ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
7. června 2018 (*)
„Kasační opravný prostředek – Žaloba na uplatnění odpovědnosti – Nedostatečné odůvodnění rozsudku vydaného Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku – Zkreslení předmětu bodu návrhových žádání směřujících k náhradě škody“
Ve věci C‑463/17 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 25. července 2017,
Ori Martin SA, se sídlem v Lucemburku (Lucembursko), zastoupená G. Belottim, avvocato,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalším účastníkem řízení je:
Soudní dvůr Evropské unie, zastoupený J. Inghelramem a A. M. Almendros Manzanem, jako zmocněnci,
žalovaný v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, J. Malenovský (zpravodaj), M. Safjan, D. Šváby a M. Vilaras, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Ori Martin SA domáhá změny usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 1. června 2017, Ori Martin v. Soudní dvůr Evropské unie (T‑797/16, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2017:396), kterým Tribunál zamítl její žalobu znějící na náhradu škody způsobené z důvodu, že Soudní dvůr Evropské unie podle jejího tvrzení porušil článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. září 2010 podala společnost Ori Martin žalobu proti rozhodnutí Komise C(2010) 4387 final ze dne 30. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38344 – Předpínací ocel), ve znění rozhodnutí Komise C(2010) 6676 final ze dne 30. září 2010 a rozhodnutí Komise C(2011) 2269 final ze dne 4. dubna 2011, kterým Komise zejména uložila pokutu ve výši 15,96 milionu eur společnosti Siderurgica Latina Martin SpA (dále jen „SLM“), z čehož 14 milionů eur bylo uloženo společně a nerozdílně se společností Ori Martin.
3 V tomto návrhu, který vedl k věci T‑419/10, navrhovatelka navrhovala, aby Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí stanovilo, že je společně a nerozdílně odpovědná za jednání, kterých se dopustila společnost SLM, a aby Tribunál zrušil nebo snížil výši pokuty, která jí byla uvedeným rozhodnutím uložena.
4 Rozsudkem ze dne 15. července 2015, SLM a Ori Martin v. Komise (T‑389/10 a T‑419/10, EU:T:2015:513) Tribunál zejména snížil na 13,3 milionu eur výši pokuty uložené společně a nerozdílně navrhovatelce a společnosti SLM, a ve zbývající části žalobu zamítl.
5 Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 18. září 2015 podala navrhovatelka proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek, který vedl k věci C‑490/15 P.
6 Tento kasační opravný prostředek byl zamítnut rozsudkem ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678).
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
7 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. listopadu 2016 podala společnost Ori Martin žalobu na náhradu škody proti Soudnímu dvoru Evropské unie z důvodu škody, která jí byla podle jejího tvrzení způsobena rozsudkem ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678).
8 Napadeným usnesením Tribunál na základě článku 126 svého jednacího řádu zamítl tuto žalobu jako po právní stránce zjevně zcela neopodstatněnou.
9 Tribunál v bodech 6 a 7 tohoto usnesení poukázal na to, že návrh předložený žalobkyní se liší od návrhů, které mohou být podány za účelem získání náhrady škody údajně vzniklé v důsledku nadměrné délky trvání řízení před unijními soudy, které s sebou nenesou posouzení opodstatněnosti závěrů Soudního dvora nebo Tribunálu v jejich rozsudcích nebo usneseních. Podle Tribunálu totiž tento návrh směřoval ke zpochybnění závěru uvedeného v rozsudku ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678) ohledně uplatnění vůči navrhovatelce domněnky výkonu rozhodujícího vlivu na společnost SLM.
10 Kromě toho Tribunál v bodech 8 až 10 napadeného usnesení konstatoval, že proti rozsudku nebo usnesení Soudního dvora rozhodujícího o kasačním opravném prostředku mohou být podány pouze návrhy a opravné prostředky upravené v článcích 154, 155 a 157 až 159 jednacího řádu Soudního dvora, na které odkazuje čl. 190 odst. 1 téhož jednacího řádu. Tribunál upřesnil, že tyto návrhy a tyto opravné prostředky musí být mimoto podány u samotného Soudního dvora. Podle Tribunálu přitom návrh podaný žalobkyní nepředstavuje ani návrh na opravu věcné chyby, ani návrh na doplnění chybějícího rozhodnutí, ani námitku třetí osoby a ani návrh na obnovu řízení, které jsou upraveny v článcích 154, 155 a 157 až 159 jednacího řádu Soudního dvora.
Návrhová žádání účastníků řízení
11 Ori Martin navrhuje, aby Soudní dvůr:
– změnil napadené usnesení;
– prohlásil a konstatoval, že Soudní dvůr Evropské unie porušil článek 47 Listiny, a v důsledku toho
– uložil Unii povinnost nahradit utrpěnou škodu, vyčíslenou na 13,3 milionu eur, nebo jinou částku, kterou bude Soudní dvůr považovat za spravedlivou.
