Language of document : ECLI:EU:T:2019:141

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

7. března 2019(*)

„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty týkající se studií o toxicitě vypracovaných v rámci obnovení schválení účinné látky glyfosát – Částečné odepření přístupu – Výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů – Převažující veřejný zájem – Nařízení (ES) č. 1367/2006 – Pojem ‚informace, které se týkají emisí do životního prostředí‘ “

Ve věci T‑716/14,

Anthony C. Tweedale, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený B. Kloostra, advokátkou,

žalobce,

podporovaný

Švédským královstvím, zastoupeným původně A. Falk, C. Meyer-Seitz, U. Persson, N. Otte Widgren, E. Karlssonem a L. Swedenborgem, poté A. Falk, C. Meyer-Seitz, H. Shev, L. Swedenborgem a F. Bergiusem, jako zmocněnci,

vedlejším účastníkem,

proti

Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), zastoupenému D. Detkenem, J. Tarazonou, C. Pintado a B. Vagenende, jako zmocněnci, ve spolupráci původně s R. van der Houtem a A. Köhler, poté R. van der Houtem a C. Wagnerem, advokáty,

žalovanému,

jejímž předmětem je návrh založený na článku 263 SFEU, znějící na částečné zrušení rozhodnutí EFSA ze dne 16. října 2017, kterým se zrušuje a nahrazuje rozhodnutí ze dne 30. července 2014 a poskytuje částečný přístup ke dvěma studiím o toxicitě týkajícím se účinné látky glyfosát, vypracovaným v rámci postupu obnovení schválení této účinné látky na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. říjnu 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1),

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení A. M. Collins, předseda, M. Kančeva a G. De Baere (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. září 2018,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Glyfosát je chemický produkt používaný v pesticidech, které jsou přípravky na ochranu rostlin.

2        Pro účely zařazení jako účinná látka do přílohy I směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332) byl glyfosát předmětem zprávy o posouzení vypracované Spolkovou republikou Německo, na jejímž základě Komise Evropských společenství přijala dne 29. června 2001 zprávu o přezkumu glyfosátu, která byla zveřejněna dne 21. ledna 2002.

3        Glyfosát byl zařazen do seznamu účinných látek v příloze I směrnice 91/414 na základě směrnice Komise 2001/99/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterou se mění příloha I směrnice 91/414 za účelem zařazení účinných látek glyfosát a thifensulfuron-methyl (Úř. věst 2001, L 304, s. 14; Zvl. vyd. 03/34, s. 182). Zařazení glyfosátu jako účinné látky bylo platné od 1. července 2002 do 30. června 2012.

4        Vzhledem k tomu, že Komise obdržela žádost o obnovení schválení glyfosátu jako účinné látky, bylo zařazení glyfosátu do seznamu účinných látek v příloze I směrnice 91/414 dočasně prodlouženo do 31. prosince 2015 na základě směrnice Komise 2010/77/EU ze dne 10. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 91/414, pokud jde o data konce platnosti zařazení určitých účinných látek do přílohy I (Úř. věst. 2010, L 293, s. 48).

5        V návaznosti na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1) byl glyfosát zařazen do přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí nařízení č. 1107/2009, pokud jde o seznam schválených účinných látek (Úř. věst. 2011, L 153, s. 1). Datum konce platnosti schválení zůstalo nezměněno do 31. prosince 2015.

6        Nařízení Komise (EU) č. 1141/2010 ze dne 7. prosince 2010, kterým se stanoví postup pro obnovení zařazení druhé skupiny účinných látek do přílohy I směrnice 91/414 a kterým se vytváří seznam těchto látek (Úř. věst. 2010, L 322, s. 10), určilo pro postup pro obnovení schválení účinné látky glyfosát jako členský stát zpravodaj Spolkovou republiku Německo a jako členský stát spoluzpravodaj Slovenskou republiku.

7        Za účelem obnovení schválení účinné látky glyfosát v souladu s nařízením č. 1141/2010 Spolková republika Německo předložila Komisi a Evropskému úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) „návrh zprávy o posouzení obnovení“ (dále jen „ZPO“) ze dne 18. prosince 2013, jehož veřejné znění EFSA zveřejnil dne 12. března 2014.

8        Žalobce, A. C. Tweedale, předložil dopisem ze dne 11. dubna 2014, zaslaným e-mailem následujícího dne, EFSA žádost o přístup k dokumentům na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331), jakož i na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).

9        Tato žádost se týkala studií o toxicitě ASB2012-11499 a TOX95552393, „dvou ‚klíčových studií‘ použitých k určení přijatelného denního příjmu (ADI) glyfosátu“ (dále jen „požadované studie“).

10      V žádosti žalobce bylo uvedeno, že „ZPO neobsahuje jejich veřejné shrnutí nebo neobsahuje žádné podrobnosti o jejich protokolech nebo jejich výsledcích, které jsou nezbytné pro posouzení jejich věrohodnosti, což bylo úkolem, který nepříslušel pouze EFSA“, a že „požadovanými informacemi je zpráva vypracovaná ohledně pokusů na zvířatech a veškeré nezpracované údaje nebo jiné pomocné údaje o těchto pokusech“.

11      Dopisem ze dne 5. června 2014 EFSA přístup k požadovaným studiím odepřel. EFSA uvedl, že konzultoval vlastníky požadovaných studií na základě čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001. Uvedl, že ze stanoviska posledně uvedených vlastníků a z jeho vlastního posouzení vyplývá, že se na tyto studie vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, týkající se ochrany obchodních zájmů, včetně duševního vlastnictví, a že jejich úplná ochrana je rovněž přímým důsledkem jejich kvalifikace jakožto „důvěrně“ podle článku 63 nařízení č. 1107/2009. EFSA měl za to, že zpřístupnění požadovaných studií by odhalilo know-how v oblasti odborných vědeckých znalosti a obchodní strategii jejich vlastníků, včetně jejich know-how v oblasti sestavování dokumentace, a ohrozilo by jejich obchodní zájmy.

