Věc T‑100/19
L. Oliva Torras, SA
v.
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví
Rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 10. června 2020
„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující spojovací zařízení k připojení chladicího nebo klimatizačního zařízení k motorovému vozidlu – Jediný bod návrhových žádání směřujících ke změně rozhodnutí – Implicitní návrh na zrušení rozhodnutí – Přípustnost – Důvod neplatnosti – Nedodržení podmínek ochrany – Články 4 až 9 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 6/2002 – Rozsah přezkumu prováděného odvolacím senátem – Zaujetí stanoviska odvolacím senátem k nedodržení podmínky ochrany během řízení – Odlišný závěr v napadeném rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 62 a čl. 63 odst. 1 druhá věta nařízení (ES) č. 6/2002“
1. (Průmyslové) vzory Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Pravomoc Tribunálu – Změna rozhodnutí Úřadu – Posouzení s ohledem na pravomoci přiznané odvolacímu senátu
(Nařízení Rady č. 6/2002, čl. 60 odst. 1 a čl. 61 odst. 3)
(viz bod 29)
2. (Průmyslové) vzory Společenství – Vzdání se a neplatnost – Návrh na prohlášení neplatnosti – Průzkum návrhu – Pravomoc Úřadu k posouzení všech podmínek stanovených v článcích 4 až 9 nařízení č. 6/2002 – Rozsah
[Nařízení Rady č. 6/2002, články 4 až 9, čl. 25 odst. 1 písm. b); nařízení Komise č. 2245/2002, čl. 28 odst. 1 písm. b) bod v)]
(viz body 49, 51, 54–69, 74)
3. (Průmyslové) vzory Společenství – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností z moci úřední – Žaloba na neplatnost – Přezkum omezený na dovolávané žalobní důvody – Zohlednění obecně známých skutečností – Přezkum právní otázky i bez návrhu – Podmínky
(Nařízení Rady č. 6/2002, čl. 63 odst. 1 druhá věta)
(viz bod 70)
4. (Průmyslové) vzory Společenství – Procesní ustanovení – Odůvodnění rozhodnutí – Zaujetí stanoviska odvolacím senátem k nedodržení podmínky ochrany během řízení – Odlišný závěr v rozhodnutí o odvolání – Dopad
[Nařízení Rady č. 6/2002, čl. 4 odst. 2 a 3, články 5, 6, čl. 25 odst. 1 písm. b), článek 62 a čl. 63 odst. 1]
(viz body 110–116, 120, 121, 124, 129)
5. (Průmyslové) vzory Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Porušení povinnosti uvést odůvodnění
(Nařízení Rady č. 6/2002, čl. 61 odst. 2)
(viz bod 134)
Shrnutí
V rozsudku L. Oliva Torras v. EUIPO – Mecánica del Frío (Zařízení pro spojování vozidel) (T‑100/19), vydaném dne 10. června 2020, upřesnil Tribunál rozsah průzkumu prováděného Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) v rámci návrhu na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství založeného na čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002(1) a vyjádřil se k rozsahu povinnosti uvést odůvodnění, která v tomto ohledu přísluší EUIPO. Tribunál svým rozsudkem zrušil rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO (dále jen „napadené rozhodnutí“), týkající se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společností L. Oliva Torras (dále jen „žalobkyně“) a společností Mecánica del Frío (dále jen „vedlejší účastnice“), pokud jde o zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující spojovací zařízení k připojení chladicího nebo klimatizačního zařízení k motorovému vozidlu.
