ‚připomenutí‘ zapsaného zeměpisného označení podle čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, aby byla dána fonetická a/nebo vzhledová podobnost zapsaného zeměpisného označení a sporného prvku označení, nebo postačí, aby sporný prvek označení vyvolal v povědomí relevantní veřejnosti jakoukoli asociaci se zapsaným zeměpisným označením či zeměpisnou oblastí?
Pokud platí druhá varianta: Hraje pak také při posouzení, zda se jedná o ‚připomenutí‘, roli, do jakého kontextu je sporný prvek označení zasazen, nebo nemůže tento kontext bránit protiprávnímu připomenutí vyvolanému sporným prvkem označení, i když je sporný prvek označení doprovázen údajem o skutečném původu výrobku?
3) Hraje při posouzení, zda je dán ‚jiný lživý nebo klamavý údaj‘ podle čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008, roli, do jakého kontextu je sporný prvek označení zasazen, nebo tento kontext nemůže bránit klamavému údaji, i když je sporný prvek označení doprovázen údajem o skutečném původu výrobku?“
14. TSWA, M. Klotz, řecká, francouzská, italská a nizozemská vláda a Evropská komise předložili Soudnímu dvoru svá vyjádření. Ve věci nebylo nařízeno jednání.
IV. Analýza
A. Úvodní poznámky
15. Nejprve podotýkám, že oba dva účastníci původního řízení vznáší námitku proti znění předkládacího rozhodnutí.
16. Na jedné straně M. Klotz tvrdí, že předkládající soud vyložil skutkové okolnosti případu v původním řízení stejně tak zkráceně, jako neúplně, a předkládá údaje, aby tuto prezentaci dokončil(7).
17. V tomto ohledu připomínám, že v rámci řízení upraveného článkem 267 SFEU nemá Soudní dvůr pravomoc ověřovat ani posuzovat skutkové okolnosti věci v původním řízení, a je tedy věcí pouze vnitrostátních soudů, aby zjistily skutečnosti, které vedly ke sporu a vyvodily z nich důsledky pro rozhodnutí, které mají vydat(8). Nicméně Soudní dvůr může v rámci postupu spolupráce poskytnout předkládajícímu soudu všechny údaje, které považuje za potřebné, aby dal tomuto soudu užitečnou odpověď(9).
18. Na druhé straně TSWA vytýká předkládajícímu soudu, že špatně formuloval předběžné otázky(10). Ve svém vyjádření pro Soudní dvůr předkládá otázky, jež sama přeformulovala a na které přináší odpovědi(11).
19. Je tedy věcí pouze vnitrostátních soudů, jimž byl spor předložen a jež musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jejich rozsudku, tak relevanci otázek, které kladou Soudnímu dvoru. Proto nemůže být vyhověno žádosti jedné ze stran v původním řízení požadující, aby položená otázka byla přeformulována tak, jak navrhuje(12). Nicméně Soudní dvůr musí dát vnitrostátním soudům užitečnou odpověď, která jim umožní rozhodnout spor v původním řízení, a proto mu přísluší, aby otázky, které jsou mu položeny, případně přeformuloval(13).
20. Pokud se týká provázanosti mezi jednotlivými písmeny článku 16 nařízení č. 110/2008, již nyní zdůrazňuji, že se mi shodně s francouzskou vládou tato ustanovení jeví tak, že chrání zapsaná zeměpisná označení uvedená v příloze III tohoto nařízení tím, že uvádí řadu případů, které odkazují na tato označení stále více nepřímo.
21. Domnívám se totiž, že písmeno a) pokrývá případy, kdy je odkazováno na samotné zapsané zeměpisné označení; písmeno b) zakazuje jakékoli zneužití, napodobení nebo připomenutí tohoto označení, třebaže sporný název na něj výslovně neodkazuje; písmeno c) zakazuje jakýkoli jiný klamavý údaj ohledně původu výrobku; zatímco písmeno d) se týká všech ostatních obchodních praktik, které by mohly spotřebitele uvést v omyl, pokud jde o tento původ. V následující analýze se budu věnovat specifikům, kterými se mezi sebou odlišují ustanovení pod písmeny a) až c), dotčená předmětnou žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, a tomu, jak je podle mého názoru třeba tato ustanovení vykládat(14).
B. K pojmu „nepřímé […] použití“ zapsaného zeměpisného označení ve smyslu čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 (první otázka)
1. K požadované formě „nepřímého […] použití“ zapsaného zeměpisného označení podle čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 (první část první otázky)
22. První předběžnou otázkou byl Soudní dvůr vyzván, aby se vyjádřil, co je třeba rozumět „nepřímým obchodním […] použitím zapsaného zeměpisného označení“ týkajícím se lihoviny, ve smyslu čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008.
23. První částí této otázky se předkládající soud v podstatě táže, zda pro určení, že se jedná o použití zakázané na základě písmene a), je třeba, aby sporný údaj byl uveden ve formě, která je buď totožná jako chráněné zeměpisné označení nebo foneticky a/nebo vzhledově podobná, anebo zda postačí, aby tento údaj vyvolal v povědomí relevantních spotřebitelů jakoukoli asociaci s označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí.
24. Předkládající soud uvádí, že v úvahu připadají dva výklady čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008. Podle prvního přístupu, navrhovaného částí německé právní nauky(15), „nepřímé […] použití“ ve smyslu tohoto ustanovení předpokládá, že zapsané zeměpisné označení je použito v totožné nebo přinejmenším foneticky a/nebo vzhledově podobné formě, přičemž není uvedeno na výrobku nebo jeho obalu, jak je tomu v případě „přímého […] použití“, ale v jiném rámci, například v reklamě nebo v doprovodných materiálech. Předkládající soud uvádí, že takový výklad by jej vedl k závěru, že ustanovení písmene a) se zde neuplatní, protože názvy „Glen“ a „Scotch Whisky“ nejsou ani totožné ani podobné. Naopak podle druhého přístupu postačí, aby sporný prvek označení vyvolal v povědomí relevantní veřejnosti jakoukoli asociaci se zeměpisným označením nebo příslušnou zeměpisnou oblastí(16).
25. TSWA, stejně jako řecká a italská vláda, hájí tento druhý výklad. Naproti tomu M. Klotz, francouzská a nizozemská vláda a taktéž Komise v podstatě soudí, že se nemůže jednat o „nepřímé […] použití“ ve smyslu čl. 16 písm. a), pokud je použit popis mající zcela jinou formu, než má dotčené zapsané zeměpisné označení(17). Sdílím tento posledně uvedený názor, a to z následujících důvodů.
26. Připomínám nejprve, že podle ustálené judikatury Soudního dvora je při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí(18).
