Language of document : ECLI:EU:C:2002:651

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pléna)

12. listopadu 2002(*)

„Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104/EHS – Článek 5 odst. 1 písm. a) – Rozsah výlučného práva majitele ochranné známky“

Ve věci C 206/01,

jejímž předmětem je žádost zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division (Spojené království), směřující k získání, ve sporu probíhajícím před tímto soudem mezi

Arsenal Football Club plc

a

Matthewem Reedem,

rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92),

SOUDNÍ DVŮR

ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, J. P. Puissochet, M. Wathelet a C. W. A. Timmermans (zpravodaj), předsedové senátů, C. Gulmann, D. A. O. Edward, P. Jann a V. Skouris, F. Macken a N. Colneric, a S. von Bahr, soudci,

generální advokát: D. Ruiz Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett vrchní rada,

s ohledem na písemná vyjádření předložená:

–        za Arsenal Football Club plc S. Thorleyem, QC, a T. Mitchesonem, barrister, pověření Lawrencem Jonesem, solicitors,

–        za M. Reeda A. Roughtonem, barrister, pověřeným Stunt & Son, solicitors,

–        za Komisi Evropských společenství N. B. Rasmussenem, jako zmocněncem,

–        za Autorité de surveillance AELE P. Dyrbergem, jako zmocněncem,

s ohledem na zprávu k jednání,

po vyslechnutí ústních vyjádření Arsenal Football Club plc, zastoupené/ho S. Thorleyem a T. Mitchesonem, M. Reeda, zastoupeného A. Roughtonem a S. Malyniczem, barrister a Komise, zastoupené N. B. Rasmussenem a M. Shotterem, jako zmocněncem, na jednání konaném dne 14. května 2002,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 13. června 2002

vydává tento

Rozsudek

1        Usnesením ze dne 4. května 2001 došlým Soudnímu dvoru dne 18. května 2001, High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division položil na základě článku 234 ES dvě předběžné otázky týkající se výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) první směrnice 89/104/EHS Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92, dále jen „směrnice“).

2        Tytu otázky vyvstaly v rámci sporu mezi Arsenal Football Club plc (dále jen „Arsenal FC“) a M. Reedem ohledně prodeje a nabídky prodeje šál posledně uvedeným, na kterých bylo velkými písmeny znázorněno slovo „Arsenal“, označení zapsané Arsenal FC jako ochranná známka zejména pro takovéto výrobky.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

3        Směrnice v prvním bodě odůvodnění uvádí, že mezi předpisy o ochranných známkách, platnými v současné době v členských státech, existují rozdíly, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu. Podle téhož bodu odůvodnění je tudíž nezbytné z hlediska vytvoření a fungování vnitřního trhu sblížit právní předpisy členských států. Třetí bod odůvodnění směrnice upřesňuje, že v současné době se nezdá být nutné provést sblížení právních předpisů členských států o ochranných známkách v celém rozsahu.

4        Podle desátého bodu odůvodnění směrnice:

„[…] ochrana poskytnutá zapsané ochranné známce, jejímž cílem je především zajistit ochranné známce funkci označení původu, je v případě totožnosti známky a označení a zboží [výrobků] nebo služeb absolutní […]“

5        Článek 5 odst. 1 směrnice stanoví:

„Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:

a)      označení totožné s ochrannou známkou pro zboží [výrobky] nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;

b)      označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti zboží [výrobků] nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.“

6        Článek 5 odst. 3 písm. a) a b) směrnice stanoví:

„Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, může být zakázáno zejména:

a)       umísťovat označení na zboží [výrobky] nebo jejich obaly;

b)       nabízet výrobky pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem […]“

7        Podle čl. 5 odst. 5 směrnice:

„Odstavce 1 až 4 se nedotknou těch ustanovení členského státu, která se týkají ochrany proti užívání označení k jinému účelu, než je rozlišování zboží [výrobků] nebo služeb, pokud užívání tohoto označení bez řádného důvodu protiprávně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu.“

8        Článek 6 odst. 1 směrnice zní následovně:

„Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

a)       své jméno a adresu;

b)       údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby [zboží] výrobků nebo poskytnutí služby anebo jiných jejich vlastností;

c)       ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení účelu zboží [výrobků] nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů;

pokud je užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.“

 Vnitrostátní právní úprava

9        Ve Spojeném království je právo ochranných známek upraveno Trade Marks Act (zákon o ochranných známkách z roku 1994), který za účelem provedení směrnice nahradil Trade Marks Act 1938 (zákon o ochranných známkách z roku 1938).

