ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
7. října 2009
Věc F-29/08
Y
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Propuštění pro zjevnou nezpůsobilost – Nevyhovující chování ve službě“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se Y domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání smluv ze dne 24. května 2007, kterým byl propuštěn, a aby bylo Komisi uloženo vyplatit mu odměnu, kterou by nadále pobíral, kdyby jeho smlouva nebyla předčasně ukončena, a dále částku 500 000 eur z titulu morální újmy, která mu měla v důsledku sporného rozhodnutí vzniknout.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Zkušební doba – Rozhodnutí o propuštění před koncem zkušební doby – Neposkytnutí stanoviska zpravodajského výboru
(Služební řád úředníků, čl. 34 odst. 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84 odst. 4)
2. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Zkušební doba – Rozhodnutí o propuštění před koncem zkušební doby – Zjevná nezpůsobilost – Pojem
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84 odst. 4)
3. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Zkušební doba
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84 odst. 4)
4. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání zaměstnanců – Zkušební doba – Rozhodnutí o propuštění před koncem zkušební doby – Zjevná nezpůsobilost (Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84 odst. 4)
1. Dodržování práva na obhajobu je základní zásadou práva Společenství a musí být zajištěno – i když k tomu chybí zvláštní právní úprava – v každém řízení zahájeném vůči určité osobě, které může vést k vydání aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení. Podle této zásady se musí soud Společenství přesvědčit o tom, zda bylo dotyčné osobě umožněno před vydáním rozhodnutí, které se jí týká, účelně vyjádřit svůj názor na existenci a relevanci skutečností a okolností, na jejichž základě bylo toto rozhodnutí přijato. Podle obecné zásady dodržování práva na obhajobu musí mít dále úředník možnost vyjádřit se ke všem dokumentům, které hodlá orgán využít v jeho neprospěch. Pokud mu tedy taková možnost nebyla dána, nesmí se k neposkytnutým dokumentům přihlížet jako k důkazním prostředkům.
Nebylo-li smluvnímu zaměstnanci poskytnuto stanovisko vydané zpravodajským výborem, jehož úkolem je vydat stanovisko k návrhu na propuštění, které se tohoto smluvního zaměstnance týká, vede tato skutečnost k porušení práva na obhajobu pouze tehdy, jsou-li splněny určité podmínky. Zaprvé musejí být v uvedeném stanovisku zmíněny skutečnosti nebo výtky, na kterých se rozhodnutí o propuštění zakládá. Může se také jednat o skutečnosti hovořící ve prospěch dotyčné osoby, pakliže se tyto skutečnosti neshodují se závěry učiněnými v uvedeném rozhodnutí. Druhou podmínkou je, že dotyčné osobě nebylo kvůli neposkytnutí stanoviska zpravodajského výboru umožněno účelně vyjádřit svůj názor na tyto skutečnosti, výtky nebo okolnosti. Tak tomu je, jestliže byly tyto skutečnosti, výtky nebo okolnosti zmíněny pouze v uvedeném stanovisku.
K porušení práva na obhajobu tedy nevede ani tak samotné neposkytnutí stanoviska zpravodajského výboru, jako spíše nesdělení určité skutečnosti nebo výtky, na kterých je rozhodnutí o propuštění založeno, nebo okolnosti, která může být užitečná pro obhajobu dotyčného zaměstnance, pokud je tato skutečnost, výtka nebo okolnost zmíněna pouze ve stanovisku zpravodajského výboru.
Neposkytnutí stanoviska zpravodajského výboru proto není porušením práva na obhajobu, i když rozhodnutí o propuštění na toto stanovisko odkazuje, jestliže z textu uvedeného rozhodnutí vyplývá, že orgán vycházel pouze z výtek a skutkových okolností zmíněných v posudku o průběhu zkušební doby, který byl zaměstnanci poskytnut před vydáním rozhodnutí o propuštění.
Článek 84 odst. 4 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, jehož ustanovení se vztahují na smluvní zaměstnance, krom toho nestanoví – na rozdíl od čl. 34 odst. 2 služebního řádu, jehož ustanovení se vztahují na úředníky – povinnost orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv konzultovat zpravodajský výbor. Článek 34 odst. 2 služebního řádu sice v případě úředníků stanoví, že administrativa obstará stanovisko zpravodajského výboru, nestanoví však, že toto stanovisko má být poskytnuto dotyčné osobě. V neposkytnutí stanoviska zpravodajského výboru tedy nelze spatřovat žádnou specifickou vadu řízení.