12      EFSA dodal, že pokud jde o vážení zájmů a ověření existence převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění požadovaných studií, zájem veřejnosti na přístupu k vědeckým informacím týkajícím se nezávadnosti účinné látky glyfosát byl zjevně a plně uspokojen zveřejněním veřejné verze ZPO (dostupné na internetových stránkách EFSA). EFSA odmítl žalobci zpřístupnit požadované studie na základě výjimek stanovených v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, vykládaných ve spojení s ustanoveními tohoto nařízení týkajícími se důvěrného zpracování obchodních informací obdržených pro účely vědeckého hodnocení, aniž je dotčeno nařízení č. 1367/2006.

13      E-mailem ze dne 24. června 2014 podal žalobce potvrzující žádost směřující k tomu, aby EFSA přehodnotil své stanovisko.

14      Rozhodnutím ze dne 30. července 2014 potvrdil EFSA své odepření přístupu k požadovaným studiím na základě čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a článku 63 nařízení č. 1107/2009. Uvedl rovněž, že tyto studie nepředstavují informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

15      Po podání projednávané žaloby bylo vzhledem k tomu, že v případě posouzení účinné látky glyfosát došlo k prodlení, období platnosti jejího schválení prodlouženo do 30. června 2016, a to na základě prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1885 ze dne 20. října 2015, kterým se mění prováděcí nařízení č. 540/2011, pokud jde o prodloužení doby platnosti schválení účinných látek 2,4-D, acibenzolar-s-methyl, amitrol, bentazon, cyhalofopbutyl, dikvat, esfenvalerát, famoxadon, flumioxazin, DPX KE 459 (flupyrsulfuron-methyl), glyfosát, iprovalikarb, isoproturon, lambda-cyhalothrin, metalaxyl-M, metsulfuron-methyl, pikolinafen, prosulfuron, pymetrozin, pyraflufen-ethyl, thiabendazol, thifensulfuron-methyl a triasulfuron (Úř. věst. 2015, L 276, s. 48).

16      Posouzení rizik účinné látky glyfosát, které členský stát zpravodaj provedl ve ZPO, bylo předloženo k vzájemnému hodnocení EFSA (dále jen „vzájemné hodnocení“). Závěry v rámci vzájemného hodnocení byly přijaty dne 30. října 2015 a zveřejněny dne 12. listopadu 2015.

17      Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1056 ze dne 29. června 2016, kterým se mění prováděcí nařízení č. 540/2011, pokud jde o prodloužení doby platnosti schválení účinné látky glyfosátu (Úř. věst. 2016, L 173, s. 52), prodloužilo dobu pro zařazení glyfosátu v příloze nařízení č. 540/2011 do 31. prosince 2017, jelikož v případě posouzení látky a rozhodnutí o obnovení jejího schválení došlo k prodlení.

18      Dne 16. října 2017 přijal EFSA nové potvrzující rozhodnutí, které zrušuje a nahrazuje rozhodnutí ze dne 30. července 2014 a přiznává žalobci částečný přístup k požadovaným studiím.

19      V tomto rozhodnutí EFSA upřesnil, že jako požadované studie byly identifikovány následující studie:

–        1991, Brooker a další, „The Effect of Glyphosate on Pregnancy of the Rabbit (Incorporates Preliminary Investigations)“, Huntingdon Research Centre, date: 1991-10-14, Reference TOX95552393,

–        1996, Coles a další, „Glyphosate technical: oral gavage teratology study in the rabbit Safepharm Laboratories Limited“, Shardlow Business Park, dated 1996-07-04.

20      EFSA se s ohledem na argumenty žalobce v rámci projednávané žaloby rozhodl poskytnout mu přístup k nezpracovaným údajům a k závěrům (seskupeným v tabulkách a schématech) požadovaných studií. EFSA měl za to, že žádosti o důvěrné zacházení, které uplatnili vlastníci těchto studií na základě nařízení č. 1049/2001 ve spojení s čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009, se na tyto informace nevztahují.

21      Naproti tomu měl zaprvé EFSA za to, že části požadovaných studií, které byly identifikovány tak, že spadají pod seznam informací, které mohou porušit obchodní zájmy vlastníků těchto studií ve smyslu čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009, musejí být chráněny v souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001. Zadruhé měl EFSA za to, že se na informace o „vědeckém know-how“ obsažené v požadovaných studiích, a sice úvod, který obsahuje administrativní informace o těchto studiích, části týkající se materiálu a metod zahrnujících informace o skupinách a analytické metody rovněž vztahuje výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů stanovená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001. Zatřetí měl EFSA za to, že přílohy a ostatní administrativní části požadovaných studií, obsahující právní osvědčení těchto studií specializovanými laboratořemi a zahrnující prohlášení o shodě s řádnými praktikami laboratoře, jakož i protokoly sledované vlastníky těchto studií jsou chráněny na základě téhož ustanovení.

22      EFSA rovněž uvedl, že se na jména a podpisy obsažené v požadovaných studiích, které již nebyly zveřejněny, vztahuje výjimka podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

23      Kromě toho EFSA uvedl, že provedl vážení zájmů v souladu s nařízeními č. 1049/2001 a č. 1367/2006 a dospěl k závěru, že se neuplatní žádný převažující veřejný zájem na zpřístupnění požadovaných studií. EFSA měl za to, že informace poskytnuté žalobci splňují potřebu znalosti veřejnosti a umožňují reprodukovat jeho posouzení, přičemž jsou zároveň chráněny zájmy vlastníků požadovaných studií. Podle EFSA jsou nezpracované údaje a závěry dostatečné pro to, aby bylo s náležitou péčí přezkoumáno posouzení výsledků požadovaných studií, které bylo provedeno při hodnocení glyfosátu a při určení vybraných „dávek bez pozorovaného nepříznivého účinku“ (NOAEL), a ve spojení s již zveřejněnými informacemi jsou dostatečné k ověření jejich role při stanovení navrženého přijatelného denního příjmu (ADI).

24      Konečně měl EFSA za to, že části požadovaných studií, které nebyly zpřístupněny, neobsahují informace o emisích přípravků na ochranu rostlin nebo jejich reziduí do životního prostředí, ani informace týkající se emisí nebo vypouštění glyfosátu nebo jejich účinků na životní prostředí, a tedy se domněnka stanovená v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 nepoužije.

25      Kromě toho prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2324 ze dne 12. prosince 2017, kterým se v souladu s nařízením č. 1107/2009 obnovuje schválení účinné látky glyfosát a mění příloha prováděcího nařízení č. 540/2011 (Úř. věst. 2017, L 333, s. 10), obnovilo schválení glyfosátu do 15. prosince 2022, s výhradou podmínek stanovených v příloze I.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

26      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. října 2014 podal žalobce projednávanou žalobu.

