ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
17. července 2014(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Články 82 ES a 86 odst. 1 ES – Ponechání v platnosti přednostních práv na průzkum ložisek a těžbu hnědého uhlí udělených Řeckou republikou ve prospěch veřejnoprávního podniku – Výkon uvedených práv – Konkurenční výhoda na velkoobchodních trzích s dodávkami hnědého uhlí a elektrické energie – Zachování, rozšíření nebo posílení dominantního postavení“
Ve věci C‑553/12 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 30. listopadu 2012,
Evropská komise, zastoupená T. Christoforou a A. Antoniadis, jako zmocněnci, ve spolupráci s A. Oikonomou, dikigoros, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
podporovaná
Mytilinaios AE,
Protergia AE,
Alouminion AE,
se sídlem v Amaroussion (Řecko), zastoupené N. Korogiannakisem, I. Zarzoura, D. Diakopoulosem a E. Chrisafisem, dikigoroi,
přičemž dalšími účastníky řízení jsou:
Dimosia Epicheirisi Ilektrismou AE (DEI), se sídlem v Aténách (Řecko), zastoupená P. Anestisem, dikigoros,
žalobkyně v prvním stupni,
Řecká republika, zastoupená M.-T. Marinosem, P. Mylonopoulosem a K. Boskovitsem, jako zmocněnci,
Energeiaki Thessalonikis AE, se sídlem v Echedorso (Řecko),
Elliniki Energeia kai Anaptyxi AE (HE & DSA), se sídlem v Kifisia (Řecko),
vedlejší účastnice řízení v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení M. Ilešič (zpravodaj), předseda senátu, C. G. Fernlund, A. Ó Caoimh, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. října 2013,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 5. prosince 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem Evropská komise navrhuje zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie DEI v. Komise (T‑169/08, EU:T:2012:448, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise C (2008) 824 final ze dne 5. března 2008 o poskytnutí nebo zachování práv na těžbu hnědého uhlí pro společnost Dimosia Epicheirisi Ilektrismou AE (DEI) Řeckou republikou (dále jen „sporné rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
2 Společnost DEI byla založena v roce 1950 ve formě veřejnoprávního podniku patřícího řeckému státu. Společnost DEI měla výlučné právo vyrábět, přepravovat a dodávat elektřinu v Řecku. V roce 1996 umožnil řecký zákon č. 2414/1996 o modernizaci veřejných podniků (FEK A’ 135) její přeměnu na akciovou společnost, kterou však stále vlastnil stát jakožto jediný akcionář.
3 Dne 1. ledna 2001 byla přeměněna na akciovou společnost, konkrétně v souladu s řeckým zákonem č. 2773/1999 o liberalizaci trhu s elektřinou (FEK A’ 286), kterým byla zejména provedena směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (Úř. věst. L 27, s. 20; Zvl. vyd. 12/02, s. 3). Podle čl. 43 odst. 3 tohoto zákona nemůže být účast státu na základním kapitálu společnosti DEI v žádném případě nižší než 51 % akcií s hlasovacím právem, a to ani po zvýšení základního kapitálu. Řecká republika při přijetí sporného rozhodnutí vlastnila 51,12 % akcií uvedeného podniku. Od 12. prosince 2001 jsou akcie společnosti DEI kótovány na Aténské burze (Řecko), jakož i na Londýnské burze (Spojené království).
4 Všechny řecké elektrárny, které zpracovávají hnědé uhlí, patří společnosti DEI. Podle Řeckého institutu geologického a důlního průzkumu byly všechny známé ložiskové zásoby hnědého uhlí v Řecku k 1. lednu 2005 odhadovány na 4 415 milionů tun. Podle Komise v Řecku existuje ještě 4 590 milionů tun zásob hnědého uhlí.
5 Řecká republika poskytla společnosti DEI práva na průzkum a těžbu hnědého uhlí pro doly, jejichž zásoby činí přibližně 2 200 milionů tun. 85 milionů tun zásob patří třetím soukromým osobám. Přibližně 220 milionů tun zásob představují další veřejná ložiska, ve kterých průzkum a těžbu provádějí soukromé osoby, přičemž tato ložiska částečně zásobují elektrárny společnosti DEI. Pro přibližně 2 000 milionů tun zásob hnědého uhlí v Řecku nebylo zatím poskytnuto žádné právo na těžbu.
6 Poté, co směrnice 96/92 vstoupila v platnost, mohla na řecký trh s elektřinou vstoupit konkurence. V květnu 2005 byl vytvořen povinný denní trh pro všechny dodavatele a odběratele elektrické energie v rámci řecké propojené sítě, která zahrnuje pevninské Řecko a některé řecké ostrovy. Na tomto trhu každodenně výrobci a dovozci dodávají a prodávají vlastní a dovážené produkty.
