Věc T-351/03
Schneider Electric SA
v.
Komise Evropských společenství
„Mimosmluvní odpovědnost Společenství – Škoda, kterou podnik údajně utrpěl z důvodu dostatečně závažného porušení práva Společenství, kterým je stiženo řízení o kontrole slučitelnosti spojení se společným trhem“
Shrnutí rozsudku
1. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky
[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec a čl. 53 první pododstavec; jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
2. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení práva Společenství
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
5. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje spojení za neslučitelné se společným trhem
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
6. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práv obhajoby
(Nařízení Rady č. 4064/89, čl. 18 odst. 1 a 3)
7. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Totožnost skupin úředníků pověřených různými fázemi kontroly spojení podniků bez ohledu na zrušení, ke kterému došlo mezi těmito různými fázemi
(Nařízení Rady č.4064/89, čl. 18 odst. 3 a 4)
8. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Dostatečně závažné porušení práva Společenství
(Nařízení Rady č.4064/89, čl. 8 odst. 4)
9. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Zohlednění Komisí smluv, které jsou přípustné podle vnitrostátního práva a vážou podniky účastnící se spojení
(Nařízení Rady č.4064/89, článek 2)
10. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Přezkum Komisí – Rozhodnutí o zahájení fáze důkladného přezkumu – Podmínky
(Nařízení Rady č.4064/89, čl. 2 odst. 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 3)
11. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Správní řízení – Rozhodnutí o zahájení fáze důkladného přezkumu
[Nařízení Rady č.4064/89, čl. 6 odst. 1 písm. c)]
12. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Nepřípustnost – Škoda – Příčinná souvislost
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
13. Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti se společným trhem – Neexistence domněnky
(Nařízení Rady č.4064/89, články 2 a 10)
14. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Nepřípustnost – Škoda – Příčinná souvislost
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
15. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Nepřípustnost – Škoda – Příčinná souvislost
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
16. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Nepřípustnost – Škoda – Příčinná souvislost
(Článek 288 druhý pododstavec ES; nařízení Rady č.4064/89, čl. 7 odst. 3)
17. Mimosmluvní odpovědnost – Škoda – Náhrada
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
1. Na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, jenž se použije na řízení před Soudem na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu, musí každá žaloba uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby žalovanému umožnily připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě, případně i bez dalších podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba, aby hlavní skutkové a právní poznatky, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby.
Aby byly splněny tyto požadavky, musí žaloba na náhradu škody způsobené orgánem Společenství obsahovat údaje, které umožňují určit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, na základě kterých má za to, že mezi tímto jednáním a škodou, o které tvrdí, že ji utrpěl, existuje příčinná souvislost, jakož i charakter a rozsah této škody.
(viz body 92–94)
2. Ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES za protiprávní jednání jeho orgánů musí být splněn souhrn podmínek, a to protiprávnost jednání vytýkaného orgánu, existence skutečné škody a příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou.
Jestliže se uplatňuje jako základ žaloby na náhradu škody protiprávnost právního aktu, musí tato protiprávnost, aby vedla ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství, představovat dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Rozhodujícím kritériem v tomto ohledu je kritérium zjevného a závažného nedodržení mezí posuzovací pravomoci orgánem Společenství.
Režim mimosmluvní odpovědnosti Společenství zohledňuje především složitost situací, které bylo třeba vyřešit, obtížnost použití nebo výkladu znění právních předpisů, a konkrétněji prostor pro uvážení, kterým disponuje autor napadeného aktu.
Pokud napadený orgán disponuje pouze značně omezeným, nebo dokonce nedisponuje žádným prostorem pro uvážení, prosté porušení práva Společenství může postačovat k prokázání existence dostatečně závažného porušení práva Společenství.
Totéž platí, pokud žalovaný orgán porušil obecnou povinnost řádné péče nebo nesprávně použil relevantní hmotné nebo procesní normy.