27      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 19. ledna 2015 navrhl EFSA, aby bylo řízení přerušeno až do vydání rozhodnutí, na základě nichž bude ukončeno řízení ve věci C‑673/13 P, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe a ve věci C‑442/14, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting. Žalobce k tomuto návrhu nepředložil vyjádření.

28      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 22. ledna 2015 podalo Švédské království návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobce.

29      Usnesením ze dne 14. dubna 2015 předseda pátého senátu Tribunálu návrhu na přerušení řízení vyhověl na základě čl. 54 třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 77 písm. a) jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991.

30      Vzhledem ke změně složení senátů Tribunálu byl na základě čl. 27 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu soudce zpravodaj přidělen ke čtvrtému senátu, kterému byla tudíž přidělena projednávaná věc.

31      V návaznosti na vyhlášení rozsudků ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe (C‑673/13 P, EU:C:2016:889) a ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting (C‑442/14, EU:C:2016:890), bylo v řízení pokračováno.

32      Rozhodnutím ze dne 8. prosince 2016 předseda čtvrtého senátu Tribunálu vedlejší účastenství Švédského království povolil, přičemž Švédské království předložilo spis vedlejšího účastníka dne 28. února 2017. Žalobce a EFSA předložili vyjádření k tomuto spisu ve stanovené lhůtě.

33      Rozhodnutím předsedy Tribunálu byla projednávaná věc přidělena novému soudci zpravodaji zasedajícímu v osmém senátu.

34      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. října 2017 informoval EFSA Tribunál o přijetí rozhodnutí ze dne 16. října 2017.

35      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 22. prosince 2017 upravil žalobce svá návrhová žádání tak, aby dosáhl rovněž zrušení rozhodnutí ze dne 16. října 2017.

36      EFSA předložil vyjádření k návrhu na úpravu návrhových žádání dne 9. února 2018 a Švédské království předložilo vyjádření k návrhu na úpravu návrhových žádání dne 19. března 2018.

37      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 13. září 2018.

38      V návrhu na úpravu návrhových žádání žalobce, podporovaný Švédským královstvím, navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil rozhodnutí ze dne 30. července 2014 a ze dne 16. října 2017,

–        uložil EFSA náhradu nákladů řízení.

39      EFSA navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

40      Žalobce vzal na jednání zpět svůj návrh na zrušení rozhodnutí EFSA ze dne 30. července 2014. Žalobce rovněž uvedl, že nepožaduje zpřístupnění jmen a podpisů osob uvedených v požadovaných studiích. Je tedy třeba mít za to, že projednávaná žaloba zní na částečné zrušení rozhodnutí ze dne 16. října 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Právní otázky

41      Na podporu žaloby uplatňuje žalobce dva důvody v žalobě a čtyři nové důvody v návrhu na úpravu návrhových žádání.

42      První důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 v tom smyslu, že požadované studie mohou být kvalifikovány jako informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

43      Druhý důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a článku 4 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998 a schválené jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. 2005, L 124, s. 1, dále jen „Aarhuská úmluva“), v rozsahu, v němž EFSA nezhodnotil konkrétní riziko újmy, kterou by způsobilo zpřístupnění požadovaných studií, pokud jde o uplatněné obchodní zájmy.

44      Třetí důvod vychází z nesprávného použití čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009.

45      Čtvrtý důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 v rozsahu, v němž EFSA neuznal existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění požadovaných studií.

46      Pátý důvod vychází z porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 v rozsahu, v němž EFSA opomenul poměřit zájem veřejnosti na přístup k informacím o životním prostředí obsaženým v požadovaných studií se zájmem společností chránit jejich obchodní zájmy nebo uplatnit hospodářský zájem těchto společností.

47      Šestý důvod vychází z porušení článků 2 a 4 nařízení č. 1049/2001 a článku 41 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se EFSA a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), v rozsahu, v němž EFSA údajně popřel veřejný zájem a zájem žalobce na zpřístupnění požadovaných studií.

48      V rámci prvního důvodu žalobce tvrdí, že EFSA porušil čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, když neuznal, že požadované studie mohou být kvalifikovány jako informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

49      Podle žalobce je třeba uplatnění výjimky ze zpřístupnění dokumentů založené na ochraně obchodních zájmů, stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, odmítnout z důvodu existence převažujícího veřejného zájmu. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 se má totiž za to, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění existuje v případě, kdy se požadované informace „týkají emisí do životního prostředí.“ Požadované studie přitom podle něj představují, pokud jde o glyfosát, informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu tohoto ustanovení, a měly tedy být zpřístupněny.

50      Článek 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 stanoví:

„2. Neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění, odepřou orgány přístup k dokumentu, pokud by jeho zpřístupnění vedlo k porušení ochrany

–        obchodních zájmů [určité] fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví,

–        soudního řízení a právního poradenství,

–        cílů inspekce, vyšetřování a auditu.“

51      Bod 15 odůvodnění nařízení č. 1367/2006 uvádí:

„Pokud nařízení […] č. 1049/2001 stanoví výjimky, měly by se tyto výjimky použít s výhradou případných podrobnějších ustanovení tohoto nařízení týkajících se žádostí o informace o životním prostředí. Důvody pro odmítnutí přístupu k informacím o životním prostředí by měly být vykládány restriktivním způsobem, s přihlédnutím k veřejnému zájmu, jemuž zveřejnění informací slouží, a k tomu, zda se požadované informace týkají emisí do životního prostředí. Pojem ‚obchodní zájmy‘ zahrnuje dohody o ochraně důvěrnosti uzavřené orgány nebo subjekty jednajícími v bankovní funkci.“

52      Článek 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 stanoví:

„Pokud jde o čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážku nařízení […] č. 1049/2001, s výjimkou šetření, zejména týkajících se možného porušení práva Společenství, má se za to, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění existuje v případě, kdy se požadované informace týkají emisí do životního prostředí. Pokud jde o ostatní výjimky stanovené v článku 4 nařízení […] č. 1049/2001, vykládají se důvody pro odmítnutí restriktivně s přihlédnutím k veřejnému zájmu, jemuž zpřístupnění slouží, a ke skutečnosti, zda se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.“

53      Článek 6 nařízení č. 1367/2006 doplňuje nařízení č. 1049/2001 o zvláštní pravidla pro žádosti o přístup k informacím o životním prostředí (rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, LPN a Finsko v. Komise, C‑514/11 P a C‑605/11 P, EU:C:2013:738, bod 79).

