ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
11. prosince 2014
Věc F‑31/14
Philippe Colart a další
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Zastoupení zaměstnanců – Výbor zaměstnanců – Volby do výboru zaměstnanců – Předpisy pro zastoupení zaměstnanců v Evropském parlamentu – Pravomoc sboru skrutátorů – Řízení o stížnosti před sborem skrutátorů – Zveřejnění výsledků voleb – Stížnost podaná ke sboru skrutátorů – Článek 90 odst. 2 služebního řádu – Nepodání předchozí stížnosti k OOJ – Podání žaloby přímo k Soudu – Nepřípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se P. Colart a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, domáhají zrušení výsledků voleb do výboru zaměstnanců Evropského parlamentu, jak byly zveřejněny a oznámeny sborem skrutátorů dne 28. listopadu 2013 a potvrzeny uvedeným sborem po zamítnutí stížnosti žalobců.
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako nepřípustná. P. Colart a další žalobci, jejichž jména jsou uvedena v příloze, ponesou polovinu vlastních nákladů řízení. Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených žalobci.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Výbor zaměstnanců – Volby – Pravomoc unijního soudu – Meze
(Článek 270 SFEU; služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Volby – Řádný průběh – Povinnost orgánů zajistit řádný průběh voleb – Rozsah
(Služební řád, čl. 9 odst. 2 a články 90 a 91)
3. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování přijaté s cílem zajistit řádný průběh voleb do subjektů zastupujících zaměstnance orgánu a jejich následné složení – Zahrnutí – Podmínky
(Článek 270 SFEU; služební řád, články 90 a 91)
4. Žaloby úředníků – Výbor zaměstnanců – Volby – Rozhodnutí sboru skrutátorů – Žaloba podaná proti dotyčnému orgánu, aniž proběhl postup před zahájením soudního řízení v souladu se služebním řádem – Nepřípustnost
(Článek 270 SFEU; služební řád, čl. 90 odst. 2 a příloha II, čl. 1 druhý pododstavec)
5. Soudní řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity – Rozhodnutí, že účastník řízení, který měl ve věci úspěch, ponese část nákladů řízení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 101 a čl. 102 odst. 2)
1. V soudních sporech v oblasti voleb týkajících se mimo jiné výborů zaměstnanců má unijní soud pravomoc rozhodovat na základě obecných ustanovení služebního řádu týkajících se žalob úředníků, jejichž základem je článek 270 SFEU. Tento soudní přezkum je vykonáván v rámci žalob směřujících proti dotčenému orgánu, jejichž předmětem je jednání nebo opomenutí orgánu oprávněného ke jmenování v rámci výkonu správního přezkumu, jejž orgán oprávněný ke jmenování v dané oblasti zajišťuje.
Unijní soud však má pravomoc rozhodovat jen o aktech orgánu oprávněného ke jmenování zasahujících do právního postavení žalobce. Konkrétně ve sporech v oblasti voleb týkajících se ustavování výborů zaměstnanců nejsou akty přijaté orgánem, statutárním či jiným, jako je výbor zaměstnanců, volební komise nebo sbor skrutátorů, na nějž nebyly přeneseny pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování, v zásadě akty, jejichž autorem ve vlastním slova smyslu je orgán oprávněný ke jmenování a jež by z tohoto důvodu mohly být předmětem samostatné žaloby před unijním soudem.
Unijní soud totiž může jen případně incidenčně považovat s ohledem na soudržnost po sobě jdoucích aktů, z nichž sestávají volby, a komplexnost řízení, do něhož zasahují, v rámci soudního přezkumu jednání či opomenutí orgánu oprávněného ke jmenování se zřetelem k jeho povinnosti zajistit řádný průběh voleb za nutné přezkoumat, zda akty přijaté sborem skrutátorů, které jsou úzce spjaty s napadeným rozhodnutím, jehož autorem je orgán oprávněný ke jmenování, jsou případně stiženy protiprávností. Předpokladem takového soudního přezkumu však je existence rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování.