(viz body 113–118)
3. Pokud by byl pojem „dostatečně závažné porušení práva Společenství“, nezbytné pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství, chápán tak, že zahrnuje všechna pochybení nebo protiprávní jednání, která, i když vykazují určitý stupeň závažnosti, nejsou svou povahou nebo rozsahem cizí běžnému jednání orgánu, jenž je pověřen dohledem nad používáním pravidel hospodářské soutěže, která jsou složitá, choulostivá a podléhají významnému prostoru pro výklad, mohlo by to narušit plný výkon funkce regulátora hospodářské soutěže, v rozporu s obecným zájmem Společenství.
Nesplnění právní povinnosti, které, i když je politováníhodné, může být vysvětleno objektivními nároky na orgán a jeho zaměstnance v důsledku ustanovení upravujících kontrolu spojování podniků, tedy nemůže zakládat dostatečně závažné porušení práva Společenství pro účely vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství.
Naproti tomu právo na náhradu škody vyplývající z jednání orgánu vzniká, pokud se toto jednání projeví aktem, který je zjevně v rozporu s právní normou a vážně poškozuje zájmy třetích osob a nemůže být ani odůvodněno, ani vysvětleno zvláštními nároky, kterým objektivně podléhá služba v rámci běžného fungování.
Taková definice prahu vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství může chránit rozhodovací prostor a volné uvážení, které musí v obecném zájmu požívat regulatorní orgán Společenství v oblasti hospodářské soutěže jak ve svých účelných rozhodnutích, tak při výkladu a použití relevantních ustanovení primárního a sekundárního práva Společenství, aniž by třetí osoby nesly důsledky závažných a neomluvitelných nesplnění povinností.
(viz body 121–125)
4. V zásadě nemůže být vyloučeno, že zjevné a závažné vady, kterými je dotčena hospodářská analýza tvořící základ rozhodnutí přijatých na základě politiky hospodářské soutěže, mohou představovat porušení právní normy, které je dostatečně závažné, aby založilo mimosmluvní odpovědnost Společenství.
Nicméně před tímto určením je třeba ověřit, zda norma porušená chybnou analýzou přiznává práva jednotlivcům. Přitom i když některé zásady a normy, se kterými musí být analýza hospodářské soutěže v souladu, mají skutečně povahu norem určených k přiznání práv jednotlivcům, takovou povahu nelze bez dalšího přiznat všem normám primárního nebo sekundárního práva nebo normám vycházejícím z judikatury, které musí Komise dodržet při svých hospodářských posouzeních.
Dále, hospodářské analýzy nezbytné pro kvalifikaci situace nebo transakce podle práva hospodářské soutěže jsou obecně, jak z hlediska skutkových zjištění, tak z hlediska úvah vypracovaných na základě popisu skutkového stavu, komplexní a složité intelektuální formulace, které mohou vykazovat určité nedostatky, jako jsou odhady, nesoudržnosti nebo i určitá opomenutí, s ohledem na lhůty, kterým orgán podléhá. To platí o to více, jestliže, jak je tomu v případě kontroly spojování podniků, analýza obsahuje prospektivní prvek. Závažnost nedostatečné dokumentace nebo logičnosti nemusí za těchto podmínek vždy představovat okolnost postačující ke vzniku odpovědnosti Společenství.
Konečně, Komise disponuje prostorem pro uvážení za účelem udržování kontroly politiky hospodářské soutěže Společenství, což znamená, že od ní nelze očekávat naprosto stálou a neměnnou praxi provádění relevantních norem, a současně že má určitou volnost ve výběru ekonometrických nástrojů, kterými disponuje, jakož i ve výběru hledisek vhodných pro studium daného jevu v rozsahu, v němž tento výběr není zjevně v rozporu s přijatými pravidly hospodářské kázně a je důsledně prováděn.
