ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
14. června 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Články 34 a 35 SFEU – Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Ochrana prasat – Produkty vyrobené nebo uváděné na trh ve Španělsku – Požadavky na jakost masa, kýty, plece a sušeného karé z iberských prasat – Podmínky pro používání označení ‚živená krmivy‘ – Zlepšování jakosti produktů – Směrnice 2008/120/ES – Působnost“
Ve věci C‑169/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) ze dne 27. února 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 3. dubna 2017, v řízení
Asociación Nacional de Productores de Ganado Porcino
proti
Administración del Estado,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, C. G. Fernlund, J.‑C. Bonichot, S. Rodin (zpravodaj) a E. Regan, soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: L. Carrasco Marco, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. března 2018,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Asociación Nacional de Productores de Ganado Porcino J. M. Rodríguez Cárcamem, abogado, a N. Olmos Castro, abogada,
– za španělskou vládu M. A. Sampol Pucurullem, jako zmocněncem,
– za německou vládu T. Henzem, jako zmocněncem,
– za Evropskou komisi M. Patakia a I. Galindo Martín, jako zmocněnkyněmi,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 34 a 35 SFEU, jakož i čl. 3 odst. 1 písm. a) a článku 12 směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (Úř. věst. 2009, L 47, s. 5).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Asociación Nacional de Productores de Ganado Porcino (dále jen „asociace“) a Administración del Estado (státní správa, Španělsko) týkajícím se královského nařízení, přijatého španělskou vládou, kterým se schvalují požadavky na jakost masa, kýty, plece a sušeného karé z iberských prasat.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 7 a 8 odůvodnění směrnice 2008/120 uvádějí:
„(7) Je tudíž třeba vytvořit společné minimální požadavky pro ochranu prasat v odchovu i ve výkrmu tak, aby se zajistil racionální vývoj produkce.
(8) Prasata by měla mít vytvořené podmínky odpovídající jejich etologickým potřebám. Jejich dobré životní podmínky se zdají být ohroženy silným omezením prostoru.“
4 Článek 1 této směrnice zní následovně:
„Tato směrnice stanovuje minimální požadavky pro ochranu prasat ustájených pro odchov a výkrm.“
5 Článek 3 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice uvádí:
„Členské státy zajistí, aby všechny provozy splňovaly tyto požadavky:
a) využitelná volná podlahová plocha pro každé odstávče nebo chovného běhouna a prase ve výkrmu chované ve skupině, s výjimkou zapuštěných prasniček a prasnic, musí činit minimálně:
pro živou hmotnost (v kg) | m2 |
do 10 | 0,15 |
od 10 do 20 | 0,20 |
od 20 do 30 | 0,30 |
od 30 do 50 | 0,40 |
od 50 do 85 | 0,55 |
od 85 do 110 | 0,65 |
nad 110 | 1,00 |
[…]“
6 Článek 12 téže směrnice stanoví:
„Členské státy si mohou v souladu s obecnými pravidly Smlouvy ponechat nebo mohou zavést na svém území přísnější opatření, než jsou opatření uvedená v této směrnici. Členské státy o nich uvědomí Komisi.“
Španělské právo
7 Článek 1 Real Decreto 4/2014 por el que se aprueba la norma de calidad para la carne, el jamón, la paleta y la caña de lomo ibérico (královské nařízení 4/2014, kterým se schvalují požadavky na jakost masa, kýty, plece a sušeného karé z iberských prasat) ze dne 10. ledna 2014 (BOE č. 10, ze dne 11. ledna 2014, s. 1569) zní takto:
„Účelem tohoto královského nařízení je stanovit charakteristiky jakosti, které musí splňovat produkty pocházející z bourání masa iberských prasat, které jsou zpracovávány nebo uváděny na trh v čerstvém stavu, jakož i iberská kýta, plec a sušené karé zpracovávané nebo uváděné na trh ve Španělsku k tomu, aby mohly užívat obchodní označení stanovená v tomto předpise, aniž je dotčeno splnění požadavků obecných předpisů, které se na ně vztahují.
Rovněž se připouštějí produkty zpracované v Portugalsku na základě dohod uzavřených mezi španělskými a portugalskými orgány ohledně výroby, zpracování, uvádění na trh a kontroly produktů z iberských prasat.