12 Soudní dvůr Evropské unie navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
13 Společnost Ori Martin se dovolává dvou důvodů kasačního opravného prostředku vycházejících ze zkreslení žaloby podané v řízení v prvním stupni a z nesprávného právního posouzení.
Argumentace účastníků řízení
14 V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zkreslil předmět jejích návrhových žádání směřujících k náhradě škody, když v bodě 7 napadeného usnesení konstatoval, že se svou žalobou snažila zpochybnit závěr uvedený v rozsudku ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678) ohledně uplatnění vůči ní domněnky výkonu rozhodujícího vlivu na společnost SLM. Z žaloby v prvním stupni totiž podle navrhovatelky jasně vyplývá, že uvedená návrhová žádání směřovala k náhradě škody způsobené nikoli neopodstatněností uvedeného rozsudku v tomto bodě, nýbrž nedostatkem odůvodnění potud, pokud žalovaný neupřesnil důvody pro učinění závěru, že i přes předložené důkazy nebyla uvedená domněnka vyvrácena.
15 V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v bodech 8 až 10 napadeného usnesení nesprávně omezil případy vad řízení majících vliv na rozsudek unijního soudu, které mohou zakládat nárok na náhradu škody na základě článku 47 Listiny, pouze na případy nadměrné délky trvání řízení.
16 V odpověď na první předložený důvod kasačního opravného prostředku Soudní dvůr Evropské unie tvrdí, že v rozsahu, v němž se navrhovatelka svou žalobou v prvním stupni snažila domoci se odůvodnění, které podle ní chybělo, Tribunál správně konstatoval, že její žaloba směřovala ke zpochybnění obsahu uvedeného rozsudku.
17 Soudní dvůr Evropské unie navrhuje zamítnout oba uplatňované důvody kasačního opravného prostředku, a tudíž kasační opravný prostředek v plném rozsahu.
Závěry Soudního dvora
18 Pokud jde o první důvod kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že unijní soud má povinnost zkoumat jednotlivé body návrhových žádání a žalobní důvody předložené žalobcem, tak jak jsou formulovány v jeho písemnostech, beze změny jejich předmětu nebo podstaty, neboť jinak by unijní soud popřel svou úlohu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, EU:C:1994:273, bod 20).
19 V projednávané věci bylo v bodech 2, 6 a 7 žaloby podané v prvním stupni upřesněno, že tvrzená vada vycházela ze skutečnosti, že žalobkyni nebylo umožněno pochopit důvody, pro které jí byla uložena sankce, což ji zbavilo možnosti vyhnout se tomu, aby byla znovu sankcionována.
20 V bodě 22 uvedené žaloby bylo doplněno, že „[žalovaný] tím, že v bodech 53 až 72 rozsudku ze dne 14. září 2016 [, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678)] neuvedl důvody pro zamítnutí upřesnění skutkových okolností předložených nynější žalobkyní […], porušil článek 47 Listiny v tom, že [jí] odepřel […] právo na spravedlivý proces, podle kterého odsouzená či sankcionovaná osoba musí znát skutečné důvody svého odsouzení či sankce a vědět, co je jí konkrétně vytýkáno“.
21 V bodech 25 až 28 téže žaloby bylo uvedeno, co se týče pravidla, jehož porušení má v projednávaném případě zakládat nárok na náhradu škody, zaprvé že „se lze důvodně domnívat, že článek 47 Listiny je porušen pokaždé, když soud přijme opatření, které neumožňuje osobě jasně a objektivně pochopit důvody, kvůli kterým byla sankcionována a to, co je jí konkrétně vytýkáno“, a zadruhé že „povinnost soudních orgánů, aby zajistily právo na spravedlivý proces, vyžaduje, aby v souladu se zásadou řádného výkonu spravedlnosti byly v rozsudcích vždy uvedeny konkrétní vytýkané skutečnosti a poté konkrétní důvody, na jejichž základě byl daný rozsudek přijat“.
22 V bodech 30 až 43 žaloby podané v prvním stupni bylo zopakováno, že v daném případě protiprávnost vytýkaného chování vyplývala z toho, že „[v]ysvětlení poskytnuté [žalovaným] v napadeném rozsudku jí bránilo […] konkrétně porozumět tomu, proč [byla] považována za odpovědnou za pochybení, jehož se dopustila SLM a bránilo jí pochopit, proč na její zvláštnosti – byť ozřejměné – [nebylo] nahlíženo tak, že jsou s to vyvrátit domněnku skutečného výkonu rozhodujícího vlivu na společnost SLM“.