(viz body 129–132)
5. Vady, jimiž je dotčeno rozhodnutí o prohlášení spojení za neslučitelné se společným trhem, které nemají dopad na průběh řízení, a zejména které nepřipravily podniky účastnící se spojení o možnost získat příznivé rozhodnutí ohledně provedení spojení, nemohou samy o sobě způsobit zvláštní škodu účastníkům spojení, a v důsledku toho založit mimosmluvní odpovědnost Společenství.
(viz body 134, 138–139)
6. Jakožto osoby, jimž jsou určena rozhodnutí veřejného orgánu, která se citelně dotýkají jejich zájmů, musí mít podniky, které jsou stranami spojení, jež má význam pro celé Společenství, možnost sdělit užitečně svůj názor, a za tímto účelem musí být včas jasně informovány o podstatě námitek, které Komise vznáší vůči oznámenému spojení.
Oznámení námitek má v tomto ohledu zvláštní význam, jelikož je určeno zvláště k tomu, aby umožnilo dotyčným podnikům reagovat na pochybnosti vyjádřené regulatorním orgánem jednak tím, že se k těmto pochybnostem vyjádří, a dále tím, že navrhnou Komisi opatření určená k nápravě negativního dopadu oznámeného spojení.
Tato záruka, která patří k základním zárukám, jež právní řád Společenství poskytuje v rámci provádění správních řízení, má zvláštní význam pro kontrolu spojování podniků.
Skutečnost, že Komise vyhotovila oznámení námitek takovým způsobem, že podnik nemohl vědět, že pokud nenavrhne určitá nápravná opatření, nemá žádnou šanci dosáhnout toho, aby bylo spojení prohlášeno za slučitelné se společným trhem, představuje zjevné a závažné porušení čl. 18 odst. 1 a 3 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků. Toto porušení práva na obhajobu není ani odůvodněno, ani vysvětleno zvláštními nároky, kterým objektivně podléhají služby Komise.
(viz body 147–149, 152, 154, 170)
7. Naprostá nebo částečná totožnost skupin úředníků pověřených různými fázemi kontroly spojení podniků nepředstavuje ze strany Komise dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům.
I když je totiž pravda, že dodržování práva adresátů veřejné správy, aby jejich záležitost byla projednána nezávislým a nestranným soudem, je zaručeno čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na který odkazuje čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, a bylo potvrzeno čl. 47 druhým pododstavcem Listiny základních práv Evropské unie a že právo na spravedlivý proces představuje zjevně normu přiznávající práva těmto osobám, čl. 6 odst. 1 Úmluvy nezakazuje v rozsahu, v němž je zajištěno právo na nestranný soud, předchozí zásah správních orgánů, který nesplňuje ve všech aspektech požadavky, které se vztahují na řízení před soudy.
V oblasti kontroly spojování podniků představuje žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES směřující proti rozhodnutím, které Komise přijala podle čl. 8 odst. 3 a 4 nařízení č. 4064/89, právní prostředek, který poskytuje záruky požadované čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Kromě toho žádná právní norma ani žádná zásada nebrání tomu, aby Komise pověřila stejné úředníky novým přezkumem spojení pro účely splnění povinností vyplývajících z rozsudku, jímž se ruší rozhodnutí prohlašující toto spojení za neslučitelné se společným trhem.
Konečně není možné stanovit jako obecnou zásadu vyplývající z povinnosti nestrannosti, aby měl správní nebo soudní orgán po zrušení prvního rozhodnutí povinnost postoupit věc jinému orgánu nebo jinak složenému útvaru tohoto orgánu.
(viz body 181–186, 188)
8. Jakmile bylo spojení podniků v okamžiku, ve kterém Komise konstatuje jeho neslučitelnost se společným trhem, již provedeno, čl. 8 odst. 4 nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků opravňuje orgán požadovat jakékoliv vhodné opatření k obnovení účinné hospodářské soutěže.
