ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

28. září 2011

Věc F‑26/10

AZ

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Povýšení – Povyšovací řízení 2009 – Schopnost pracovat ve třetím jazyce – Existence disciplinárního řízení – Vyloučení z povýšení“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AZ domáhá zrušení rozhodnutí Komise, kterým byl vyloučen z povýšení za rok 2009.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Rozhodnutí o zamítnutí – Nahrazení odůvodnění napadeného aktu

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu

3.      Úředníci – Povýšení – Podmínky – Prokázání schopnosti pracovat ve třetím jazyce

(Služební řád úředníků, čl. 45 odst. 2)

4.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Žalobní důvody – Protiprávnost rozhodnutí správy, které nebylo napadeno ve lhůtách – Nepřípustnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.      V systému opravných prostředků stanoveném v článcích 90 a 91 služebního řádu úředníků a s ohledem na vývoj charakteristický pro postup před zahájením soudního řízení zavedený těmito články může správa při zamítnutí stížnosti doplnit nebo změnit důvody, na jejichž základě přijala napadený akt.

(viz bod 38)

Odkazy:

Tribunál: 9. prosince 2009, Komise v. Birkhoff, T‑377/08 P, body 55 až 60

2.      Důvod vycházející z porušení práva na obhajobu nelze uplatňovat proti každému aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, tedy proti každému aktu se závaznými právními účinky, které mohou přímo a individuálně ovlivnit zájmy úředníka tím, že podstatně mění jeho právní postavení. Pokud by v tomto ohledu byla správě uložena povinnost vyslechnout každého zaměstnance před přijetím každého aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, mělo by to za následek její nadměrné zatížení.

Ze skutečnosti, že rozhodnutí představuje z procesního hlediska akt nepříznivě zasahující do právního postavení, totiž nelze automaticky vyvodit, bez ohledu na povahu řízení zahájeného vůči dotčenému úředníkovi, že orgán oprávněný ke jmenování má povinnost dotčenou osobu účinně vyslechnout před přijetím takového rozhodnutí.

Je tedy zřejmé, že důvod založený na porušení práva na obhajobu lze účinně uplatňovat pouze tehdy, pokud je zaprvé napadené rozhodnutí přijato na závěr řízení zahájeného proti dotčené osobě a pokud je zadruhé prokázána závažnost důsledků, které toto rozhodnutí může mít na postavení této osoby.

(viz body 49 až 51)

Odkazy:

Soudní dvůr: 29. dubna 2004, Parlament v. Reynolds, C‑111/02 P, bod 57

3.      Podmínka týkající se prokázání schopnosti pracovat ve třetím jazyce je objektivní podmínkou, kterou úředník nezbytně musí splnit k tomu, aby byl povýšen. V důsledku toho okolnost, že úředník nemohl proti své vůli absolvovat jazykový test, nemůže mít sama o sobě za následek to, že se na něho nevztahuje podmínka týkající se prokázání schopnosti pracovat ve třetím jazyce.

(viz bod 68)

4.      Úředník, který nepodal ve lhůtách stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu úředníků žalobu na neplatnost proti aktu údajně nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení, nemůže prostřednictvím návrhu na náhradu škody způsobené tímto aktem napravit toto opomenutí a získat tak nové lhůty pro podání žaloby.

(viz bod 85)

Odkazy:

Tribunál: 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑547/93, bod 174