STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 26. listopadu 2019(1)
Věc C‑627/19 PPU
Openbaar Ministerie
proti
ZB
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko)]
„Řízení o předběžné otázce – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV – Evropský zatýkací rozkaz – Vystavující justiční orgán – Evropský zatýkací rozkaz vydaný belgickým státním zástupcem – Podmínka existence účinného opravného prostředku k soudu proti rozhodnutí o vystavení evropského zatýkacího rozkazu“
1. Soudní dvůr je opět konfrontován s několika žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce, v rámci kterých má určit, zda lze státní zastupitelství (v tomto případě Belgie) považovat za „vystavující justiční orgán“ vydávající evropský zatýkací rozkaz ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV(2).
2. Pochybnosti předkládajícího soudu, které vyvstaly v této věci a ve věcech C‑625/19 PPU a C‑626/19 PPU, doplňují pochybnosti vyjádřené lucemburským soudem (věc C‑566/19 PPU), a týkají se zejména otázky, jakým způsobem je třeba vykládat rozsudek Soudního dvora OG a PI (státní zastupitelství v Lübecku a v Cvikově)(3).
3. Tytéž pochybnosti vyvstávají i v souvislosti se státními zastupitelstvími Švédska (věc C‑625/19 PPU) a Francie (věci C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU), k nimž dnes také přednáším své stanovisko.
4. Zatímco ve věci C‑626/19 PPU se otázka týká evropských zatýkacích rozkazů vydaných za účelem trestního stíhání, v projednávané věci se předkládající soud táže na evropské zatýkací rozkazy vydané za účelem výkonu trestu odnětí svobody uloženého pravomocným rozsudkem.
5. Třebaže se můj názor od toho, který jsem zastával ve věcech OG (státní zastupitelství v Lübecku) a PI (státní zastupitelství v Cvikově)(4) a ve věci PF (nejvyšší státní zástupce Litvy)(5), v zásadě nezměnil, budu se v další části svého dnešního stanoviska zabývat výkladem rozsudku OG a PI (státní zastupitelství v Lübecku a v Cvikově) a rozsudku vyhlášeného dne 9. října 2019(6) v jiné obdobné věci.
I. Právní rámec
A. Unijní právo
6. Odkazuji na přepis bodů 5, 6, 8, 10 a 12 odůvodnění a článků 1 a 9 rámcového rozhodnutí, který je uveden ve stanovisku OG a PI (státní zastupitelství v Lübecku a v Cvikově).
B. Vnitrostátní právní předpisy
7. Podle informací poskytnutých belgickou vládou wet van 19 december 2003 betreffende het Europees aanhoudingsbevel (zákon ze dne 19. prosince 2003 o evropském zatýkacím rozkazu)(7) v článku 32(8) stanoví:
„1. Je-li důvodné podezření, že se osoba hledaná za účelem trestního stíhání zdržuje na území jiného členského státu Evropské unie, vydá vyšetřující soudce nebo státní zástupce na základě zatýkacího rozkazu vydaného soudem evropský zatýkací rozkaz způsobem a za podmínek stanovených v článcích 2 a 3. Evropský zatýkací rozkaz vydaný za účelem trestního stíhání lze vydat jen za podmínek stanovených zákonem ze dne 20. července 1990, o zadržovací vazbě.
[…]
2. Je-li důvodné podezření, že se osoba vyžádaná za účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření zdržuje na území jiného členského státu Evropské unie, vydá státní zástupce evropský zatýkací rozkaz způsobem a za podmínek stanovených v článcích 2 a 3.
Pokud v takovém případě byly trest nebo ochranné opatření uloženy rozhodnutím vyneseným v nepřítomnosti a pokud vyžádaná osoba nebyla osobně předvolána nebo jiným způsobem informována o datu a místu konání jednání, které předcházelo vynesení rozhodnutí v nepřítomnosti, uvede se v evropském zatýkacím rozkazu, že vyžádaná osoba má možnost podat v Belgii stížnost a být souzena ve své přítomnosti.
[…]“
8. Článek 28/1 wet van 20 juli 1990 betreffende de voorlopige hechtenis (zákon ze dne 20. července 1990, o zadržovací vazbě)(9) stanoví:
„Nemůže-li se podezřelý osobně dostavit k soudu z důvodu své vazby v zahraničí a požádal-li o možnost být osobně přítomen, může soud vydat zatýkací rozkaz.“
II. Spor v původním řízení a předběžná otázka
9. Dne 24. dubna 2019 státní zastupitelství v Bruselu (Belgie) vydalo evropský zatýkací rozkaz za účelem vykonání rozsudku, jejž proti ZB vynesl dne 7. února 2019 Franstalige rechtbank van eerste aanleg van Brussel (Frankofonní soud prvního stupně v Bruselu, Belgie)(10).