54      Pokud jde o pojem „informace, které se ‚týkají emisí do životního prostředí‘ “ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, je třeba připomenout, že Soudní dvůr uvedl, že z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 1049/2001 vyplývá, že transparentnost umožňuje, aby měly orgány Evropské unie ve vztahu k občanům Unie v demokratickém systému větší legitimitu, účinnost a odpovědnost, a že tím, že umožňuje otevřenou diskusi o rozdílech mezi různými hledisky, přispívá mimo jiné ke zvýšení důvěry těchto občanů (rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 75).

55      Pro tyto účely je cílem nařízení č. 1049/2001, jak uvádí bod 4 jeho odůvodnění a jeho článek 1, přiznat veřejnosti právo na co nejširší přístup k dokumentům orgánů. Stejně tak je cílem nařízení č. 1367/2006, jak jej stanoví jeho článek 1, zajistit co nejširší systematickou dostupnost a šíření informací o životním prostředí, které mají v držení unijní orgány a subjekty (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 52 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 98).

56      V této souvislosti musí být podle ustálené judikatury Soudního dvora výjimky z této zásady, zejména výjimky stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001, vykládány a používány restriktivně pouze v rozsahu, v němž se odchylují od zásady co nejširšího zpřístupnění dokumentů veřejnosti. Nezbytnost takového restriktivního výkladu je mimoto potvrzena bodem 15 odůvodnění nařízení č. 1367/2006 (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 53 a citovaná judikatura).

57      Naproti tomu zakotvením domněnky, podle níž je zpřístupnění informací „týkajících se emisí do životního prostředí“, s výjimkou informací týkajících se šetření, považováno za převažující veřejný zájem ve vztahu k zájmu vycházejícímu z ochrany obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby, takže ochrana uvedených obchodních zájmů nemůže bránit zpřístupnění těchto informací, se čl. 6 odst. 1 první věta nařízení č. 1367/2006 jistě odchyluje od pravidla vážení zájmů stanoveného v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001. Uvedený čl. 6 odst. 1 první věta tak nicméně umožňuje konkrétní provedení zásady co nejširšího přístupu k informacím, které mají v držení unijní orgány a subjekty, takže restriktivní výklad tohoto ustanovení nemůže být odůvodněn (rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 54).

58      To znamená, že unijní orgán, kterému byla předložena žádost o přístup k dokumentu, nemůže odůvodnit odepření jeho zpřístupnění na základě výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, pokud informace obsažené v tomto dokumentu představují informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

59      Je přitom třeba připomenout, že v projednávaném případě EFSA v napadeném rozhodnutí odůvodnil odepření zpřístupnit určité části požadovaných studií na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001, když se dovolával ochrany obchodních zájmů vlastníků požadovaných studií.

60      Žalobce ve své žádosti o přístup k dokumentům definoval požadované studie jako „ ‚dvě klíčové studie‘ použité k určení [ADI] glyfosátu“. Jedná se o dvě studie vývojové toxicity použité v rámci žádosti o obnovení schválení účinné látky glyfosát.

61      Mezi účastníky řízení je nesporné, že obě tyto studie byly provedeny v laboratoři na březích králicích, kterým byly prostřednictvím žaludeční sondy podány vysoké dávky glyfosátu. Účelem těchto studií bylo posoudit účinky na embryo a vývoj plodu v případě vystavení účinné látce glyfosát a stanovit dávku bez pozorovaného nepříznivého účinku (NOAEL) pro mateřskou toxicitu a vývoj plodu.

62      Účastníci řízení se rovněž shodli na tom, že na základě požadovaných studií byla NOAEL stanovena na 50 mg na kilogram tělesné hmotností a den (dále jen „mg/kg th/den“) a že ADI glyfosátu, vypočítaný na základě NOAEL při použití bezpečnostního faktoru 100, byl ve ZPO stanoven na 0,5 mg/kg th/den.

63      Článek 3 odst. 2 písm. j) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice 91/414 (Úř. věst. 2005, L 70, s. 1) definuje ADI jako „odhadované množství látek v potravinách vyjádřené v poměru k váze lidského těla, které může být požito denně po celý život, bez citelného rizika pro kteréhokoli spotřebitele na základě všech skutečností známých v době hodnocení, při zohlednění citlivých skupin obyvatelstva (například dětí a nenarozených dětí)“.

64      Z části 2.6 svazku 1 ZPO, týkající se účinků účinné látky glyfosát na zdraví lidí a zvířat, vyplývá, že NOAEL stanovená na základě požadovaných studií rovněž umožnila určit stanovenou „akutní referenční dávku“ (ARfD), přičemž použila bezpečnostní faktor 100 na 0,5 mg na kilogram tělesné hmotnosti.

65      Článek 3 odst. 2 písm. i) nařízení (ES) č. 396/2005 definuje „akutní referenční dávku“ jako „odhadované množství látky v potravinách vyjádřené v poměru k váze lidského těla, které může být požito v krátké době, obvykle v jednom dni, bez citelného rizika pro [zdraví] spotřebitele na základě údajů z vhodných studií při zohlednění citlivých skupin obyvatelstva (například dětí a nenarozených dětí).“

66      Zaprvé je třeba uvést, že požadované studie, které byly kvalifikovány jako „ ‚klíčové studie‘ použité k určení [ADI] glyfosátu“, představují nezbytné informace, které musí být uvedeny v dokumentaci o obnovení.

67      Článek 7 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 totiž stanoví, že žádost o schválení účinné látky podává výrobce této látky zpravodajskému členskému státu zejména spolu se souhrnnou a úplnou dokumentací podle čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 1107/2009.

