ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
14. května 2014
Věc F‑17/13
Patricia Cocco
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec – Přijímání – Výzva k vyjádření zájmu EPSO/CAST/02/2010“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se P. Cocco domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. dubna 2012, kterým se zamítá její žádost o přijetí jakožto smluvní zaměstnankyně funkční skupiny III, jakož i náhrady jí vzniklé újmy.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Evropské komise ze dne 25. dubna 2012, kterým se zamítá přijetí P. Cocco jako smluvní zaměstnankyně funkční skupiny III, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené P. Cocco.
Shrnutí
Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zařazení do platové třídy – Zohlednění odborné praxe – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv – Výklad unijních předpisů – Meze
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 82 odst. 2 písm. b)]
Administrativa má při určení, zda má být dosavadní odborná praxe uchazeče zohledněna za účelem jeho přijetí jakožto smluvního zaměstnance funkční skupiny III, široký prostor pro uvážení, avšak při výkonu této široké posuzovací pravomoci musí být zejména dodržena veškerá použitelná ustanovení.
Pro účely výkladu ustanovení unijního práva je třeba zohlednit nejen jeho znění a jeho kontext, ale i cíle, které sleduje právní úprava, jejíž je součástí. Používá-li zákonodárce a administrativní orgán v tomtéž předpise s obecnou působností dva různé výrazy, nelze v zájmu vnitřní konzistence a právní jistoty takovým výrazům připisovat stejný význam. To platí tím spíše, když mají tyto výrazy v běžné mluvě různé významy. Právě tak tomu je v případě přídavných jmen „odpovídající“ a „rovnocenný“. Přídavné jméno „odpovídající“ běžně znamená „přizpůsobený určitému způsobu využití“. Naproti tomu přídavné jméno „rovnocenný“ znamená „stejné hodnoty“, a má tedy užší význam.
V tomto ohledu je nutno poznamenat, že čl. 82 odst. 2 písm. b) pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyžaduje v případě, že chybí diplom osvědčující úroveň postsekundární vzdělání, buď odpovídající odbornou praxi, pokud dotyčný absolvoval sekundární vzdělání osvědčené diplomem umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání, nebo, není-li tomu tak, odbornou přípravu nebo odbornou praxi na rovnocenné úrovni.
Toto ustanovení tak musí být vykládáno v tom smyslu, že uchazeč o přijetí do pracovního poměru jakožto smluvního zaměstnance funkční skupiny III musí doložit praxi v délce tří let, která obsazovaným funkcím odpovídá, ale nemusí jim být rovnocenná.
(viz body 26, 30, 32, 33 a 37)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, bod 12
Tribunál Evropské unie: 8. července 2010, Komise v. Putterie-De-Beukelaer, T‑160/08 P, bod 70
Soud pro veřejnou službu: 28. října 2010, Fares v. Komise, F‑6/09, body 38 a 39; 10. března 2011, Begue a další v. Komise, F‑27/10, bod 40; 25. září 2013, Marques v. Komise, F‑158/12, body 21 až 23