7 V roce 2003 Komise obdržela stížnost jednotlivce, který požádal o utajení své totožnosti. Podle stěžovatele je rozhodnutí řeckého státu udělit společnosti DEI na základě řeckého legislativního nařízení č. 4029/1959 ze dne 12. a 13. listopadu 1959 (FEK A’ 250) a řeckého zákona č. 134/1975 ze dne 23. a 29. srpna 1975 (FEK A’ 180) výlučnou licenci na průzkum ložisek a těžbu hnědého uhlí v Řecku v rozporu s čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES. Po několika výměnách korespondence s Řeckou republikou v letech 2003 až 2008 přijala Komise sporné rozhodnutí.
8 Komise v uvedeném rozhodnutí zejména konstatovala, že udělení a zachování těchto práv je v rozporu s čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES, neboť vytvářejí stav nerovnosti příležitostí mezi hospodářskými subjekty, pokud jde o přístup k primárním palivům pro výrobu elektřiny a společnosti DEI umožňují, aby si v Řecku udržela a posílila dominantní postavení na velkoobchodním trhu s elektřinou se současným vyloučením jakéhokoli nového vstupu na trh nebo bránění mu.
9 Ve sporném rozhodnutí Komise uvádí, že Řecká republika od přijetí směrnice 96/92, jež měla být provedena nejpozději do 19. února 2001, Řecká republika věděla, že trh s elektřinou musí být liberalizován. Dodává, že Řecká republika přijala státní opatření týkající se dvou různých výrobkových trhů, přičemž prvním z nich je trh s dodávkami hnědého uhlí a druhým je velkoobchodní trh s elektřinou, který se týká výroby a dodávek elektřiny do elektráren, jakož i dovozu elektřiny prostřednictvím propojovacích zařízení.
10 Podle Komise měla společnost DEI na těchto dvou trzích dominantní postavení, přičemž její podíl na prvním uvedeném trhu byl vyšší než 97 % a její podíl na druhém uvedeném trhu byl vyšší než 85 %. Mimoto neexistovaly žádné vyhlídky pro nový vstup na trh, který by mohl významně snížit podíl společnosti DEI na velkoobchodním trhu s elektřinou, a dovoz, který představuje 7 % celkové spotřeby, neznamenal skutečnou konkurenční hrozbu na tomto trhu.
11 Pokud jde o dotčená státní opatření, Komise poznamenává, že společnosti DEI byla na základě legislativního nařízení č. 4029/1959 a zákona č. 134/1975 udělena práva na těžbu pro 91 % všech veřejných ložisek hnědého uhlí, pro něž byla poskytnuta práva. Upřesňuje, že během období platnosti těchto opatření, a to navzdory možnostem nabízeným vnitrostátními právními předpisy, nebylo uděleno žádné další právo k významnému ložisku. Mimoto Komise uvádí, že společnost DEI získala bez zadávacího řízení práva na průzkum určitých vytěžitelných ložisek, pro která nebyla ještě udělena práva těžby. Komise dodává, že elektrárny na hnědé uhlí, které jsou v Řecku nejméně nákladné, jsou nejpoužívanější, protože vyrábějí 60 % elektřiny umožňující zásobovat propojenou síť.
12 Řecká republika poskytnutím a zachováním téměř monopolních práv na těžbu hnědého uhlí ve prospěch společnosti DEI, která jí zaručují přednostní přístup k nejatraktivnějšímu palivu v Řecku pro účely výroby elektřiny, vytvořila nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty na velkoobchodním trhu s elektřinou, a tudíž narušila hospodářskou soutěž, posílila tak dominantní postavení společnosti DEI a vyloučila jakýkoliv nový vstup na trh nebo mu bránila, a to navzdory liberalizaci velkoobchodního trhu s elektřinou.
13 Komise mimoto sporným rozhodnutím Řeckou republiku požádala, aby jí ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto rozhodnutí informovala o opatřeních, která hodlá přijmout k nápravě protisoutěžních účinků dotyčných státních opatření, přičemž uvedla, že tato opatření musí být přijata a provedena ve lhůtě osmi měsíců od přijetí uvedeného rozhodnutí.
Žaloba před Tribunálem a napadený rozsudek
14 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 13. května 2008 podala společnost DEI žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí. Během řízení vstoupila do řízení Řecká republika jako vedlejší účastnice na podporu společnosti DEI, zatímco Elliniki Energeia kai Anaptyxi AE (HE & DSA), jakož i Energeiaki Thessalonikis AE, akciové společnosti působící v oblasti výroby elektrické energie v Řecku, vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhového žádání Komise.
15 Na podporu své žaloby uvedla společnost DEI čtyři žalobní důvody vycházející zaprvé z nesprávného právního posouzení při uplatňování ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s ustanoveními článku 82 ES, jakož i zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, zadruhé z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES, zatřetí jednak z porušení zásad právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a ochrany soukromého vlastnictví, jednak z existence zneužití pravomoci a začtvrté z porušení zásady proporcionality.
