ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
22. května 2007
Věc F-99/06
Adelaida López Teruel
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Neoprávněná nepřítomnost – Řízení o revizním vyšetření – Lhůta pro stanovení nezávislého lékaře“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. López Teruel domáhá zrušení rozhodnutí OHIM ze dne 20. října 2005, kterým bylo žalobkyni sděleno, že její nepřítomnost od 7. dubna 2005 byla neodůvodněná, a nařizujícího žalobkyni, aby se neprodleně vrátila do služby.
Rozhodnutí: Rozhodnutí OHIM ze dne 20. října 2005 se zrušuje v části, ve které je nepřítomnost žalobkyně od 8. do 20. února 2005 a od 7. dubna do 2. srpna 2005 posuzována jako neodůvodněná nepřítomnost. Ve zbývající části se návrhová žádání žaloby zamítají. OHIM ponese vlastní náklady řízení, jakož i třetinu nákladů vynaložených žalobkyní.
Shrnutí
1. Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Lékařské vyšetření
(Služební řád úředníků, čl. 59 odst. 1 šestý pododstavec)
2. Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Lékařské vyšetření
(Služební řád úředníků, čl. 59 odst. 1 pátý až sedmý pododstavec)
3. Úředníci – Volno z důvodu nemoci – Lékařské vyšetření
(Služební řád úředníků, čl. 59 odst. 1 sedmý pododstavec)
4. Úředníci – Zásady – Zásada řádné správy
(Listina základních práv Evropské unie, článek 41)
1. Pětidenní lhůta stanovená v čl. 59 odst. 1 šestém pododstavci služebního řádu, po jejímž uplynutí správa může jednostranně stanovit, v případě neshody mezi lékařem úředníka a lékařem orgánu, nezávislého lékaře, jenž má podat stanovisko k výsledku lékařského vyšetření provedeného v případě volna z důvodu nemoci, běží od prvního kontaktu mezi lékařem zastupujícím úředníka a lékařem stanoveným správou, aniž by však posledně uvedenému bylo vyhrazeno navázání tohoto kontaktu iniciovat. Vzhledem ke skutečnosti, že znění tohoto ustanovení neumožňuje s jistotou určit okamžik, od kterého podle úmyslu zákonodárce měla tato lhůta začít běžet, je třeba odkázat na jeho ratio legis, jímž je umožnit dosažení shody zajišťující dodržení práv obhajoby úředníka v průběhu řízení o revizním vyšetření a současně rychlý průběh tohoto řízení, takže zahájení běhu lhůty nemůže záviset pouze na podnětu jedné strany.
Tato lhůta nemá indikativní povahu, nýbrž je závazná pro obě strany, takže její uplynutí znamená, že správa revizního lékaře ze seznamu nezávislých lékařů nejenže zvolit může, nýbrž musí. Není však kogentní.
Jelikož musí být řízení o revizním vyšetření zahájeno úředníkem, nemůže se tento za účelem zpochybnění rozhodnutí správy jednostranně stanovit revizního lékaře dovolávat toho, že lékař, kterého určil za svého zástupce, nevěděl o indikativní povaze uvedené lhůty. Ačkoli je pravdou, že v praxi může být užitečné připomenout lékaři nepříslušejícímu k orgánu existenci takto krátké lhůty ke shodnému výběru nezávislého lékaře, nedopouští se orgán porušení některé ze svých povinností, pokud tak neučiní, jelikož se má za to, že lékař úředníka přijetím jeho zastupování v řízení o revizním vyšetření stanoveném služebním řádem rovněž přijal rámec a lhůty.
