ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

25. listopadu 2008

Věc F-145/07

Pierre Bosman

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Bývalý smluvní zaměstnanec – Starobní důchod – Příspěvek na domácnost – Článek 109 odst. 3 Pracovního řádu ostatních zaměstnanců Společenství“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se P. Bosman domáhá zrušení rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2007, kterým bylo zamítnuto zohlednění jeho nároku na příspěvek na domácnost za účelem výpočtu nároku na starobní důchod na základě čl. 109 odst. 3 Pracovního řádu ostatních zaměstnanců Společenství.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese veškeré náklady řízení; ponese tedy vlastní náklady řízení, a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.

Shrnutí

1.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Místní zaměstnanci – Kategorie rovnocenná kategorii smluvních zaměstnanců – Vyloučení

2.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Rovné zacházení – Rozdíl ve výpočtu nároku na starobní důchod smluvních zaměstnanců a nároku na starobní důchod místních zaměstnanců

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 109 odst. 3)

3.      Úředníci – Důchody – Starobní důchod – Výpočet

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 109 odst. 3)

1.      Předpoklad, že postavení místního zaměstnance bylo pouze předmětem „převedení“ do rámce nové kategorie smluvních zaměstnanců vytvořené v novém pracovním řádu ostatních zaměstnanců, je neopodstatněný; dokonce i za předpokladu, že kategorie smluvních zaměstnanců má skutečně do budoucna nahradit kategorii místních zaměstnanců, stejně jako má ostatně rovněž nahradit kategorii pomocných zaměstnanců, to totiž nic nemění na tom, že zákonodárce Společenství tím, že vytvořil novou kategorii zaměstnanců, na ně rovněž vztáhnul jiný právní a finanční režim, než na místní zaměstnance, a že tudíž bývalý místní zaměstnanec nemůže mít za to, že náleží ke kategorii zaměstnanců, která je rovnocenná kategorii smluvních zaměstnanců.

(viz bod 36)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 24. dubna 2008, Dalmasso v. Komise, F‑61/05, Sb. VS s. I-A-1-0000 a II-A-1-0000, bod 78

2.      Zákonodárce Společenství může kdykoli provést v pravidlech služebního řádu změny, které považuje za změny v zájmu služby, a přijmout do budoucna taková ustanovení služebního řádu, která jsou méně výhodná pro dotčené úředníky či zaměstnance, avšak za podmínky, že s osobami konkrétně dotčenými novou právní úpravou bude zacházeno stejně.

Použití jasných a přesných ustanovení čl. 109 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců vede ke stejnému zacházení se všemi smluvními zaměstnanci, jelikož se tato ustanovení zakládají na podmínce, že dotčená osoba byla zaměstnána jako smluvní zaměstnanec po dobu delší než tři roky, která je podmínkou zásadní a sine qua non pro zohlednění příspěvku na domácnost při výpočtu nároku na starobní důchod. I kdyby měly ze zavedení obecné a abstraktní právní úpravy v okrajových situacích vyplývat nahodilé nevýhody, nelze zákonodárci vytýkat, že použil kategorizaci, která není ve své podstatě diskriminační s ohledem na cíl, který sleduje.

(viz body 41, 44, 46 a 47)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. října 1980, Hochstrass v. Soudní dvůr, 147/79, Recueil s. 3005, bod 14

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Dalmasso v. Komise, bod 78

3.      Přiznání nároku na příspěvek na domácnost za účelem výpočtu odměny smluvního zaměstnance nelze považovat za konkrétní, bezpodmínečné a souhlasné ujištění, pokud jde o zohlednění tohoto příspěvku za účelem výpočtu jeho nároku na starobní důchod, a nijak smluvnímu zaměstnanci nezakládá nabyté právo na uvedený příspěvek, jelikož se odměna a důchod vztahují k různým správním situacím, které podléhají různým pravidlům.

(viz body 54 a 55)