16 První žalobní důvod byl rozdělen do pěti částí, přičemž druhá a čtvrtá zpochybňovaly závěr Komise, podle kterého výkon práv na těžbu hnědého uhlí udělených společnosti DEI vedl k rozšíření jejího dominantního postavení z trhu s hnědým uhlím na velkoobchodní trh s elektřinou v rozporu s ustanoveními čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s ustanoveními článku 82 ES. Podle Tribunálu společnost DEI v podstatě vznáší dva argumenty proti tomuto závěru Komise. Prvním argumentem společnost DEI tvrdila, že k prokázání porušení uvedených ustanovení je nezbytné, aby dotyčný podnik měl výlučné nebo zvláštní právo ve smyslu čl. 86 odst. 1 ES, což nebyl případ projednávané věci.
17 Společnost DEI prostřednictvím druhého z těchto argumentů, který Tribunál přezkoumal jako první, Komisi vytýkala, že neprokázala existenci skutečného nebo potenciálního zneužití jejího dominantního postavení na dotyčných trzích, ačkoli tento důkaz byl podmínkou pro uplatnění čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES.
18 V bodě 85 napadeného rozsudku Tribunál konstatoval, že se spor v projednávané věci zaměřuje především na otázku, zda Komise měla identifikovat skutečné nebo potenciální zneužití dominantního postavení společnosti DEI, nebo zda stačilo, aby prokázala, že dotčená státní opatření narušila hospodářskou soutěž tím, že vytvořila nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty ve prospěch společnosti DEI.
19 Pokud jde o trh s dodávkami hnědého uhlí, Tribunál v bodech 87 až 89 napadeného rozsudku uvedl, že dotčenými státními opatřeními, Řecká republika udělila společnosti DEI práva na těžbu hnědého uhlí v dolech, jejichž zásoby činí přibližně 2 200 milionů tun, že uvedená opatření, která byla přijata před liberalizací trhu s elektřinou, byla ponechána v platnosti a nadále ovlivňují trh s dodávkami hnědého uhlí a že mimo jiné navzdory zájmu, který konkurenti společnosti DEI projevili, žádný hospodářský subjekt nemohl od Řecké republiky získat práva na těžbu v ložiskách hnědého uhlí, i když má Řecko přibližně 2000 milionů tun hnědého uhlí, které ještě nebyly vytěženy.
20 Tribunál měl nicméně za to, že nemožnost ostatních hospodářských subjektů mít přístup k ložiskům hnědého uhlí, která jsou ještě k dispozici, nemůže být přičítána společnosti DEI, neboť udělení licence na těžbu hnědého uhlí závisí výlučně na vůli Řecké republiky. Tribunál dodal, že na uvedeném trhu se úloha společnosti DEI omezila na těžbu v ložiskách, na která má práva, přičemž Komise netvrdila, co se týče přístupu k hnědému uhlí, že společnost DEI zneužila své dominantní postavení na trhu s uvedenou surovinou.
21 Tribunál následně v bodech 90 až 93 napadeného rozsudku analyzoval konstatování Komise, podle něhož nemožnost konkurentů společnosti DEI vstoupit na trh s dodávkami hnědého uhlí má vliv na velkoobchodní trh s elektřinou. Komise v této souvislosti tvrdila, že jelikož je hnědé uhlí nejatraktivnějším palivem v Řecku, umožňuje jeho těžba vyrábět elektřinu při nízkých variabilních nákladech a uvést ji na povinný denní trh s výhodnějším ziskem než elektřinu vyrobenou z jiných paliv. Podle Komise si tak společnost DEI mohla udržet nebo posílit své dominantní postavení na velkoobchodním trhu s elektřinou vyloučením všech nových vstupů na trh nebo bráněním těmto vstupům.
22 Tribunál poté, co v bodě 91 napadeného rozsudku připomněl, že po liberalizaci velkoobchodního trhu s elektřinou byl v Řecku vytvořen povinný denní trh, mechanismus, jehož pravidla fungování nejsou ve sporném rozhodnutí zpochybněna a musejí být dodržována jak společností DEI, tak jejími konkurenty, a mimoto že společnost DEI byla na tomto trhu přítomna před jeho liberalizací, uvedl následující:
„92 Komise však neprokázala, že přednostní přístup k hnědému uhlí mohl vytvořit situaci, ve které [společnost DEI] mohla pouhým výkonem svých práv na těžbu zneužít dominantní postavení na velkoobchodním trhu s elektřinou nebo být vedena ke spáchání takového zneužití na tomto trhu. Stejně tak Komise [společnosti DEI] nevytýká, že bez objektivního odůvodnění rozšířila své dominantní postavení na trhu s dodávkami hnědého uhlí na velkoobchodní trh s elektřinou.
