ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
15. dubna 2010
Věc F‑104/08
Angel Angelidis
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Úředníci – Volné pracovní místo – Vyhovění rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o jmenování – Nové oznámení o volném pracovním místě – Legitimní očekávání – Zásada perspektivy služebního postupu úředníků – Rovné zacházení – Zásada řádné správy – Povinnost péče – Zjevně nesprávné posouzení – Zneužití pravomoci“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. Angelidis domáhá jednak zrušení oznámení o volném pracovním místě č. 12564 týkajícího se obsazení místa ředitele pro rozpočtové záležitosti na Generálním ředitelství Evropského parlamentu pro vnitřní politiky Unie, zrušení rozhodnutí o jmenování kandidátky V. na toto místo a o zamítnutí kandidatury žalobce na uvedené místo, jakož i rozhodnutí zamítajících jeho stížnosti podané proti těmto rozhodnutím; dále uložení povinnosti Evropskému parlamentu nahradit nemajetkové a majetkové újmy údajně způsobené žalobci výše uvedenými napadenými rozhodnutími; a konečně v každém případě ad personam zařazení do platové třídy ředitele.
Rozhodnutí: Evropskému parlamentu se ukládá, aby žalobci uhradil částku ve výši 1 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů řízení vynaložených žalobcem. Žalobce ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta stížnost – Přípustnost
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Rozsah
(Článek 233 ES)
3. Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení rozhodnutí o jmenování – Povinnosti správního orgánu
(Článek 233 ES; služební řád úředníků, článek 91)
4. Úředníci – Přijímání – Kritéria – Zájem služby – Posuzovací pravomoc správního orgánu
5. Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Předmět – Zvážení srovnatelných schopností uchazečů
(Služební řád úředníků, článek 29)
6. Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem
1. Návrhová žádání směřující ke zrušení, která jsou formálně namířena proti zamítnutí stížnosti, mají za účinek to, že je Soudu pro veřejnou službu předložen akt, proti kterému byla stížnost namířena, jelikož návrhová žádání jako taková nemají samostatný obsah.
(viz bod 18)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, Recueil, s. 23, bod 8
Soud prvního stupně: 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, Sb. rozh. s. II‑1173, bod 43
Soud pro veřejnou službu: 9. července 2009, Notarnicola v. Účetní dvůr, F‑85/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑263 a II‑A‑1‑1429, bod 14
2. V případě, že soud Společenství zruší akt orgánu, přísluší tomuto orgánu podle článku 233 ES přijmout vhodná opatření ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku. Za účelem dosažení souladu se zrušujícím rozsudkem a jeho úplného vykonání je orgán, od něhož zrušený akt pochází, povinen respektovat nejen výrok rozsudku, ale rovněž důvody, které k němu vedly a které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že jsou nezbytné k určení přesného smyslu toho, o čem bylo ve výroku rozhodnuto. Tyto důvody totiž jednak přesně označují ustanovení, které je považováno za protiprávní, a jednak ukazují přesné důvody protiprávnosti konstatované ve výroku, které musí dotčený orgán vzít v úvahu při nahrazování zrušeného aktu. Co se týče účinků zrušení aktu vyhlášeného soudem Společenství, je rovněž třeba připomenout, že toto nabývá účinnosti ex tunc, a tím se zpětnou účinností odstraňuje zrušený právní akt z právního řádu. Podle článku 233 ES je povinností žalovaného orgánu přijmout opatření nezbytná k odstranění zjištěných protiprávních účinků, což v případě aktu, který již byl proveden, zahrnuje uvedení žalobce do právní situace, ve které se nacházel před přijetím tohoto aktu.