68      Bod 3.1 přílohy II nařízení č. 1107/2009 zejména uvádí, že „[d]okumentace předložená podle čl. 7 odst. 1 musí obsahovat informace nutné k tomu, aby bylo případně možné určit [ADI], přijatelnou úroveň expozice obsluhy (AOEL) a [ARfD].“

69      Zadruhé je třeba mít za to, že cílem požadovaných studií je určit účinky vystavení glyfosátu na lidské zdraví.

70      Podle čl. 3 bodu 23 nařízení č. 1107/2009 se „zkouškami a studiemi“ rozumí „zkoumání nebo pokusy, jejichž účelem je určit vlastnosti a chování účinné látky nebo přípravků na ochranu rostlin, určit předpokládaná vystavení účinným látkám nebo jejich relevantním metabolitům, určit bezpečné limity vystavení a stanovit podmínky bezpečného používání přípravků na ochranu rostlin.“

71      Kromě toho článek 3 nařízení Komise (EU) č. 283/2013 ze dne 1. března 2013, kterým se v souladu s nařízením č. 1107/2009 stanoví požadavky na údaje o účinných látkách (Úř. věst. 2013, L 93, s. 1), stanoví, že nařízení Komise (EU) č. 544/2011 ze dne 10. června 2011, kterým se provádí nařízení č. 1107/2009 (Úř. věst. 2011, L 155, s. 1), se použije na postupy týkající se obnovení schválení účinné látky zahájené před 31. prosincem 2013. Nařízení č. 544/2011 se tedy použije na postup týkající se obnovení schválení glyfosátu (viz bod 4 výše).

72      Příloha nařízení č. 544/2011 stanoví výčet požadavků na údaje o účinných látkách podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1107/2009.

73      Pokud jde o toxikologické a metabolické studie, bod 5 přílohy nařízení č. 544/2011 ve svém úvodu stanoví zejména:

„i)      Poskytnuté informace společně s informacemi poskytnutými o jednom nebo více přípravcích obsahujících příslušnou účinnou látku musí být dostatečné k tomu, aby umožnily provést vyhodnocení rizik pro člověka, která souvisejí s manipulací a používáním přípravků na ochranu rostlin obsahujících příslušnou účinnou látku, a rizik pro člověka vyplývajících ze stopového množství reziduí v potravinách a vodě. Poskytnuté informace musí být kromě toho dostatečné pro:

–        umožnění přijmout rozhodnutí, zda je, či není možné účinnou látku schválit,

–        specifikaci vhodných podmínek nebo omezení, které mají být spojeny s jakýmkoli schválením,

–        klasifikaci účinné látky podle nebezpečí,

–        stanovení odpovídající úrovně [ADI] pro člověka,

–        stanovení [AEOL],

–        […]“

74      Pokud jde konkrétně o studie vývojové toxicity, k nimž patří požadované studie, bod 5.6.2 přílohy nařízení č. 544/2011 uvádí:

„Uvedené studie společně s dalšími důležitými údaji a informacemi o účinné látce musí být dostatečné k tomu, aby umožnily posoudit účinky na vývoj embrya a plodu, k nimž dochází po opakované expozici účinné látce, a zejména musí být dostatečné pro:

–        identifikaci přímých a nepřímých účinků na vývoj embrya a plodu vyplývajících z expozice účinné látce,

[…] a

–        stanovení NOAEL.“

75      Z toho vyplývá, že požadované studie, které umožňují určit zejména ADI a ARfD glyfosátu, které představují odhadované množství v potravinách, které může být požito denně po celý život, bez rizika pro zdraví spotřebitele, jsou součástí procesu hodnocení rizik účinné látky pro lidské zdraví pro účely obnovení schválení glyfosátu.

76      S ohledem na předcházející úvahy je třeba přezkoumat, zda informace obsažené v požadovaných studiích představují informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, což EFSA zpochybňuje.

77      Zaprvé EFSA tvrdí, že se požadované studie netýkají skutečných či předvídatelných emisí do životního prostředí, ani účinků takových emisí.

78      Podle judikatury Soudního dvora z čl. 1 odst. 1 písm. b) nařízení čl. 1367/2006 ve spojení s jeho čl. 2 odst. 1 písm. d) v zásadě plyne, že cílem uvedeného nařízení je zaručit právo přístupu k informacím o faktorech, jakými jsou mimo jiné emise, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí, zejména ovzduší, vodu a půdu. To ovšem není případ čistě hypotetických emisí (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 72 a citovaná judikatura).

79      Pojem „informace, které se ‚týkají emisí do životního prostředí‘ “, však nelze omezit pouze na informace týkající se emisí skutečně uvolněných do životního prostředí při použití přípravku na ochranu rostlin nebo dotčené účinné látky na rostliny nebo půdu, jejichž emise zejména závisí na množství přípravku, které zemědělci fakticky použili, jakož i na přesném složení konečného přípravku uvedeného na trh (rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 73).

80      Tento pojem se rovněž vztahuje na informace o předvídatelných emisích dotčeného přípravku na ochranu rostlin nebo účinné látky do životního prostředí za obvyklých nebo reálných podmínek použití tohoto přípravku nebo této látky, které odpovídají podmínkám použití, pro které bylo uděleno povolení k uvádění dotčeného přípravku nebo látky na trh a které panují v oblasti, kde mají být tento přípravek nebo tato látka používány (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 74 a citovaná judikatura).

81      I když uvedení přípravku nebo látky na trh obvykle nestačí k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že nezbytně dojde k úniku tohoto přípravku nebo této látky do životního prostředí a že informace, jež se takového přípravku nebo látky týkají, se „týkají emisí do životního prostředí“, jinak je tomu v případě takového přípravku, jako je přípravek na ochranu rostlin, a látek, jež tento přípravek obsahuje, které jsou v rámci obvyklého používání ze své podstaty určeny k tomu, aby byly uvolňovány do životního prostředí. V tomto případě nejsou předvídatelné emise dotčeného přípravku nebo látek, které tento přípravek obsahuje, do životního prostředí za obvyklých nebo reálných podmínek použití, emisemi hypotetickými a vztahuje se na ně pojem „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 první věty nařízení č. 1367/2006 (viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 75 a citovaná judikatura).

82      Z toho vyplývá, že taková účinná látka obsažená v přípravcích na ochranu rostlin, jako je glyfosát, je v rámci obvyklého používání ze své podstaty určena k tomu, aby byla uvolňována do životního prostředí, a nelze mít tedy za to, že předvídatelné emise této látky jsou čistě hypotetickými emisemi.