Aby se určilo, zda Komise tím, že požadovala od dvou podniků účastnících se spojení rozdělení, které by zachovalo neměnitelnost dosahu působnosti cílového podniku, a tím, že zakázala jakýkoli pozdější zpětný převod činností, porušila toto ustanovení zjevným a závažným způsobem, je třeba zkoumat způsoby rozdělení, přičemž se zohlední zejména postavení oznamujících podniků na dotčených trzích, rozdíl mezi jejich podíly na trhu a podíly jejich přímých soutěžitelů a známost jejich ochranných známek na těchto trzích a ověří, zda lhůta pro provedení rozhodnutí o rozdělení nebyla zjevně nepřiměřeně krátká.
(viz body 199–203, 209)
9. Komise při výkonu kontrolní pravomoci, kterou má pro účely rozhodování o slučitelnosti spojení s významem pro celé Společenství se společným trhem musí přihlédnout ke smlouvám vázajícím oznamující strany, pokud jsou jejich ustanovení přípustná podle platného vnitrostátního práva.
(viz bod 221)
10. Aby bylo přijato rozhodnutí o zahájení fáze důkladného přezkumu na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, postačují vážné pochybnosti ohledně slučitelnosti spojení se společným trhem, zatímco čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení od Komise vyžaduje důkaz vytvoření nebo posílení dominantního postavení, pokud konstatuje neslučitelnost spojení se společným trhem na základě čl. 8 odst. 3.
(viz body 235, 249–250)
11. V oblasti kontroly spojování podniků, ačkoliv je vyžadováno dodržování práva na obhajobu před přijetím jakéhokoli rozhodnutí, které může nepříznivě zasáhnout do právního postavení dotčených podniků, není rozhodnutí o zahájení fáze důkladného přezkumu aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, jehož legalita závisí na dodržení těchto práv.
(viz bod 240)
12. V rámci mimosmluvní odpovědnosti Společenství je pro vymezení škody přičitatelné zaviněnému jednání orgánu Společenství třeba zohlednit účinky nesplnění povinnosti, které zakládá odpovědnost, a nikoliv účinky aktu, ze kterého vychází, pokud orgán mohl nebo musel přijmout akt s týmž účinkem bez porušení právní normy.
Jinak řečeno, analýza příčinné souvislosti nemůže vycházet z nesprávného předpokladu, podle kterého by v případě neexistence protiprávního aktu orgán nejednal nebo by přijal akt opačného znění, což by z jeho strany rovněž mohlo být protiprávním chováním, ale musí provést srovnání mezi situací způsobenou zaviněným jednáním pro dotčenou třetí osobu a situací, která by pro ni vyplynula z chování orgánu dodržujícího právní normu.
V případě, ve kterém by protiprávní okolnost odůvodňující návrh na náhradu škody byla součástí rozhodnutí, jehož účinkem je zamítnout žadateli povolení nebo jiné pro něj příznivé opatření, nelze mít pro účely analýzy účinků zavinění a srovnání mezi skutečnou situací a obnovenou legální situací za to, že v případě neexistence zjištěné vady by žadatel nezbytně získal povolení nebo jiné pro něj příznivé opatření, které požadoval.
Stejně je třeba v případě existence porušení práva na obhajobu ovlivňujícího rozhodnutí, kterým se spojení podniků prohlašuje za neslučitelné se společným trhem, nikoliv vyžadovat, aby v případě neexistence tohoto porušení bylo oznámené spojení prohlášeno explicitně či implicitně za slučitelné, ale posoudit dopad, který zjištěná vada mohla mít na smysl rozhodnutí.
Škoda přičitatelná Společenství nemůže být odvozena ze srovnání mezi situací vytvořenou rozhodnutím o neslučitelnosti a situací charakterizovanou výslovným nebo konkludentním povolením spojení, kromě případu, ve kterém by soud Společenství byl schopen konstatovat, že Komise prohlásila neslučitelnost v přímém a jistém důsledku uznaného porušení jejích právních povinností.