(viz body 44, 46, 47, 50 až 52, 54 a 97)
Odkazy:
Soudní dvůr: 12. prosince 1967, Collignon v. Komise, 4/67, Recueil, s. 469, 479
Soud prvního stupně: 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T‑197/98, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑241, bod 41
2. Pokud stanovisko nezávislého lékaře potvrdí výsledek lékařského vyšetření zprostředkovaného orgánem provedeného v případě volna úředníka z důvodu nemoci, nemůže být jeho nepřítomnost na pracovišti před dnem uvedeného vyšetření považována za nedovolenou, a to ani v případě, jestliže je ve stanovisku shledáno, že nepřítomnost byla nedovolená již k dřívějšímu datu. I když je totiž pravdou, že stanovisko nezávislého lékaře má podle první věty sedmého pododstavce čl. 59 odst. 1 služebního řádu v celém svém rozsahu závaznou povahu, je dosah této povahy dvěma posledními větami uvedeného pododstavce upřesněn tak, že nepřítomnost na pracovišti je za nedovolenou považována ode dne uvedeného vyšetření.
Jelikož však důvodem existence velmi krátkých lhůt, ve kterých může být zahájeno a provedeno řízení o revizním lékařském vyšetření, je zaručit, aby návštěva lékaře určeného za revizního lékaře proběhla co nejdříve po vyšetření zprostředkovaném orgánem, a s ohledem na povinnost řádné péče, kterou ustanovení čl. 59 odst. 1 pátého a šestého pododstavce ukládají jak správě, tak i úředníkovi, může být, pokud správa úředníkovi nesdělí výsledek lékařského vyšetření v přiměřené lhůtě, jeho nepřítomnost na pracovišti za nedovolenou považována teprve ode dne tohoto sdělení, protože období, během něhož úředník na tento výsledek čekal, nelze považovat za dobu nedovolené nepřítomnosti na pracovišti.
(viz body 61 až 63 a 65 až 67)
3. Lékařská posouzení ve vlastním slova smyslu podaná v posudku nezávislého lékaře v rámci řízení o revizním vyšetření stanoveného v případě volna z důvodu nemoci, musí být, stejně jako lékařská posouzení podaná lékařskou komisí a výborem pro otázky invalidity, považována za konečná, pokud byla provedena za řádných podmínek. Soud Společenství, který neprovádí přezkum těchto lékařských posouzení, může pouze zkoumat, zda lékařský posudek obsahuje odůvodnění umožňující posoudit úvahy, na nichž jsou založeny v něm obsažené závěry, a zda byla prokázána srozumitelná spojitost mezi lékařskými zjištěními, které obsahuje, a závěry, ke kterým dochází.
(viz body 74 až 76)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. prosince 1987, Jänsch v. Komise, 277/94, Recueil, s. 4923, bod 15
Soud prvního stupně: 27. února 1992, Plug v. Komise, T‑165/89, Recueil, s. II‑367, bod 75; 15. prosince 1999, Nardone v. Komise, T‑27/98, Recueil FP, s. I‑A‑267 a II‑1293, bod 30; 16. června 2000, C v. Rada, T‑84/98, Recueil FP, s. I‑A‑113 a II‑497, bod 43; 12. května 2004, Hecq v. Komise, T‑191/01, Sb. VS s. I‑A‑147 a II‑659, bod 62
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Beau v. Komise, F‑39/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑51 a II‑A‑1‑175, bod 35
4. Podle zásady řádné správy je správa při rozhodování o situaci úředníka povinna vzít v úvahu veškeré skutkové poznatky, které mohou být relevantní pro jeho rozhodnutí, a přitom musí brát v úvahu nejen zájem služby, nýbrž i zájem dotyčného úředníka. Zásada řádné správy však sama o sobě jednotlivcům nepřiznává žádná práva, s výjimkou případu, kdy je projevem zvláštních práv, jako je právo na to, aby o záležitostech jednotlivců bylo rozhodováno nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě, právo být vyslechnut, právo na přístup k dokumentům, právo na odůvodnění rozhodnutí, ve smyslu článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.
(viz bod 92)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 6. prosince 2001, Area Cova a další v. Rada a Komise, T‑196/99, Recueil, s. II‑3597, bod 43; 16. března 2004, Afari v. ECB, T‑11/03, Recueil FP, s. I‑A‑65 a II‑267, bod 42; 4. října 2006, Tillack v. Komise, T‑193/04, Sb. rozh. s. II-3995, bod 127