Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 25. ledna 2019 Banco Santander, S.A., a Santusa Holding, S.L., proti rozsudku Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) vydanému dne 15. listopadu 2018 ve věci T-399/11, RENV, Banco Santander a Santusa v. Komise

(Věc C-53/19 P)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky): Banco Santander, S.A., a Santusa Holding, S.L. (zástupci: J. Buendía Sierra, E. Abad Valdenebro, R. Calvo Salinero, a A. Lamadrid de Pablo, abogados)

Vedlejší účastníci řízení v prvním stupni podporující žalobkyně: Španělské království, Spolková republika Německo a Irsko

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelky) navrhují, aby Soudní dvůr:

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 15. listopadu 2018;

vyhověl žalobě na neplatnost a vydal konečné rozhodnutí zrušující napadené rozhodnutí a

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 15. listopadu 2018 vynesl Tribunál rozsudek ve věci T-399/11 RENV, Banco Santander, S.A., a Santusa Holding, S.L. v. Evropská komise1 , proti kterému směřuje tento kasační opravný prostředek. Rozsudkem byla zamítnuta žaloba navrhovatelek proti rozhodnutí Evropské komise ze dne 12. ledna 20112 o „finančním goodwillu“, upraveném v čl. 12 odst. 5 španělského zákona o dani z příjmů právnických osob.

Na podporu kasačního opravného prostředku uvádějí navrhovatelky jediný důvod kasačního opravného prostředku, týkající se nesprávného právního posouzení, jehož se měl Tribunál v napadeném rozsudku dopustit při výkladu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie v souvislosti s pojmem „selektivita“.

Navrhovatelky konkrétně uvádějí, že se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil nesprávného posouzení

při vymezování referenčního systému v první fázi posuzování selektivity;

při vymezování cíle, na jehož základě srovnával různé skutkové a právní případy ve druhé fázi posuzování selektivity;

v důsledku toho i při rozhodování, komu přísluší důkazní břemeno, a při uplatňování zásady proporcionality;

podpůrně, při své analýze vztahující se k údajné neexistenci důkazů příčinné souvislosti mezi nemožností podniků fúzovat v zahraničí a nabytím podílů v zahraničních podnicích a

podpůrně, tím, že nepřipustil oddělitelnost opatření v závislosti na kontrolním podílu.

Napadený rozsudek nejenže obsahuje právně nesprávné odůvodnění, ale v několika ze shora uvedených bodů nahrazuje odůvodnění rozhodnutí vlastním a odlišným odůvodněním, takže trpí nesprávným právním posouzením i v dalších aspektech.

____________

1 Rozsudek ze dne 15. listopadu 2018, Banco Santander a Santusa v. Komise (T-399/11 RENV, EU:T:2018:787).

2 Rozhodnutí Komise 2011/282/EU ze dne 12. ledna 2011 o daňových odpisech finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích C 45/07 (ex NN 51/07, ex CP 9/07) zavedených Španělskem (Úř. věst. L 2011, s. 135).