10      Článek 10 odst. 1 Trade Marks Act 1994 stanoví:

„Osoba se dopustí padělání zapsané ochranné známky, užívá-li v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou užívanou pro totožné výrobky či služby totožné s těmi, pro které je zapsána.“

11      Podle čl. 10 odst. 2 písm. b) Trade Marks Act 1994:

„Osoba se dopustí padělání zapsané ochranné známky, užívá-li v obchodním styku označení, pro které z důvodu

[…]

b) jeho podobnosti s ochrannou známkou a s jejím užíváním pro totožné nebo podobné výrobky či služby s těmi, pro které je ochranná známka zapsána,

existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

12      Arsenal FC je uznávaný fotbalový klub, který je v první anglické lize. Je též známý pod názvem „the Gunners“ a po dlouhou dobu je spojen se dvěma znaky, kterými jsou štít („the crest device“) a kanón („the Canon device“).

13      V roce 1989 si Arsenal FC nechal jako ochranné známky zapsat slova „Arsenal“ a „Arsenal Gunners“, jakož i znaky kanónu a štítu pro kategorii výrobků zahrnujících konfekci, sportovní oblečení a sportovní obuv. Arsenal FC navrhuje a dodává své vlastní výrobky nebo je nechává vyrábět a dodávat zprostředkovatelem v jeho síti autorizovaných prodejců.

14      Jelikož obchodní a propagační činnost Arsenal FC v oblasti prodeje suvenýrů a odvozených výrobků pod výše zmíněnými ochrannými známkami dosáhla v posledních letech velkého rozmachu a přináší Arsenal FC významné příjmy, snažil se Arsenal FC, aby oficiální výrobky – to znamená výrobky vyráběné pro Arsenal FC nebo s jeho souhlasem – mohly být jasně rozpoznatelné, a snažil se přesvědčit své fanoušky, aby kupovali pouze tyto výrobky. Navíc zahájil jak občanské, tak trestní soudní řízení proti obchodníkům prodávajícím neoficiální výrobky.

15      Matthew Reed prodává od roku 1970 suvenýry a jiné fotbalové odvozené výrobky, které jsou ve většině případů opatřeny označeními evokujícími Arsenal FC, v několika obchůdcích, jež se nacházejí zvenčí ohrazení stadionu Arsenal FC. Od společnosti KT Sports, pověřené klubem prodejem jeho výrobků prodejcům, kteří se nacházejí okolo zmíněného stadionu, získal jen velmi malé množství těchto oficiálních výrobků. V letech 1991 a 1995 nechal Arsenal FC zabavit neoficiální výrobky M. Reeda.

16      Předkládající soud uvádí, že v projednávaném případě není zpochybňováno, že M. Reed v jednom ze svých obchůdků prodával a nabízel k prodej šály opatřené označeními evokujícími Arsenal FC, která byla napsána velkými písmeny, a že v tomto případě šlo o neoficiální výrobky.

17      Dále uvádí, že ve zmíněném obchůdku byla velká tabule s následujícím textem:

„Slovo nebo logo(a) zobrazená na prodávaných předmětech jsou pouze ornamenty a neplyne z nich žádný vztah k výrobci nebo distributorovi všech ostatních výrobků ani takový vztah neoznačují. Pouze výrobky opatřené etiketou potvrzující, že se jedná o oficiální výrobky Arsenal, jsou oficiálními výrobky Arsenal.“

18      Předkládající soud navíc podotýká, že když si M. Reed mohl výjimečně opatřit oficiální výrobky, jasně odlišoval ve styku se zákazníky oficiální výrobky od neoficiálních, zejména tím, že připevnil etiketu uvádějící „oficiální“. Krom toho oficiální výrobky byly prodávány za vyšší ceny.

19      Vzhledem k tomu, že se Arsenal FC domníval, že prodáváním neoficiálních šál byla jednak založena mimosmluvní odpovědnost M. Reeda z důvodu „passing-off“, tedy podle předkládajícího soudu, chování třetí osoby, jímž uvádí v omyl, takže velký počet osob má za to nebo je přiveden mít za to, že předměty prodávané touto třetí osobou jsou předměty žalobce nebo že jsou prodávané s jeho souhlasem nebo že představují vztah obchodní povahy k žalobci – a krom toho, že se dopustil padělání ochranné známky, podal proti tomuto obchodníkovi žalobu k High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division.

