Language of document : ECLI:EU:F:2012:197

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

13. prosince 2012

Věc F‑101/11

Tzena Mileva

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/188/10 – Nezapsání na rezervní seznam – Složení výběrové komise – Stálí a nestálí členové“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se T. Mileva domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/188/10 nezapsat ji do seznamu rezerv vzešlého z uvedeného výběrového řízení.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Odmítnutí přihlášky – Povinnost odůvodnění – Rozsah – Respektování tajnosti jednání

(Článek 296 SFEU; služební řád, čl. 25 druhý pododstavec; příloha III, článek 6)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti uchazečů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Rozhodnutí o nezapsání na rezervní seznam – Povinnost odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, příloha III)

3.      Úředníci – Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti uchazečů – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, příloha III, článek 5)

4.      Úředníci – Výběrové řízení – Způsoby a obsah zkoušek – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, příloha III)

5.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení – Kvalifikace členů k objektivnímu posouzení zkoušek

(Služební řád, příloha III, článek 3)

1.      Z článku 296 SFEU a čl. 25 druhého pododstavce služebního řádu vyplývá, že každé individuální rozhodnutí, které je přijato na základě služebního řádu a které nepříznivě zasahuje do právního postavení osoby, musí být odůvodněno. Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, je však třeba povinnost odůvodnění sladit s dodržením tajnosti jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu.

Tato tajnost byla zavedena za účelem zaručení nezávislosti výběrových komisí a objektivity jejich práce tím, že je chrání před všemi vnějšími zásahy a vlivy, ať již pocházejícími od samotné administrativy Unie, dotyčných uchazečů nebo jiných osob, což tedy brání prozrazení jak postojů zastávaných jednotlivými členy výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů.

S přihlédnutím k tajnosti, která se vztahuje na jednání výběrové komise, představuje sdělení známek získaných u jednotlivých zkoušek dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise. Takovéto odůvodnění neporušuje práva uchazečů, neboť jim umožňuje zjistit, jak byly posouzeny jejich výkony, popřípadě ověřit, zda skutečně neobdrželi počet bodů požadovaný v oznámení o výběrovém řízení pro připuštění k některým nebo všem zkouškám.

Povinnost uvést odůvodnění totiž předpokládá pouze to, že osobě, které je určeno rozhodnutí, jež nepříznivě zasahuje do jejího právního postavení, bude umožněno jasně a jednoznačně pochopit úvahy, které administrativu vedly k přijetí zkoumaného rozhodnutí. Naproti tomu skutečnost, že je toto odůvodnění nesprávné, za předpokladu, že se prokáže, spadá pod případné nesprávné právní posouzení nebo zjevně nesprávné skutkové zjištění.

(viz body 27 až 29 a 34)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, bod 24

Soud prvního stupně: 19. února 2004, Konstantopoulou v. Soudní dvůr, T‑19/03, body 27, 32 a 33; 4. května 2005, Sena v. EASA, T‑30/04, bod 62

2.      Vzhledem k široké posuzovací pravomoci, kterou má výběrová komise při hodnocení výsledků zkoušek, není uvedená komise povinna při odůvodňování svého rozhodnutí o nezapsání uchazeče na seznam rezerv upřesňovat odpovědi tohoto uchazeče, které byly považovány za nedostatečné, nebo vysvětlovat, proč byly tyto odpovědi považovány za nedostatečné.

(viz bod 30)

Odkazy:

Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Konstantopoulou v. Soudní dvůr, bod 34

3.      Je-li Soudu předložena k posouzení legalita rozhodnutí, kterým se odmítá zápis uchazeče na seznam rezerv, ověřuje Soud dodržení použitelných právních pravidel, to znamená pravidel, zejména procesních, definovaných služebním řádem a oznámením o výběrovém řízení, a pravidel, kterými se řídí práce výběrové komise, zejména povinnosti nestrannosti výběrové komise a dodržování rovného zacházení s uchazeči touto komisí, jakož i absenci zneužití pravomoci.