10. Po zatčení ZB v Nizozemsku dne 3. května 2019 byl evropský zatýkací rozkaz předán rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko), který se rozhodl položit následující předběžnou otázku:
„Pokud je cílem evropského zatýkacího rozkazu výkon trestu odnětí svobody, který byl uložen vykonatelným rozhodnutím soudu, ačkoli evropský zatýkací rozkaz vydal státní zástupce, který se účastní výkonu spravedlnosti ve vystavujícím členském státě a je zajištěno, že při výkonu svých funkcí souvisejících přímo s vydáním evropského zatýkacího rozkazu jedná nezávisle, platí rovněž podmínka, aby proti rozhodnutí o vydání evropského zatýkacího rozkazu – zejména jeho přiměřenosti – muselo být možné podat opravný prostředek, který splňuje v plném rozsahu požadavky účinné soudní ochrany?“
III. Řízení před Soudním dvorem
11. Věc byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 22. srpna 2019. S ohledem na skutečnost, že je ZB zbaven svobody, požádal předkládající soud o projednání věci v naléhavém řízení, čemuž Soudní dvůr vyhověl.
12. Písemná vyjádření předložili ZB, belgická a nizozemská vláda, nizozemské státní zastupitelství a Komise.
13. Jednání se konalo dne 24. října 2019 společně s jednáním ve věcech C‑566/19 PPU, C-626/19 PPU a C‑625/19 PPU. Jednání se zúčastnili JR, YC, XD, ZB, státní zastupitelství Lucemburska, státní zastupitelství Nizozemska, nizozemská, francouzská, švédská, belgická, irská, španělská, italská a finská vláda, jakož i Komise.
IV. Analýza
A. Úvodní poznámky
14. Otázka položená v této věci má společné rysy s věcí C‑626/19 PPU, ke které se vyjadřuji v dnešním stanovisku.
15. V onom stanovisku se zabývám nejen otázkou soudního přezkumu evropských zatýkacích rozkazů vydaných státním zastupitelstvím (což je předmět této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce), ale i vhodností považovat příslušníky tohoto orgánu za „vystavující justiční orgán“ ve smyslu rámcového rozhodnutí.
16. V tomto řízení považuje rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu) za nesporné, že belgické státní zastupitelství může vydat evropský zatýkací rozkaz, neboť naplňuje charakteristiky nezávislosti, které definují „vystavující justiční orgán“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí.
17. Vzhledem k tomu, že nezávislost belgického státního zastupitelství nebyla v této věci diskutována, nebyly předloženy informace nezbytné pro posouzení, zda v souladu s jeho ústavním postavením a jeho organizační a funkční strukturou mají příslušníci tohoto orgánu charakteristiky vyžadované Soudním dvorem v rozsudku ze dne 27. května 2019, PF (nejvyšší státní zástupce Litvy)(11). Nemohu se proto k této otázce vyjádřit.
B. K soudnímu přezkumu evropského zatýkacího rozkazu vydaného státním zastupitelstvím
18. Mé stanovisko ve spojených věcech C‑566/19 PPU a C‑626/19 PPU se týká soudního přezkumu evropského zatýkacího rozkazu vydaného za účelem trestního stíhání.
19. V jeho kontextu mám za to, že soudní přezkum provedený při přijímání vnitrostátního zatýkacího rozkazu nemůže již ze své povahy splňovat „požadavky na účinnou soudní ochranu“ zmíněné v bodě 75 rozsudku OG a PI (státní zastupitelství v Lübecku a v Cvikově), kterou je vždy ochrana požadovaná dotčenou osobou a která je poskytována v řízení, jehož se mohla účastnit a v němž mohla vystupovat a vykonat své právo na obhajobu(12).
20. Posouzení, zda jsou splněny požadavky na vydání evropského zatýkacího rozkazu přijatého státním zástupcem, jenž zasluhuje kvalifikaci „vystavujícího justičního orgánu“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 rámcového rozhodnutí, může proto být provedeno před vydáním evropského zatýkacího rozkazu, avšak jeho provedení nevylučuje právo vyžádané osoby podat proti evropskému zatýkacímu rozkazu poté, co je vydán, opravný prostředek k soudu.
21. Výše uvedené platí pro evropské zatýkací rozkazy vydané za účelem trestního stíhání i pro evropské zatýkací rozkazy, jejichž účelem je vykonání rozsudku.
22. Vydání evropského zatýkacího rozkazu za účelem vykonání rozsudku zpravidla nepodléhá zásadě účelnosti, nýbrž přísnému dodržení zákona (tedy vykonání rozsudku, jímž se uplatňuje zákon na konkrétní situaci).
23. Mohlo by se proto zdát, že o vykonání rozsudku nelze po jeho vyhlášení diskutovat, takže pokud se odsouzený nachází v jiném členském státě, nastupuje automaticky vydání evropského zatýkacího rozkazu.
24. Nicméně předpokladem pro vydání evropského zatýkacího rozkazu není jen existence vnitrostátního zatýkacího rozkazu nebo, jak tomu je v projednávané věci, pravomocný rozsudek ukládající odnětí svobody. Je ještě nutné, aby vydání evropského zatýkacího rozkazu nebylo nepřiměřené. A přezkum jeho přiměřenosti přísluší – ať již bez návrhu nebo schválením dřívějšího rozhodnutí státního zastupitelství(13), nebo na základě opravného prostředku podaného dotčenou osobou – soudům.