20      S přihlédnutím k okolnostem případu v původním řízení předkládající soud zamítl žalobu Arsenal FC na uplatnění mimosmluvní odpovědnosti (za „passing off“) z důvodu, že tento klub v podstatě nemohl prokázat existenci skutečné záměny u relevantní veřejnosti a že konkrétněji nemohl prokázat, že veškeré neoficiální výrobky, které M. Reed prodal, byly považovány veřejností za výrobky pocházející od Arsenal FC nebo prodané s jeho souhlasem. V tomto ohledu předkládající soud zvláště podotkl, že se mu jeví, že označení evokující Arsenal FC na předmětech, které M. Reed prodává, nenesla žádné označení týkající se jejich původu.

21      Pokud jde o žalobní důvod Arsenal FC týkající se padělání jeho ochranných známek, vycházející z čl. 10 odst. 1 a 2 písm. b) Trade Marks Act 1994, předkládající soud zamítl argument Arsenal FC, podle nějž užívání označení zapsaných jako ochranné známky M. Reedem vnímali ti, kterým byla určena, jako uvádějící původ výrobků (badge of origin), a představuje tudíž užívání těchto označení „jako ochranných známek“ („trademark use“).

22      Podle tohoto soudu totiž označení na výrobcích M. Reeda vnímala veřejnost jako projev podpory, oddanosti nebo náklonnosti („badge of support, loyalty or affiliation“).

23      S přihlédnutím k těmto skutečnostem se předkládající soud domníval, že žaloba Arsenal FC na padělání může být úspěšná pouze tehdy, zakazuje-li ochrana poskytnutá majiteli ochranné známky článkem 10 Trade Marks Act 1994 a směrnicí, kterou tento zákon provádí, užívání třetí osobou odlišné od užívání jako ochranné známky, což by předpokládalo extenzívní výklad těchto ustanovení.

24      V tomto ohledu předkládající soud soudí, že tvrzení, podle kterého je jiné užívání než užívání jako ochranné známky zakázáno třetím osobám, není konsistentní. Nicméně opačné tvrzení, a sice tvrzení, podle kterého pouze užívání jako ochranné známky je právně upraveno, naráží na obtíž spojenou se zněním směrnice a Trade Marks Act 1994, které vymezují padělání jako užívání „označení“, a nikoliv jako užívání „ochranné známky“.

25      Předkládající soud podotýká, že zejména s přihlédnutím k tomuto znění Court of Appeal (England & Wales) (Civil Division) (Spojené království) rozhodl, v rozsudku Philips Electronics Ltd v. Remington Consumer Products [(1999) RPC 809], že užívání označení zapsaného jako ochranná známka odlišné od užívání jako ochranná známka může představovat porušení práva ochranné známky. High Court podotýká, že právní stav ohledně této otázky zůstává nicméně nejasný.

26      Předkládající soud krom toho zamítl argument M. Reeda, pokud jde o údajnou neplatnost ochranných známek Arsenal FC.

27      Za těchto okolností se High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      V situaci, kdy je ochranná známka řádně zapsána a:

a)      třetí osoba užije v rámci své obchodní činnosti označení totožné se zmíněnou ochrannou známkou pro výrobky totožné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, a

b)      tato třetí osoba se na svoji obranu nemůže dovolávat ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice 89/104/EHS […],

může se tato třetí osoba dovolávat omezení účinků ochranné známky z důvodu, že užívání, které je jí vytýkáno, nezahrnuje žádné uvedení původu (tj. vztah v obchodním styku mezi výrobky a majitelem ochranné známky)?