Dále v určitých případech, ve kterých nemá výběrová komise prostor pro uvážení, zejména jestliže otázky položené uchazeči výběrovou komisí každá vyžadují jedinou možnou odpověď, se tento přezkum může týkat správnosti skutečností, na základě kterých výběrová komise své rozhodnutí přijala. Konečně Soud přezkoumává, zda nedošlo k věcnému pochybení, jakož i soulad mezi číselně vyjádřenou známkou za písemnou zkoušku a slovním hodnocením výběrové komise, za předpokladu, že se přezkum souladu omezí na ověření absence zjevné nesoudržnosti.

Naproti tomu posouzení provedená výběrovou komisí výběrového řízení při hodnocení znalostí a schopností uchazečů přezkumu Soudu nepodléhají. Přezkum Soudu se nemůže týkat nesoudržnosti mezi hodnoceními učiněnými během jednotlivých zkoušek, protože takový přezkum by znamenal ověřování správnosti posouzení výběrové komise ohledně znalostí a schopností uchazečů.

V každém případě za předpokladu, že by byl Soud nadán pravomocí k takovému přezkumu, je nutno konstatovat, že existence nesouladu mezi posouzeními provedenými během dvou různých zkoušek neumožňuje prokázat existenci nesprávného posouzení. Pokud totiž výběrové řízení stanoví více zkoušek a na jejich opravy jsou přizvány různé osoby, nevyhnutelně může dojít k rozporným posouzením.

(viz body 40 až 45)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. října 1974, Campogrande a další v. Komise, 112/73, 144/73 a 145/73, bod 53

Soud prvního stupně: 27. března 2003, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑33/00, body 62 až 64; 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, body 42, 50 a 51; 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, body 277 a 278

Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, body 32 a 34 a uvedená judikatura

4.      Unijní orgány disponují širokým prostorem pro uvážení při určení způsobů organizace výběrového řízení a unijnímu soudu přísluší tyto způsoby kritizovat jen tehdy, když nemají souvislost s účelem výběrového řízení.

V každém případě výběr nejlepších uchazečů znamená, že administrativa bude hledat ty z nich, kdo mají rozsáhlé znalosti a zároveň intelektuální schopnost k jejich uplatňování v praxi, a to v podmínkách, které se mohou měnit, a proto se nejeví, že by stanovení zkoušek směřujících k posouzení obecných schopností uchazeče nemělo souvislost s účelem výběrového řízení. I kdyby zkoušky hodnotící obecné schopnosti sestávaly z testů vyžadujících psychologickou analýzu uchazečů, tato okolnost neprokazuje, že hodnocení těchto zkoušek by bylo natolik subjektivní, že by nebylo možné zajistit dodržení zásad rovného zacházení a objektivity hodnocení.

(viz body 51, 54 a 55)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 6. listopadu 1997, Berlingieri Vinzek v. Komise, T‑71/96, bod 36; 26. října 2004, Falcone v. Komise, T‑207/02, bod 31; 30. listopadu 2005, Vanlangendonck v. Komise, T‑361/03, bod 38

Soud pro veřejnou službu: 29. září 2009, Aparicio a další v. Komise, F‑20/08, F‑34/08 a F‑75/08, bod 53

5.      I když výběrová komise disponuje během výběrového řízení širokým prostorem pro uvážení při hodnocení uchazečů, musí na oplátku při své práci důsledně dodržovat pravidla upravující organizaci zkoušek a výběr složení komise, která má přezkoumat výkon uchazeče.

V tomto ohledu platí, že k tomu, aby byla výběrová komise vytvořena v souladu s ustanoveními služebního řádu a článku 3 jeho přílohy III, musí být složena tak, aby zajistila objektivní posouzení výkonu uchazečů u zkoušek z hlediska očekávaných odborných schopností. Vzhledem k tomu, že posouzení uchazečů ve výběrovém řízení je srovnávací, může se uchazeč dovolávat pochybení učiněného ve prospěch jiného uchazeče, aby dosáhl zrušení rozhodnutí o nezapsání do seznamu rezerv.

(viz body 61 a 63)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 23. března 2000, Gogos v. Komise, T‑95/98, body 37 a 41 až 56; 24. září 2002, Girardot v. Komise, T‑92/01, bod 24; 10. listopadu 2004, Vonier v. Komise, T‑165/03, bod 39

Soud pro veřejnou službu: 4. září 2008, Dragoman v. Komise, F‑147/06, bod 49