Věc C-439/09

Pierre Fabre Dermo-Cosmétique SAS

v.

Président de l’Autorité de la concurrence

a

Ministre de l’Économie, de l’Industrie et de l’Emploi

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d'appel de Paris)

„Článek 101 odst. 1 a 3 SFEU – Nařízení (ES) č. 2790/1999 – Články 2 až 4 – Hospodářská soutěž – Restriktivní praktiky – Selektivní distribuční síť – Kosmetické výrobky a výrobky osobní hygieny – Obecný a absolutní zákaz internetového prodeje – Zákaz, který dodavatel uložil schváleným distributorům“

Shrnutí rozsudku

1.        Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Systém selektivní distribuce – Povinnost, vyplývající ze smluvní klauzule, prodávat některé kosmetické výrobky a výrobky osobní hygieny ve fyzicky existujících prostorách za přítomnosti diplomovaného farmaceuta – Nepřípustnost z důvodu neexistence odůvodnění vlastnostmi výrobků uváděných na trh

(Článek 101 odst. 1 SFEU)

2.        Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Bloková výjimka – Vertikální dohody – Nařízení č. 2790/1999 – Smlouva o selektivní distribuci – Klauzule, jež de facto zakazuje internet jako způsob uvádění smluvních výrobků na trh - Vynětí [Článek 101 odst. 3 SFEU; nařízení Komise č. 2790/1999, článek 2 a čl. 4 písm. c)]

1.        Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že smluvní klauzule, která v rámci systému selektivní distribuce vyžaduje, aby k prodeji kosmetických výrobků a výrobků osobní hygieny docházelo ve fyzicky existujících prostorách za přítomnosti diplomovaného farmaceuta, a která má za následek zákaz použití internetu k tomuto prodeji, představuje omezení na základě účelu ve smyslu tohoto ustanovení, jestliže se po individuálním a konkrétním přezkumu znění i cíle této smluvní klauzule a právního i hospodářského kontextu, do kterého zapadá, s ohledem na vlastnosti dotčených výrobků jeví, že tato klauzule není objektivně odůvodněna.

Taková smluvní klauzule totiž tím, že de facto vylučuje způsob uvádění výrobků na trh, který nevyžaduje fyzické přemístění zákazníka, značně omezuje možnost schváleného distributora prodávat smluvní výrobky zákazníkům nacházejícím se mimo jeho smluvní území nebo jeho oblast činnosti. Smluvní klauzule může tedy omezovat hospodářskou soutěž v tomto odvětví.

Existují však legitimní požadavky, jako je udržování specializované obchodní sítě, která umožňuje poskytovat specifické služby, pokud se jedná o vysoce kvalitní a technicky náročné výrobky, které odůvodňují omezení cenové konkurence ve prospěch konkurence týkající se jiných než cenových faktorů. Systémy selektivní distribuce tedy proto, že směřují k dosažení legitimního výsledku, který může zlepšit hospodářskou soutěž v oblasti, kde neprobíhá pouze na základě cenového faktoru, představují prvek hospodářské soutěže, který je v souladu s čl. 101 odst. 1 SFEU. Na zřízení takové sítě se v tomto ohledu nevztahuje zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU, pokud jsou další prodejci vybíráni na základě objektivních kritérií kvalitativní povahy, která jsou pro všechny potenciální další prodejce stanovena jednotně a nejsou používána diskriminačním způsobem, pokud vlastnosti dotčeného výrobku k zajištění jeho kvality a jeho správného využívání takovou distribuční síť vyžadují a konečně pokud stanovená kritéria nepřekračují meze toho, co je nezbytné.

Pokud jde konkrétně o prodej kosmetických výrobků a výrobků osobní hygieny, cíl spočívající v zachování prestižní image těchto výrobků nemůže představovat legitimní cíl pro omezení hospodářské soutěže, a nemůže tak být důvodem k tomu, aby se na smluvní klauzuli, která takový cíl sleduje, nevztahoval čl. 101 odst. 1 SFEU.

(viz body 38, 40–41, 46–47 a výrok)

2.        Článek 4 písm. c) nařízení č. 2790/1999 o použití čl. 101 odst. 3 SFEU na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě musí být vykládán v tom smyslu, že bloková výjimka podle článku 2 uvedeného nařízení se nepoužije na smlouvu o selektivní distribuci, která obsahuje klauzuli, jež de facto zakazuje internet jako způsob uvádění smluvních výrobků na trh. Na takovou smlouvu se však může individuálně vztahovat výjimka upravená v čl. 101 odst. 3 SFEU, jsou-li naplněny podmínky tohoto ustanovení.

Z článku 4 písm. c) nařízení č. 2790/1999 totiž vyplývá, že výjimka se nevztahuje na vertikální dohody, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory pod kontrolou stran omezení aktivního nebo pasivního prodeje konečným uživatelům členy systému selektivní distribuce, kteří působí na trhu jako maloobchodníci, aniž je dotčena možnost zakázat členovi tohoto systému působit mimo schválené místo podniku. Účelem dotčené smluvní klauzule je však přinejmenším omezení pasivního prodeje konečným uživatelům, kteří chtějí nakupovat přes internet a nachází se mimo fyzickou spádovou oblast daného člena systému selektivní distribuce. Jelikož čl. 4 písm. c) uvedeného nařízení hovoří o „místě podniku“, vztahuje se krom toho pouze na prodejní místa, kde dochází k přímému prodeji. Klauzuli, jež de facto zakazuje internet jako způsob uvádění na trh, tak nelze považovat za klauzuli zakazující členům dotyčného systému selektivní distribuce působit mimo schválené místo podniku ve smyslu uvedeného čl. 4 písm. c).

(viz body 53–54, 56, 58–59 a výrok)