2)      V případě kladné odpovědi, může skutečnost, že takovéto užívání je vnímáno jako projev podpory, oddanosti nebo náklonnosti vůči majiteli ochranné známky, představovat dostatečný vztah?“

 K předběžným otázkám

28      Je třeba přezkoumat společně obě dvě předběžné otázky.

 Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

29      Arsenal FC uplatňuje, že čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice dovoluje majiteli ochranné známky zakázat užívání označení totožného s ochrannou známkou a nepodrobuje výkon tohoto práva podmínce, aby označení bylo užíváno jako ochranná známka. Ochrana poskytnutá tímto ustanovením se tedy vztahuje na užívání označení třetí osobou, i když toto užívání nenaznačuje existenci vztahu mezi výrobkem a majitelem ochranné známky. Tento výklad je potvrzen čl. 6 odst. 1 směrnice, neboť zvláštní omezení výkonu práva vyplývajícího z ochranné známky stanovená v tomto článku ukazují, že takovéto užívání spadá zásadně do působnosti čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice a je povoleno pouze v případech taxativně stanovených v čl. 6 odst. 1 směrnice.

30      Podpůrně Arsenal FC uplatňuje, že v projednávaném případě užívání označení totožného s ochrannou známkou Arsenal M. Reedem musí být v každém případě kvalifikováno jako užívání označení jako ochranné známky z důvodu, že toto užívání označuje původ výrobků a že není důležité, aby byl takto označen majitel ochranné známky.

31      Matthew Reed tvrdí, že obchodní činnost dotčená ve věci v původním řízení nespadá pod čl. 5 odst. 1 směrnice, neboť Arsenal FC neprokázal, že označení bylo užíváno jako obchodní známka, tedy k označení původu výrobků, jak požaduje směrnice, a zvláště pak její článek 5. Pokud veřejnost nevnímala označení jako označení původu, užívání nepředstavuje užívání označení jako ochranné známky. Pokud jde o článek 6 směrnice, nic v tomto ustanovení nenaznačuje, že obsahuje taxativní seznam činností, které nezakládají padělání.

32      Komise uplatňuje, že právo, které plyne pro majitele ochranné známky z čl. 5 odst. 1 směrnice, je nezávislé na okolnosti, že třetí osoba neužívá označení jako ochrannou známku, a zejména na okolnosti, že jej třetí osoba neužívá k označení původu, ale informuje veřejnost jiným způsobem o tom, že výrobky nepocházejí od majitele ochranné známky, nebo dokonce že užívání označení nebylo majitelem ochranné známky povoleno. Zvláštním cílem ochranné známky je totiž zaručit, že pouze majitel může udělit svému výrobku jeho totožnost původu přidělením ochranné známky. Komise krom toho tvrdí, že z desátého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že ochrana stanovená v čl. 5 odst. 1 písm. a) ochranné známky je absolutní.

33      Při jednání Komise dodala, že pojem „užívání označení jako ochranné známky“, je-li shledán relevantním, se vztahuje k užívání, které slouží spíše k rozlišení výrobků než k označení jejich původu. Tento pojem též zahrnuje užívání třetími osobami, které se dotýká takových zájmů majitele ochranné známky, jako je dobrá pověst výrobků. V každém případě vnímání slova „Arsenal“ veřejností, totožného se slovní ochrannou známkou, jako projev podpory, oddanosti nebo náklonnosti vůči majiteli ochranné známky nevylučuje, aby dotčené výrobky byly také z tohoto důvodu vnímány jako výrobky pocházející od majitele ochranné známky. Naopak takové vnímání potvrzuje rozlišovací způsobilost ochranné známky a zvyšuje nebezpečí, že výrobky budou vnímány jako výrobky pocházející od majitele ochranné známky. I přestože užívání označení jako ochranné známky je relevantním kritériem, uvedený majitel by měl mít právo zakázat obchodní činnost dotčenou v původním řízení.

34      Kontrolní úřad ESVO tvrdí, že aby majitel ochranné známky mohl uplatnit čl. 5 odst. 1 směrnice, třetí osoba musí užívat označení za účelem rozlišení, což je prvotní a tradiční funkce ochranné známky, výrobků či služeb, tedy užívat označení jako ochrannou známku. Není-li tato podmínka splněna, majitel ochranné známky se může dovolávat pouze ustanovení vnitrostátního práva stanovených v čl. 5 odst. 5 směrnice.

35      Nicméně podmínka užívání označení jako ochranné známky ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice, kterou je nutné chápat jako podmínku užívání označení totožného s ochrannou známkou za účelem rozlišit výrobky nebo služby, je pojmem práva Společenství, který musí být vykládán extenzivně a zahrnuje zejména užívání jako projev podpory, oddanosti či náklonnosti vůči majiteli ochranné známky.