93 Pouhým konstatováním, že [společnost DEI], bývalý monopolní podnik, si nadále udržuje dominantní postavení na velkoobchodním trhu s elektřinou díky výhodě, kterou jí dává přednostní přístup k hnědému uhlí, a že tato situace vytváří nerovnost příležitostí na tomto trhu mezi žalobkyní a ostatními podniky, Komise právně dostačujícím způsobem neidentifikovala ani neprokázala, k jakému zneužití ve smyslu článku 82 ES vedlo nebo mohlo [společnost DEI] vést dotčené státní opatření.“
23 Tribunál dále v bodech 94 až 103 napadeného rozsudku zkoumal ustálenou judikaturu uvedenou ve sporném rozhodnutí, podle které členský stát porušuje zákazy stanovené v čl. 86 odst. 1 ES a článku 82 ES v případě, že je dotčený podnik veden ke zneužití svého dominantního postavení v důsledku pouhého výkonu výlučných nebo zvláštních práv, která mu byla přiznána, nebo mohou-li tato práva vytvářet situaci, ve které je tento podnik veden k takovému zneužití. Po analýze rozsudků Raso a další (C‑163/96, EU:C:1998:54), Höfner a Elser (C‑41/90, EU:C:1991:161), Merci convenzionali Porto di Genova (C‑179/90, EU:C:1991:464), Job Centre (C‑55/96, EU:C:1997:603) a MOTOE (C‑49/07, EU:C:2008:376) Tribunál v bodě 103 napadeného rozsudku učinil tento závěr:
„Z těchto rozsudků […] vyplývá, že zneužití dominantního postavení podniku, který požívá výlučné nebo zvláštní právo, může vyplývat z možnosti vykonávat toto právo zneužívajícím způsobem nebo být přímým důsledkem tohoto práva. Z této judikatury však nevyplývá, že pouhá skutečnost, že se dotčený podnik z důvodu státního opatření nachází ve výhodnější situaci v porovnání s jeho konkurenty, představuje sama o sobě zneužití dominantního postavení.“
24 Nakonec Tribunál v bodech 104 až 118 napadeného rozsudku odpověděl na poslední argument Komise, která měla za to, že sporné rozhodnutí je v souladu s judikaturou, podle níž systém nenarušené hospodářské soutěže může být zaručen, pouze pokud je zabezpečena rovnost příležitostí mezi jednotlivými hospodářskými subjekty. Komise v této souvislosti tvrdila, že pokud je nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty – a tedy narušení hospodářské soutěže – důsledkem státního opatření, potom je takové opatření v rozporu s článkem 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES.
25 Tribunál v bodě 105 uvedeného rozsudku rozhodl, že z rozsudků, o které se opírala Komise, a sice rozsudků Francie v. Komise (C‑202/88, EU:C:1991:120), GB-Inno-BM (C‑18/88, EU:C:1991:474) a Connect Austria (C‑462/99, EU:C:2003:297), nevyplývá, že aby bylo možné mít za to, že došlo k porušení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES, stačí prokázat, že státní opatření narušuje hospodářskou soutěž tím, že vytváří nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty, aniž je třeba identifikovat zneužití dominantního postavení podniku.
26 Tribunál po přezkumu uvedených rozsudků učinil v bodě 113 napadeného rozsudku závěr, že ačkoli je pravda, že Soudní dvůr použil formulace, kterých se dovolává Komise, nemůže se posledně uvedená opírat pouze o tyto formulace, které byly z rozsudků vyčleněny bez zohlednění jejich kontextu. Tribunál mimoto v bodech 114 až 117 konstatoval, že tvrzení Komise nepodporuje ani rozsudek Dusseldorp a další (C‑203/96, EU:C:1998:316), na který se odvolávala Komise na jednání.
27 Tribunál z toho v bodě 118 vyvodil závěr, že z této judikatury nevyplývá, že Komise „nebyla povinna identifikovat a prokázat zneužití dominantního postavení, ke kterému dotčené státní opatření [společnost DEI] vedlo nebo mohlo vést“.
28 Tribunál přitom v bodech 87 až 93 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise ve sporném rozhodnutí takové zneužití dominantního postavení neprokázala, a v důsledku toho v bodě 119 uvedeného rozsudku prohlásil druhý argument vznesený společností DEI v rámci druhé a čtvrté části prvního žalobního důvodu za opodstatněný a zrušil sporné rozhodnutí, „aniž je třeba zkoumat ostatní předložené výtky, části a žalobní důvody“.
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem
29 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vydal konečné rozhodnutí ve sporu;
– uložil společnosti DEI náhradu nákladů řízení v obou stupních.
30 Společnost DEI a Řecká republika navrhují, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– podpůrně, aby přezkoumal ostatní žalobní důvody směřující ke zrušení uplatněné ve věci T‑169/08 a zrušil sporné rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení v obou stupních.
