Language of document : ECLI:EU:F:2016:103

Prozatímní vydání

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetího senátu)

4. května 2016

Věc F‑44/12

Olivier Maes

a

Michal Strojwas

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Důchody – Článek 11 odst. 2 služebního řádu – Nároky na důchod nabyté před přijetím do služebního poměru Unie v rámci vnitrostátního důchodového systému – Převod do důchodového systému Unie – Návrh na započtení příspěvkových let učiněný OOJ nebo OOUPS a založený na nových obecných prováděcích ustanoveních – Námitka nepřípustnosti – Pojem ‚akt nepříznivě zasahující do právního postavení‘ – Článek 83 jednacího řádu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který se na Smlouvu o ESAE použije na základě svého článku 106a, jíž se Olivier Maes a Michal Strojwas domáhají zrušení rozhodnutí orgánu Evropské komise oprávněného k uzavírání pracovních smluv (dále jen „OOUPS“), respektive orgánu Komise oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) ze dne 22. srpna 2011, respektive ze dne 27. října 2011, jimiž tyto orgány v rámci důchodového systému Evropské unie definitivně stanovily nároky na důchod nabyté žalobci před jejich přijetím do služebního poměru Unie.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Olivier Maes a Michal Strojwas ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Návrh na započtení příspěvkových let do důchodového systému Unie s ohledem na převod nároků nabytých před přijetím do služebního poměru Unie – Vyloučení – Rozhodnutí o uznání počtu příspěvkových let přijaté po převodu kapitálové hodnoty představující nabyté nároky na důchod – Zahrnutí

(Článek 270 SFEU; čl. 91 odst. 1 služebního řádu a čl. 11 odst. 2 přílohy VIII)

2.      Žaloby úředníků – Žaloba proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Přípustnost – Povinnost rozhodnout o návrhových žádáních směřujících proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Návrhová žádání postrádající samostatný obsah nebo čistě potvrzující rozhodnutí – Neexistence

(Články 90 a 91 služebního řádu)

1.      V rámci procesu převodu nároků na důchod zakotveného v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu je rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do právního postavení a které lze napadnout žalobou podle článku 270 SFEU a čl. 91 odst. 1 služebního řádu, rozhodnutí přijaté orgánem oprávněným ke jmenování, případně orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv, a to jakmile došlo k převodu kapitálové hodnoty představující nároky na důchod, jež dotčená osoba nabyla před přijetím do služebního poměru Unie. Naopak návrh na započtení příspěvkových let, i kdyby byl dotčenou osobou akceptován, není aktem, který nepříznivě zasahuje do právního postavení a který by mohl být předmětem žaloby podle článku 270 SFEU a čl. 91 odst. 2 služebního řádu.

Uznat započtení příspěvkových let lze totiž pouze tehdy, dá-li úředník souhlas k provedení převodu kapitálové hodnoty představující nároky na důchod, které dotčená osoba nabyla dříve u dané vnější penzijní pojišťovny, do důchodového systému Unie, souhlas učiněný se znalostí návrhu na započtení příspěvkových let učiněného orgánem oprávněným ke jmenování nebo orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv na základě předběžné kapitálové hodnoty oznámené příslušnou vnitrostátní penzijní pojišťovnou.

Ve stadiu návrhu na započtení nároků na důchod se dotčený orgán v tomto ohledu zavazuje pouze k tomu, že na postavení dotčené osoby řádně uplatní čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu a obecná prováděcí ustanovení. Tato povinnost dotčeného orgánu vyplývá přímo z příslušných ustanovení služebního řádu, a to i při neexistenci výslovného závazku ze strany tohoto orgánu.

Z takového závazku vyjádřeného v návrhu na započtení příspěvkových let tak neplyne ani nová povinnost, která by na tom kterém orgánu spočívala, a tedy ani změna právního postavení dotčené osoby, a to zejména proto, že i když dotčená osoba svolí k tomu, aby nároky na důchod, které nabyla v jiném systému, byly převedeny do systému Unie, nemá orgán, který návrh učinil, odpovídající povinnost, aby poté, co dojde k převodu kapitálové hodnoty oznámené vnitrostátní penzijní pojišťovnou, dotčené osobě automaticky uznal počet příspěvkových let, jak byla uvedena v původním návrhu, s ohledem na nějž dotčený úředník potvrdil svou vůli převést uvedený kapitál do důchodového systému Unie.

(viz body 32 až 36)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: rozsudky ze dne 13. října 2015, Komise v. Verile a Gjergji, T‑104/14 P, EU:T:2015:776, body 50, 52, 53 a 74; Komise v. Cocchi a Falcione, T‑103/13 P, EU:T:2015:777, bod 66, a Teughels v. Komise, T‑131/14 P, EU:T:2015:778, body 37, 46, 48, 49, 58 a 70

2.      V souladu se zásadou hospodárnosti řízení může unijní soud rozhodnout, že o návrhových žádáních směřujících proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti není třeba rozhodovat zvlášť, shledá-li, že tato návrhová žádání nemají samostatný obsah a ve skutečnosti splývají s těmi, která směřovala proti aktu, proti němuž byla podána stížnost. Tak tomu může být zejména tehdy, shledá-li, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pouze potvrzuje akt, který je předmětem této stížnosti, a že tento akt není navíc ani aktem, který by nepříznivě zasahoval do právního postavení ve smyslu článku 90 služebního řádu.

(viz bod 39)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: rozsudek ze dne 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, EU:T:2011:506, bod 33

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 19. listopadu 2014, EH v. Komise, F‑42/14, EU:F:2014:250, bod 85