Language of document : ECLI:EU:F:2010:148

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

23. listopadu 2010

Věc F‑50/08

Gábor Bartha

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Nezařazení na seznam kandidátů vhodných pro přijetí – Vyvážené zastoupení obou pohlaví ve výběrových komisích“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, jíž se G. Bartha v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise v otevřeném výběrovém řízení EPSO/AD/56/06, kterým byl žalobce informován o svém neúspěchu u zkoušek v rámci uvedeného výběrového řízení, a toho, aby bylo Komisi uloženo nahradit újmu, která mu tímto rozhodnutím vznikla.

Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 23. ledna 2008, kterým výběrová komise ve výběrovém řízení EPSO/AD/56/06 zamítla žádost G. Barthy o přezkum rozhodnutí téže výběrové komise, jímž byla zamítnuta jeho žádost o pracovní místo, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí přijaté po přezkoumání dřívějšího rozhodnutí

(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou

(Služební řád, články 90 a 91)

3.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení

(Služební řád, příloha III, čl. 3 pátý pododstavec)

4.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost

1.      Žádá-li kandidát, který nebyl zařazen na seznam kandidátů vhodných pro přijetí vypracovaný po výběrovém řízení, o přezkum rozhodnutí přijatého výběrovou komisí, je rozhodnutí přijaté touto komisí po přezkoumání jeho situace aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení.

(viz bod 22)

Odkazy:

Tribunál: 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T‑173/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑329 a II‑A‑2‑1695, bod 19

2.      K porušení pravidla shody mezi stížností a žalobou dochází pouze v případě, kdy žaloba v soudním řízení mění předmět stížnosti nebo její důvod, přičemž pojem „důvod“ musí být vykládán široce. V případě návrhových žádání směřujících ke zrušení je podle takovéhoto výkladu třeba „důvodem sporu“ rozumět zpochybnění vnitřní legality napadeného aktu ze strany žalobce nebo, jako alternativu, zpochybnění jeho vnější legality. S výhradou námitek protiprávnosti a nepominutelných důvodů se proto bude jednat o změnu důvodu sporu, a tedy o nedodržení pravidla shody, tehdy, když žalobce, který ve své stížnosti napadal pouze formální platnost aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení, včetně jeho procesních aspektů, uvede v žalobě hmotněprávní žalobní důvody, nebo naopak když žalobce poté, co ve své stížnosti napadal legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení pouze po hmotněprávní stránce, podá žalobu obsahující žalobní důvody týkající se formální platnosti tohoto aktu.

(viz bod 34)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, body 119 a 120

3.      Na výběrovou komisi, která je při zveřejnění seznamu členů složena z více než čtyř hlavních členů, lze pohlížet tak, že požadavky čl. 3 pátého pododstavce přílohy III služebního řádu splňuje pouze tehdy, je-li každé pohlaví zastoupeno alespoň dvěma hlavními členy.

Požadavek, aby byli bráni v úvahu jen hlavní členové výběrové komise v okamžiku zveřejnění seznamu jejích členů, však může být zmírněn ve zvláštním případě, kdy sice složení výběrové komise v tomto okamžiku není v souladu s pravidlem stanoveným v čl. 3 pátém pododstavci přílohy III služebního řádu, nicméně při konání zkoušek je již složení výběrové komise s tímto pravidlem v souladu. Cíl sledovaný tímto ustanovením, tj. zajistit, aby výkony kandidátů ve výběrovém řízení byly posuzovány výběrovou komisí, v níž bude zaručeno vyvážené zastoupení obou pohlaví, se totiž v takovém případě jeví být zcela naplněn.

(viz body 43 a 44)

4.      Vznik odpovědnosti administrativy předpokládá splnění souhrnu podmínek, které se týkají protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné škody a příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou. Tyto tři podmínky jsou kumulativní. Není-li některá z nich splněna, postačuje to k zamítnutí návrhových žádání znějících na náhradu škody.

U příčinné souvislosti je v zásadě třeba, aby žalobce prokázal, že mezi protiprávním jednáním, jehož se orgán dopustil, a uplatňovanou škodou je s určitostí dán přímý vztah příčiny a následku.

Stupeň jistoty ohledně příčinné souvislosti vyžadovaný judikaturou je však dosažen, jestliže protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Unie, někoho s určitostí připravilo nikoli nezbytně o přijetí do zaměstnání, u kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl právo, ale o vážnou šanci na přijetí na místo úředníka nebo zaměstnance s tím, že dotčené osobě tím vznikla škoda spočívající ve ztrátě příjmů.

(viz body 53 až 55)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 42; 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Sb. rozh. s. I‑833, bod 52

Tribunál: 28. září 1999, Hautem v. EIB, T‑140/07, Recueil FP s.. I‑A‑171 a II‑897, bod 85; 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, bod 150

Soud pro veřejnou službu: 22. října 2008, Tzirani v. Komise, F-46/07, Sb. VS s. I-A-1-323 a II-A-1-1773, bod 218