Ustanovení tohoto předpisu musí splňovat i takové produkty, které odpovídají označení kvality uznanému na úrovni Evropské unie (chráněné označení původu nebo chráněné zeměpisné označení) a u nichž je usilováno o použití obchodních označení zakotvených v tomto předpise nebo kteréhokoli z pojmů v něm obsažených.“
8 Článek 3 odst. 1 nařízení 4/2014 stanoví:
„Obchodní označení produktů upravených tímto královským nařízením se povinně skládá ze tří označení, které musí být uvedeny v tomto pořadí:
a) označení podle druhu produktu:
i) u zpracovaných produktů: […]
ii) u produktů získaných z bourání masa uváděných na trh v čerstvém stavu: […]
b) označení podle potravy a způsobu chovu:
i) ‚krmená žaludy‘: pro produkty pocházející ze zvířat poražených bezprostředně po výlučném krmení z přírodních zdrojů pastvy.
ii) pro produkty pocházející ze zvířat, jejichž potrava a způsob chovu až do dosažení hmotnosti pro porážku nespadají pod předchozí bod, se užívají následující označení:
1. ‚chovaná venku a živená krmivy‘: u zvířat, která sice mohla být krmena ze zdrojů pastvy nebo krmivy, avšak byla krmena krmivy skládajícími se zejména z obilnin a bobovitých rostlin, a jejichž chov se uskutečňuje v extenzivních výkrmnách nebo v intenzivních venkovních výkrmnách, jejichž plocha může být částečně zastřešena. […]
2. ‚živená krmivy‘: u zvířat krmených krmivy skládajícími se zejména z obilnin a bobovitých rostlin, jejichž chov se uskutečňuje v systémech intenzivního výkrmu podle ustanovení článku 8,
c) označení podle druhu plemene […]
[…]“
9 Článek 8 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Podmínky chovu zvířat, z nichž pocházejí produkty s označením ‚živená krmivy‘ “, uvádí:
„1. Zvířata ve výkrmu o živé hmotnosti nad 110 kg, z nichž pocházejí produkty s označením ‚živená krmivy‘, musí mít ve fázi výkrmu využitelnou minimální volnou podlahovou plochu 2 m2 na zvíře, aniž jsou dotčeny podmínky chovu stanovené v [Real Decreto no 1135/2002, relativo a las normas mínimas para la protección de cerdos (královské nařízení č. 1135/2002 ze dne 31. října 2002 o minimálních požadavcích pro ochranu prasat (BOE č. 278, ze dne 20. listopadu 2002)].
2. Minimální věk pro porážku je 10 měsíců.“
10 Třetí dodatečné ustanovení uvedeného nařízení stanoví:
„Požadavky stanovené přijatou normou jakosti se nevztahují na produkty, které jsou zákonně vyráběny nebo uváděny na trh podle jiných specifikací v jiných členských státech Evropské unie, ani na produkty pocházející ze zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) ani na smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) či smluvní strany dohody o celní unii s Evropskou unií.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 Královské nařízení 4/2014 se stalo předmětem běžné správní žaloby podané asociací k předkládajícímu soudu, Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko).
12 Na podporu této žaloby asociace tvrdí, že dotčené nařízení způsobuje narušení hospodářské soutěže na úrovni Unie tím, že ukládá zvýšení nákladů na produkci masa z iberských prasat ve Španělsku. Asociace se proto domnívá, že toto nařízení představuje množstevní omezení vývozu neslučitelné s článkem 35 SFEU, jelikož soutěžitelé z jiných států nejsou povinni nést náklady odvozené z opatření obdobného tomu, které uložila španělská vláda.
13 Asociace mimoto před předkládajícím soudem tvrdí, že královské nařízení 4/2014 porušuje čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/120 ve spojení s článkem 12 této směrnice, jelikož opatření zavedená tímto nařízením nejsou určena k ochraně prasat, ale mají za cíl zvýšit cenu iberských prasat.
14 Asociace kromě toho tvrdí, že cíl zvýšit jakost výrobků, výslovně uvedený v královském nařízení 4/2014 nemůže být dosažen opatřeními, která stanoví, jelikož na jedné straně není prokázáno, že zdvojnásobení celkové minimální volné podlahové plochy na zvíře zvýší jakost vepřového masa, a na druhé straně stanovení minimálního věku pro porážku na deset měsíců, ačkoli optimální hmotnosti pro porážku prasat je dosaženo přibližně v osmi měsících, bude mít za následek to, že k prodeji budou nabízeny produkty mající příliš vysokou váhu, pro které nebude na trhu odbyt a nebude pro ně možno dosáhnout zvýšení ceny úměrného zvýšení hmotnosti.