31 Podáními došlými kanceláři Soudního dvora dne 25. března 2013 požádaly společnosti Mytilinaios AE, Protergia AE a Alouminion AE o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.
32 Usnesením ze dne 11. července 2013 předseda Soudního dvora této žádosti vyhověl.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
33 Na podporu kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje dva důvody vycházející zaprvé z nesprávného právního posouzení při výkladu a uplatnění ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES a zadruhé z neúplného, nepřesného a nedostatečného odůvodnění.
Argumentace účastníků řízení
34 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který směřuje proti bodům 94 až 118 napadeného rozsudku, Komise tvrdí, že se Tribunál při výkladu a uplatňování ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s ustanoveními článku 82 ES dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise musí identifikovat a prokázat zneužívající jednání, ke kterému dotčené státní opatření společnost DEI vedlo nebo mohlo vést.
35 Podle Komise, pokud je článek 82 ES použit ve spojení s čl. 86 odst. 1 ES na situace, kdy existuje nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty, a tedy na situace, kdy v důsledku státního opatření došlo k narušení hospodářské soutěže, představuje uvedené státní opatření samo o sobě porušení čl. 86 odst. 1 ES a článku 82 ES. Stačilo tudíž prokázat, že toto státní opatření skutečně vytvořilo nerovnost příležitostí, když zvýhodnilo upřednostněný veřejnoprávní podnik, a že tak zasáhlo do struktury trhu, když danému podniku umožnilo zachovat si, posílit a rozšířit jeho dominantní postavení na jiném, sousedním nebo navazujícím, trhu, například tím, že zabránilo vstupu nových konkurentů na trh.
36 Komise v důsledku toho Tribunálu vytýká, že na skutkové okolnosti projednávané věci nesprávně uplatnil judikaturu Soudního dvora a zkreslil základ sporného rozhodnutí. Komise v této souvislosti uvádí, že na rozdíl od toho, jak rozhodl Tribunál, nebylo toto rozhodnutí založené na konstatování, že samotná skutečnost, že se společnost DEI nacházela z důvodu dotčených státních opatření ve výhodnější situaci než její konkurenti, představovala sama o sobě zneužití dominantního postavení. Naopak uvedené rozhodnutí obsahovalo podrobný popis protiprávního jednání, který objasňoval, že dotčená státní opatření vytvořila nerovnost příležitostí mezi společností DEI a jejími konkurenty, a že pouhým výkonem práv, která tato opatření přiznala společnosti DEI, mohl tento podnik rozšířit své dominantní postavení z (předcházejícího) trhu s hnědým uhlím na (navazující) velkoobchodní trh s elektřinou v Řecku. Toto rozšíření na navazující trh mělo za následek omezení hospodářské soutěže vyloučením jakéhokoliv vstupu nových konkurentů na tento trh, a to i po přijetí opatření k liberalizaci tohoto trhu. Ostatně navzdory žádostem v tomto smyslu, nebylo konkurentům společnosti DEI přiznáno žádné právo k významnému ložisku hnědého uhlí.
37 Vzhledem k tomu, že ve sporném rozhodnutí bylo vysvětleno, jakým způsobem mělo zachování platnosti sporných státních opatření, a dále pouhý výkon přednostních práv udělených společnosti DEI, jakož i její jednání na navazujícím trhu, za následek riziko zneužití jejího dominantního postavení na tomto trhu vyloučením nebo zabráněním vstupu nových konkurentů, Komise splnila všechna kritéria stanovená judikaturou Soudního dvora týkající se použití čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES.
38 Společnost DEI a Řecká republika mají za to, že tento důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že aby bylo možné použít čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES, musí Komise prokázat zneužívající jednání, k němuž sporné státní opatření dotyčný podnik vedlo nebo mohlo vést. Skutečnost, že dotyčné státní opatření má za následek vznik nerovnosti příležitostí, je zajisté podmínku nezbytnou, ale nikoliv dostatečnou pro uplatnění uvedených článků. Komise se tak podle nich v podstatě snaží přetvořit čl. 86 odst. 1 ES v autonomní ustanovení vyšší právní síly. Tribunál podle nich správně uplatnil uvedenou judikaturu na skutkové okolnosti projednávané věci.
Závěry Soudního dvora
39 Je třeba připomenout, že podle čl. 86 odst. 1 ES členské státy, pokud jde o podniky veřejného práva a podniky, kterým přiznávají zvláštní nebo výlučná práva, nepřijmou ani neponechají v platnosti opatření odporující pravidlům této Smlouvy o ES, zejména pravidlům stanoveným v článku 82 ES.