83      V každém případě emise glyfosátu nelze kvalifikovat jako emise pouze předvídatelné. Požadovaná studie byly totiž součástí dokumentace o obnovení schválení účinné látky glyfosát.

84      V tomto ohledu je třeba připomenout, že glyfosát byl zařazen jako účinná látka od 1. července 2002. Od tohoto data byl glyfosát povolen v členských státech a byl skutečně používán v přípravcích na ochranu rostlin. Jak je uvedeno v bodě 19 odůvodnění prováděcího nařízení 2017/2324, glyfosát je jedním z nejpoužívanějších herbicidů v Unii.

85      Emise glyfosátu do životního prostředí jsou tedy skutečné. Tato účinná látka je přítomna zejména ve formě reziduí v rostlinách, vodě a potravinách.

86      Požadované studie jsou tedy studiemi, jejichž cílem je stanovit toxicitu účinné látky, která je skutečně přítomna v životním prostředí.

87      EFSA tudíž nemůže tvrdit, že se požadované studie netýkají skutečných emisí ani účinků skutečných emisí.

88      Zadruhé EFSA uvádí, že požadované studie byly prováděny za účelem určení nebezpečných vlastností glyfosátu, a nikoli za účelem stanovení úrovně emisí, která by mohla být povolena, a jejich účelem tudíž není hodnotit skutečné nebo předvídatelné emise. Podle něj spojitost s emisemi do životního prostředí nepostačuje k tomu, aby se na tyto studie vztahoval čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

89      Je zajisté pravda, že Soudní dvůr uvedl, že přestože není namístě přijmout restriktivní výklad pojmu „informace ‚týkající se emisí do životního prostředí‘ “, nemůže tento pojem zahrnovat všechny informace vykazující jakoukoli souvislost, byť přímou, s emisemi do životního prostředí. Pokud by totiž byl uvedený pojem vykládán tak, že se vztahuje na tyto informace, vyčerpal by z velké části pojem „informace o životním prostředí“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1367/2006. Takový výklad by tak připravil o veškerý užitečný účinek možnost stanovenou v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, aby orgány mohly odepřít zpřístupnění informací o životním prostředí zejména z důvodu, že by takové zpřístupnění vedlo k porušení ochrany obchodních zájmů určité fyzické nebo právnické osoby, a ohrozil by rovnováhu, kterou si unijní normotvůrce přál zajistit mezi cílem transparentnosti a ochranou těchto zájmů. Rovněž by nepřiměřeně narušil ochranu profesního tajemství zaručenou článkem 339 SFEU (rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 81).

90      Je však třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 55 výše nařízení č. 1367/2006 sleduje v souladu s jeho článkem 1 cíl zajistit co nejširší systematickou dostupnost a šíření informací o životním prostředí. Z bodu 2 odůvodnění tohoto nařízení totiž v podstatě plyne, že přístup k informacím o životním prostředí zaručený tímto nařízením zejména usiluje o podporu efektivnější účasti veřejnosti na rozhodování, čímž se zvýší zodpovědnost příslušných orgánů v rámci rozhodování a přispěje se k povědomí veřejnosti o přijímaných opatřeních a k jejich podpoře (rozsudky ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 80, a ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 98).

91      K tomu, aby se veřejnost mohla ujistit, že rozhodnutí přijímaná příslušnými orgány v oblasti životního prostředí jsou opodstatněná a efektivně se účastnila rozhodování v oblasti životního prostředí, musí mít přístup k informacím, které jí umožní ověřit, zda byly emise vyhodnoceny správně, a musí mít možnost racionálně pochopit, jak může být životní prostředí uvedenými emisemi dotčeno. Soudní dvůr z toho vyvodil, že do pojmu informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“, je třeba zahrnout informace umožňující veřejnosti kontrolovat, zda hodnocení skutečných či předvídatelných emisí, na jehož základě příslušný orgán povolil dotčený přípravek nebo látku, je správné, jakož i údaje týkající se dopadů těchto emisí na životní prostředí (rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 80).

92      Z této judikatury vyplývá, že pojem informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, není omezen na informace umožňující posoudit emise jako takové, ale vztahuje se rovněž na informací týkající se vlivů těchto emisí.

93      V tomto ohledu Soudní dvůr poskytl upřesnění v rámci svého výkladu pojmu „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. 2003, L 41, s. 26; Zvl. vyd. 15/07, s. 375).

94      Cílem čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/4 je provést čl. 4 odst. 4 písm. d) Aarhuské úmluvy, jejíž ustanovení jsou nedílnou součástí právního řádu Unie (viz rozsudek ze dne 15. března 2018, North East Pylon Pressure Campaign a Sheehy, C‑470/16, EU:C:2018:185, bod 46 a citovaná judikatura). Tato úmluva má přednost před akty sekundárního práva Unie, které musí být vykládány v co největším možném rozsahu v souladu s touto úmluvou (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2018, Bosphorus Queen Shipping, C‑15/17, EU:C:2018:557, bod 44).

95      Je tak třeba zohlednit Aarhuskou úmluvu pro účely výkladu směrnice 2003/4 (rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, bod 54) a nařízení č. 1367/2006 (rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Komise v. Stichting Greenpeace Nederland a PAN Europe, C‑673/13 P, EU:C:2016:889, bod 61).

96      Je třeba uvést, že cílem čl. 4 odst. 2 písm. d) směrnice 2003/4 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 je provést téže ustanovení Aarhuské úmluvy.

97      Jak uvedl generální advokát M. Szpunar v bodě 40 svého stanoviska ve věci Saint-Gobain Glass Deutschland v. Komise (C‑60/15 P, EU:C:2016:778), je žádoucí zajistit soudržnost při výkladu obou těchto aktů (směrnice 2003/4 a nařízení č. 1367/2006) v rozsahu, v němž provádějí tatáž ustanovení Aarhuské úmluvy. Je rozumné mít za to – ledaže by existovaly výslovné údaje v opačném smyslu – že unijní normotvůrce zamýšlel provést tuto úmluvu v unijním právu jednotně, pokud jde jak o členské státy, tak o unijní orgány.