(viz body 41, 46 a 47)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky de Dapper a další v. Parlament, 54/75, EU:C:1976:127, body 8 a 24; Venus a Obert v. Komise a Rada, 783/79 a 786/79, EU:C:1981:245, bod 22, a Diezler a další v. HSV, 146/85 a 431/85, EU:C:1987:457, bod 5
Soud prvního stupně: rozsudky Grynberg a Hall v. Komise, T‑534/93, EU:T:1994:86, bod 20; Marx Esser a del Amo Martinez v. Parlament, T‑182/94, EU:T:1996:130, bod 37, a Chew v. Komise, T‑28/96, EU:T:1997:97, bod 20
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Milella a Campanella v. Komise, F‑71/05, EU:F:2007:184, body 42 a 43
2. Orgány mají povinnost zajistit svým úředníkům možnost zcela svobodně a v souladu se stanovenými pravidly určit své zástupce. Mají tudíž povinnost předcházet či bránit zjevným pochybením ze strany subjektů pověřených konáním voleb, jakým je například výbor zaměstnanců nebo sbor skrutátorů.
Administrativa může být v tomto ohledu povinna přijímat závazná rozhodnutí a v každém případě je nadále povinna rozhodovat o stížnostech, které by jí mohly být v této věci adresovány v rámci řízení stanoveného články 90 a 91 služebního řádu.
Přezkum vykonávaný administrativou v oblasti voleb se neomezuje na právo zasáhnout v situacích, kdy statutární či administrativní orgány pověřené organizací voleb již porušily volební pravidla nebo konkrétně hrozí, že tato pravidla poruší. Orgány mají naopak právo zasáhnout z úřední povinnosti, a to i preventivně, mají-li pochybnosti, zda volby proběhly řádně.
(viz body 42 až 44)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek de Dapper a další v. Parlament, 54/75,EU:C:1976:127, body 22 a 23
Soud prvního stupně: rozsudek Maindiaux a další v. HSV, T‑28/89, EU:T:1990:18, body 32 a 71
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Milella a Campanella v. Komise, F‑71/05, EU:F:2007:184, bod 71
3. Akty přijaté v rámci povinnosti příslušející každému unijnímu orgánu zajistit řádný průběh voleb do subjektů zastupujících zaměstnance a jejich následné složení představují rozhodnutí vlastní tomuto orgánu, proti nimž mohou úředníci a zaměstnanci podat přímo stížnost k orgánu oprávněnému ke jmenování, aniž by museli dodržet postup stanovený článkem 90 odst. 1 služebního řádu a vyzvat předtím orgán oprávněný ke jmenování, aby vůči nim přijal rozhodnutí.
Unijní soud rovněž uznává možnost postupovat přímo cestou stížnosti na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, a to i tehdy, jestliže orgán oprávněný ke jmenování ještě nepřijal rozhodnutí, ať již mlčky či výslovně, nepřezkoumat legalitu rozhodnutí přijatého subjektem pověřeným organizací voleb, pokud dotčená osoba v takové stížnosti upřesní, která opatření služební řád vyžaduje a orgán oprávněný ke jmenování je údajně nepřijal.
V soudních sporech v oblasti voleb týkajících se ustavování výborů zaměstnanců orgánů Unie je však předchozí podání stížnosti na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu nadále nezbytné pro podání žaloby na základě článku 270 SFEU a článku 91 služebního řádu.
(viz body 49 až 51)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudky de Dapper a další v. Parlament, 54/75, EU:C:1976:127, bod 23, a Diezler a další v. HSV, 146/85 et 431/85, EU:C:1987:457, bod 7
Soud prvního stupně: rozsudek White v. Komise, T‑65/91, EU:T:1994:3, body 91 a 92
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Milella a Campanella v. Komise, F‑71/05, EU:F:2007:184, bod 54, a usnesení Klar a Fernandez Fernandez v. Komise, F‑114/13, EU:F:2014:192, body 58 a 59, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑665/14 P
4. Žaloba směřující proti orgánu Unie, avšak mířící na legalitu výsledků voleb do výboru zaměstnanců vyhlášených sborem skrutátorů, a nikoli na rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, je nepřípustná.