Tribunál zaprvé konstatoval, že čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 přiznává oddělením EUIPO v rámci průzkumu návrhu na prohlášení neplatnosti pravomoc k přezkumu dodržování základních podmínek ochrany (průmyslového) vzoru Společenství, které jsou stanoveny v článcích 4 až 9 tohoto nařízení. V tomto ohledu uvedl, že tyto podmínky mají kumulativní povahu, takže nedodržení jedné z nich může samo o sobě způsobit neplatnost dotčeného (průmyslového) vzoru. Kromě toho vyžadují tato ustanovení uplatnění odlišných právních kritérií. V důsledku toho rozhodl, že znění čl. 25 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení musí být s ohledem na jeho kontext a cíle vykládáno v tom smyslu, že nutně nevyžaduje přezkum dodržení všech podmínek stanovených v článcích 4 až 9 tohoto nařízení, ale může v závislosti na skutečnostech, důkazech a argumentech předložených účastníky řízení zahrnovat přezkum dodržení pouze jedné z těchto podmínek nebo části z nich.
Zadruhé Tribunál uvedl, že příslušelo odvolacímu senátu, aby s ohledem na skutkové a právní okolnosti uvedené na podporu návrhu žalobkyně na prohlášení neplatnosti určil, jaké byly podmínky stanovené v článcích 4 až 9 nařízení č. 6/2002, jejichž nedodržení bylo v projednávané věci uplatňováno a které měl přezkoumat, případně s přihlédnutím k obecně známým skutečnostem a právním otázkám, které účastníci řízení neuvedli, avšak byly nezbytné pro uplatnění relevantních ustanovení. Tribunál tak dospěl k závěru, že odvolací senát neprávem dovodil, že jelikož byl návrh žalobkyně na prohlášení neplatnosti založen na čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, měla žalobkyně v úmyslu dovolávat se toho, že napadený (průmyslový) vzor nesplnil všechny požadavky stanovené v článcích 5, 6, 8 a 9 uvedeného nařízení.
Zatřetí Tribunál vyhověl výtce žalobkyně, kterou odvolacímu senátu vytýkala, že se nevyjádřil k otázce, zda se napadený (průmyslový) vzor vztahuje k součásti složeného výrobku, která po začlenění do uvedeného výrobku zůstává při obvyklém používání tohoto výrobku viditelná ve smyslu čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002(2), ačkoli tato otázka byla nastolena ve sdělení ze dne 16. května 2018(3) a v následujících vyjádřeních účastníků řízení.
Tribunál nejprve konstatoval, že závěry odvolacího senátu ohledně použití tohoto článku zjevně nevyplývají z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani pro účastníky řízení, ani pro unijní soud. Konkrétně upřesnil, že důvody uplatněné EUIPO poprvé před unijním soudem, vycházející z toho, že žalobkyně nepožadovala použití čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002, nemohou zhojit nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Dále uvedl, že otázka, zda se čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002 použije v projednávané věci, v zásadě může mít zásadní význam v rámci systematiky napadeného rozhodnutí s ohledem na její možný dopad na odůvodnění a výrok tohoto rozhodnutí. Kromě toho podle Tribunálu vyplývá ze znění sdělení ze dne 16. května 2018, že odvolací senát měl v této fázi řízení za to, že tvrzení účastníků řízení a důkazy předložené na podporu těchto tvrzení dokládají, že podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002 nebyly splněny.
V tomto ohledu Tribunál dospěl k závěru, že i když odvolací senát nemůže být považován za vázaný sdělením ze dne 16. května 2018, měl nicméně řádně uvést důvody, proč měl za to, že se musí od závěrů tohoto sdělení odchýlit, jelikož toto sdělení i následná vyjádření účastníků řízení byla součástí kontextu, v němž odvolací senát přijal napadené rozhodnutí. Tribunál zejména zdůraznil, že mu nepřísluší, aby nahradil odvolací senát při přezkumu argumentů, skutečností a důkazů předložených žalobkyní, který měl tento senát provést, za účelem určení, zda se ve sporu, který mu byl předložen, jednalo o použití čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 6/2002.
S ohledem na vše výše uvedené Tribunál napadené rozhodnutí zrušil. Na základě judikatury „Edwin“ však zamítl návrh žalobkyně na změnu rozhodnutí.