ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
15. dubna 2010
Věc F‑2/07
José Carlos Matos Martins
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Výzva k vyjádření zájmu – Výběrové řízení – Předvýběrové testy – Přístup k dokumentům“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se J. C. Matos Martins domáhá zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu ze dne 27. února 2006 (EPSO) o jeho výsledcích testů z verbálního a numerického uvažování, které podstoupil v rámci výzvy k vyjádření zájmu, kterou EPSO vyhlásil jménem evropských orgánů, a to konkrétně Komise Evropských společenství a Rady Evropské unie, za účelem zřízení databáze žadatelů o pracovní místo, kteří mohou být přijati jako smluvní zaměstnanci k výkonu různých úkolů v rámci uvedených institucí.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení s výjimkou nákladů na pobyt a cestu vynaložených z důvodu nahlížení do dokumentů jeho advokátem dne 30. března, 1. dubna a 21. července 2009 v soudní kanceláři Soudu. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené žalobcem.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Obsah zkoušek
(Služební řád, příloha III)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Podmínky provádění a obsah zkoušek – Otázky s výběrem odpovědí
(Služební řád, příloha III)
1. Výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o podmínky provádění a podrobnosti obsahu zkoušek stanovených v rámci výběrového řízení pro evropské úředníky či pro smluvní zaměstnance. Soudci Unie přísluší tento obsah zkoumat pouze v případě, že přesahuje rámec uvedený v oznámení o výběrovém řízení nebo neodpovídá účelu zkoušky výběrového řízení pro evropské úředníky či smluvní zaměstnance.
Tato zásada se uplatní rovněž v rámci zkoušek sestávajících z otázek s výběrem odpovědí, kdy soudu nepřísluší nahradit opravu uvedených zkoušek provedenou výběrovou komisí vlastní opravou, a zejména ne vlastním posouzením míry obtížnosti zkoušek. Značná obtížnost otázky totiž nemůže být ukazatelem nevhodnosti otázky. Výběrová komise je oprávněna vybrat otázky, které mohou být rozdílné obtížnosti, aby zajistila vlastní účel výběrového řízení, tedy zajištění přijetí úředníků či smluvních zaměstnanců s nejvyššími schopnostmi. Výběrová komise má rovněž širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o otázku, zda došlo k nesrovnalostem nebo k chybám v průběhu otevřeného výběrového řízení s vysokým počtem účastníků, zejména pokud jde o formulaci otázek s výběrem odpovědí. Soudce tedy může zkoumat srozumitelnost těchto otázek též pouze v omezeném rozsahu.
Vzhledem k významu zásady rovnosti v rámci výběrových řízení evropských úředníků či smluvních zaměstnanců je naopak věcí výběrové komise zajistit, aby zkoušky byly pro všechny kandidáty přibližně stejně obtížné.
Výše uvedené zásady se uplatní i v případě zkoušek pořádaných Evropským úřadem pro výběr personálu za účelem přijetí smluvních zaměstnanců.
(viz body 161 a 170 až 172)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. října 1981, Guglielmi v. Parlament, 268/80, Recueil, s. 2295, bod 8; 8. března 1988, Sergio a další v. Komise, 64/86, 71/86 až 73/86 a 78/86, Recueil, s. 1399, bod 22; 24. března 1988, Goossens a další v. Komise, 228/86, Recueil, s. 1819, bod 14
Tribunál: 16. října 1990, Gallone v. Rada, T‑132/89, Recueil, s. II‑549, bod 27; 27. června 1991, Valverde Mordt v. Soudní dvůr, T‑156/89, Recueil, s. II‑407, body 121 a 123; 11. července 1996, Carrer v. Soudní dvůr, T‑170/95, Recueil FP, s. I‑A‑363 a II‑1071, bod 37; 17. prosince 1997, Passera v. Komise, T‑217/95, Recueil FP, s. I‑A‑413 a II‑1109, bod 45; 25. května 2000, Elkaïm et Mazuel v. Komise, T‑173/99, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑433, bod 35; 14. července 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑146/99, Recueil FP, s. I‑A‑159 a II‑731, bod 37; 2 května 2001, Giulietti a další v. Komise, T‑167/99 a T‑174/99, Recueil FP, s. I‑A‑93 a II‑441, bod 61; 9. listopadu 2004, Vega Rodríguez v. Komise, T‑285/02 a T‑395/02, Sb. VS s. I‑A‑333 a II‑1527, body 35 a 36; 13 července 2005, Scano v. Komise, T‑5/04, Sb. VS s. I‑A‑205 a II‑931, bod 45; 8. prosince 2005, Moren Abat v. Komise, T‑92/04, Sb. VS s. I‑A‑399 a II‑1817, body 44 a 45
2. Skutečnost, že otázky s výběrem odpovědí položené kandidátům ve výběrovém řízení pro evropské úředníky či smluvní zaměstnance byly vybrány náhodně nástrojem informační technologie, odpovídá požadavku rovnosti mezi kandidáty a zároveň umožňuje v zájmu kandidátů pořádat zkoušky v několika dnech. Není samozřejmě vyloučeno, že taková otázka sama o sobě položená určitému kandidátovi může být obtížnější než jiná otázka téže úrovně položená jinému kandidátovi. Tyto rozdíly jsou však vyrovnány velkým množstvím kladených otázek, neboť soubor pokládaných otázek musí být přibližně stejně obtížný pro všechny kandidáty.
Pouhá skutečnost, že kandidát pokládal jemu položené otázky za obtížné či velmi obtížné, neprokazuje, že byli určití kandidáti ve výběrovém řízení pro smluvní zaměstnance ve srovnání s ním neoprávněně zvýhodněni. Argumentace spočívající na obecných či nekonkrétních tvrzeních nepostačuje k prokázání nerovného zacházení a nevyvolává ani dojem nerovného zacházení. V tomto se doba, kterou kandidátům zabere odpověď na určitou otázku, u jednotlivých kandidátů liší a je subjektivním údajem, který pouze zdůrazňuje to, že jsou mezi kandidáty účastnícími se výběrového řízení rozdíly.
(viz body 178 až 180)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Goossens a další v. Komise, bod 15
Tribunál: výše uvedený rozsudek Giulietti a další v. Komise, bod 59