ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

4. září 2008

Věc F-103/07

Radu Duta

v.

Soudní dvůr Evropských společenství

„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Referendář – Článek 2 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Vztah důvěry“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se R. Duta domáhá zrušení memoranda ze dne 24. ledna 2007 informujícího ho o tom, že mu nebude nabídnuto místo referendáře, a pokud to bude nezbytné, rozhodnutí komise Soudu prvního stupně Evropských společenství příslušné k rozhodování o stížnostech ze dne 4. června 2007 o zamítnutí jeho stížnosti, jakož i, pokud to bude nezbytné, předložení své žádosti o pracovní místo k přezkumu příslušnému orgánu a uložení Soudnímu dvoru zaplatit částku 1 100 000 eur jako náhradu škody.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Každý z účastníků ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem

[Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. c)]

Pouze akty s právně závaznými účinky, jimiž mohou být bezprostředně a osobně dotčeny zájmy zúčastněných osob tím, že podstatným způsobem mění jejich právní postavení, mohou být považovány za akty, které nepříznivě zasahují do jejich právního postavení. V tomto smyslu každé formální řízení vedoucí ke jmenování nebo přijetí na pracovní místo, na které se vztahuje služební řád úředníků nebo pracovní řád ostatních zaměstnanců, vede k přijetí aktu, který podstatným způsobem mění právní postavení osoby, která podala žádost o pracovní místo po zahájení tohoto řízení, ať se jedná o rozhodnutí o jmenování nebo o rozhodnutí o přijetí, které vůči ní přijal orgán oprávněný ke jmenování nebo orgán zmocněný uzavírat pracovní smlouvy na místo dočasného zaměstnance, nebo ať se jedná o rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o pracovní místo přijaté jedním z těchto orgánů nebo jedním z orgánů určených v přijímacím řízení.

Pokud však jde o přijímání referendářů v rámci soudů Společenství, v případě, že nebylo formálně zahájeno přijímací řízení, neexistují jiné žádosti o pracovní místo než žádost předložená dotyčným členem Soudního dvora. Spontánní žádost o takové pracovní místo má nutně neformální povahu, která nemůže vést k právnímu rozhodnutí o jejím zamítnutí. Zamítnutí takové žádosti o pracovní místo tedy nepředstavuje akt, který by nepříznivě zasahoval do právního postavení. Obecně totiž platí, že přijetí referendáře nevede k zahájení oficiálního přijímacího řízení, ale uskutečňuje se výlučně na návrh jediného jména ze strany dotyčného člena Soudního dvora a přijetím nebo odmítnutím tohoto jména Soudním dvorem. Jelikož žádný právní předpis tuto pravomoc podat návrh neupravuje, dotyčný člen si může libovolně zvolit osobu, kterou hodlá navrhnout, a to způsobem, který považuje za vhodný. Neexistence systematického pořádání oficiálního přijímacího řízení pro tuto skupinu dočasných zaměstnanců v rámci soudů Společenství vyplývá z existence vztahu důvěry mezi dotyčnými osobami a členy uvedených soudů, ke kterým jsou přiděleny. Přijímání referendářů je totiž uskutečňováno intuitu personae, přičemž dotyční jsou vybíráni jak pro své profesní a morální vlastnosti, tak pro svou schopnost přizpůsobit se vlastním metodám práce dotyčného člena a jeho kabinetu jako celku.

(viz body 25, 26 a 29 až 31)

Odkazy:

Soudní dvůr: 3. prosince 1992, Moat v. Komise, C‑32/92 P, Recueil, s. I‑6379, bod 9; 10. ledna 2006, Komise v. Alvarez Moreno, C‑373/04 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42; 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, Sb. rozh. s. I‑6387, bod 130

Soud prvního stupně: 17. října 2006, Bonnet v. Soudní dvůr, T‑406/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑213 a II‑A‑2‑1097, body 31 až 33