27. Zaprvé, pokud se jedná o znění čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008, TSWA tvrdí, dle mého názoru chybně, že toto ustanovení by mělo být vykládáno široce v tom smyslu, že „nepřímé“ obchodní použití zapsaného zeměpisného označení předpokládá nikoli užití samotného označení jako takového, celého či jeho části, ale implicitní odkaz na něj, pod podmínkou, že se takové použití týká „srovnatelných […] výrobků“ nebo že „neoprávněně těží z pověsti daného zapsaného zeměpisného označení“(19).
28. V tomto ohledu zastávám názor, že užití výrazu „přímé nebo nepřímé obchodní použití zapsaného zeměpisného označení“(20) v písmeni a) článku 16 vyžaduje užití dotčeného označení ve formě, v jaké bylo zapsáno, nebo alespoň ve formě vykazující natolik úzkou vazbu s tímto označením, že sporný název je od něj zřejmě neoddělitelný(21). Jeví se mi to tedy tak, že výraz „použití“ vyžaduje, z podstaty věci, aby bylo užito samotné chráněné zeměpisné označení, jež musí být přítomno v totožné či alespoň ve foneticky a/nebo vzhledově podobné(22) formě ve sporném názvu(23).
29. Podotýkám, že Soudní dvůr již poskytl prvky definice pojmu „přímé“ použití ve smyslu uvedeného čl. 16 písm. a), když připustil, že se může jednat o užití ochranné známky obsahující zeměpisné označení nebo výraz odpovídající tomuto označení a jeho překlad pro lihoviny nesplňující příslušné požadavky, jak tomu bylo u obrazových ochranných známek dotčených ve sporu v původním řízení. Soudní dvůr se naproti tomu doposud nevyjádřil k tomu, co je třeba rozumět „nepřímým“ použitím ve smyslu tohoto ustanovení.
30. Domnívám se, že tento nepřímý charakter neodkazuje na případy, kde posuzovaný název nečiní výslovný odkaz na některé ze zeměpisných označení zapsaných v příloze III nařízení č. 110/2008, jak tvrdí TSWA, ale na případy, kde je takovéto označení užito prostřednictvím nějakého nepřímého prostředku. Stejně jako M. Klotz, nizozemská vláda a Komise jsem toho názoru, že na rozdíl od „přímého“ užití, jež předpokládá uvedení chráněného zeměpisného označení přímo na výrobku nebo jeho vlastním obalu, „nepřímé“ použití předpokládá, že se toto označení objevuje v dodatkových marketingových nebo informačních nástrojích, jako jsou reklama na tento výrobek(24) nebo materiály týkající se výrobku(25).
31. Zadruhé, co se týká kontextu, ve kterém je začleněno předmětné ustanovení, zdůrazňuji, že písmeno a) článku 16 má nutně odlišnou oblast působnosti než pravidla, která jej v tomto článku následují. Toto první ustanovení musí být zvlášť důkladně odlišeno od písmene b), které se týká případů „zneužití, napodobení nebo připomenutí“, tedy případů, kde zeměpisné označení není použito jako takové, ale je vnuknuto relevantním spotřebitelům jemnějším způsobem, než který podchycuje písmeno a).
32. Avšak písmeno b) článku 16 by pozbylo svůj užitečný účinek, pokud by písmeno a) tohoto článku bylo vykládáno širokým způsobem, jak je navrhováno v první předběžné otázce, v tom smyslu, že by bylo použitelné, jakmile by sporný název pouze vyvolal jakoukoli myšlenkovou asociaci se zapsaným zeměpisným označením nebo příslušnou zeměpisnou oblastí. Z obecné systematiky tohoto článku tedy vyplývá, jak zdůrazňují francouzská vláda a Komise, že pojem „přímé nebo nepřímé obchodní použití zapsaného zemědělského označení“ ve smyslu uvedeného písm. a) nemůže zahrnovat takové případy.
33. Takový závěr dle mého názoru podporuje i judikatura Soudního dvora(26), která vyžaduje dostatečně blízký vztah k chráněnému zeměpisnému označení, i pokud se jedná o pouhé „připomenutí“ ve smyslu písmene b) uvedeného článku 16(27), přičemž tento požadavek dle mého názoru platí a fortiori pro pojem „použití“ ve smyslu uvedeného písmene a) uvedeného článku.
34. Zatřetí, co se týká cílů nařízení č. 110/2008, předně konstatuji, že bod 4 jeho odůvodnění zdůrazňuje, že unijní normotvůrce usiloval o „zajištění systematičtějšího přístupu v právních předpisech upravujících lihoviny“ stanovením „jasných kritérií“ mimo jiné pro „ochranu zeměpisných označení“(28).
35. Pochybuji, že by bylo slučitelné s touto výslovnou snahou o právní jistotu připustit relevanci kritéria jako je to, o němž uvažuje předkládající soud, totiž „vyvolání v povědomí relevantní veřejnosti jakékoli asociace se zapsaným zeměpisným označením nebo se zeměpisnou oblastí“(29), neboť se zde jedná o kritérium, jež nezavedl normotvůrce a jehož obrysy se mi jeví jako velmi nejasné. Soudní dvůr sice již zmínil, ohledně ustanovení článku 16 tohoto nařízení, riziko „vyvolání v povědomí veřejnosti myšlenkové asociace ohledně původu výrobku“(30), ale nebylo dle mého soudu jeho záměrem označit toto obecné hledisko jako rozhodující faktor při aplikaci kteréhokoli z uvedených ustanovení.
36. Dále poukazuji jako na podstatné, že bod 2 odůvodnění nařízení č. 110/2008 uvádí, že jím přijatá opatření „by měla přispět k tomu, že se dosáhne vysoké úrovně ochrany spotřebitele, zabrání klamavým praktikám a dosáhne se průhlednějšího trhu a rovných podmínek hospodářské soutěže“. Bod odůvodnění 9 dodává, že tato opatření „by měla zabránit zneužití […] názvů lihovin pro výrobky, které neodpovídají příslušným definicím uvedeným v [tomto] nařízení“. Bod 14 odůvodnění pak hovoří o zvláštní ochraně, kterou požívají zeměpisná označení zapsaná v příloze III tohoto nařízení „jestliže lze určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost lihoviny přičítat v podstatě v podstatě jejímu zeměpisnému původu“.
37. Pokud jde o sledované cíle, a to zvláště článkem 16 nařízení č. 110/2008, zejména z jeho názvu vyplývá, že tento článek sleduje zajištění „ochrany zeměpisných označení“ prostřednictvím jejich zápisu, s cílem jednak umožnit identifikaci lihovin jakožto pocházejících z určitého území, v případech uvedených v bodě 14 odůvodnění, jednak přispívat k realizaci obecnějších cílů uvedených v bodě 2 odůvodnění(31).