36      Podle Kontrolního úřadu ESVO okolnost, že třetí osoba, která označí výrobky ochrannou známkou, uvede na výrobcích, že nepocházejí od majitele ochranné známky, nevylučuje nebezpečí záměny pro větší okruh spotřebitelů. Kdyby majitel neměl právo zabránit tomu, aby se třetí osoby takto chovaly, mohlo by z toho plynout všeobecné užívání označení, které v konečném výsledku zbavilo ochrannou známku její rozlišující způsobilosti, což by ohrozilo její prvotní a tradiční funkci.

 Odpověď Soudního dvora

37      Úvodem je třeba připomenout, že článek 5 směrnice vymezuje „[p]ráva z ochranné známky“ a článek 6 obsahuje pravidla týkající se „[o]mezení účinků ochranné známky“.

38      Podle čl. 5 odst. 1 první věty směrnice ze zapsané ochranné známky vyplývá pro jejího majitele výlučné právo. Podle téhož odstavce písm. a) toto výlučné právo zmocňuje majitele zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly označení totožné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána. Článek 5 odst. 3 směrnice vyjmenovává taxativním způsobem druhy užívání, které může majitel zakázat na základě odstavce 1 tohoto článku. Další ustanovení směrnice, jako článek 6, vymezují určitá omezení účinků ochranné známky.

39      Co se týče situace dotčené v původním řízení, je namístě podotknout, že zejména z bodu 19 a z přílohy V předkládacího usnesení vyplývá, že slovo „Arsenal“ se vyskytuje velkými písmeny na šálách prodávaných M. Reedem a je doprovázeno dalšími podstatně méně viditelnými označeními, zejména „the Gunners“, jež se všechny vztahují k majiteli ochranné známky, kterým je Arsenal FC. Tyto šály jsou krom jiného určeny fanouškům Arsenal FC, kteří je nosí zejména při utkáních, kterých se klub účastní.

40      Za těchto okolností, jak uvedl předkládající soud, k užívání označení totožného s ochrannou známkou došlo v obchodním styku, jelikož k němu dochází v kontextu obchodní činnosti, jejímž cílem je hospodářská výhoda, a nikoli v soukromé oblasti. Krom toho se jedná o příklad stanovený v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice, a sice příklad označení totožného s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána.

41      V tomto ohledu je třeba zejména konstatovat, že užívání dotčené ve věci v původním řízení se týkalo „výrobků“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice, neboť se jednalo o umísťování označení totožných s ochrannou známkou na výrobky, jakož i nabízení výrobků, uvádění na trh nebo jejich skladování ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. a) a b) směrnice.

42      Aby bylo možné odpovědět na předběžné otázky, je nezbytné určit, zda čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice opravňuje majitele ochranné známky zakázat všem třetím osobám, aby v obchodním styku užívaly označení totožné s ochrannou známkou pro výrobky, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána, nebo zda toto právo odporu předpokládá přítomnost zvláštního zájmu majitele, jakožto majitele ochranné známky, takže užívání dotyčného označení třetí osobou musí ovlivnit nebo musí být způsobilé ovlivnit jednu z funkcí ochranné známky.

43      V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že čl. 5 odst. 1 směrnice provádí úplnou harmonizaci a vymezuje výlučné právo, které požívají majitelé ochranných známek ve Společenství (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 20. listopadu 2001, Zino Davidoff a Levi Strauss, C‑414/99 až C‑416/99, Recueil, s. I‑8691, bod 39 a citovaná judikatura).

44      Devátý bod odůvodnění směrnice uvádí, že cílem směrnice je zajistit majiteli ochranné známky „stejnou ochranu podle právních předpisů všech členských států“ a tento cíl kvalifikuje za „základní“.

45      Aby se zabránilo tomu, že ochrana přiznaná majiteli ochranné známky se bude mezi státy lišit, je věcí Soudního dvora tudíž podat jednotný výklad čl. 5 odst. 1 směrnice a zejména pojmu „užívání“ v něm se vyskytujícímu, který je předmětem předběžných otázek v projednávané věci (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Zino Davidoff a Levi Strauss, body 42 a 43).

46      Zadruhé je namístě uvést, že cílem směrnice je, jak vyplývá z jejího prvního bodu odůvodnění, zrušit rozdíly mezi předpisy členských států o ochranných známkách, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu.

