ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

24. dubna 2013

Věc F‑56/11

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Snížení platové třídy“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým se G. Lebedef domáhá zrušení disciplinárního rozhodnutí ze dne 6. července 2010, kterým mu Evropská komise uložila postih ve formě zařazení o dvě platové třídy níže v téže funkční skupině

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Giorgio Lebedef ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé Evropské komisi.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Lhůty – Prekluze – Nepřípustnost žalobního důvodu směřujícího proti disciplinárnímu rozhodnutí, které nabylo právní moci v rámci žaloby směřující proti druhému disciplinárnímu rozhodnutí – Zamítnutí – Dopad podobnosti odůvodnění obou rozhodnutí – Neexistence

(Služební řád, čl. 86 odst. 1, články 90 a 91; příloha IX, čl. 9 odst. 3 a článek 22)

2.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Pojem – Hodnotící zpráva služebního postupu – Vyloučení – Ztráta bodů pro povýšení a blokace služebního postupu v platové třídě – Zahrnutí

(Služební řád, článek 43; příloha IX, článek 9)

3.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Přitěžující okolnosti – Míra, do jaké bylo porušení služebních povinností způsobeno úmyslně – Dosah

[Služební řád, příloha IX, čl. 10 písm. c)]

1.      Úředník nemůže přípustně napadnout v rámci žaloby směřující proti disciplinární sankci legalitu jiného disciplinárního rozhodnutí, které bylo přijato dříve a pro něž lhůta pro podání žaloby uplynula. Pokud totiž akt nepříznivě zasahující do právního postavení nebyl napaden ve lhůtách k tomu stanovených, nelze připustit, aby dotčená osoba mohla tyto lhůty obejít tím, že se v rámci žaloby směřující proti pozdějšímu aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení dovolá žalobního důvodu vycházejícího z dřívějšího aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a zakládajícího se na pouhém odkazu v pozdějším aktu nepříznivě zasahujícím do právního postavení na dřívější akt nepříznivě zasahující do právního postavení.

V tomto ohledu vyplývá z čl. 86 odst. 1 a čl. 90 odst. 2 služebního řádu ve spojení s čl. 9 odst. 3 a článkem 22 přílohy IX služebního řádu, že každé disciplinární řízení vede k přijetí samostatného aktu, který má právní účinky, jež se mohou dotýkat zájmu úředníka tím, že mění zásadně jeho právní postavení, a proti němuž mohou být podány opravné prostředky, které stanoví služební řád. Okolnost, že sankce byla uložena ze stejného důvodu jako dřívější sankce, nemůže změnit samostatnou povahu dotčených aktů.

Kromě toho možnost, aby úředník, který nechal uplynout závazné lhůty stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu, aniž by postupem, který stanoví tyto články, napadl disciplinární opatření, jež proti němu bylo přijato, zpochybnil toto opatření incidenčně v rámci žaloby podané proti pozdější disciplinární sankci, by byla v rozporu se zásadami, kterými se řídí opravné prostředky stanovené služebním řádem, a narušila by stabilitu tohoto systému a ohrozila zásadu právní jistoty, ze které vychází.

(viz body 34 až 36)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. listopadu 2001, Van Huffel v. Komise, T‑142/00, bod 35

2.      Hodnotící zpráva služebního postupu nepředstavuje sankci ve smyslu článku 9 přílohy IX služebního řádu, ale hodnocení způsobilosti, výkonnosti a chování úředníka ve službě podle článku 43 služebního řádu. Pokud se tedy jedná o úředníka, jemuž byla v rámci disciplinárního řízení uložena sankce snížení platové třídy, představují ztráta povýšení do vyšší platové třídy a ztráta bodů pro povýšení, jakož i blokace v platové třídě inherentní účinky uvedené sankce.

(viz body 77 a 78)

3.      Porušení služebních povinností, které spočívá v tom, že nedošlo ke změně chování po disciplinárním rozhodnutí, jež uložilo úředníkovi sankci, představuje porušení služebních povinností způsobené s mírou úmyslnosti a závažné neukázněnosti ze strany dotyčného úředníka.

(viz body 86 a 118)