40 Posledně uvedené ustanovení zakazuje, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části.
41 Je namístě připomenout, že podle judikatury členský stát porušuje zákazy stanovené v čl. 86 odst. 1 ES, ve spojení s článkem 82 ES, pokud přijme právní nebo správní předpis, který vytváří situaci, v níž je veřejný podnik nebo podnik, kterému udělil zvláštní nebo výlučná práva, pouhým výkonem přednostních práv, která mu byla udělena, veden ke zneužití svého dominantního postavení, nebo pokud tato práva mohou vytvořit situaci, v níž je tento podnik veden k takovému zneužití (v tomto smyslu viz rozsudky Connect Austria, EU:C:2003:297, bod 80, a MOTOE, EU:C:2008:376, bod 49 a citovaná judikatura). V tomto ohledu není nezbytné, aby ke zneužití skutečně došlo (rozsudky GB-Inno-BM, EU:C:1991:474, body 23 až 25; Raso a další, EU:C:1998:54, bod 31, jakož i MOTOE, EU:C:2008:376, bod 49).
42 Uvedená ustanovení jsou porušena, jestliže opatření přičitatelné členskému státu vytvoří riziko zneužití dominantního postavení (viz rozsudek MOTOE, EU:C:2008:376, bod 50 a citovaná judikatura).
43 Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že systém nenarušené hospodářské soutěže, jaký je upraven ve Smlouvě, může být zaručen, pouze pokud je zabezpečena rovnost příležitostí mezi jednotlivými hospodářskými subjekty (viz rozsudky GB-Inno-BM, EU:C:1991:474, bod 25; MOTOE, EU:C:2008:376, bod 51, a Connect Austria, EU:C:2003:297, bod 83 a citovaná judikatura).
44 Z toho plyne, že pokud je nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty, a tedy narušení hospodářské soutěže, důsledkem státního opatření, potom je takové opatření v rozporu s článkem 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES (viz rozsudek Connect Austria, EU:C:2003:297, bod 84).
45 Mimo jiné měl Soudní dvůr příležitost v tomto ohledu uvést, že ačkoli pouhá skutečnost, že členský stát vytvořil dominantní postavení udělením výlučných práv, není jako taková neslučitelná s článkem 82 ES, nic to nemění na tom, že Smlouva ukládá členským státům, aby nepřijímaly nebo nezachovávaly v platnosti opatření způsobilá zmařit užitečný účinek uvedeného ustanovení (rozsudky ERT, C‑260/89, EU:C:1991:254, bod 35; Corbeau, C‑320/91, EU:C:1993:198, bod 11, jakož i Deutsche Post, C‑147/97 a C‑148/97, EU:C:2000:74, bod 39).
46 Z úvah připomenutých v bodech 41 až 45 tohoto rozsudku vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 55 stanoviska, že může jít o porušení ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s ustanovením článku 82 ES nezávisle na jakémkoli skutečném zneužití. Je důležité pouze to, aby Komise identifikovala možnou nebo skutečnou protisoutěžní výhodu, která by mohla vyplývat z dotčeného státního opatření. Takové porušení lze tedy konstatovat, jestliže dotčená státní opatření ovlivňují strukturu trhu tím, že mezi podniky vytvářejí nerovné podmínky pro hospodářskou soutěž, když veřejnému podniku či podniku, kterému byla udělena zvláštní či výlučná práva, umožňují zachovat si například tím, že zabraňují vstupu nových konkurentů na trh, posílit či rozšířit své dominantní postavení na jiném trhu, čímž omezují hospodářskou soutěž, a to aniž je požadováno prokázání skutečné existence zneužívající praktiky.
47 Za těchto podmínek z toho plyne, že na rozdíl od přezkumu, který provedl Tribunál v bodech 105 a 118 napadeného rozsudku, postačí prokázat, že tato možná nebo skutečná protisoutěžní výhoda může vyplývat z dotčeného státního opatření, a není nezbytné identifikovat jiné zneužití, než jaké by vyplývalo ze situace vytvořené dotčeným státním opatřením. Z toho rovněž plyne, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise konstatováním, že si žalobkyně, bývalý monopolní podnik, nadále udržuje dominantní postavení na velkoobchodním trhu s elektřinou díky výhodě, kterou jí dává přednostní přístup k hnědému uhlí, a že tato situace vytváří nerovnost příležitostí na tomto trhu mezi žalobkyní a ostatními podniky, právně dostačujícím způsobem neidentifikovala ani neprokázala, k jakému zneužití ve smyslu článku 82 ES vedlo nebo mohlo vést společnost DEI dotčené státní opatření.
48 Je tedy třeba vyhovět prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku a zrušit napadený rozsudek, aniž je třeba, aby Soudní dvůr přezkoumal druhý důvod kasačního opravného prostředku, který je ve vztahu k prvnímu důvodu striktně podpůrný.