38. Ustanovení nařízení č. 110/2008, zejména pak jeho článku 16, se mi proto jeví tak, že jejich úkolem je bránit zneužívání chráněných zeměpisných označení, a to nejen v zájmu kupujících, ale též v zájmu výrobců, kteří vyvinuli úsilí k zajištění očekávané jakosti výrobků nesoucích legálně taková označení, jak to Soudní dvůr již zdůraznil v souvislosti s ustanovením unijního práva(32) obdobného znění(33), jako je znění článku 16 tohoto nařízení(34). Z tohoto pohledu písmeno a) článku 16 zakazuje konkrétně a výslovně, aby jiné subjekty používaly k obchodním účelům zapsané zeměpisné označení pro výrobky, které neodpovídají všem požadovaným specifikacím(35), zejména s cílem neoprávněně těžit z pověsti tohoto zeměpisného označení(36).
39. Z výše uvedeného dle mého názoru vyplývá, že vysoká úroveň ochrany spotřebitelů je jistě jedním z cílů ustanovení, která mají být vyložena, avšak nemůže z toho být vyvozeno, jak navrhuje řecká a italská vláda, že pro uplatnění zákazu stanoveného pod písmenem a) postačí, aby sporné označení mohlo uvést spotřebitele v omyl ohledně původu, a to jakýmkoli způsobem, a aby takto mělo stejný účinek, jako kdyby zeměpisné označení bylo užito tak, jak bylo zapsáno, nebo v podobné formě. Nelze pominout, že účelem těchto ustanovení je také zachování jakosti přiznané výrobkům nesoucím oprávněně takové označení a tím i ochrana hospodářských zájmů subjektů, které investovaly za účelem zajištění této jakosti, a obecně též podpora transparentnosti trhů a spravedlivé hospodářské soutěže.
40. Navrhuji tedy odpovědět na první část první otázky tak, že čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že „nepřímé […] použití“ zapsaného zeměpisného označení, které toto ustanovení zakazuje, vyžaduje, aby sporný název byl totožný jako předmětné označení nebo foneticky a/nebo vzhledově podobný. Není tedy postačující, že je tento název způsobilý vyvolat v povědomí relevantního spotřebitele jakoukoli myšlenkovou asociaci s označením nebo příslušnou zeměpisnou oblastí.
2. K vlivu případných informací obklopujících sporný název podle čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008 (druhá část první otázky)
41. Druhá část první předběžné otázky je předložena Soudnímu dvoru k posouzení pouze za předpokladu, že by rozhodl, že pouhá myšlenková asociace se zapsaným zeměpisným označením nebo s předmětnou zeměpisnou oblastí může postačovat pro to, aby byla shledána existence „nepřímého obchodního […] použití“ tohoto označení, ve smyslu čl. 16 písm. a) nařízení č. 110/2008.
42. Vzhledem k tomu, že v odpovědi na první část první otázky doporučuji uplatnit opačný výklad, mám za to, že není třeba, aby se Soudní dvůr vyjádřil k její druhé části. Uvedu k ní nicméně několik poznámek.
43. Předkládající soud klade otázku, zda při zjišťování existence takového použití je třeba zohlednit kontext obklopující sporný údaj, a zejména skutečnost, že tento údaj je doplněn upřesněním ohledně skutečného původu výrobku tak, že informace podané v kontextu umožňují vyvrátit tvrzení, že nebyly respektovány požadavky uvedené v čl. 16 písm. a). Konkrétně se táže, zda sporný prvek „Glen“ má být posuzován izolovaně, nebo zda mají být soudem zohledněny také různé údaje na etiketě, které uvádějí, že výrobek pochází z Německa(37). Předkládající soud má za to, že nařídit jednoduše zákaz požadovaný ze strany TSWA ve sporu v původním řízení, by mohl pouze tehdy, pokud by ustanovení písmene a) bylo Soudním dvorem vyloženo v tom smyslu, že zakazuje použití výrazu, který vyvolává jakoukoli myšlenkovou asociaci se zapsaným zeměpisným označením, bez ohledu na okolní kontext takového použití.
44. TSWA a řecká vláda zastávají názor, že doplňující údaje uvedené na etiketě a na obalu výrobku(38) nemohou vyloučit použití uvedeného písmene a) článku 16. Podle italské vlády, třebaže kontext, do něhož je sporný prvek zasazen, může hrát roli, nemůže být existence nepřímého použití ve smyslu tohoto ustanovení vyloučena, a to včetně situace, kdy je tento prvek doplněn informacemi o původu. Nizozemská vláda usuzuje, že se o takové použití nejedná, pokud není učiněn odkaz na chráněné zeměpisné označení a pokud navíc etiketa jasně uvádí místo, kde byl nápoj vyroben(39).
45. Co se mne týká, pouze zdůrazním, a to v podpůrné rovině(40), že článek 16 nařízení č. 110/2008 neobsahuje v písmeni a) takovou výslovnou zmínku, jakou obsahuje písmeno b), podle kterého „zneužití, napodobení nebo připomenutí“ zapsaného zemědělského označení může být konstatováno i tehdy, „je-li uveden skutečný původ výrobku“.
46. Tento rozdíl ve znění je dle mého názoru dán tím, že pokud jde o případné „přímé nebo nepřímé obchodní použití“ zapsaného zeměpisného označení ve smyslu písmene a) uvedeného článku 16, tento případ předpokládá, že bylo použito toto označení jako takové nebo v podobné formě, nikoli označení zcela jiného typu(41). Je tedy jednoznačné, že analýzu situace je třeba zaměřit na zjištění, zda bylo či nebylo užito některé ze zeměpisných označení zapsaných v příloze III tohoto nařízení.
47. Naproti tomu v případě uvedeném pod písmenem b) uvedeného článku 16, kde se jedná o „zneužití, napodobení nebo připomenutí“, musí hodnocení situace zjevně překračovat takové objektivní zjištění a vyžaduje zasazení do kontextu, k němuž unijní normotvůrce výslovně uvedl, že některé případné hodnotící faktory, zejména uvedení „skutečného původu výrobku“(42), nemohou vyloučit některou z těchto tří právních kvalifikací(43). Podle mého názoru by tomu mělo být a fortiori stejně v jednodušším případě uvedeném pod písmenem a) článku 16, za předpokladu, že by Soudní dvůr rozhodl, že pro aplikaci tohoto ustanovení je třeba posuzovat i kontext, do něhož je sporný název zasazen.
C. K pojmu „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 (druhá otázka)
1. K požadované formě „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení s ohledem na čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 (první část druhé otázky)
48. Druhá předběžná otázka vyzývá Soudní dvůr, aby se vyjádřil k pojmu „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení lihoviny, ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008.
