ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
19. března 2013
Věc F‑10/12
SF
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Odměňování – Denní příspěvek – Přeložení – Přiznání denního příspěvku – Úředník, který je majitelem nemovitosti v novém místě výkonu služebních povinností – Prokázání nákladů vynaložených na dočasné ubytování v novém místě výkonu služebních povinností“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se SF v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 24. května 2011, kterým mu Evropská komise odmítla přiznat nárok na denní příspěvek.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených SF. SF ponese polovinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Náhrada výdajů – Denní příspěvek – Podmínky přiznání
(Služební řád úředníků, články 20 a 71; příloha VII, čl. 10 odst. 1)
2. Úředníci – Náhrada výdajů – Denní příspěvek – Podmínky přiznání – Náklady nebo nevýhody způsobené nutností dojíždět nebo nutností dočasného ubytování v místě zaměstnání – Důkazní břemeno, které nese úředník – Respektování volby ubytování úředníka administrativou
(Služební řád úředníků, článek 20; příloha VII, čl. 10 odst. 1)
3. Úředníci – Náhrada výdajů – Denní příspěvek – Podmínky přiznání – Náklady vynaložené z důvodu povinnosti mít bydliště v místě zaměstnání – Pojem – Náklady vynaložené z důvodu povinností, které má úředník jakožto majitel nemovitosti v novém místě zaměstnání – Vyloučení
(Služební řád úředníků, článek 20; příloha VII, čl. 10 odst. 1)
1. Cílem článku 71 služebního řádu, který stanoví, že úředník má nárok na náhradu výdajů, které mu vznikly mj. v souvislosti s převedením, je to, aby nedocházelo k situacím, kdy by náklady spojené s výkonem služebních povinností nesl pouze úředník.
Článek 10 odst. 1 přílohy VII služebního řádu, který přiznává nárok na denní příspěvek úředníkovi, jenž prokáže, že musí změnit místo bydliště, aby splnil požadavky článku 20 služebního řádu, tj. mít bydliště v místě svého zaměstnání nebo v takové vzdálenosti od místa svého zaměstnání, která je slučitelná s řádným výkonem jeho funkce, je třeba uplatnit s ohledem na výše uvedený cíl.
Přiznání nároku na denní příspěvek podléhá dvěma podmínkám: změně bydliště za účelem splnění požadavků článku 20 služebního řádu a dále existenci nákladů nebo nevýhod způsobených nutností cestovat nebo se dočasně ubytovat v místě zaměstnání. Jelikož jsou tyto dvě podmínky kumulativní, nelze nárok na denní příspěvek přiznat zejména úředníkovi, který neprokáže, že mu takové náklady nebo nevýhody vznikly.
Unijní zákonodárce naproti tomu nikdy přiznání nároku na denní příspěvek nepodmínil tím, aby dotyčný úředník doložil, že byl nucen si přechodně ponechat bydliště v místě svého původu nebo v předchozím místě zaměstnání, s čímž jsou, rovněž dočasně, spojeny náklady. Uložení dodatečné podmínky „druhých“ výdajů orgánem k tomu, aby dotyčnému vznikl nárok na denní příspěvek, by tak bylo v rozporu se základní zásadou právní jistoty, jakož i se zněním čl. 10 odst. 1 přílohy VII služebního řádu.
Krom toho nelze mít za to, že pouze osoby vázané k orgánům dočasným pracovním vztahem (úředníci ve zkušební době, dočasní nebo smluvní zaměstnanci, vyslaní národní odborníci) mohou být, než dojde k jejich přestěhování, považovány za zaměstnance s dočasným bydlištěm v místě zaměstnání, neboť v opačném případě by nárok na denní příspěvek byl v rozporu se služebním řádem automaticky upřen stálým úředníkům. V tomto ohledu totiž není rozhodující nestálost pracovního vztahu, ale nestálost bydliště osoby, která je služebním řádem nucena usadit se v místě zaměstnání, v němž má vykonávat své služební povinnosti u orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie. Nestálost bydliště se totiž od nestálosti zaměstnání pojmově liší. Stálý úředník měnící místo zaměstnání tedy musí mít možnost být považován za dočasně usazeného ve svém novém místě zaměstnání.
(viz body 27 až 29, 39 a 44)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. února 1987, Mouzourakis v. Parlament, 280/85, body 9 a 12
Soud prvního stupně: 26. září 1990, Beltrante a další v. Rada, T‑48/89, bod 28; 10. července 1992, Benzler v. Komise, T‑63/91, body 20 a 21
2. V rámci žádosti o denní příspěvek v důsledku přeložení úředníka sice uvedenému úředníkovi přísluší předložit důkaz o nákladech nebo nevýhodách plynoucích z nutnosti cestovat nebo se dočasně usadit v místě zaměstnání, administrativě však přísluší tuto volbu dotyčného respektovat, a tedy nechat na jeho uvážení, jak a kde bude v tomto období ubytován. Administrativě proto nepřísluší zpochybňovat volbu úředníka, která může spočívat v dočasném ubytování za úplatu, například v hotelovém pokoji nebo v pronajatém zařízeném bytě, či bez úplaty, například u svého rodinného příslušníka či přítele nebo v bytě, jehož je majitelem, ledaže by měla vážné podezření a zjevné indicie ukazující na to, že uplatňované náklady ve skutečnosti neodpovídají reálné situaci dotyčné osoby.
(viz bod 30)
3. V rámci žádosti o denní příspěvek v důsledku přeložení úředníka nemohou být náklady, které musí úředník každopádně nést jakožto majitel nemovitosti v novém místě zaměstnání, například splátky hypotečního úvěru určeného na nákup zmíněného bytu a náklady na správu a provoz budovy, údržbu a elektřinu, považovány za náklady plynoucí z povinnosti bydliště stanovené v článku 20 služebního řádu.
Pro přiznání nároku na denní příspěvek musí úředník doložit náklady způsobené povinností mít bydliště v místě svého zaměstnání, a nikoliv povinnostmi plynoucími z jeho postavení majitele nemovitosti v tomto místě.
(viz body 33 a 34)