Language of document : ECLI:EU:F:2009:55

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

4. června 2009

Věc F-56/08

Jorge de Britto Patricio-Dias

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Společný systém zdravotního pojištění – Zahrnutí závislých dětí do okruhu primárně oprávněných v rámci společného systému zdravotního pojištění – Neexistence stížnosti – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou J. de Britto Patricio-Dias napadá rozhodnutí Komise, kterým byla zamítnuta jeho žádost o zahrnutí jeho závislých dětí do okruhu primárně oprávněných v rámci společného systému zdravotního pojištění Evropských společenství.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty, které mohou ovlivnit určité právní postavení – Žaloba směřující pouze proti odůvodnění aktu – Nepřípustnost

(Článek 230 ES)

2.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Neexistence – Nepřípustnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

1.      Za akty nebo rozhodnutí, která mohou být předmětem žaloby na neplatnost, se považují pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy dotyčného žalobce tím, že tato opatření podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Důvody takových aktů nelze oproti tomu jako takové napadnout žalobou na neplatnost, pokud nepředstavují nezbytnou oporu výroku aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení.

(viz bod 15)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 17. září 1992, NBV a NVB v. Komise, T‑138/89, Recueil, s. II‑2181, bod 31

2.      Podle čl. 91 odst. 2 služebního řádu je žaloba proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení přípustná pouze, pokud k orgánu oprávněnému ke jmenování byla předtím podána stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 ve stanovené lhůtě a tato stížnost byla zamítnuta výslovným nebo implicitním rozhodnutím.

(viz bod 16)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 7. prosince 1999, Reggimenti v. Parlament, T‑108/99, Recueil FP, s. I‑A‑243 a II‑1205, bod 19