15 Předkládající soud má za to, že španělští producenti výrobků s označením „iberské živené krmivy“ jsou ve srovnání s jinými producenty v Unii znevýhodněni, jelikož musí nést vyšší výrobní náklady než uvedení jiní producenti. Kromě toho jsou unijní producenti odrazováni od vývozu svých výrobků do Španělska, neboť jim nemůže být uděleno uvedené označení pro jejich výrobky, jelikož nebyly získány z prasat chovaných v souladu s podmínkami stanovenými královským nařízením 4/2014. Připouští však, že podle třetího dodatečného ustanovení tohoto nařízení bude Španělsko povinno povolit na svém území uvádění na trh výrobků s obdobnými, podobnými nebo shodnými označeními pocházejícími z jiných členských států, i když nebyly vyrobeny v souladu s požadavky uvedeného nařízení, za předpokladu, že jsou v souladu s normami jakosti těchto jiných členských států.
16 Kromě toho předkládající soud vyjadřuje pochybnosti stran skutečnosti, že směrnice 2008/120 představuje platný právní základ královského nařízení 4/2014, jelikož článek 12 této směrnice umožňuje přijetí přísnějších vnitrostátních opatření, pouze pokud směřují k lepší ochraně zvířat, zatímco uvedené nařízení nemá za cíl ochranu prasat, ale zlepšení jakosti produktů. Předkládající soud má každopádně pochybnosti o slučitelnosti uvedeného nařízení s článkem 12 směrnice 2008/120, neboť tento článek umožňuje přijetí přísnějších vnitrostátních opatření, která jsou použitelná pouze na vnitrostátním území.
17 Za těchto podmínek se předkládající soud Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit následující předběžné otázky:
„1) Je třeba články 34 a 35 SFEU vykládat v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 8 odst. 1 [královského nařízení 4/2014], který u produktů vyrobených nebo uváděných na trh ve Španělsku podmiňuje použití pojmu ‚iberské‘ tím, že chovatelé prasat iberského plemene v systémech intenzivního výkrmu (živená krmivy) rozšíří celkovou minimální volnou podlahovou plochu na zvíře nad 110 kilogramů živé hmotnosti na 2 m2, i kdyby v daném případě bylo zjištěno, že cílem uvedeného opatření je zlepšit kvalitu produktů, na které se dané ustanovení vztahuje?
2) Je třeba čl. 3 odst. 1 písm. a) [směrnice 2008/120], ve spojení s článkem 12 téže směrnice vykládat v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 8 odst. 1 královského nařízení 4/2014 ze dne 10. ledna 2014, který u produktů vyrobených nebo uváděných na trh ve Španělsku podmiňuje použití pojmu ‚iberské‘ tím, že chovatelé prasat iberského plemene v systémech intenzivního výkrmu (živená krmivy) rozšíří celkovou minimální volnou podlahovou plochu na zvíře nad 110 kilogramů živé hmotnosti na 2 m2, ačkoli cílem vnitrostátního předpisu je zlepšit kvalitu produktů, a nikoli konkrétně zlepšit ochranu prasat?
Je třeba v případě záporné odpovědi na předcházející otázku vykládat článek 12 směrnice [2008/120] ve spojení s články 34 a 35 SFEU v tom smyslu, že brání tomu, aby takovým ustanovením, jako je čl. 8 odst. 1 královského nařízení 4/2014, bylo po producentech z jiných členských států vyžadováno – s cílem zlepšit kvalitu produktů vyráběných nebo uváděných na trh ve Španělsku, a nikoli ochranu prasat – splnění týchž podmínek chovu zvířat, které jsou po španělských producentech vyžadovány k tomu, aby produkty získané z jejich prasat mohly používat obchodní označení upravená uvedeným královským nařízením?
3) Je třeba články 34 a 35 SFEU vykládat v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je čl. 8 odst. 2 [královského nařízení 4/2014], kterým se stanoví minimální věk pro porážku prasat, z nichž se vyrábějí produkty kategorie ‚živená krmivy‘, na 10 měsíců s cílem zlepšit kvalitu uvedených produktů?“
K předběžným otázkám
K první a třetí otázce
18 Svou první a třetí otázkou, které je třeba zkoumat společně, se vnitrostátní soud v podstatě táže, zda články 34 a 35 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, stanovící, že prodejní označení „iberico de cebo“ (iberské živené krmivy) může být přiděleno pouze výrobkům, které splňují určité podmínky stanovené uvedeným nařízením.