(viz body 34, 36 až 38, 41 až 46, 51 a 53)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. července 1970, Buchler v. Komise, 44/69, Recueil, s. 733, bod 9; 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, Recueil, s. 2263, bod 27; 12. února 1992, Nizozemsko a další v. Komise, C‑48/90 a C‑66/90, Recueil, s. I‑565, bod 44; 18. listopadu 1999, Tzoanos v. Komise, C‑191/98 P, Recueil, s. I‑8223, bod 34; 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, Recueil, s. I‑8147, bod 99
Soud prvního stupně: 1. dubna 1992, Kupka-Floridi v. HSV, T‑26/91, Recueil, s. II‑1615, bod 38; 10. října 2006, Van der Spree v. Komise, T‑182/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑205 a II‑A‑2‑1049, bod 56
2. Podle čl. 84 odst. 4 pracovního řádu ostatních zaměstnanců může být smluvní zaměstnanec na základě zprávy vypracované kdykoli během zkušení doby propuštěn v případě „zjevné nezpůsobilosti“. Vzhledem k použití slova „zjevný“ musí mít zjištění takové zjevné nezpůsobilosti do jisté míry zřejmý charakter.
Když proto orgán přijme rozhodnutí o propuštění na základě ustanovení čl. 84 odst. 4 uvedeného pracovního řádu, musí vycházet z dostatečně závažných skutkových okolností, které lze objektivně považovat za okolnosti zakládající zjevnou nezpůsobilost. Soudu Společenství tedy přísluší, aby se v rámci svého přezkumu zjevně nesprávného posouzení a při zohlednění prostoru pro uvážení administrativy při hodnocení způsobilosti zaměstnance během zkušební doby ujistil o existenci takových skutečností.
Pouhý odkaz na trestní stíhání, které dosud probíhá, a ve kterém tedy ještě nebylo vyneseno konečné soudní rozhodnutí obsahující skutková zjištění, a nikoli na skutečnosti, které případně zjistil orgán nebo které by dotyčná osoba uznala, tedy nespočívá na prokázaných skutkových okolnostech, jež by mohly být důvodem pro konstatování zjevné nezpůsobilosti.
Pokud zaměstnanec, který je pověřen plněním úkolů vyžadujících zesílený vztah důvěry s orgánem, pro nějž pracuje, a který vedl šetření s cílem dokázat závady ve fungování uvnitř jeho útvarů, aniž o tom informoval některého z členů orgánu, a přitom postupoval podle metodiky, která vede k nedorozumění a může poškodit pověst orgánu, zatají toto šetření a toto zatajení odůvodní nedostatkem důvěry ke svým nadřízeným, může na něj orgán oprávněně pohlížet jako na zaměstnance, který je s ohledem na své služební povinnosti a na svou odpovědnost zjevně nezpůsobilý k plnění svých služebních povinností. Na základě tohoto zjištění tedy může orgán rozhodnout o jeho propuštění, aniž je toto rozhodnutí stiženo zjevně nesprávným posouzením, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů zaměstnanec takto jednal.
(viz body 68, 70, 71, 75, 81 a 82)
3. Údaje obsažené na formuláři používaném k vyhotovení posudku o průběhu zkušební doby smluvního zaměstnance nemají žádný normativní význam, a dotyčný orgán proto může přihlédnout k dalším druhům schopností při hodnocení chování dotyčného ve službě, mimo jiné k jeho schopnosti dodržovat povinnost loajality vůči orgánu, který jej zaměstnává.
To, že skutkové okolnosti předcházejí datu přijetí tohoto zaměstnance, krom toho nebrání nutně a za jakýchkoli okolností orgánu v tom, aby je zohlednil při hodnocení způsobilosti dotyčného vykonávat své služební povinnosti, neboť pojem „způsobilost“ je širší než pojem „výkonnost“ a „chování ve službě“.
(viz body 83 a 86)
4. Jestliže posouzení chování smluvního zaměstnance vede k závěru, že jsou splněny podmínky použití čl. 84 odst. 4 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, je administrativa oprávněna přistoupit k formě propuštění upravené v uvedeném článku, i když skutečnosti, na jejichž základě administrativa konstatovala zjevnou nezpůsobilost, mohou případně vést k zahájení disciplinárního řízení.
(viz bod 111)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. října 1980, Vecchioli v. Komise, 101/79, Recueil, s. 3069, bod 8