49. V první části této otázky se předkládající soud táže, zda pro závěr, že se jedná o takové připomenutí, které je zakázané písmenem b), musí mít sporný údaj totožnou formu jako chráněné zeměpisné označení nebo formu foneticky a/nebo vzhledově podobnou, anebo zda postačí, aby tento údaj vyvolal v povědomí relevantních spotřebitelů jakoukoli asociaci s předmětným označením nebo příslušnou zeměpisnou oblastí.
50. Na podporu své žádosti tento soud uvádí, že Soudní dvůr vykládá ustáleným způsobem pojem „připomenutí“, uvedený v čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, jakož i v podobných unijních právních předpisech, které jej předcházely, a to v tom smyslu, že „se vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že – setká-li se spotřebitel s názvem výrobku – v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno“(44). K tomu předkládající soud dodává, že pokud je mu známo, Soudní dvůr se však ještě nevyjádřil k tomu, zda fonetická a/nebo vzhledová podobnost mezi předmětnými názvy(45) je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohlo být zjištěno zakázané připomenutí. Domnívá se, že odpověď na tuto otázku je zde klíčová, vzhledem k tomu, že taková podobnost v projednávané věci dána není(46).
51. TSWA a dále též řecká, francouzská a italská vláda navrhují odpovědět, že „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení ve smyslu čl. 16 písm. b) nevyžaduje, aby sporný výraz vykazoval fonetickou a/nebo vzhledovou podobnost s předmětným označením a že postačí, aby tento výraz vzbudil v povědomí relevantní veřejnosti jakoukoli myšlenkovou asociaci s označením nebo zeměpisnou oblastí. M. Klotz a nizozemská vláda podporují opačnou tezi.
52. Někde uprostřed stojí Komise se svým názorem, že uvedený pojem „připomenutí“ nevyžaduje nutně fonetickou a/nebo vzhledovou podobnost nebo pouhou myšlenkovou asociaci, ale v daném případě spíše „existenci pojmové blízkosti mezi zapsaným zeměpisným označením a sporným názvem, v jejímž rámci by si běžně informovaný spotřebitel utvořil přímé a jednoznačné spojení mezi sporným názvem a zapsaným označením“(47). Přikláním se k výkladu blízkému posledně uvedenému názoru, a to z níže uvedených důvodů.
53. Nejprve podotýkám, že znění předmětného písmene b) neobsahuje prvky, které by mohly přesně definovat, co je třeba rozumět „připomenutím“ chráněného zeměpisného označení. Nanejvýš pouze srovnání s předchozími dvěma případy uvedenými v tomto ustanovení, tedy se „zneužitím“ a „napodobením“, umožňuje uvažovat o tom, že pojem „připomenutí“ předpokládá určitý stupeň podobnosti s dotčeným zeměpisným označením, i když z oněch tří pojmů vyžaduje patrně nejnižší stupeň podobnosti.
54. Mimo to je dle mého názoru nutno vyvodit řadu poučení z judikatury Soudního dvora týkající se čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 nebo jiných ustanovení unijního práva, jež jsou formulována obdobně.
55. Jak již uvedl předkládající soud, Soudní dvůr rozhodl, že se jedná o „připomenutí“ především ve smyslu uvedeného písmene b), pokud sporné označení „zahrnuje část chráněného označení“(48). Nicméně domnívám se, že takové částečné zahrnutí(49), existující ve věcech v původním řízení, v nichž byly vydány předmětné rozsudky Soudního dvora(50), není nutnou podmínkou pro použití tohoto ustanovení.
56. Jak uvádí francouzská vláda, z výrazu „takovým způsobem, že“, následujícího výše uvedenou formulaci, vyplývá, že hlavním a rozhodujícím kritériem pro posouzení existence takového „připomenutí“, je zjištění, zda „spotřebiteli, setká-li se s názvem tohoto výrobku, se v mysli vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno“(51). Soudní dvůr ostatně zdůraznil, že „vnitrostátní soud tedy musí zásadně vycházet z předpokládané reakce spotřebitele ve vztahu k výrazu použitému k označení dotčeného výrobku, přičemž zásadní je, že si spotřebitel vytvoří vazbu mezi uvedeným výrazem a chráněným označením“(52). Soudní dvůr navíc upřesnil, že vnitrostátní soud „musí vycházet z vnímání průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele“(53). Tudíž třebaže dotčené chráněné označení je nedílnou součástí napadené ochranné známky, je možné, že průměrný spotřebitel, setká-li se s výrobkem nesoucím tuto ochrannou známku, si ji nespojí nutně s výrobkem, jehož označení je chráněno(54).
57. Soudní dvůr taktéž opakovaně rozhodl, že „lze mít legitimně za to, že se jedná o připomenutí chráněného označení, pokud v případě výrobků obdobného vzhledu vykazují prodejní názvy fonetickou a vzhledovou podobnost“, která „není náhodná“, a upřesnil, že „tato podobnost byla zjevná, když výraz použitý k označení dotčeného výrobku končí dvěma stejnými slabikami jako chráněné označení a pokud obsahuje stejný počet slabik jako toto označení“(55).
58. Nicméně mám za to, stejně jako většina zúčastněných stran, jež podaly v projednávané věci vyjádření(56), že zjištění fonetické a vzhledové podobnosti nepředstavuje nezbytnou podmínku při ověřování existence „připomenutí“, ale spíše jeden z testů, mezi jinými testy uváděnými Soudním dvorem, jenž umožňuje provést takové ověření. Domnívám se, že Soudním dvorem zmíněná „příbuznost“ nebo „podobnost“ fonetická a vzhledová se vztahovala ke skutkovým okolnostem konkrétních případů, ve kterých byly vydány rozsudky obsahující tuto zmínku(57), a že tedy není vyloučeno, aby „připomenutí“ bylo dáno i tehdy, když zde taková podobnost chybí.
59. Vedle výše uvedeného kritéria částečného zahrnutí chráněného označení(58) je jedním z hodnoticích faktorů, které byly uznány jako relevantní, též „ ‚pojmová blízkost‘ existující mezi výrazy v různých jazycích“. Upřesňuji, že toto kritérium bylo Soudním dvorem odlišeno od kritéria „fonetická a vzhledová podobnost“ a že bylo stejně jako ostatní kritéria vztaženo ke zkoumání spotřebitelova vnímání, které se tedy skutečně jeví jako hlavní a nezbytná podmínka pro to, aby se jednalo o „připomenutí“(59).
60. Zastávám tedy názor, že pro určení, zda se jedná o „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, je jediným určujícím kritériem to, zda „setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno“(60), což musí vnitrostátní soud posoudit s přihlédnutím, dle konkrétního případu, buď k částečnému zahrnutí chráněného označení do označení napadeného, nebo k fonetické a vzhledové podobnosti, anebo k pojmové blízkosti.