47      Právo k ochranné známce totiž představuje základní prvek systému nenarušené hospodářské soutěže, kterou Smlouva zamýšlí zavést a udržovat. V takovém systému musí být podniky s to získat klientelu kvalitou svých výrobků nebo služeb, což je možné pouze díky existenci rozlišovacích označení, která je umožňují rozpoznat (viz zejména rozsudky ze dne 17. října 1990, Hag GF, C‑10/89, Recueil, s. I‑3711, bod 13, a ze dne 4. října 2001, Merz & Krell, C‑517/99, Recueil, s. I‑6959, bod 21).

48      Z tohoto hlediska je základní funkcí ochranné známky zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označené ochrannou známkou, aby mohl odlišit bez možné záměny tento výrobek nebo službu od těch, které mají jiný původ. Aby totiž ochranná známka mohla hrát svou roli základního prvku systému nenarušené hospodářské soutěže, kterou Smlouva zamýšlí zavést a udržovat, musí představovat záruku, že všechny výrobky nebo služby, které označuje, byly vyrobeny nebo poskytnuty pod kontrolou jediného podniku, kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich kvalitu (viz zejména rozsudky ze dne 23. května 1978, Hoffmann-La Roche, 102/77, Recueil, s. 1139, bod 7, a ze dne 18. června 2002, Philips, C‑299/99, Recueil, s. I‑5475, bod 30).

49      Zákonodárce Společenství zakotvil tuto základní funkci ochranné známky tím, že stanovil v článku 2 směrnice, že označení schopná grafického ztvárnění mohou být ochrannou známkou pouze za podmínky, jsou-li způsobilá odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků či služeb jiných podniků (viz zejména výše uvedený rozsudek Merz & Krell, bod 23).

50      Aby tato záruka původu, která tvoří základní funkci ochranné známky, mohla být zajištěna, musí být majitel ochranné známky chráněn proti soutěžitelům, kteří by chtěli zneužít postavení a dobrou pověst ochranné známky prodejem výrobků neprávem opatřených ochrannou známkou (viz zejména výše uvedený rozsudek Hoffmann-La Roche, bod 7, a rozsudek ze dne 11. listopadu 1997, Loendersloot, C‑349/95, Recueil, s. I‑6227, bod 22). V tomto ohledu desátý bod odůvodnění směrnice zdůrazňuje absolutní povahu ochrany poskytnuté ochrannou známkou v případě totožnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi dotyčnými výrobky nebo službami a těmi, pro které byla ochranná známka zapsána. Uvádí, že cílem této ochrany je především zajistit ochranné známce funkci označení původu.

51      Z těchto úvah vyplývá, že výlučné právo stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice bylo uděleno za účelem, aby majiteli ochranné známky bylo umožněno chránit své specifické zájmy jakožto majitele ochranné známky, tedy zajistit, aby ochranná známka mohla plnit své vlastní funkce. Výkon tohoto práva musí tudíž být vyhrazen pro případy, kdy užívání označení třetí osobou zasahuje nebo je způsobilé zasáhnout funkce ochranné známky a zejména její základní funkci zaručit spotřebiteli původ výrobku.

52      Výlučná povaha práva majitele ze zapsané ochranné známky na základě čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice může být odůvodněna pouze v mezích působnosti tohoto ustanovení.

53      V tomto ohledu je namístě připomenout, že čl. 5 odst. 5 směrnice stanoví, že čl. 5 odst. 1 až 4 se nedotknou těch ustanovení členského státu, která se týkají ochrany proti užívání označení k jinému účelu, než je rozlišování zboží nebo služeb.

54      Majitel totiž nemůže zakázat užívání označení totožného s ochrannou známkou pro výrobky totožné s těmi, pro které byla ochranná známka zapsána, nemůže-li toto užívání poškozovat jeho vlastní zájmy jakožto majitele ochranné známky vzhledem k funkcím ochranné známky. Některá užívání za účely čistě popisnými jsou tak vyloučena z rozsahu působnosti čl. 5 odst. 1 směrnice, protože nezasahují žádný zájem, který je chráněn tímto ustanovením, a nespadají pod pojem „užívání“ ve smyslu uvedeného ustanovení (viz, co se týká užívání za účely čistě popisnými, pokud jde o vlastnosti nabízeného výrobku, rozsudek ze dne 14. května 2002, Hölterhoff, C‑2/00, Recueil, s. I‑4187, bod 16).