98      Je tedy třeba mít za to, že výklad použitý Soudním dvorem v rozsudku ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting (C‑442/14, EU:C:2016:890), pokud jde o pojem „informace o emisích do životního prostředí“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. d) směrnice 2003/4, se vztahuje i na pojem „informace, které se ‚týkají emisí do životního prostředí‘ “ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

99      Soudní dvůr uvedl, že veřejnost musí mít přístup nejen k informacím o emisích jako takových, ale i k informacím, jež se týkají následků, které mohou tyto emise vyvolávat v kratším či delším časovém horizontu, na stav životního prostředí, jako jsou účinky uvedených emisí na necílové organismy. Veřejný zájem na přístupu k informacím o emisích do životního prostředí totiž nespočívá pouze v informovanosti o únicích či předvídatelných únicích do životního prostředí, ale i v tom, aby bylo možné pochopit, jak může být životní prostředí dotčenými emisemi ovlivněno (obdobně viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, bod 86).

100    Z toho vyplývá, že pojem „informace, které se ‚týkají emisí do životního prostředí‘ “ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje nejen na informace o emisích jako takových, tj. na údaje týkající se povahy, složení, množství, data a místa těchto emisí, ale i na údaje, které se týkají vlivů těchto emisí na životní prostředí v kratším či delším časovém horizontu (obdobně viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, bod 87).

101    V tomto ohledu je třeba mít v souladu s definicí v čl. 3 bodě 23 nařízení č. 1107/2009 za to, že požadované studie, které umožnily stanovit NOAEL a ADI glyfosátu, a sice maximální dávku vystavení účinné látce bez pozorovaného nepříznivého účinku, jakož i odhadované množství látky, které může být požito denně po celý život, bez citelného rizika pro spotřebitele, vedly k „určení bezpečných limitů vystavení“ a „stanovení podmínek bezpečného používání“ glyfosátu.

102    Navíc z bodu 5 přílohy nařízení č. 544/2011 vyplývá, že požadované studie, které umožňují stanovit ADI glyfosátu, představují informace umožňující provést „vyhodnocení rizik pro člověka, která souvisejí s manipulací a používáním účinné látky“, jakož i „rizik pro člověka vyplývajících ze stopového množství reziduí v potravinách a vodě.“ Přesněji řečeno, předmětem požadovaných studií jako studií vývojové toxicity je podle bodu 5.6.2 přílohy nařízení č. 544/2011 „umožnit posoudit účinky na vývoj embrya a plodu, k nimž dochází po opakované expozici účinné látce“.

103    Je tedy třeba mít za to, že požadované studie tím, že stanovily NOAEL, na základě níž byly vypočítány ADI a ARfD, umožnily určit limity, v rámci nichž glyfosát, vyskytuje-li se v potravinách, v kratším či delším časovém horizontu nevykazuje riziko pro lidské zdraví, a tedy stanovit různé hodnoty týkající se vlivu emisí glyfosátu na lidské zdraví.

104    Kromě toho, jak uvádí Švédské království, ADI představuje úroveň vystavení bez dlouhodobého rizika pro spotřebitele. Pokud je tedy účinkem použití nebo reziduí přípravku na ochranu rostlin překročení ADI, budou považovány za škodlivé pro zdraví.

105    V tomto ohledu EFSA uznává, že ADI je součástí procesu hodnocení rizik pro účely schválení účinné látky, které vyžaduje, aby podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 1107/2009 byly splněny. Uvádí, že za tímto účelem je třeba posoudit, zda účinná látka nebo její rezidua mají škodlivé účinky na lidské zdraví. EFSA uvádí, že v první fázi je toxikologickou referenční hodnotou použitou pro hodnocení dlouhodobé expozice lidí ADI, vypočítaná na základě NOAEL, a ve druhé fázi je expozice účinné látce a jejím reziduím hodnocena a srovnána s ADI.

106    Ze vzájemného hodnocení přitom vyplývá a mezi účastníky řízení je nesporné, že na základě požadovaných studií se ADI glyfosátu zvýšil z 0,3 mg/kg th/den při prvním schválení glyfosátu na 0,5 mg/kg th/den při obnovení schválení této účinné látky.

107    Zvýšení ADI znamená možnost zvýšení reziduí glyfosátu, o nichž se má za to, že nemají škodlivý účinek na zdraví. Jak uvedlo Švédské království, zvýšení ADI má za následek, že příslušné orgány přijmou vyšší rezidua glyfosátu v potravinách.

108    Zatřetí EFSA tvrdí, že dávky podané obratlovcům v laboratoři nejsou rovnocenné dávkám, s nimiž lidé vstoupí do styku při užívání látky a že tyto studie provedené v laboratoři jsou nezávislé na zamýšleném způsobu užívání a neodpovídají reálným podmínkám. Podmínky expozice použité v laboratorních studiích podle něj nejsou srovnatelné s rozpětím, v němž jsou lidé a životní prostředí vystaveni postřiku glyfosátem v souladu se správnou zemědělskou praxí.

109    V projednávané věci zajisté není zpochybňováno, že požadované studie byly provedeny v laboratoři na březích králicích, kterým byly prostřednictvím žaludeční sondy podány vysoké dávky glyfosátu, které neodpovídají dávkám, se kterými se člověk setká při obvyklém používání této látky.

110    Soudní dvůr přitom uvedl, že rozhodující není to, že dotčené údaje pocházejí ze studií, které jsou zcela či částečně prováděny v terénu či v laboratoři, nebo z translokačních studií, ale skutečnost, že účelem uvedených studií je posoudit „emise do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 – to znamená skutečné nebo předvídatelné emise dotčeného přípravku nebo látky do životního prostředí za podmínek, které představují obvyklé nebo reálné podmínky použití tohoto přípravku nebo této látky – nebo analyzovat vlivy těchto emisí (obdobně viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, bod 89).

111    Informacemi, které se „týkají emisí do životního prostředí“, tak zejména nejsou údaje ze zkoušek, jejichž účelem je zkoumání účinků použití dávky dotčeného přípravku nebo látky, která podstatně převyšuje maximální dávku, na kterou se vztahuje udělené povolení uvedení na trh a jež bude používána v praxi, nebo jejich podstatně vyšší koncentrace, neboť takové údaje se týkají emisí, které nejsou předvídatelné za obvyklých či reálných podmínek použití (obdobně viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, bod 90).