61. Naproti tomu by dle mého názoru nebylo v souladu s výše uvedenými cíli zde vykládaných ustanovení(61), pokud bychom připustili tak nepřesné a extenzivní kritérium, jako je kritérium uvedené ve druhé předběžné otázce, tedy že „sporný prvek označení vyvolá v povědomí relevantní veřejnosti jakoukoli asociaci se zapsaným zeměpisným označením nebo se zeměpisnou oblastí“(62).
62. S ohledem na systematiku článku 16 je navíc nutné, jak jsem již uvedl ohledně jeho písmene a)(63), vyvarovat se takového výkladu písmene b), kterým by toto ustanovení zasahovalo do působnosti ustanovení, která jej v článku 16 následují, tedy písmene c) a d), které se týkají situací, kde je odkaz na chráněné zeměpisné označení ještě slabší než jeho „připomenutí“.
63. Konečně pokud jde o obecnější kontext nařízení č. 110/2008, především jeho článku 16, M. Klotz správně zdůrazňuje, že pokud by Soudní dvůr rozhodl, že pro zjištění „připomenutí“ stačí vyvolání asociace jakékoli povahy, vedlo by to k nepředvídatelnému rozšíření působnosti tohoto nařízení a ke vzniku závažného ohrožení volného pohybu zboží, vzhledem k tomu, že ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví, jako je ta, kterou poskytuje toto nařízení(64), představuje jedno z možných odůvodnění pro omezení této svobody(65).
64. Konkrétně to znamená, že pokud by ochrana zeměpisného označení, zde „Scotch Whisky“, zakotvená pod písmenem b) článku 16, měla být rozšířena na užití výrazu, jež se tomuto označení nijak nepodobá, pak by výrobky nebo ochranné známky nijak neodkazující na znění takového označení spadaly taktéž pod zákaz uvedený v tomto ustanovení. Vedlo by to k tomu, jak uvádí nizozemská vláda, že možnosti výrobců whisky pocházejících z jiných zemí než ze „Spojeného království (Skotska)“(66), jak se odlišit prostřednictvím svých vlastních výrobků nebo ochranných známek, by takto byly značným způsobem omezeny(67).
65. Na základě toho navrhuji odpovědět na první část druhé předběžné otázky, že čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení, zakázané tímto ustanovením, nevyžaduje, aby sporný název nutně vykazoval fonetickou a vzhledovou podobnost s dotčeným označením, avšak nepostačuje, že toto označení je způsobilé vyvolat v povědomí relevantního spotřebitele jakoukoli myšlenkovou asociaci s chráněným označením nebo příslušnou zeměpisnou oblastí. Pokud zde taková podobnost není, je třeba zohlednit případnou pojmovou blízkost existující mezi dotčeným označením a napadeným názvem, pokud se jedná o blízkost takové povahy, že v mysli spotřebitele může vyvolat obraz výrobku, jehož označení je chráněno.
66. Pokud jde o uplatnění tohoto závěru v rámci sporu v původním řízení, připomínám, že posouzení, zda se v tomto případě jedná o „připomenutí“ ve smyslu článku 16 písm. b)(68), přísluší pouze předkládajícímu soudu, nikoli Soudnímu dvoru, třebaže ten může přinést určitá upřesnění, jakožto vodítko pro posuzování vnitrostátními soudy(69).
67. V tomto ohledu uvádím, že poté, co připomenul argumenty stran sporu v původním řízení(70), uvedl předkládající soud, že výraz „glen“ je slovo gaelského původu, jež znamená „úzké údolí“, a že 31 ze 116 palíren vyrábějících „Scotch Whisky“, tedy whisky skotského původu, nesou název toho „glen“, ve kterém se nacházejí. Uvedený soud nicméně zdůrazňuje, že existují též whisky vyrobené mimo Skotsko, které obsahují v názvu výraz „glen“, tak jako whisky „Glen Breton“ pocházející z Kanady(71), „Glendalough“ pocházející z Irska a „Glen Els“ pocházející z Německa(72). Předkládající soud navíc zmiňuje průzkum předložený TSWA a zpochybněný M. Klotzem, z něhož údajně vyplývá mimo jiné, že 4,5 % dotázaných německých spotřebitelů whisky uvedlo, že výraz „glen“ jim připomíná skotskou whisky nebo něco skotského.
68. S ohledem na tyto skutečnosti sdílím názor Komise, dle něhož není jisté, že za takových okolností, jako jsou dány ve sporu v původním řízení, existuje dostatečná pojmová blízkost mezi chráněným zeměpisným označením a napadeným názvem, aby druhý z nich mohl být považován za „připomenutí“ prvního ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008(73). V tomto ohledu přísluší jen a pouze předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda se průměrnému evropskému spotřebiteli(74) přímo vybaví „Scotch Whisky“, setká-li se se srovnatelným výrobkem nesoucím označení „Glen“, bez ohledu na skutečnost, že výběr tohoto označení pro pojmenování whisky zajisté není čistě náhodný(75). I když připustíme, že předkládající soud by shledal, že spotřebitelé systematicky asociují výraz „Glen“ s whisky, mohla by zde chybět dostatečně úzká vazba se skotskou whisky, a tedy i nezbytná blízkost s označením „Scotch Whisky“.
2. K vlivu případných informací obklopujících sporný název s ohledem na čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 (druhá část druhé otázky)
69. Druhá část druhé předběžné otázky je předložena Soudnímu dvoru pouze pro případ, že by tento rozhodl, že fonetická a vzhledová podobnost není nezbytná a že pouhá myšlenková asociace, a to jakákoli, se zapsaným zeměpisným označením nebo předmětnou zeměpisnou oblastí může být dostatečná pro naplnění pojmu „připomenutí“ tohoto označení, ve smyslu článku 16 písm. b) nařízení č. 110/2008.
70. Vzhledem k odpovědi, kterou doporučuji dát na první část této otázky(76), považuji za nutné zaujmout stanovisko i k její druhé části.
71. Předkládající soud se táže Soudního dvora, zda pro účely určení, jestli se v konkrétním případě jedná o „připomenutí“ zakázané čl. 16 písm. b), je třeba analyzovat sporný prvek názvu izolovaně, anebo s ohledem na kontext, v němž je tento prvek užit, zejména pokud kontext zahrnuje tzv. „delokalizační“ údaje, které upřesňují skutečný původ dotčeného výrobku(77).
72. Tento soud poukazuje na to, že čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 výslovně stanoví, že „jakékoli […] připomenutí“ je zakázáno „i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku“, přičemž toto upřesnění by mohlo bránit zohlednění kontextu, který obklopuje sporný prvek. Podle tohoto soudu to však nutně nevylučuje takové zohlednění „v průběhu předchozího přezkumu směřujícího k ověření samotné existence ‚připomenutí‘ “.