25. Je pravda, že předběžné posouzení přiměřenosti již do značné míry provedl samotný zákonodárce. Rámcovým rozhodnutím jsou takto vyloučeny evropské zatýkací rozkazy za účelem výkonu trestů odnětí svobody v délce kratší čtyř měsíců(14).
26. Přiměřenost vydání evropského zatýkacího rozkazu ovšem není determinována pouze dobou odnětí svobody určenou v rozsudku. K tomuto faktoru se přidává jiný, neméně relevantní faktor, a sice doba vazby nebo trestu odnětí svobody, po kterou může předvídatelně trvat projednávání evropského zatýkacího rozkazu ve vykonávajícím členském státě. Případně bude třeba zvážit „účinky řízení o předání a přemístění dotyčné osoby s bydlištěm v jiném členském státě […] na sociální a rodinné vztahy této osoby“(15).
27. Doba vazby nebo trestu odnětí svobody ve vykonávajícím členském státě se zajisté započítává do doby výkonu trestu uloženého ve vystavujícím členském státě(16). Tuto dobu ovšem bude nutné v závislosti na okolnostech strpět i tehdy, když trest, jenž má být vykonán, nemusí vzhledem ke své povaze být ve vystavujícím členském státě nevyhnutelně spojen s odnětím svobody.
28. Soud, který vynáší odsuzující rozsudek, totiž nemusí v tomto okamžiku nutně zvažovat možnost vydání evropského zatýkacího rozkazu za účelem vykonání tohoto rozsudku. Může se stát, a to nezřídka, že k zajištění přítomnosti odsouzeného bude přijat vnitrostátní zatýkací rozkaz a následně, ať již na základě důvodné žádosti odsouzeného nebo z jiných důvodů podle vnitrostátního práva, bude trest odnětí svobody uložený rozsudkem relativizován nebo bude, pod případnou podmínkou poskytnutí určitých záruk, jeho výkon odložen.
29. Evropský zatýkací rozkaz tudíž nemusí být nevyhnutelně vydán hned po odsuzujícím rozsudku, neboť soud, který rozsudek vynesl (nebo kterýkoli jiný k tomu příslušný justiční orgán), coby soud, kterému přísluší zajišťovat účinnou soudní ochranu, na základě kritéria přiměřenosti rozhodne, zda požádá vykonávající členský stát o předání odsouzeného, nebo od něj upustí.
30. V této souvislosti může být doba, která uplynula od vynesení rozsudku do vydání evropského zatýkacího rozkazu, relevantní. Někdy může hrozit zpoždění i tehdy, když byla přiměřenost evropského zatýkacího rozkazu posuzována v samotném odsuzujícím rozsudku(17).
31. Je-li evropský zatýkací rozkaz vydán se zpožděním, může implicitní nebo výslovné posouzení přiměřenosti v rozsudku ztratit na aktuálnosti. Mezi faktory rozhodné pro účely posouzení přiměřenosti evropského zatýkacího rozkazu patří případná doba vazby nebo trestu odnětí svobody ve vykonávajícím členském státě, kterou při posuzování, zda je vydání evropského zatýkacího rozkazu přiměřené vzhledem k situaci vyžádané osoby a k významu trestného činu, pro který je žádána, nelze přehlížet.
32. V téže souvislosti nelze vyloučit možnost, že v době vydání evropského zatýkacího rozkazu si vyžádaná osoba již vytvořila k vykonávajícímu členskému státu pouto dostatečné k tomu, aby bylo možné uplatnit rámcové rozhodnutí 2008/909/SVV(18). Pokud ano, bude nutné posoudit, zda trest, za účelem jehož výkonu je evropský zatýkací rozkaz vydán, může být odpykán v tomto členském státě.
33. Z výše uvedeného vyplývá, že v souvislosti s evropskými zatýkacími rozkazy vydanými za účelem vykonání odsuzujícího rozsudku mohou vyvstávat dodatečné problémy, jež se neomezují na pouhé konstatování existence takového rozsudku a odnětí svobody, které jím je uloženo. Jsou-li takové evropské zatýkací rozkazy vydány příslušníkem státního zastupitelství, musí mít dotčená osoba možnost předložit jeho rozhodnutí k posouzení soudu.
34. Mám tudíž za to, že právo na opravný prostředek k soudu, které se vztahuje na evropské zatýkací rozkazy vydané za účelem trestního stíhání, se vztahuje i na evropské zatýkací rozkazy vydané za účelem vykonání rozsudku.
V. Závěry
35. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl rechtbank Amsterdam (soud v Amsterodamu, Nizozemsko) takto:
„Proti evropským zatýkacím rozkazům vydaným státním zastupitelstvím za účelem výkonu trestu odnětí svobody uloženého pravomocným rozsudkem musí být možné podat opravný prostředek k soudu obdobný tomu, který lze podat proti evropským zatýkacím rozkazům vydaným za účelem trestního stíhání.“