K článku 34 SFEU
19 Úvodem Evropská komise zpochybňuje relevanci předběžné otázky týkající se slučitelnosti královského nařízení 4/2014, jelikož na jedné straně žalobkyně v původním řízení nevznesla žalobní důvod znějící na zrušení před Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) a na druhé straně všechny prvky sporu v původním řízení jsou omezeny uvnitř tohoto členského státu.
20 V tomto ohledu je na jedné straně třeba připomenout, že je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (viz rozsudek ze dne 21. června 2016, New Valmar, C‑15/15, EU:C:2016:464, bod 23 a citovaná judikatura).
21 Na jedné straně je třeba uvést, že každé vnitrostátní opatření, které by mohlo ať přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Unie, je třeba považovat za opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením ve smyslu článku 34 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. října 2012, Elenca, C‑385/10, EU:C:2012:634, bod 22 jakož i citovaná judikatura, a ze dne 6. října 2015, Capoda Import-Export, C‑354/14, EU:C:2015:658, bod 39 jakož i citovaná judikatura).
22 Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že toto ustanovení se má uplatnit nejen na skutečné účinky, ale také na možné účinky nařízení. Nemůže být nezohledněno s odůvodněním, že k dnešnímu dni neexistuje žádný konkrétní případ s vazbou na jiný členský stát (rozsudek ze dne 22. října 1998, Komise v. Francie, C‑184/96, EU:C:1998:495, bod 17 a citovaná judikatura).
23 Je tedy třeba mít za to, že otázka, zda článek 34 SFEU brání vnitrostátní právní úpravě, jako je královské nařízení 4/2014, má význam pro řešení sporu v původním řízení, takže je třeba na ni odpovědět.
24 V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že vnitrostátní právní předpisy, které pro zboží pocházející z jiných členských států, kde je legálně vyráběno a uváděno na trh, stanoví určité podmínky pro možnost užívání obecného označení běžně používaného pro tento výrobek, jakož i případně ukládá výrobcům používání označení, která jsou spotřebiteli neznámá nebo jsou jím méně ceněná, nevylučují bez dalšího dovoz produktů pocházejících z jiných členských států do dotyčného členského státu. Mohou nicméně ztížit jejich uvádění na trh, a tím pádem i narušit obchodní výměnu mezi členskými státy (rozsudek ze dne 5. prosince 2000, Guimont, C‑448/98, EU:C:2000:663, bod 26 a citovaná judikatura).
25 V projednávaném případě ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, zaprvé že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení se netýká obecného označení běžně používaného na území Unie a zadruhé že tato právní úprava neobsahuje žádné zákazy dovozu nebo prodeje produktů z iberských prasat pod jinými označeními, než jsou označení stanovená v uvedeném nařízení.
26 Právní úprava dotčená ve věci v původním řízení obsahuje ustanovení, které je vykládáno předkládajícím soudem v tom smyslu, že výrobky z iberských prasat, které byly vyrobeny v souladu s pravidly platnými v jiných členských státech Unie pod označeními obdobnými, podobnými nebo shodnými s označeními obsaženými v královském nařízení 4/2014, mohou být do Španělska dováženy a tam uváděny na trh pod těmito označeními, i když zcela nesplňují požadavky tohoto nařízení. Toto ustanovení, které je takto vykládáno, zajišťuje, aby právní úprava nepředstavovala překážku mezistátnímu obchodu (a contrario viz rozsudek ze dne 22. října 1998, Komise v. Francie, C‑184/96, EU:C:1998:495).
27 Kromě toho, jak připomíná Komise, unijní právní předpisy vykazují všeobecnou tendenci vyzdvihnout v rámci společné zemědělské politiky jakost produktů, aby byla zlepšena pověst uvedených produktů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. května 2000, Belgie v. Španělsko, C‑388/95, EU:C:2000:244, bod 53, jakož i ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 109).
28 Za těchto podmínek se nelze domnívat, že článek 34 SFEU brání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že prodejní označení „iberico de cebo“ (iberské živené krmivy) může být přiděleno pouze výrobkům, které splňují určité podmínky stanovené uvedenou vnitrostátní právní úpravou, jelikož tato právní úprava umožňuje dovoz a uvádění na trh výrobků z jiných členských států než ze státu, který přijal uvedenou vnitrostátní právní úpravu, pod označeními, která nesou podle právní úpravy členského státu jejich původu, i když jsou obdobná, podobná nebo shodná s označeními stanovenými vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení.