73. Nizozemská vláda má za to, že není třeba zabývat se druhou částí druhé předběžné otázky, a to s ohledem na odpověď, kterou navrhuje dát na její první část. M. Klotz tvrdí, že kontext, do něhož je zasazen sporný údaj, by měl hrát roli při použití článku 16 písm. b)(78). Podle italské vlády by tomu tak být mohlo, nicméně protiprávní „připomenutí“ ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být vyloučeno, ani tehdy, je-li přesný původ dotčeného výrobku výslovně uveden na tomto výrobku. TSWA, řecká a francouzská vláda, stejně jako Komise, v podstatě soudí, že při posuzování existence „připomenutí“ nemohou dodatečné informace uvedené na etiketě a obalu(79) dotčeného výrobku hrát žádnou roli, a to ani tehdy, když je sporný prvek doplněn údaji o skutečném původu výrobku. Souhlasím s posledně uvedeným názorem, a to z následujících důvodů.
74. Zaprvé ze znění, článku 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, které pokládám za jednoznačné, vyplývá, že skutečnost, že relevantní spotřebitelé jsou zpraveni o „skutečném původu výrobku“ nepředstavuje prvek, který by mohl napravit zavádějící charakter napadeného označení a tedy vyloučit jeho posouzení jakožto „připomenutí“ ve smyslu tohoto ustanovení.
75. Další upřesnění uvedená pod písmenem b) týkající se případů, kdy je chráněné zeměpisné označení užito v překladu nebo je doprovázeno zmírňujícími výrazy(80), dle mého názoru podporují výklad, podle něhož je nerozhodné, ve vztahu k této kvalifikaci, že doplňující informace o původu jsou poskytnuty prostřednictvím popisu, obchodní úpravy nebo označování či obalu(81) dotčeného výrobku.
76. Zadruhé jsem toho názoru,stejně jako TSWA, francouzská vláda a Komise, že judikatura Soudního dvora přináší závěry podporující tento výklad.
77. Soudní dvůr totiž jasně uvedl, že případné užití údajů výslovně uvedených v čl. 16 písm. b), týkajících se zejména skutečného původu výrobku, nemůže změnit závěr, že se jedná o „připomenutí“ ve smyslu článku 16 písm. b) nařízení č. 110/2008(82).
78. Navíc Soudní dvůr rozhodl, že neexistence jakéhokoli nebezpečí záměny mezi dotčenými výrobky v povědomí relevantní veřejnosti nemůže zabránit posouzení, že se jedná o „připomenutí“(83).
79. Tudíž užívání názvu kvalifikovaného jako „připomenutí“ zeměpisného označení zapsaného v příloze III uvedeného nařízení ve smyslu tohoto ustanovení nelze nicméně povolit vzhledem ke zvláštním okolnostem obklopujícím výrobek, který nese toto protiprávní označení, nebo když neexistuje nebezpečí záměny s výrobkem nesoucím toto zeměpisné označení oprávněně(84). Vnitrostátní soud, kterému je věc předložena, tedy nemá v tomto směru žádný prostor pro uvážení kontextu(85).
80. Z této judikatury pak zvláště vyplývá, že z hlediska uvedeného čl. 16 písm. b) je nepodstatné, že sporné označení odpovídá názvu podniku a/nebo místu, kde je výrobek vyráběn(86), na což se odvolává M. Klotz, když tvrdí, že označení „Glen Buchenbach“ představuje hru se slovy tvořenou jménem místa původu nápoje dotčeného v původním řízení (Berglen) a jménem místní řeky (Buchenbach)(87).
81. Soudní dvůr taktéž upřesnil, že okolnost, že sporný název odkazuje na místo výroby známé spotřebitelům příslušného členského státu, nepředstavuje relevantní faktor v rámci posouzení pojmu „připomenutí“ ve smyslu uvedeného písmene b), vzhledem k tomu, že toto ustanovení chrání zapsaná zeměpisná označení proti jakémukoli připomenutí na celém území Unie a že vzhledem k nezbytnosti zaručit zde účinnou a jednotnou ochranu uvedených označení se ochrana vztahuje na všechny spotřebitele na tomto území(88).
82. Tato irelevance se podle mého názoru týká též případu, kdy je odkaz na místo výroby dotčeného výrobku obsažen, jak je tomu patrně i ve sporu v původním řízení, nejen v samotném sporném názvu, ale rovněž v údajích, které jej doplňují(89).
83. Navrhuji proto odpovědět na druhou část druhé otázky, že čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se jedná o „připomenutí“ zakázané tímto ustanovením, není nutné zohlednit doplňující informace umístěné vedle sporného označení v popisu, obchodní úpravě nebo označování dotčeného výrobku, týkající se zvláště skutečného původu výrobku.
D. K vlivu případných informací obklopujících sporný název s ohledem na čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 (třetí otázka)
84. Třetí předběžná otázka vyzývá soudní dvůr, aby se vyjádřil, zda pro určení existence „lživého nebo klamavého údaje […] způsobilého vyvolat mylný dojem o původu“ ve smyslu čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 je třeba zohlednit kontext, v jakém je sporný údaj užit, zejména pokud je doplněn údajem o skutečném původu předmětného výrobku.
85. Předkládající soud vysvětluje, že si klade otázku, zda za účelem posouzení existence klamavosti označení ohledně původu, v rámci sporu v původním řízení, je třeba vzít v úvahu pouze sporný prvek označení, tedy „Glen“, nebo i kontext, do něhož je tento prvek zasazen. Tento kontext má v daném případě zahrnovat zejména výraz „Buchenbach“, jenž následuje po výrazu „Glen“ ve sporném názvu stejně jako další údaje uvedené na etiketě, které mají provádět delokalizaci(90).
86. V tomto ohledu M. Klotz a Komise, stejně jako v podstatě i nizozemská vláda(91), usuzují, že pro posouzení existence „lživého nebo klamavého údaje“ ve smyslu článku 16 písm. c), je třeba zohlednit kontext obklopující sporné označení, a zvláště pak provést celkovou analýzu etikety. Podle italské vlády nelze posouzením uvedeného kontextu vyloučit, že by se mohlo jednat o klamavý údaj, a to ani je-li přítomen údaj uvádějící skutečný původ výrobku. TSWA a řecká a francouzská vláda tvrdí, že uvedený kontext je irelevantní pro použití tohoto ustanovení, a to i pokud je sporný prvek doprovázen údaji o skutečném původu výrobku. Souhlasím s posledně uvedeným názorem, a to z následujících důvodů.
87. Zaprvé, pokud jde o znění čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008, zdůrazňuji nejprve, že toto ustanovení neobsahuje žádný odkaz na prvky, které by mohly obklopovat a doplňovat, či dokonce korigovat sporné označení.