112    Naproti tomu se pojem informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“, vztahuje na studie, jejichž účelem je stanovení toxicity, účinků a dalších aspektů přípravku nebo látky ve skutečných nejméně příznivých podmínkách, které mohou důvodně nastat, jakož i na studie prováděné za podmínek, které se co nejvíce blíží obvyklým zemědělským postupům a podmínkám panujícím v oblasti použití tohoto přípravku nebo látky (obdobně viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2016, Bayer CropScience a Stichting De Bijenstichting, C‑442/14, EU:C:2016:890, bod 91).

113    Z toho vyplývá, že k tomu, aby studie mohly být kvalifikovány jako informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, je rozhodující jejich účel, a nikoli podmínky, za nichž byly tyto studie provedeny, zejména zda byly provedeny v laboratoři, či nikoli.

114    EFSA tedy nemůže tvrdit, že jelikož vysoké dávky použité v požadovaných studiích za účelem určení ADI neodpovídají dávkám skutečně vypuštěným do životního prostředí, nesouvisí požadované studie se zamýšlenými použitími a jsou čistě teoretické.

115    Znamenalo by to totiž, že požadované studie stanovily NOAEL pro člověka, na jejímž základě byl vypočítán ADI, z čistě hypotetických údajů, které nijak nesouvisí se způsobem, jakým jsou lidé konfrontováni s glyfosátem při jeho používání.

116    Argument EFSA, podle kterého podmínky, za nichž byly požadované studie provedeny, nesouvisejí s emisemi, tedy není relevantní. Rozhodující jsou nikoli podmínky, za nichž byly požadované studie provedeny, ale jejich účel, kterým je vymezit NOAEL, která sloužila jako základ pro stanovení ADI, jakož i ARfD. Z toho vyplývá, že účelem požadovaných studií je určit limity, při jejichž překročení expozice účinné látce glyfosátu představuje rizika pro lidské zdraví.

117    Požadované studie, které umožnily definovat maximální dávku expozice glyfosátu, při jejímž překročení by se mělo za to, že rezidua účinné látky jsou škodlivé pro lidské zdraví, tudíž představují studie, jejichž účelem je určit toxicitu glyfosátu za skutečných nejméně příznivých podmínek, které mohou důvodně nastat.

118    Kromě toho podle judikatury citované v bodě 91 výše, podle níž veřejnost musí mít možnost racionálně pochopit, jak může být životní prostředí emisemi dotčeno, je třeba mít za to, že přístup žalobce k požadovaným studiím mu umožní pochopit, jak může být lidské zdraví dotčeno vypouštěním glyfosátu do životního prostředí.

119    Z předcházejícího vyplývá, že je třeba mít za to, že požadované studie představují informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

120    Podle tohoto ustanovení se má tedy za to, že jejich zpřístupnění vykazuje převažující veřejný zájem a EFSA nemůže odepřít jejich zpřístupnění z důvodu, že by to porušilo ochranu obchodních zájmů vlastníků požadovaných studií ve smyslu čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001.

121    Z toho vyplývá, že není relevantní argument EFSA, podle kterého není přístup ke kompletním studiím nezbytný, jelikož části požadovaných studií, které byly zveřejněny, umožňují ověřit výsledek studií nebo provedeného zhodnocení.

122    Kromě toho EFSA v napadeném rozhodnutí v rámci použití výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001 uvedl, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009 obsahuje nikoli taxativní seznam citlivých informací, přičemž se má v zásadě za to, že jejich zpřístupnění porušuje ochranu obchodních zájmů dotčených osob. EFSA měl za to, že části studií, které byly identifikovány tak, že spadají pod tento seznam, musejí být chráněny v souladu s čl. 4 odst. 2 první odrážkou nařízení č. 1049/2001.

123    Z napadeného rozhodnutí zaprvé vyplývá, že EFSA neupřesnil, které části požadovaných studií byly identifikovány tak, že spadají pod seznam podle čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009.

124    V tomto ohledu je třeba uvést, že pokud jde o informace týkající se jmen a adres osob, které provádějí zkoušky na obratlovcích, uvedené v čl. 63 odst. 2 písm. g) nařízení č. 1107/2009, EFSA výslovně uvedl, že jsou chráněny na základě výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001. Je přitom třeba připomenout, že tyto informace nejsou předmětem projednávané žaloby.

125    Naproti tomu EFSA neuvádí, které informace uvedené v požadovaných studiích spadají pod některou z jiných výjimek obsažených v seznamu podle čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009. V tomto ohledu je třeba uvést, že tabulka, která je uvedena v příloze napadeného rozhodnutí, jež uvádí, které části požadovaných studií byly zpřístupněny, či nikoli a z jakého důvodu, odkazuje na čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009 pouze pokud jde o části těchto studií, které byly zveřejněny, a to nadpis, obsah a tabulky, schémata a přílohy obsahující nezpracované údaje studií.

126    Dále EFSA v napadeném rozhodnutí výslovně uvádí, že čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009 použil v rámci výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, a sice ochrany obchodních zájmů.

127    Z předcházejícího přitom vyplývá, že výjimky týkající se ochrany obchodních zájmů, stanovené v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001, se nelze dovolat k zabránění zpřístupnění požadovaných studií, ohledně nichž se má za to, že představují informace, které se „týkají emisí do životního prostředí“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006.

128    Je tudíž třeba mít za to, že EFSA neodůvodnil použití čl. 63 odst. 2 nařízení č. 1107/2009.

129    S ohledem na vše předcházející je třeba prvnímu důvodu vyhovět, a tudíž napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž odepřelo zpřístupnění celých požadovaných studií, s výjimkou jmen a podpisů osob, které jsou v nich uvedeny.

 K nákladům řízení

130    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

131    Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a EFSA neměl ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že posledně uvedený ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených žalobcem.

132    Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Švédské království tedy ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) ze dne 16. října 2017, kterým se zrušuje a nahrazuje rozhodnutí ze dne 30. července 2014 a poskytuje částečný přístup ke dvěma studiím o toxicitě týkajícím se účinné látky glyfosát vypracovaným v rámci postupu obnovení schválení této účinné látky se zrušuje v rozsahu, v němž EFSA odepřel zpřístupnění celých těchto studií, s výjimkou jmen a podpisů osob, které jsou v nich uvedeny.

2)      EFSA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Anthonym Tweedalem.

3)      Švédské království ponese vlastní náklady řízení.

Collins

Kančeva

De Baere

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. března 2019.

Podpisy.


*– Jednací jazyk: angličtina.