ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

12. května 2011

Věc F‑66/10

AQ

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Posudek o vývoji služebního postupu – Hodnotící období 2009 – Hodnotitel v nižší platové třídě než zaměstnanec – Hodnocení pracovního výkonu za část referenčního období – Nestanovení cílů zaměstnanci“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AQ domáhá zrušení posudku o vývoji jeho služebního postupu vztahujícího se k období od 1. ledna do 31. prosince 2008, dále rozhodnutí, kterým mu byly přiznány dva body potřebné k povýšení za období 2009, a také rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) ze dne 12. května 2010, kterým se zamítá jeho stížnost proti tomuto posudku, a kterou se dále domáhá uložení povinnosti Komisi vyplatit mu částku 25 000 eur jako náhradu nemajetkové a finanční újmy, kterou údajně utrpěl v důsledku těchto rozhodnutí.

Rozhodnutí:      Posudek o vývoji služebního postupu žalobce za hodnotící a povyšovací období 2009 i rozhodnutí o přiznání dvou bodů potřebných k povýšení za totéž období se zrušují. Komisi se ukládá zaplatit žalobci částku 2 000 eur. Ve zbývající části se návrhová žádání žaloby zamítají. Komise ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vypracování – Hodnotitel v nižší platové třídě než hodnocený úředník – Přípustnost

(Služební řád, článek 43)

2.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vypracování – Hodnotitel vykonávající své úkoly v rámci zastupování – Přípustnost

(Služební řád, článek 43)

3.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vypracování – Úředník, který byl během hodnotícího období převeden na jiné místo

(Služební řád, článek 43)

4.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Povinnost stanovit cíle, kterých má být dosaženo

(Služební řád, článek 43)

5.      Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Stanovení cílů, kterých má být dosaženo – Pojem

(Služební řád, článek 43)

6.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného aktu, které nezajišťuje přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu

(Služební řád, články 43 a 91)

1.      Z žádného ustanovení služebního řádu ani z žádné právní zásady unijní veřejné služby nevyplývá, že by úředník mohl být hodnocen jen úředníkem ve vyšší platové třídě, než je on sám. Služební řád naopak nestanoví pevný vztah mezi určitou funkcí a určitou platovou třídou.

Mimoto okolnost, že je hodnotitel v nižší platové třídě než hodnocený úředník, nepředstavuje střet zájmů. Pokud totiž hodnocený úředník a jeho hodnotitel nekandidují na povýšení v téže platové třídě, a tudíž nejsou v tomto ohledu konkurenty, nemůže být hodnotitel v žádném případě sváděn k tomu, aby snížil zásluhy hodnoceného úředníka, jelikož možnosti povýšení hodnotitele do vyšší platové třídy přímo nesouvisejí s hodnocením odborných schopností hodnoceného úředníka.

(viz body 45 a 46)

Odkazy:

Tribunál: 8. července 2008, Komise v. Economidis, T‑56/07 P, body 59 a 60; 18. června 2009, Komise v. Traoré, T‑572/08 P, bod 41

Soud pro veřejnou službu: 5. května 2010, Bouillez a další v. Rada, F‑53/08, bod 80

2.      Bylo by v rozporu s požadavky nepřetržitosti služby a řádné správy, kdyby vedoucí oddělení nemohl vykonávat své funkce hodnotitele z pouhého důvodu, že vykonává své úkoly v rámci zastupování.

(viz bod 50)

3.      Prvotním úkolem posudku o vývoji služebního postupu je poskytnout správě pravidelné a co možná nejúplnější informace o podmínkách, za jakých její úředníci vykonávají své služební úkoly. Tento posudek nemůže ve skutečnosti splnit tento úkol, pokud osoby, kterým dotčený úředník podléhal při výkonu svých služebních úkolů v hodnoceném období, nejsou předem hodnotitelem konzultovány a není jim umožněno se k hodnotícímu posudku vyjádřit. Nebyla-li provedena taková konzultace, jedná se o podstatnou procesní vadu, která může způsobit neplatnost posudku o vývoji služebního postupu.

Mimoto platí, že ačkoli se posudek o vývoji služebního postupu musí týkat celého referenčního období, může skutečnost, že se hodnotitel dopustil zjevně nesprávného hodnocení tím, že omezil své hodnocení výkonnosti dotyčného úředníka na část období, vést ke zrušení posudku o vývoji služebního postupu jen v případě, že tato vada nebyla opravena spolupodepisujícím úředníkem nebo revizním hodnotitelem, neboť tyto osoby jsou řádnými hodnotiteli.