88. Komise tvrdí, dle mého názoru nesprávně, že „jak přídavná jména ‚jakýkoli jiný‘, tak hromadný údaj ‚popis, obchodní úprava nebo označení výrobku‘ jednoznačně uvádějí, že je třeba posuzovat celkově všechny údaje o původu a současně s tím i popis, obchodní úpravu a označování“, tak aby posouzení ve sporu v původním řízení zahrnovalo veškeré informace uvedené na etiketě.
89. K tomu podotýkám, že v německé jazykové verzi(92) článku 16 jsou písmena a) a b) uvozena výrazem „jede [každý]“ a následovaná jednotným číslem, přičemž jsou formulována odlišně od písmen c) a d) stejného článku, kde je užit výraz „alle [všechny]“ následovaný množným číslem, tudíž tato konstrukce by snad mohla navodit myšlenku celku v případě posledních dvou písmen.
90. Nicméně tento rozdíl ve formulacích pro jednotlivé případy uvedené v tomto článku 16 neexistuje v jiných jazykových verzích, kde výraz, který v podstatě znamená „každý“ a který uvozuje jak písmeno c), tak písmena a), b) a d) uvedeného článku, dle mého mínění nijak nenaznačuje, že by bylo nutné posoudit v jejich souhrnu všechny údaje uvedené v tomto případě na etiketě, aby mohl být učiněn závěr, zda taková situace, jako je situace v původním řízení, konkrétně spadá pod zákaz stanovený pod písmenem c)(93).
91. Z ustálené judikatury ovšem vyplývá, že ustanovení unijního práva musí být vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Unie a že v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy(94), přičemž na základě těchto kritérií se kloním k opačnému výkladu, než jaký navrhuje Komise(95).
92. Co se týká výrazu „lživý nebo klamavý údaj […] použitý v popisu, obchodní úpravě nebo označení výrobku“, ani zde nevidím, v čem tento výčet, který ostatně obsahuje souřadící spojku „nebo“(96) – obvykle značící alternativu – vede Komisi k závěru, že je třeba provést posouzení kvalifikované jako „hromadné“, jež by mělo spočívat v tom, že budou zohledněny veškeré informace o dotčeném výrobku, které doprovázejí sporný název, pro určení, zda tento je „lživým nebo klamavým údajem“ ve smyslu čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008(97).
93. Kromě toho M. Klotz poukazuje na slova „který by mohl vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ“, která jsou použita na konci uvedeného čl. 16 písm. c). Tvrdí, že v případě, kdy by Soudní dvůr rozhodl, že pro posouzení existence „připomenutí“ ve smyslu písmene b) tohoto článku je třeba vycházet z konkrétního vnímání celku průměrným, běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným spotřebitelem(98), platilo by to tím spíše pro posouzení existence „lživého nebo klamavého údaje“ ve smyslu uvedeného písmene c). Nicméně tento argument není dle mého názoru relevantní, vzhledem k odpovědi, kterou navrhuji dát na druhou část druhé předběžné otázky(99).
94. Osobně se domnívám, že pokud by unijní normotvůrce skutečně zamýšlel umožnit, aby označení, které má samo o sobě lživou nebo klamavou povahu ve smyslu čl. 16 písm. c) tohoto nařízení, mohlo být dovoleno z důvodu existence doplňujících informací obklopujících toto označení, bylo by takové omezení působnosti tohoto ustanovení výslovně stanoveno, zejména s ohledem na sledované cíle ochrany(100).
95. Zadruhé, pokud jde o kontext písmene c) uvedeného článku 16, sdílím názor vyjádřený Komisí v tom, že situace uvedená v tomto ustanovení musí být odlišena od situací pod písmeny a) a b) stejného článku(101), avšak podle mého názoru nevyplývá z celkové systematiky písmene c), že by bylo ve zde uvedeném případě nutné posoudit etiketu jako celek.
96. V souladu s tím, co zdůraznil generální advokát Campos Sánchez-Bordona k podobnému ustanovení práva Unie, jako je článek 16 nařízení č. 110/2008(102), mám za to, že tento článek obsahuje odstupňovaný výčet zakázaných jednání, v němž se písmeno c) dobře odlišuje od dvou předcházejících ustanovení. Tedy zatímco písmeno a) článku 16 se omezuje na použití chráněného zeměpisného označení a jeho písmeno b) na zneužití, napodobení nebo připomenutí, písmeno c) rozšiřuje chráněnou oblast tím, že sem začleňuje i „údaje“ (tedy informace poskytované spotřebitelům), které jsou uvedeny v popisu, obchodní úpravě nebo označování dotčeného výrobku, a ač skutečně nepřipomínají chráněné zeměpisné označení, jsou kvalifikovány jako „lživé nebo klamavé“, s ohledem na vztah výrobku k tomuto označení(103).
97. Dle mého názoru však z takto zjištěného rozdílu, jak ve formulaci, tak v rozsahu, mezi písmeny a), b) a c) uvedeného článku 16 nelze vyvodit, že ustanovení písmene c) má být nutně vykládáno tak, že je nutné zohlednit veškeré další informace uvedené, mimo jiné, na etiketě dotčeného výrobku, za účelem posouzení, zda sporný název představuje „lživý nebo klamavý údaj“ ve smyslu tohoto ustanovení. Domnívám se, že je naopak třeba zacílit posouzení na samotný sporný údaj, vzatý odděleně, přičemž informace uvedené v jeho kontextu nemohou takovou kvalifikaci zpochybnit, jinak by uvedené písmeno c) mohlo pozbýt svůj užitečný účinek, přičemž toto ustanovení je dle mého názoru určeno spíše k širšímu použití, jak nyní vyložím.
98. Zatřetí cíle sledované nařízením č. 110/2008 obecně, a především pak analyzovaná ustanovení, mohou podle mého názoru potvrdit výklad, který zastávám.
99. Jak jsem již uvedl(104), mám za to, že cílem ustanovení nařízení č. 110/2008, a především ustanovení článku 16, je chránit zeměpisná označení zapsaná v příloze III tohoto nařízení, a to jak v zájmu spotřebitelů, kteří nesmí být uvedeni v omyl nesprávným označením, tak v zájmu hospodářských subjektů, které nesou vyšší náklady za účelem zajistit kvalitu výrobků zasluhujících taková označení, přičemž tyto subjekty musí být chráněny před praktikami nekalé soutěže.
100. Konkrétně v případě písmene c) článku 16 jsem toho názoru, že unijní normotvůrce mu záměrně přiznal dostatečně širokou působnost, aby umožnil dosažení výše uvedených cílů. Shodně s francouzskou vládou se domnívám, že výraz „jakýkoli jiný údaj“ použitý v tomto ustanovení může zahrnovat jakýkoli typ údaje nebo znaku, především text, obraz nebo obsah, jenž v sobě nese informaci o vlastnostech výrobku. Pružná formulace o umístění, uvedená ve zmíněném písmeni c)(105), navíc podle mého názoru umožňuje, aby byl jakýkoli prvek ze tří výše uvedených zdrojů, v projednávaném případě údaj na etiketě předmětného nápoje, považován sám o sobě za „způsobilý vyvolat mylný dojem o původu“ ve smyslu tohoto ustanovení. Tím pádem by zbytek obsahu etikety předmětného výrobku nemohl převážit nad případným lživým nebo klamavým napadeným označením, i kdyby toto bylo doplněno informací o skutečném původu výrobku.