55      V tomto ohledu je nutno konstatovat, že situace ve věci v původním řízení je podstatně odlišná od situace ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Hölterhoff. V projednávaném případě k užívání označení dochází v rámci prodeje spotřebiteli a není zjevně určeno k čistě popisným účelům.

56      S ohledem na uvedení slova „Arsenal“ na výrobcích ve věci v původním řízení, jakož i na druhotné zmínky, které se na nich vyskytovaly (viz bod 39 tohoto rozsudku), může užívání tohoto označení v obchodním styku hodnověrně navozovat dojem existence materiálního vztahu mezi dotyčnými výrobky a majitelem ochranné známky.

57      Tento závěr nemůže být zpochybněn tím, že M. Reed umístil ve svém obchůdku upozornění, podle kterého výrobky dotčené ve věci v původním řízení nejsou oficiálními výrobky Arsenal FC (viz bod 17 tohoto rozsudku). I kdyby totiž takové upozornění mohla třetí osoba použít na svoji obranu v řízení o padělání ochranné známky, je nutno konstatovat, že ve věci v původním řízení nelze vyloučit, že si někteří spotřebitelé, zejména tehdy, když jim byly výrobky předvedeny poté, co byly M. Reedem prodány, a opustily obchůdek, kde se vyskytovalo upozornění, vykládali označení jako označující Arsenal FC jakožto podnik, ze kterého výrobky pochází.

58      Je ostatně namístě konstatovat, že ve věci v původním řízení není rovněž zaručeno, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora připomenutá v bodě 48 tohoto rozsudku, že všechny výrobky označené ochrannou známkou byly vyrobeny nebo dodány pod kontrolou jediného podniku, kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich kvalitu.

59      Výrobky dotčené ve věci v původním řízení jsou totiž dodávány mimo kontrolu Arsenal FC jakožto majitele ochranné známky, neboť není sporné, že zmíněné výrobky nepocházejí od Arsenal FC ani od jím schválených prodejců.

60      Za těchto okolností může užívání označení totožného s ochrannou známkou ve věci v původním řízení ohrozit záruku původu, která je základní funkcí ochranné známky, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 48 tohoto rozsudku. Proto jde o užívání, kterému se majitel ochranné známky může bránit v souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice.

61      Pokud je ve věci v původním řízení zjištěno, že užívání dotčeného označení třetí osobou se může dotknout záruky původu výrobků a že majitel ochranné známky musí mít možnost se proti tomuto užívání bránit, tento závěr nemůže být zpochybněn okolností, že zmíněné označení je vnímáno v rámci tohoto užívání jako projev podpory, oddanosti nebo náklonnosti vůči majiteli ochranné známky.

62      Vzhledem k předcházejícím úvahám je namístě odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem tak, že v situaci, která nespadá pod čl. 6 odst. 1 směrnice, kdy třetí osoba užívá v obchodním styku označení totožné s platně zapsanou ochrannou známkou pro výrobky totožné s výrobky, pro které je ochranná známka zapsána, majitel ochranné známky se může v takovém případě, jako je případ ve věci v původním řízení, bránit proti tomuto užívání v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice. Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že uvedené označení je vnímáno v rámci tohoto užívání jako projev podpory, oddanosti nebo náklonnosti vůči majiteli ochranné známky.

 K nákladům řízení

63      Výdaje vzniklé Komisi a Kontrolnímu úřadu ESVO, kteří předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

o otázkách, které mu byly položeny usnesením High Court of Justice (England & Wales) ze dne 4. května 2001 rozhodl takto:

V situaci, která nespadá pod čl. 6 odst. 1 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, kdy třetí osoba užívá v obchodním styku označení totožné s platně zapsanou ochrannou známkou pro výrobky totožné s výrobky, pro které je ochranná známka zapsána, může se majitel ochranné známky v takovém případě, jako je případ věci v původním řízení, bránit proti tomuto užívání v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice. Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že uvedené označení je vnímáno v rámci tohoto užívání jako projev podpory, oddanosti nebo náklonnosti vůči majiteli ochranné známky.

Timmermans

Gulmann

Edward

Jann

Skouris

Macken

Colneric

 

      von Bahr

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. listopadu 2002.

Vedoucí soudní kanceláře

 

      Předseda

R. Grass

 

      G. C. Rodríguez Iglesias


* Jednací jazyk: angličtina.