K žalobě podané k Tribunálu
49 Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
50 Soudní dvůr má v projednávaném případě k dispozici informace nezbytné k tomu, aby s konečnou platností rozhodl o druhé a čtvrté části prvního žalobního důvodu uplatněného v řízení v prvním stupni.
51 V bodě 59 napadeného rozsudku měl Tribunál za to, že je nejprve třeba zkoumat druhou část prvního žalobního důvodu, vycházející z pochybení Komise spočívajícího v tvrzení, že existence výlučných nebo zvláštních práv není nezbytnou podmínkou k porušení ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES, a čtvrtou část uvedeného důvodu vycházející z toho, že společnost DEI nerozšířila své dominantní postavení z trhu s dodávkami hnědého uhlí na velkoobchodní trh s elektřinou z důvodu údajného přednostního přístupu k primárnímu palivu.
52 Tribunál měl v tomtéž bodě za to, že není třeba v této fázi rozhodnout o opodstatněnosti vymezení relevantních trhů použitého Komisí ve sporném rozhodnutí, které bylo předmětem první části prvního důvodu vzneseného společností DEI a které vychází z premisy, že uvedené vymezení na rozdíl od tvrzení společnosti DEI není stiženo zjevně nesprávným posouzením.
53 Na základě téže premisy má Soudní dvůr v projednávaném případě k dispozici informace nezbytné k tomu, aby s konečnou platností rozhodl o druhé a čtvrté části prvního důvodu uplatněného společností DEI.
Ke druhé části prvního důvodu
Argumentace účastníků řízení
54 Společnost DEI, kterou podporuje Řecká republika, tvrdí, že Komise měla neprávem za to, že právní kvalifikace společnosti DEI jako „veřejného podniku“ postačuje k založení porušení ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES. Z judikatury totiž vyplývá, že k použití teorie, podle které veřejný podnik rozšířil své dominantní postavení z jednoho trhu na jiný, sousední a odlišný trh, musí Komise nezbytně prokázat, že opatření uděluje nebo posiluje výlučná nebo zvláštní práva. V projednávaném případě přitom společnost DEI není držitelkou výlučných práv, protože nemá k dotčené hospodářské činnosti výlučná oprávnění. Práva společnosti DEI na průzkum a těžbu nemohla být navíc kvalifikována jako „zvláštní práva“ ve smyslu čl. 86 odst. 1 ES, neboť tato práva jsou udělována omezenému počtu příjemců.
55 Komise, kterou podporují vedlejší účastnice řízení, v podstatě namítá, že jednak působnost ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES se neomezuje pouze na státní opatření, která udělují zvláštní nebo výlučná práva, a jednak v každém případě byla taková práva společnosti DEI udělena.
Závěry Soudního dvora
56 Ze znění čl. 86 odst. 1 ES plyne, že toto ustanovení se vztahuje jednak na veřejné podniky, jednak na podniky, kterým členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva. V projednávaném případě je přitom nesporné, že společnost DEI je veřejný podnik.
57 Jak bylo mimoto připomenuto v bodech 41 až 44 tohoto rozsudku, pokud je nerovnost příležitostí mezi hospodářskými subjekty, a tedy narušení hospodářské soutěže, důsledkem státního opatření, potom takové opatření, ať právní či správní povahy, představuje porušení čl. 86 odst. 1 ES, ve spojení s článkem 82 ES.
58 Společnost DEI tedy tvrdí neprávem, že k použití teorie, podle které veřejný podnik rozšířil své dominantní postavení z jednoho trhu na jiný, sousední a odlišný trh, judikatura Soudního dvora stanoví, že Komise musí nezbytně prokázat, že dotčené státní opatření uděluje nebo posiluje výlučná nebo zvláštní práva.
59 Postačí totiž, aby dotčené opatření vytvořilo situaci, v níž je veřejný podnik nebo podnik, kterému stát udělil zvláštní nebo výlučná práva, veden ke zneužití svého dominantního postavení (v tomto smyslu viz rozsudek Connect Austria, EU:C:2003:297, bod 80 a citovaná judikatura).
60 Je tedy třeba druhou část prvního žalobního důvodu zamítnout.
Ke čtvrté části prvního důvodu
Argumentace účastníků řízení
61 Společnost DEI zpochybňuje závěr Komise, podle kterého výkon práv na těžbu hnědého uhlí, která jí byla udělena, vedl k rozšíření jejího dominantního postavení z trhu s hnědým uhlím na velkoobchodní trh s elektřinou v rozporu s ustanoveními čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s ustanoveními článku 82 ES, jelikož podmínky pro uplatnění teorie rozšíření dominantního postavení nebyly v projednávaném případě splněny. Zaprvé ve všech věcech, ve kterých unijní soud tuto teorii uplatnil, měl podnik na trhu de jure nebo de facto monopol a dotčené státní opatření mu udělilo výlučná nebo zvláštní práva na sousedním a odlišném trhu, což není případ v projednávané věci. Zadruhé společnost DEI nemá ani regulační pravomoc umožňující jí libovolně určovat činnost svých konkurentů, ani možnost zatížit své konkurenty náklady. Zatřetí při přezkumu možného zneužití měla Komise přezkoumat dopad údajného porušení na zájmy spotřebitelů. Konečně, začtvrté Komise definovala hnědé uhlí jako absolutně nezbytný výrobní faktor („essential facility“), aniž prokázala, že je hnědé uhlí absolutně nezbytné pro podnikání na velkoobchodním trhu s elektřinou.