101. Jinými slovy, jak zdůrazňuje francouzská vláda, dosažení těchto cílů by bylo ohroženo, pokud by ochrana zeměpisných označení mohla být omezena okolností, že vedle lživého nebo klamavého údaje ve smyslu čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 jsou uvedeny i doplňující informace, jelikož připuštění takového výkladu by znamenalo uznání možnosti užití takového označení za podmínky, že je doplněno o přesné informace, které by svým způsobem kompenzovaly klamavý charakter tohoto označení.
102. Konečně, co se týká použití judikatury týkající se směrnice2000/13/ES(106), zrušené nařízením (EU) č. 1169/2011(107), které Komise patrně navrhuje(108), pochybuji, že by bylo relevantní pro zodpovězení třetí předběžné otázky.
103. Nařízení č. 110/2008, jehož výklad je zde požadován, má totiž předmět odlišný od směrnice 2000/13, která obecně a horizontálně(109) upravuje „označování potravin, jakož i některé aspekty týkající se jejich obchodní úpravy a související reklamy“(110), zatímco nařízení č. 110/2008, přijaté později, upravuje specificky a vertikálně „definici, popis, obchodní úpravu, označování a ochranu zeměpisných označení lihovin“(111). Z toho plynou rozdíly týkající se jak cílů, tak rozsahu ochrany, které tyto dva právní nástroje zakotvují, přičemž je dle mého názoru nutné tyto rozdíly zohlednit bez ohledu na to, že údaj o zeměpisném označení na etiketě takových nápojů může někdy spadat současně do působnosti jich obou(112).
104. Především s ohledem na znění čl. 2 odst. 1 písm. a) a i) směrnice 2000/13, kterého se týká judikatura zmíněná ve vyjádření Komise, mám za to, že znění tohoto ustanovení, které se vztahuje k „uvádění nezavádějících informací“(113), není plně totožné, a to ani svojí podstatou, se zněním čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008, tedy článku o „ochraně zeměpisných označení“(114), který je předmětem třetí ze zde položených otázek.
105. Navíc podotýkám, že v uvedené judikatuře se Soudní dvůr sice vyslovil pro to, aby byly ve sporné situaci prověřeny všechny rozličné informace na označení předmětného výrobku(115), případně i některé vnější skutečnosti(116) pro posouzení, zda je označení způsobilé uvést spotřebitele v omyl(117), nicméně jeho rozhodnutí se týká pouze údajů, které nejsou zapsány jako označení původu nebo jako zeměpisná označení chráněná na úrovni Unie(118), tedy jde o situaci, která neodpovídá okolnostem projednávaného případu, kde se právě o ochranu tohoto charakteru jedná. Nejeví se mi tedy jako vhodné uvažovat v tomto kontextu analogicky s výše uvedenou judikaturou.
106. Navrhuji tedy odpovědět na třetí předběžnou otázku, že čl. 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se jedná o „lživý nebo klamavý údaj“, zakázaný tímto ustanovením, není nutné zohlednit doplňující informace, které jsou uvedeny vedle sporného názvu v popisu, obchodní úpravě nebo označování předmětného výrobku, zvláště pokud jde o jeho skutečný původ.
107. Co se týká projednávané věci, s ohledem na výše zmíněné zásady rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní soudy a Soudní dvůr(119), chci pouze uvést, že pokud by byl Soudním dvorem použit výše uvedený výklad, pochybuji, že by bylo důvodné za situace, jaká nastala ve sporu v původním řízení, uplatnit tento zákaz, protože sporný výraz „Glen“ nemá dostatečně přímou a úzkou souvislost s předmětným chráněným zeměpisným označením „Scotch Whisky“ ani se zemí, k níž se označení váže, tedy se „Spojeným královstvím (Skotskem)“, aby byl tento výraz považován za „lživý nebo klamavý údaj […], který by mohl vyvolat mylný dojem o původu“(120).
108. Podpůrně, v případě, že by zmíněné ustanovení písmene c) bylo vykládáno Soudním dvorem v tom smyslu, že je nutné prozkoumat všechny rozličné informace, které obklopují sporný název, logicky by musel tento přezkum dojít a fortiori k totožnému konkrétnímu výsledku. Kdyby totiž měly být v předmětné věci zohledněny všechny prvky na etiketě, které výslovně uvádějí přesný původ předmětného výrobku, jak zdůrazňuje Komise, je těžko představitelné, že by použití výrazu „Glen“ podléhalo zákazu podle tohoto ustanovení(121).
V. Závěry
109. S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Landgericht Hamburg (zemský soud v Hamburku, Německo) odpověděl následovně:
„1. Článek 16 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 musí být vykládán v tom smyslu, že ‚nepřímé použití‘ zapsaného zeměpisného označení, zakázané tímto ustanovením, vyžaduje, aby byl sporný název totožný jako předmětné označení nebo foneticky a/nebo vzhledově podobný. Nepostačuje proto, že tento název může v povědomí relevantního spotřebitele vyvolat jakoukoli myšlenkovou asociaci s označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí.
2. Článek 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že ‚připomenutí‘ zapsaného zeměpisného označení, zakázané tímto ustanovením, nevyžaduje, aby sporný název nutně vykazoval fonetickou a vzhledovou podobnost s předmětným označením, ale zároveň není dostačující, že tento název může vyvolat v povědomí relevantního spotřebitele jakoukoli myšlenkovou asociaci s chráněným označením nebo s příslušnou zeměpisnou oblastí. Pokud taková podobnost chybí, je nutné zohlednit případnou pojmovou blízkost mezi předmětným označením a napadeným názvem, pokud tato blízkost může v povědomí spotřebitele vyvolat obraz výrobku, jehož označení je chráněno.
Pro účely určení, zda se jedná o ‚připomenutí‘ zakázané na základě uvedeného čl. 16 písm. b), není nutné zohlednit doplňující informace uvedené vedle sporného názvu v popisu, obchodní úpravě nebo označování předmětného výrobku, které se týkají zvláště jeho skutečného původu.
3. Článek 16 písm. c) nařízení č. 110/2008 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely určení, zda se jedná o ‚lživé nebo klamavé označení‘ zakázané tímto ustanovením, není nutné zohlednit doplňující informace, které jsou uvedeny vedle sporného názvu v popisu, obchodní úpravě nebo označování předmětného výrobku a které se týkají zvláště jeho skutečného původu.“