Krom toho, i když nemůže být vyloučeno, že účastníci spojení mohli být při neexistenci nároku na uznání slučitelnosti spojení zbaveni vážné naděje na dosažení příznivého rozhodnutí, naplnění takové naděje může být spojeno s příliš nahodilými parametry, aby mohlo být předmětem přesvědčivé kvantifikace a vést k náhradě škody.
Neexistuje tak dostatečně úzká příčinná souvislost mezi porušením práva na obhajobu podniku účastnícího se spojení a odnětím možnosti dosáhnout případného rozhodnutí o slučitelnosti, aby mohla být založena odpovědnost Společenství z důvodu povinnosti podniku prodat aktiva, která drží v cílovém podniku, a tedy ani aby byla připuštěna jako přičitatelná Společenství škoda rovnající se celkové ztrátě hodnoty, kterou tato aktiva utrpěla od jejich získání do jejich následného prodeje.
(viz body 263–267, 278, 280, 282–283, 286, 292)
13. Nařízení č. 4064/89 o kontrole spojování podniků nestanoví jakoukoliv domněnku slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem a Komisi v každém případě náleží, aby si vytvořila jasný názor o této slučitelnosti a podle toho rozhodla.
Spojení je konkludentně považováno za slučitelné se společným trhem, jestliže Komise zejména nepřijala rozhodnutí o zahájení fáze důkladného přezkumu ve lhůtě jednoho měsíce stanovené čl. 10 odst. 1 nařízení ani nerozhodla ohledně slučitelnosti spojení se společným trhem ve lhůtě čtyř měsíců stanovené čl. 10 odst. 3.
(viz body 275–276)
14. Náklady na konzultaci právních, daňových a bankovních poradců a ostatní správní náklady vynaložené podnikem za účelem provedení rozhodnutí Komise, které ukládá rozdělení dvou podniků účastnících se spojení, jež je prohlášeno za neslučitelné se společným trhem, nemohou být uznány jako důsledek protiprávnosti, které se Komise dopustila přijetím rozhodnutí o neslučitelnosti.
Z protiprávnosti rozhodnutí o neslučitelnosti, a tedy rozhodnutí o rozdělení totiž jednak nevyplývá, že spojení mělo být uznáno za slučitelné, ani že podniky mohly být nadále entitou vytvořenou spojením. Nelze tedy předpokládat, že správní náklady běžně vynaložené podnikem za účelem uskutečnění rozdělení aktiv by neměly být neseny, kdyby orgán přijal legální rozhodnutí.
Naopak náklady na konzultaci, honoráře a správní poplatky různé povahy vynaložené podnikem za účelem účasti na znovuzahájeném řízení o kontrole spojení – přičemž znovuzahájení je vyžadované zrušením rozhodnutí Komise, které prohlašuje toto spojení za neslučitelné se společným trhem – se váží k zaviněnému chování orgánu dostatečným vztahem příčinné souvislosti, aby mohly zakládat nárok na náhradu škody.
Konečně, náklady vynaložené za účelem přezkumného řízení náležejícího soudu Společenství musí být považovány za pokryté rozhodnutími přijatými případně ohledně nákladů řízení na základě konkrétních procesních pravidel použitelných na tento druh nákladů v rozhodnutích, kterými se ukončuje řízení, a ve zvláštních řízeních stanovených pro případ zpochybnění výše nákladů řízení. Tato řízení vylučují požadování stejných částek nebo částek vynaložených za stejným účelem v rámci žaloby uplatňující mimosmluvní odpovědnost Společenství, včetně ze strany osob, které vzhledem k tomu, že neměly úspěch ve věci, musely nést břemeno nákladů řízení.
