ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
2. prosince 2014
Věc F‑110/13
Nunzio Migliore
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Certifikační řízení – Řízení v roce 2012 – Nezapsání žalobce na seznamu úředníků, kteří jsou oprávněni k účasti na vzdělávacím programu v roce 2013 – Článek 45a služebního řádu – Námitka protiprávnosti výzvy k podávání kandidatur – OPP k článku 45a služebního řádu – Působnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se N. Migliore domáhá především zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) Evropské komise ze dne 19. dubna 2013 o nezapsání žalobce na seznam 63 úředníků, kteří jsou oprávněni k účasti na vzdělávacím programu v roce 2013 na základě certifikace z roku 2012 (dále jen „certifikace z roku 2012“) a náhrady škody, kterou údajně utrpěl.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Nunzio Migliore ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Certifikační řízení – Předběžný výběr kandidátů – Kritéria – Srovnání kandidátů dvěma odlišnými orgány v závislosti na tom, zda jsou v rámci téhož generálního ředitelství předběžně vybráni jiní kandidáti či nikoliv – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence – Podmínka
(Listina základních práv Evropské unie, články 20 a 21; služební řád, článek 45a)
2. Úředníci – Certifikační řízení – Podmínky provádění – Striktní výklad
(Služební řád, článek 45a)
3. Úředníci – Certifikační řízení – Předběžný výběr kandidátů – Povinnost vyslechnout kandidáty, kteří nejsou uvedeni mezi nejlépe zařazenými kandidáty před přijetím konečného rozhodnutí o vyloučení
(Služební řád, článek 45a)
4. Úředníci – Certifikační řízení – Stížnost nevybraného kandidáta – Zamítavé rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Odůvodnění, jež nemůže spočívat v obecné a stereotypní formulaci
(Služební řád, články 25, 45 a čl. 90 odst. 2)
5. Úředníci – Certifikační řízení – Srovnávací přezkum zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 45a)
1. Zásada rovného zacházení, která je zakotvena v článcích 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li taková odlišnost objektivně odůvodněna.
Pokud jde o výzvu k podávání kandidatur v rámci certifikačního řízení, upraveného v článku 45a služebního řádu, situace kandidáta, který byl předběžně vybrán jako jediný kandidát ve svém generálním ředitelství, se objektivně liší od situace předběžně vybraného kandidáta, který může být srovnáván s jinými kandidáty v témže generálním ředitelstvím, k němuž je úředník přidělen. Na tyto dvě situace předběžně vybraných kandidátů, které jsou ze skutkového hlediska odlišné, lze pro účely sestavení pořadí přednosti tedy uplatnit pouze způsob srovnání, který je vhodný pro každou z nich.
I když výzva k podávání kandidatur ukládá v této souvislosti úkol porovnat kandidáty, kteří byli předběžně vybráni jako jediní v generálním ředitelství nebo službě jediného orgánu s paritním zastoupením, zatímco v případě, kdy je v témže generálním ředitelství nebo téže službě předběžně vybráno několik kandidátů, je tato úloha svěřena jejich přímým nadřízeným, není takové rozdílné zacházení založené na objektivním rozlišovacím kritériu a na řízení organizovaném na základě předem stanovených legálních kritériích, které všichni zúčastnění znají předem, zjevně nepřiměřené s ohledem na účel použitelné právní úpravy, kterým je dospět k definitivnímu zařazení kandidatur, které jsou zcela prioritní.
(viz body 40, 45, 49 a 50)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, C‑550/07 P, EU:C:2010:512, body 54 a 55 a citovaná judikatura
Soud prvního stupně: rozsudek Komise v. Bertolete a další, T‑359/07 P až T‑361/07 P, EU:T:2009:40, body 50 a 51
2. Pokud jde o odchylná ustanovení, která mají umožnit jmenování úředníků z funkční skupiny asistentů (AST) na pracovní místa ve funkční skupině administrátorů (AD) za zvláštních podmínek, které stanoví, ustanovení článku 45a služebního řádu týkající se certifikačního řízení musejí být vykládána a uplatňována striktně.
(viz bod 43)
3. V rámci výběrového řízení kandidátů pro vzdělávací program, který má úředníkům funkční skupiny AST umožnit, aby byli případně jmenováni na pracovní místo ve funkční skupině AD prostřednictvím certifikačního řízení, stanoveného v článku 45a služebního řádu, právo být vyslechnut zaručuje každému kandidátovi, jehož jméno není uvedeno v návrhu seznamu nejlépe zařazených předběžně vybraných kandidátů za účelem účasti na uvedeném vzdělávacím programu, možnost, aby u příslušných administrativních orgánů vyjádřil účelným a účinným způsobem svůj názor ohledně tohoto vyloučení, které není ještě konečné.
(viz bod 67)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Kamino International Logistics a Datema Hellmann Worldwide Logistics, C‑129/13 a C‑130/13, EU:C:2014:2041, bod 39 a citovaná judikatura
4. Odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí kandidatury v rámci certifikačního řízení na základě článku 45a služebního řádu musí být podáno nejpozději při zamítnutí stížnosti proti tomuto rozhodnutí. Nedostatečnost odůvodnění podaného v rámci postupu před zahájením soudního řízení však nemůže odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, jestliže jsou v průběhu řízení podána dodatečná upřesnění. Mimoto obecné a stereotypní odůvodnění, které neobsahuje žádnou konkrétní informaci týkající se dotyčné osoby, se ve skutečnosti rovná zcela chybějícímu odůvodnění.
(viz bod 77)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudek Sena v. EASA, T‑30/04, EU:T:2005:161, body 63 a 71 až 73
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Verstreken v. Rada, F‑98/12, EU:F:2013:156, bod 32 a citovaná judikatura
5. S přihlédnutím k široké posuzovací pravomoci, kterou je administrativa nadána při posuzování a srovnávání zásluh kandidátů v rámci jakéhokoliv výběrového řízení a zejména certifikačního řízení stanoveného v článku 45a služebního řádu, se musí přezkum Soudu v této oblasti omezit na otázku, zda s ohledem na skutečnosti, ze kterých administrativa vycházela při svém posouzení, administrativa jednala v rozumných mezích a nepoužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem nebo pro jiné účely, než pro které jí byla svěřena. Soud tudíž nemůže nahradit posouzení zásluh a způsobilosti kandidátů provedené administrativou vlastním posouzením, pokud žádná skutečnost vyplývající ze spisu neumožňuje tvrdit, že se administrativa při posuzování těchto zásluh a této způsobilosti dopustila zjevného pochybení.
V tomto ohledu skutečnost, že jeden z kandidátů má vlastní uznané zásluhy, nevylučuje, aby v rámci srovnávacího přezkumu zásluh kandidátů na základě certifikačního řízení byly jiným úředníkům přiznány vyšší zásluhy, než jsou ty jeho.
(viz body 90 a 93)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky Bouteiller v. Komise, 324/85, EU:C:1987:59, bod 6, a Cubero Vermurie v. Komise, C‑446/00 P, EU:C:2001:703, bod 21
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Campos Valls v. Rada, F‑39/07, EU:F:2009:45, bod 43