Pokud sbor skrutátorů zamítne stížnost žalobce na základě vlastních pravidel, je totiž žalobce oprávněn obrátit se na orgán oprávněný ke jmenování s žádostí, aby přijal rozhodnutí, v němž zaujme stanovisko stran řádného průběhu voleb, či aby dokonce zrušil výsledky uvedených voleb, a v případě implicitního či výslovného zamítnutí podat stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. Žalobce může rovněž podat přímo stížnost k orgánu oprávněnému ke jmenování ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
Povinnost podat stížnost také v oblasti voleb před podáním žaloby na základě článku 270 SFEU vůči jednání nebo opomenutí orgánu oprávněného ke jmenování v rámci jeho povinnosti kontrolovat řádný průběh voleb do výboru zaměstnanců v tomto ohledu nemůže zaniknout z důvodu, že určitý subjekt, v projednávaném případě sbor skrutátorů, je na základě určitého předpisu přijatého výborem zaměstnanců a zaměstnanci samotného orgánu příslušný rozhodovat o sporech majících spojitost s průběhem voleb a výsledky těchto voleb.
Na jedné straně nemají shromáždění úředníků a statutární orgány, jako je výbor zaměstnanců, pravomoc v rámci podmínek voleb do výboru zaměstnanců, jež mají přijmout, odchýlit se od výslovného pravidla zakotveného ve služebním řádu, v projednávaném případě čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
Na druhé straně je rozhodnutí vydané sborem skrutátorů pouze rozhodnutím, jímž jsou potvrzeny nebo případně vyvráceny výsledky voleb. V takovém případě nemá Soud pravomoc rozhodovat přímo o legalitě rozhodnutí sboru skrutátorů, neexistuje-li rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování žalovaného orgánu.
Pokud jde naproti tomu o rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o stížnosti podané v oblasti voleb na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, to spočívá v tom, že se orgán oprávněný ke jmenování s ohledem na výsledky voleb a svou povinnost zajistit svým úředníkům a zaměstnancům možnost svobodně zvolit své zástupce v souladu se zavedenými pravidly rozhodne, zda vstoupí do volebního procesu, či zda zůstane nečinný. V takové situaci má Soud v oblasti voleb pravomoc kontrolovat legalitu rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, aby mimo jiné určil, zda uvedený orgán nepřijal opatření stanovené služebním řádem ve smyslu čl. 90 odst. 2 prvního pododstavce služebního řádu.
(viz body 54, 57 a 60 až 63)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek de Dapper a další v. Parlament, 54/75, EU:C:1976:127, body 28 a 29
Soud prvního stupně: rozsudky Maindiaux a další v. HSV, T‑28/89, EU:T:1990:18, bod 45; Grynberg a Hall v. Komise, T‑534/93, EU:T:1994:86, bod 23; Schneider v. Komise, T‑54/92, EU:T:1994:283, bod 19, a Marx Esser a del Amo Martinez v. Parlament, T‑182/94, EU:T:1996:130, body 17 až 22 a 33
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Loukakis a další v. Parlament, F‑82/11, EU:F:2013:139, body 25, 29 a 46
5. Je třeba uplatnit ustanovení čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu týkající se možnosti rozhodnout, že účastník řízení, který měl ve věci úspěch, ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené druhým účastníkem řízení, pokud znění sporných vnitřních předpisů navozuje dojem, že přímá žaloba podaná k unijnímu soudu je přípustná, a jestliže dotyčný orgán uzná existenci nejednoznačnosti, avšak upustí od jednání vedoucího ke změně tohoto znění.
(viz body 67 a 68)