K článku 35 SFEU
29 Je nesporné, že se na vnitrostátní opatření, které platí pro všechny subjekty působící v tuzemsku, kterým jsou nicméně ve skutečnosti více dotčeny výstupy výrobků z trhu členského státu vývozu než uvádění výrobků na domácí trh uvedeného členského státu, vztahuje zákaz stanovený v článku 35 SFEU (rozsudek ze dne 21. června 2016, New Valmar, C‑15/15, EU:C:2016:464, bod 36 a citovaná judikatura).
30 V projednávaném případě je třeba poznamenat, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení nerozlišuje mezi určenými k prodeji na vnitrostátním trhu na jedné straně výrobky a výrobky určenými pro unijní trh na druhé straně. Všichni španělští výrobci, kteří chtějí prodat své produkty z iberských prasat pod obchodními označeními stanovenými královským nařízením 4/2014, totiž musí dodržovat požadavky uvedeného nařízení bez ohledu na trh, na kterém chtějí prodat své výrobky.
31 Je tudíž třeba konstatovat, že článek 35 SFEU nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je královské nařízení 4/2014.
K druhé otázce
32 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/120 ve spojení s jejím článkem 12 brání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která podmiňuje použití některých obchodních označení pro produkty z iberských prasat, vyrobených nebo uváděných na trh ve Španělsku, dodržováním podmínek chovu iberských prasat ze strany producentů, jež jsou přísnější než podmínky stanovené v tomto čl. 3 odst. 1 písm. a) a minimálního věku pro porážku 10 měsíců.
33 Pro zodpovězení této otázky je třeba uvést, že cílem směrnice 2008/120, jak je uvedeno v jejím článku 1, je stanovení minimálních požadavků pro ochranu prasat ustájených pro odchov a výkrm. Podle bodu 7 odůvodnění této směrnice je cílem těchto požadavků zajistit ochranu prasat v odchovu i ve výkrmu tak, aby se zajistil racionální vývoj produkce. Za tímto účelem, jak vyplývá z osmého bodu odůvodnění téže směrnice, tato směrnice stanoví řadu pravidel určených mimo jiné k zajištění toho, aby prasata měla vytvořené podmínky odpovídající jejich etologickým potřebám.
34 Je třeba uvést, že cílem vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení není ochrana prasat, ale zlepšení kvality výrobků, takže nespadá do působnosti směrnice 2008/120.
35 Nicméně zvýšením minimálních hodnot jak podlahové plochy, kterou musí mít prasata, tak věku porážky, nemůže tato právní úprava škodit životním podmínkám zvířat, a není tudíž neslučitelná s uvedenou směrnicí.
36 Za těchto podmínek je třeba odpovědět na druhou otázku tak, že čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/120 ve spojení s článkem 12 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která podmiňuje použití některých obchodních označení pro produkty z iberských prasat, vyrobených nebo uváděných na trh ve Španělsku, dodržováním podmínek chovu iberských prasat ze strany producentů, jež jsou přísnější než podmínky stanovené v tomto čl. 3 odst. 1 písm. a) a minimálního věku pro porážku 10 měsíců.
K nákladům řízení
37 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1) Články 34 a 35 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že:
– článek 34 nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví, že prodejní označení „iberico de cebo“ (iberské živené krmivy) může být přiděleno pouze výrobkům, které splňují určité podmínky stanovené uvedenou vnitrostátní právní úpravou, jelikož tato právní úprava umožňuje dovoz a uvádění na trh výrobků z jiných členských států než ze státu, který přijal uvedenou vnitrostátní právní úpravu, pod označeními, která nesou podle právní úpravy členského státu jejich původu, i když jsou obdobná, podobná nebo shodná s označeními stanovenými vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení.
– článek 35 SFEU nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení.
2) Článek 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2008/120 ve spojení s článkem 12 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která podmiňuje použití některých obchodních označení pro produkty z iberských prasat, vyrobených nebo uváděných na trh ve Španělsku, dodržováním podmínek chovu iberských prasat ze strany producentů, jež jsou přísnější než podmínky stanovené v tomto čl. 3 odst. 1 písm. a) a minimálního věku pro porážku 10 měsíců.
Podpisy.