(viz body 293–294, 297–302)
15. Jestliže se dostatečně závažné porušení práva Společenství, kterým je stiženo rozhodnutí o prohlášení neslučitelnosti spojení se společným trhem, váže ke snížení kupní ceny aktiv držených prodejcem v kapitálu prodávaného podniku z důvodu dostatečně přímé příčinné souvislosti, je věcí Společenství, aby nahradilo škodu utrpěnou z tohoto důvodu prodejcem. Škoda se může rovnat rozdílu existujícímu mezi smluvenou kupní cenou a cenou, kterou podnik mohl získat od nabyvatele, pokud by po ukončení prvního řízení o kontrole spojení měl k dispozici legální rozhodnutí o slučitelnosti spojení.
(viz body 316–317, 322)
16. Jestliže podnik získá kontrolu nad jiným podnikem prostřednictvím veřejné nabídky výměny akcií při uplatnění odchylky uvedené čl. 7 odst. 3 nařízení č. 4064/89 ze zásady odkladného účinku spojení – zcela legálně jak z pohledu vnitrostátního práva, tak práva Společenství hospodářské soutěže –, přebírá nicméně riziko, že kontrola spojení povede po uplynutí lhůt stanovených nařízením k rozhodnutí konstatujícímu neslučitelnost se společným trhem a odpovídající povinnosti přistoupit k rozdělení aktiv podniků již spojených. Pokud krom toho s ohledem na vlastnosti spojení nemohl nevědět, že uskutečněné spojení může alespoň vytvořit nebo posílit dominantní postavení na podstatné části společného trhu, a že na tomto základě bude Komisí zakázáno na základě čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení, vyplývá z toho, že přispěl ke vzniku své vlastní škody tím, že nesl skutečné riziko prohlášení o neslučitelnosti a posteriori právně bezvadného spojení, a tedy možnost nuceného zpětného prodeje získaných aktiv.
V takové situaci může být podnik uznán odpovědným ve výši třetiny nahraditelné škody, kterou utrpěl z důvodu snížení kupní ceny poskytnutého nabyvateli.
(viz body 328–330, 332, 334)
17. Jak to vyplývá ze zásad společných právním řádům členských států, na které odkazuje čl. 288 druhý pododstavec ES, návrh na zaplacení úroků je obecně přípustný v rámci žaloby na náhradu škody.
Cílem náhrady škody utrpěné adresátem veřejné správy z důvodu protiprávního chování orgánů Společenství je totiž obnovit, pokud je to možné, hodnotu majetku poškozeného.
V důsledku toho, pokud jsou splněny podmínky mimosmluvní odpovědnosti Společenství, nemůže soud Společenství nezohlednit nepříznivé důsledky vyplývající z časového úseku, který uplynul mezi vznikem škodné události a dnem zaplacení náhrady škody v rozsahu, v němž je třeba přihlédnout k měnovému znehodnocení.
Pokud jde o datum, k němuž má být výpočet úpravy s ohledem na měnovou inflaci ukončen, musí v zásadě odpovídat dni vyhlášení rozsudku, který stanovil povinnost nahradit škodu utrpěnou žalobcem.
Nicméně pokud pohledávka týkající se náhrady škody není ke dni vyhlášení uvedeného rozsudku ani určitá, pokud jde o její částku, ani vymezitelná na základě prokázaných objektivních skutečností, nemohou úroky z prodlení plynout od tohoto dne, ale pouze v případě prodlení a až do úplného zaplacení ode dne vyhlášení rozsudku, kterým se rozhoduje o zaplacení náhrady utrpěné škody.
Z toho vyplývá, že částka odškodnění dlužného žalobci musí být přehodnocena až do dne vyhlášení rozsudku, kterým se rozhoduje o zaplacení náhrady škody, a poté zvýšena o úroky z prodlení od posledně uvedeného data a až do úplného zaplacení.
Použitelná výše úroků se vypočítá na základě sazeb stanovených Evropskou centrální bankou pro hlavní refinancující operace, postupně použitelných během každého z těchto dvou dotčených období, zvýšených o dva body, pokud nebude vyšší než požadovaná žalobcem v jeho návrhových žádáních.
(viz body 340–346)