(viz body 35 a 36)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. července 2000, Gómez de Enterría y Sanchez v. Parlament, C‑8/99 P, Recueil, s. I‑6031, body 19 a 20
Soud prvního stupně: 27. června 2000, Plug v. Komise, T‑47/97, Recueil FP, I‑A‑119 a II‑527, bod 58; 5. prosince 2002, Hoyer v. Komise, T‑119/99, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑1185, bod 35; 17. prosince 2003, McAuley v. Rada, T‑342/02, Recueil FP, s. I‑A‑337 a II‑1657, bod 56; 29. června 2005, Pappas v. Výbor regionů, T‑254/04, Sb. VS, s. I‑A‑177 a II‑787, body 36 a 37
3. Soudu prvního stupně nepřísluší nahrazovat roli správního orgánu při určení konkrétních opatření, která musí orgán oprávněný ke jmenování případně přijmout. Posledně jmenovaný je povinen při výkonu posuzovací pravomoci, která je mu svěřena na základě článku 233 ES, zvolit mezi jednotlivými opatřeními, která přicházejí v úvahu, tak aby sladil služební zájem a potřebu napravit újmu způsobenou žalobci. Uvedený orgán není povinen pokračovat v přijímacím řízení zahájeném podle článku 29 služebního řádu. Tato zásada je použitelná i v případě částečného zrušení přijímacího řízení soudem Společenství. Z toho plyne, že takový zrušovací rozsudek nemůže mít v žádném případě vliv na diskreční pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování rozšířit své možnosti výběru ve služebním zájmu tím, že odvolá původní oznámení o volném pracovním místě a v souladu s tím zahájí nové řízení na jeho obsazení.
(viz body 41 a 42)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 14. února 1990, Hochbaum v. Komise, T-38/89, Recueil, s. II-43, bod 15; 8. října 1992, Meskens v. Parlament, T-84/91, Recueil, s. II‑2335, bod 78; 21. června 1996, Moat v. Komise, T-41/95, Recueil FP, s. I‑A‑319 a II-939, body 38 a 39; výše uvedené usnesení Pappas v. Výbor regionů, bod 44; 17. října 2006, Dehon v. Parlament, T-432/03 a T-95/05, Sb. VS s. I-A-2-209 a II-A-2-1077, bod 49
4. Orgán oprávněný ke jmenování má širokou míru posuzovací pravomoci při hodnocení služebního zájmu a konkrétně při vymezení zvláštních požadavků na obsazení pracovního místa. Přezkum soudu Společenství se omezuje na otázku, zda se uvedený orgán pohyboval v rámci rozumných mezí a zda svou posuzovací pravomoc nevyužil způsobem zjevně nesprávným.
(viz bod 58)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. června 1997, Carbajo Ferrero v. Parlament, T‑237/95, Recueil FP, s. I‑A‑141 a II‑429, bod 99
5. Oznámení o volném pracovním místě jednak musí zájemce co nejpřesněji informovat o povaze podmínek vyžadovaných k obsazení dotyčného pracovního místa, a jednak stanovit právní rámec, ve kterém bude orgán oprávněný ke jmenování přezkoumávat srovnatelné schopnosti kandidátů a který je pro něj závazný. Uvedený orgán by se od tohoto rámce odchýlil a mimo to i porušil zásadu rovného zacházení, kdyby přijal přihlášku, která byla podána po uplynutí lhůty stanovené pro tyto účely v oznámení o volném pracovním místě a jejíž pozdní podání nelze odůvodnit na základě nepředvídatelných okolností či vyšší moci.
(viz bod 78)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 4. května 2005, Sena v. EASA, T‑30/04, Sb. VS s. I‑A‑113 a II‑519, bod 52
6. Rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů jeví, že bylo přijato za účelem dosažení jiného cíle, než je cíl sledovaný dotčenými právními předpisy.
(viz bod 89)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. února 1987, Banner v. Parlament, 52/86, Recueil, s. 979, bod 6; 8. června 1988, Vlachou v. Účetní dvůr, 135/87, Recueil, s. 2901, bod 27
Soud pro veřejnou službu: 21. října 2009, V v. Komise, F‑33/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑403 a II‑A‑1‑2159, bod 250