Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. února 2019 Radou Evropské unie proti rozsudku Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) vydanému dne 4. prosince 2018 ve věci T-518/16, Carreras Sequeros a další v. Komise

(Věc C-126/19 P)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bauer, R. Meyer, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Francisco Carreras Sequeros, Mariola de las Heras Ojeda, Olivier Maes, Gabrio Marinozzi, Giacomo Miserocchi, Marc Thieme Groen, Evropská komise, Evropský parlament

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

vyhověl kasačnímu opravnému prostředku;

rozhodl, že věc sám projedná a zamítl žalobu podanou v prvním stupni jakožto neopodstatněnou;

uložil navrhovatelům v prvním stupni náhradu nákladů tohoto řízení vynaložených Radou.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál stran své pravomoci. Tento důvod má dvě části.

První část se týká předmětu žaloby. Rada tvrdí, že Tribunál tím, že ve výroku zrušil „rozhodnutí, kterými se v roce 2014 snižuje počet dnů dovolené za kalendářní rok [žalobců]“, implicitně uložil Komisi, aby pro splnění povinností vyplývajících z rozsudku opětovně stanovila počet dnů dovolené za kalendářní rok, na které by měli žalobci nárok před změnou služebního řádu. Tribunál tímto postupem, a aniž by změnil předmět žaloby, překročil svou pravomoc. Pokud takové změna není možná, žaloba měla být prohlášena za nepřípustnou.

Ve druhé části Rada tvrdí, že Tribunál tím, že konstatoval přípustnost návrhového žádání žalobců směřujícího k výjimečnému zpochybnění legality režimu dovolené za kalendářní rok v celém rozsahu, který je vymezen v článku 6 přílohy X služebního řádu úředníků, zejména toho režimu, který se použije od roku 2016, a nikoli pouze prováděcího ustanovení, které Komise stanovila v rozhodnutí o stanovení dnů dovolené žalobců za rok 2014, nezohlednil rozsah své pravomoci, což je v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž musí být dosah námitky protiprávnosti omezen na to, co je nezbytné pro vyřešení sporu, a musí existovat přímá právní vazba mezi napadeným individuálním rozhodnutím a obecným aktem, kterého se výjimka dotýká.

2. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil tím, když konstatoval, že se snížení počtu dnů dovolené za kalendářní rok, které provedl nový článek 6 přílohy X služebního řádu úředníků, dotýká práva žalobců na dovolenou za kalendářní rok.

Zaprvé, Tribunál tím, že konstatoval, že za určitých předpokladů se lze směrnice (v projednávané věci směrnice 2003/881 ) dovolávat vůči orgánům, nezohlednil ustálenou judikaturu, podle níž platí, že jelikož jsou směrnice určeny členským státům, a nikoli orgánům nebo institucím Unie, nelze mít v případě ustanovení směrnice za to, že jako takové ukládají povinnosti orgánům v jejich vztazích s jejich zaměstnanci.

Zadruhé, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že normotvůrce je vázán obsahem směrnice 2003/88, který byl uveden ve vysvětlivkách předsednictva Konventu k čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv.

Zatřetí, Tribunál nezohlednil působnost čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv, jehož cílem, na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál, není zlepšit životní a pracovní podmínky, ale zajistit všem pracovníkům v Unii dostatečnou úroveň ochrany.

Začtvrté, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že článek 6 přílohy X služebního řádu nezohledňuje právo na dovolenou za kalendářní rok, jež je zaručena čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv, vzhledem k tomu, že počet dnů dovolené dotčených úředníků značně převyšuje minimální počet 20 dnů, jenž je stanoven ve směrnici 2003/88.

3. Třetí důvod kasačního opravného prostředku, který je vznášen podpůrně, vychází z nesprávného právního posouzení stran odůvodněnosti údajného zásahu do práva na dovolenou. Tribunál se dopustil nesprávných právních posouzení, když konstatoval, že napadené opatření nemůže být považováno za odůvodněné cíli veřejného zájmu, a tím, že nezkoumal, zda omezení práva na dovolenou nepředstavuje vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřený a nepřípustný zásah do samotné podstaty takto zaručených práv.

____________

1     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04 s. 381).