23 Tribunál však v bodě 7 napadeného usnesení rozhodl, že se žalobkyně svou žalobou snažila zpochybnit závěr uvedený v rozsudku ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678) ohledně uplatnění vůči ní domněnky výkonu rozhodujícího vlivu na společnost SLM, zatímco vada dovolávaná žalobkyní vycházela z nedostatku odůvodnění, a tedy porušení podstatných formálních náležitostí, jak vyplývá z výše uvedených úvah, takže Tribunál zkreslil předmět jediného bodu návrhových žádání směřujících k náhradě škody předloženého žalobkyní v prvním stupni, a tudíž o něm právoplatně nerozhodl.
24 Z ustálené judikatury však vyplývá, že vykazuje-li odůvodnění rozsudku Tribunálu porušení unijního práva, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, musí být kasační opravný prostředek zamítnut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2013, Rintisch v. OHIM, C‑121/12 P, EU:C:2013:639, bod 35).
25 Tvrzená vada uplatněná v řízení v prvním stupni přitom není prokázána.
26 Je totiž třeba poukázat na to, že povinnost uvést odůvodnění neukládá unijnímu soudu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a že odůvodnění tedy může být implicitní, za podmínky, že umožní dotyčným osobám seznámit se s důvody, proč unijní soud nepřijal jejich argumenty (rozsudek ze dne 6. září 2012, Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej v. Komise, C‑422/11 P a C‑423/11 P, EU:C:2012:553, bod 48). Kromě toho podle čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 59 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie jsou kasační opravné prostředky omezeny na právní otázky.
27 Ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678), proto k tomu, aby žalovaný umožnil navrhovatelce seznámit se s důvody, proč žalovaný rozhodl, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl i přes skutečnosti uplatněné žalobkyní vyvrácení domněnky výkonu rozhodujícího vlivu na společnost SLM, a tak splnil svou povinnost uvést odůvodnění, stačilo, aby žalovaný připomněl právní zásadu, na jejímž základě rozhodl, že Tribunál mohl právoplatně učinit závěr, že uplatněné skutečnosti nemohly vyvrátit uvedenou domněnku.
28 Žalovaný přitom tuto povinnost dostatečně splnil. V bodě 60 svého rozsudku ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678) totiž Soudní dvůr uvedl, že je ustálenou judikaturou, že za účelem ověření, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je třeba přihlédnout ke všem relevantním skutečnostem týkajícím se hospodářských, organizačních a právních vazeb, jež tuto dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, které se mohou lišit případ od případu, a dále že Komise je oprávněna ukládat pokuty mateřské společnosti, pokud tato mateřská společnost a její dceřiná společnost tvoří součást jediného podniku ve smyslu článku 101 SFEU, aniž je vyžadován vztah, ve kterém mateřská společnost podněcuje svoji dceřinou společnost k protiprávnímu jednání, a tím spíše i účast mateřské společnosti na tomto protiprávním jednání.
29 Z toho vyplývá, že tvrzená vada uplatněná žalobkyní v prvním stupni, jak je uvedena v její žalobě v prvním stupni, nebyla prokázána, a v důsledku toho výrok napadeného usnesení, jak je uveden v bodě 8 tohoto rozsudku, musí být považován za odůvodněný.
30 První důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.
31 Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že tento důvod vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že jedinými vadami, kterými může být dotčen rozsudek vydaný unijním soudem a které mohou zakládat nárok na náhradu škody, jsou vady týkající se nadměrné délky trvání řízení.
32 V tomto ohledu je nicméně třeba poznamenat, že podle ustálené judikatury jsou irelevantní, a tudíž musí být zamítnuty, důvody vznesené v rámci kasačního opravného prostředku, které směřují proti odůvodnění, které není nezbytnou oporou výroku napadeného rozsudku či usnesení (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 12. února 2003, Marcuccio v. Komise, C‑399/02 P (R), EU:C:2003:90, bod 16 a citovaná judikatura).
33 Je přitom třeba konstatovat, že jelikož tvrzená vada rozsudku ze dne 14. září 2016, Ori Martin a SLM v. Komise (C‑490/15 P a C‑505/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:678), není prokázána, nebylo nikterak nutné, aby Tribunál rozhodoval o případných důsledcích vad rozsudku Soudního dvora, pokud jde o odpovědnost Unie.
34 Vzhledem k tomu, že úvahy uvedené v bodě 31 tohoto rozsudku tedy nejsou nezbytnou oporou výroku napadeného usnesení, musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku prohlášen za irelevantní, a tudíž zamítnut.
35 S ohledem na výše uvedené musí být kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.
K nákladům řízení
36 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
37 Vzhledem k tomu, že žalovaný požadoval náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalovaným.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Ori Martin SA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Soudním dvorem Evropské unie.
Podpisy.