USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
15. září 2015
Věc F‑21/15
Patrick Wanègue
v.
Výbor regionů Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Pracovní podmínky – Práce přesčas – Článek 56 služebního řádu – Článek 3 přílohy VI služebního řádu – Řidič v platové třídě AST 6 – Zrušení nároku na paušální příspěvek za práci přesčas – Článek 81 jednacího řádu – Žaloba zčásti nepřípustná a zčásti po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se P. Wanègue v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí, kterým ředitel pro administrativu a finanční záležitosti Výboru regionů Evropské unie, jednající jako orgán oprávněný ke jmenování, P. Wanègueovi s účinkem od 1. července 2014 zrušil nárok na pobírání paušálního příspěvku za práci přesčas, jakož i toho, aby bylo Výboru regionů uloženo, aby mu tento paušální příspěvek znovu vyplácel od uvedeného data, včetně úroků z prodlení, a aby mu Výbor regionů zaplatil náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kterou mu výše uvedené rozhodnutí způsobilo.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zčásti zjevně nepřípustná a zčásti jako zjevně neopodstatněná. Patrick Wanègue ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Výborem regionů Evropské unie.
Shrnutí
1. Úředníci – Pracovní podmínky – Vnitřní směrnice orgánu – Právní účinky – Meze – Dodržování hierarchie norem
(Služební řád, čl. 56 druhý pododstavec)
2. Úředníci – Pracovní podmínky – Paušální příspěvek za práci přesčas – Podmínky přiznání – Restriktivní výklad
(Služební řád, čl. 56 druhý a třetí pododstavec, a příloha VI, článek 3)
3. Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Listina základních práv Evropské unie a směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby – Působnost – Odměňování – Vyloučení
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 31 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 7 odst. 1)
4. Žaloby úředníků – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spory majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu – Pojem – Žaloba směřující k vyplacení částky údajně dlužné na základě služebního řádu nebo jiného právního aktu – Zahrnutí
(Služební řád, čl. 91 odst. 1)
1. Úředník se nemůže opírat o výklad vnitřní směrnice orgánu, který je v rozporu se samotným zněním obecných ustanovení služebního řádu, pro účely napadení přijetí rozhodnutí, kterým byl zrušen paušální příspěvek za práci přesčas pouze z důvodu jeho povýšení do platové třídy AST 5, a poté do platové třídy AST 6.
V tomto ohledu z čl. 56 druhého pododstavce služebního řádu jasně vyplývá, že práce přesčas úředníků funkční skupiny AST, platové třídy AST 5 až AST 11, nezakládá nárok na náhradu nebo odměnu.
V každém případě vnitřní směrnice přijaté orgány Evropské unie nemohou legálně v žádném případě stanovit pravidla, která by se odchylovala od ustanovení, která jsou jim hierarchicky nadřazena, jako jsou ustanovení služebního řádu a ustanovení přijatá k jeho provedení.
(viz body 54 až 56)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, EU:T:2005:374, bod 36
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 30. listopadu 2009, Voslamber v. Komise, F‑86/08, EU:F:2009:161, bod 53
2. Pokud jde o paušální příspěvek za práci přesčas uvedený v článku 56 služebního řádu, druhý a třetí odstavec uvedeného ustanovení výslovně vylučují úředníky funkční skupiny AD a úředníky funkční skupiny AST, platových tříd AST 5 až AST 11, z jakéhokoli nároku na náhradu či odměnu za případně odvedenou práci přesčas a nestanoví žádnou výjimku týkající se povahy vykonávaných funkcí či obvyklého charakteru odvedené práce přesčas. Proto úředník nemůže s úspěchem tvrdit, že se toto omezení nevztahuje na úředníky pravidelně povolávané k výkonu práce přesčas, jako jsou řidiči, kteří by proto měli mít právo na zachování paušálního příspěvku za práci přesčas po celý služební postup, bez ohledu na jejich zařazení do platové třídy.
V tomto ohledu vyplývá ze společného výkladu prvního, druhého a třetího pododstavce článku 56 služebního řádu, že zákonodárce zamýšlel chránit úředníky proti jakékoli povinnosti odvádět nadměrné množství odpracovaných hodin, přičemž nárok na náhradu či odměnu za odvedenou práci přesčas vyhradil pouze úředníkům, kteří jsou zařazeni do prvních úrovní platových tříd a kteří proto pobírají nižší odměnu než ostatní kolegové, kteří zejména z toho důvodu, že odpracovali více let služby, jsou zařazeni do vyšší platové třídy a pobírají vyšší odměny.
Mimoto příloha VI služebního řádu, která se týká přiznávání náhradního volna a odměny za práci přesčas, provádí článek 56 služebního řádu a v mezích stanovených uvedeným článkem upřesňuje formu a částku náhrady, která může být přiznána úředníkům funkční skupiny AST/SC, platových tříd SC 1 až SC 6, a úředníkům funkční skupiny AST, platových tříd AST 1 až AST 4. Z přílohy VI služebního řádu, ani a fortiori z článku 3 uvedené přílohy, tedy nelze vyvodit jakoukoli odchylku ze zásady stanovené v článku 56 služebního řádu ve prospěch úředníků funkční skupiny AST, platových tříd AST 5 až AST 11.
V každém případě nelze nárok na paušální příspěvek za práci přesčas rozšířit na jiné kategorie úředníků, než které jsou výslovně vymezeny v článku 3 přílohy VI služebního řádu. Ustanovení o nárocích na finanční příspěvky totiž musí být vykládána restriktivně.
(viz body 65 a 67 až 70)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 18. září 2003, Lebedef a další v. Komise, T‑221/02, EU:T:2003:239, bod 38, a ze dne 15. července 2004, Valenzuela Marzo v. Komise, T‑384/02, EU:T:2004:239, bod 104
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 7. října 2009, Pappas v. Komise, F‑101/08, EU:F:2009:137, bod 65
3. Článek 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie ani článek 6 směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby, které ukládají omezení maximální délky pracovní doby, jakož i povinnost stanovit denní a týdenní odpočinek, se netýkají odměny pracovníků, ani a fortiori odměny za práci přesčas prostřednictvím paušálního příspěvku.
(viz bod 72)
4. „Spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu představují nejen žaloby na náhradu škody úředníků nebo zaměstnanců proti orgánu, ale i všechny žaloby, které směřují k tomu, aby orgán zaplatil úředníkovi nebo zaměstnanci částku, o které má tento úředník nebo zaměstnanec za to, že mu ji dluží na základě služebního řádu nebo jiného aktu, který upravuje jejich služebněprávní nebo pracovněprávní vztahy.
Podle čl. 91 odst. 1 služebního řádu má unijní soud v těchto sporech neomezenou soudní pravomoc, která jej opravňuje k řešení sporů, které mu byly předloženy, v plném rozsahu, tedy k rozhodnutím o všech právech a povinnostech úředníka nebo zaměstnance, s výjimkou naplňování některých částí rozsudku dotčeným orgánem za přesných podmínek, které soud stanoví, a pod jeho dohledem. Unijnímu soudu tudíž přísluší případně rozhodnout, že orgánu bude uložena povinnost zaplatit částku, na kterou má navrhovatel nárok na základě služebního řádu nebo jiného právního aktu.
(viz body 93 a 94)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, EU:C:2007:812, bod 65
Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 2. července 2009, Giannini v. Komise, F‑49/08, EU:F:2009:76, body 40 až 42