(viz body 59 a 61)

Odkazy:

Tribunál: 24. ledna 1991, Latham v. Komise, T‑63/89, bod 27; 5. listopadu 2003, Lebedef v. Komise, T‑326/01, bod 61; 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, bod 90

Soud pro veřejnou službu: 25. dubna 2007, Lebedef-Caponi v. Komise, F‑71/06, bod 48; 13. prosince 2007, Sequeira Wandschneider v. Komise, F‑28/06, body 43 a 49

4.      Porušení pravidel, která stanoví stanovení cílů úředníkovi na začátku každého hodnotícího období, je zásadní povahy a odůvodňuje zrušení sporného posudku o vývoji služebního postupu.

Stanovení cílů totiž představuje referenční prvek pro hodnocení pracovních výkonů úředníka a pro vypracování posudku o vývoji služebního postupu. Stanovení cílů je navíc tím spíše nutné, pokud jde o úředníka, jemuž jsou přiděleny nové pracovní úkoly v jiném oddělení, do něhož se bude muset co nejdříve zařadit. V důsledku toho má orgán povinnost formálně stanovit cíle úředníkovi při jeho převedení na jiné místo v rámci pohovoru s jeho hodnotitelem.

(viz body 68, 84 a 85)

Odkazy:

Tribunál: 30. září 2009, Skaraby v. Komise, T‑193/08 P, body 71 až 75

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2007, Sundholm v. Komise, F‑42/06, body 39 až 41; 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑71/08, body 54 až 60

5.      Dokument popisující náplň práce nemůže být sám o sobě považován za dokument stanovící cíle úředníka pro účely jeho hodnocení, jelikož tyto dvě kategorie dokumentů mají odlišné cíle a charakteristiky. Skutečnost, že je úředník obeznámen s úkoly, které mu jsou přiděleny, nikterak neznamená, že cíle ve vztahu k těmto úkolům byly řádně stanoveny.

Stejně tak nelze ani aktualizaci cílů úředníka v informačním systému pro řízení lidských zdrojů považovat za formální stanovení cílů, jelikož takový zápis do informačního systému nemůže nahradit formální pohovor hodnotitele se zaměstnancem.

Konečně sebehodnocení úředníka neukazuje na jeho znalost jemu přidělených úkolů a vytyčených cílů. Stanovení cílů je totiž odpovědností hodnotitele a pro účely objektivity hodnocení a rovného zacházení s úředníky je třeba zajistit oddělení funkcí hodnotitele od funkcí hodnoceného.

(viz body 88 až 90)

Odkazy:

Tribunál: 28. listopadu 2007, Vounakis v. Komise, T‑214/05, bod 43; výše uvedený rozsudek Skaraby v. Komise, bod 83

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek N v. Parlament, bod 57

6.      Zrušení aktu správy napadeného úředníkem představuje samo o sobě přiměřenou a v zásadě dostatečnou náhradu veškeré nemajetkové újmy, která mohla být tomuto úředníkovi způsobena.

Tak tomu však není v případě protiprávnosti spočívající ve formálním nestanovení cílů pro účely hodnocení úředníka, kterou nelze snadno napravit. V rámci výkonu pravomocného rozsudku je totiž nemožné stanovit cíle úředníkovi se zpětnou účinností a obtížné zajistit, že pracovní výkony dotyčného úředníka budou moci být hodnoceny tak, jako by byly hodnoceny, kdyby cíle byly stanoveny ab initio. Bez ohledu na úroveň pracovního výkonu stanovenou novým posudkem o vývoji služebního postupu, který bude muset orgán vypracovat, tak bude přetrvávat pochybnost o pracovních výkonech, kterých mohl úředník dosáhnout, kdyby cíle byly stanoveny na počátku. Tato pochybnost přitom zakládá újmu.

(viz body 103 a 110)

Odkazy:

Tribunál: 26. ledna 1995, Pierrat v. Soudní dvůr, T‑60/94, bod 2; 21. ledna 2004, Robinson v. Parlament, T‑328/01, bod 79

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Sundholm v. Komise, bod 44