62 Řecká republika tvrdí, že Komise neuvádí žádné skutečné nebo potenciální zneužití dominantního postavení společnosti DEI. V projednávaném sporu přitom existence takového zneužití představovala nezbytnou a předcházející podmínku pro to, aby mohl být uplatněn čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES.
63 Komise, kterou podporují vedlejší účastnice řízení, tvrdí zaprvé, že státní opatření, kterých by se mohla týkat ustanovení čl. 86 odst. 1 ES a 82 ES, se neomezují na zvláštní nebo výlučná práva. Zadruhé konstatování porušení uvedených ustanovení nezávisí na výkonu regulačních pravomocí. Zatřetí judikatura nevyžaduje, aby byla přezkoumána případná újma způsobená spotřebitelům v důsledku porušení uvedených ustanovení. Začtvrté společnost DEI neprávem tvrdí, že Komise v bodech 132 a 238 odůvodnění sporného rozhodnutí měla za to, že přístup k hnědému uhlí je absolutně nezbytný výrobní faktor („essential facility“).
Závěry Soudního dvora
64 Úvodem je třeba z důvodů uvedených v bodech 39 až 46 tohoto rozsudku zamítnout argumenty Řecké republiky.
65 Kromě toho je třeba odmítnout údajné „podmínky pro uplatnění“ teorie rozšíření dominantního postavení shrnuté v bodě 61 tohoto rozsudku, které podle společnosti DEI plynou z judikatury Soudního dvora.
66 Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury praktiky podniku v dominantním postavení směřující k rozšíření – prostřednictvím narušení hospodářské soutěže – uvedeného postavení na sousední, ale odlišný trh, představují zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES (v tomto smyslu viz rozsudky Connect Austria, EU:C:2003:297, body 81 a 82 a citovaná judikatura).
67 Stejně tak již Soudní dvůr zdůraznil, že rozšíření dominantního postavení bez objektivního odůvodnění je „jako takové“ zakázáno v čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES, pokud je toto rozšíření způsobeno státním opatřením. Vzhledem k tomu, že není dovoleno tímto způsobem vyloučit hospodářskou soutěž, nelze ji tímto způsobem ani narušit (v tomto smyslu viz rozsudky Španělsko a další v. Komise, C‑271/90, C‑281/90 a C‑289/90, EU:C:1992:440, bod 36, jakož i GB-Inno-BM, EU:C:1991:474, body 21, 23 a 24).
68 Není tedy třeba, jak uvádí společnost DEI, aby Komise v každém případě prokázala, že dotčený podnik má monopol, nebo že dotčené státní opatření mu udělilo výlučná nebo zvláštní práva na sousedním a odlišném trhu, či dokonce že má jakoukoli regulační pravomoc. S ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 41 až 44 tohoto rozsudku musí být rovněž odmítnuta údajná povinnost Komise prokázat dopad porušení ustanovení čl. 86 odst. 1 ES ve spojení s článkem 82 ES na zájmy spotřebitelů, neboť posledně uvedený článek se může vztahovat mimo jiné na praktiky, které způsobují újmu tím, že narušují strukturu účinné hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek Europemballage a Continental Can v. Komise, 6/72, EU:C:1973:22, bod 26). Konečně, argument společnosti DEI, podle kterého Komise považovala hnědé uhlí za absolutně nezbytný výrobní faktor, spočívá na nesprávné premise, neboť Komise odkazovala pouze na „téměř monopolní“ postavení společnosti DEI na velkoobchodním trhu s elektřinou.
69 Čtvrtou část prvního žalobního důvodu je proto třeba zamítnout.
70 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba zamítnout druhou a čtvrtou část prvního důvodu vzneseného společností DEI před Tribunálem a vrátit věc Tribunálu, aby přezkoumal první, třetí a pátou část prvního důvodu, jakož i další důvody vznesené společností DEI.
K nákladům řízení
71 Vzhledem k tomu, že se věc vrací Tribunálu, je třeba rozhodnout o nákladech řízení později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie DEI v. Komise (T‑169/08, EU:T:2012:448) se zrušuje.
2) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie, aby rozhodl o žalobních důvodech, které před ním byly vzneseny a o kterých Soudní dvůr Evropské unie nerozhodl.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Podpisy.