Language of document : ECLI:EU:F:2011:146

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

20. září 2011

Věc F‑45/06 REV

Sandrine De Buggenoms a další

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení – Návrh na obnovu řízení – Článek 119 jednacího řádu Soudu – Rozhodnutí Soudu – Návrh na obnovu řízení týkající se usnesení o vyškrtnutí věci v důsledku zpětvzetí návrhu – Překážka věci rozsouzené – Neexistence – Nepřípustnost vznesená i bez návrhu“

Předmět:      Návrh na obnovu řízení podaný žalobci proti usnesení prvního senátu Soudu pro veřejnou službu ze dne 16. září 2010 ve věci F‑45/06.

Rozhodnutí:      Návrh na obnovu řízení se odmítá jako nepřípustný. Účastníci řízení, kteří podali návrh na obnovu řízení, nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení o obnově, ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Obnova řízení – Návrh týkající se usnesení o vyškrtnutí přijatého v důsledku zpětvzetí návrhu žalobce – Nepřípustnost

[Statut Soudního dvora, článek 44 a příloha I, článek 7; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 74 a čl. 89 odst. 5 a článek 119]

2.      Řízení – Zastupování účastníků řízení – Mandát ad litem – Nevyžadované předložení důkazu

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 35 odst. 5, čl. 39 odst. 1, třetí pododstavec a článek 74)

3.      Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Působnost

(Článek 6 odst. 1 SEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 7)

1.      Jestliže usnesení s odůvodněním o zastavení řízení nebo o ukončení řízení z důvodu nedostatku příslušnosti unijního soudu, nebo z důvodu nepřípustnosti nebo zjevné neodůvodněnosti žaloby, má obdobné účinky jako jsou účinky rozsudku, lze proti takovému usnesení podat návrh na obnovu řízení na základě článku 44 statutu Soudního dvora použitelného pro Soud pro veřejnou službu na základě článku 7 přílohy I uvedeného statutu, a to i navzdory tomu, že to uvedený článek 44 výslovně nestanoví. V tomtéž smyslu znění článku 119 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu neomezuje návrh na obnovu řízení na rozsudky Soudu pro veřejnou službu, ale stanoví, že návrh na obnovu řízení lze podat proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu.

Ačkoli znění uvedeného článku 119 bez rozlišení mezi rozsudkem a usnesením uvádí, že každé rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu může být předmětem návrhu na obnovu řízení, platí nicméně, že v unijním soudním systému není návrh na obnovu řízení opravným prostředkem, ale mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje zpochybnit nabytí právní moci rozhodnuté věci, které se pojí s konečným rozsudkem nebo konečným usnesením.

V rozsahu, v jakém se usnesení o vyškrtnutí vydané na základě článku 74 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu netýká ani přípustnosti, ani meritu věci, nenabývá právní moci, a proto jej nelze považovat za odůvodněné usnesení s obdobnými účinky jako rozsudek. Pokud totiž na základě uvedeného článku 74 předseda Soudu pro veřejnou službu rozhodne usnesením o vyškrtnutí věci z rejstříku Soudu pro veřejnou službu, pouze bere na vědomí vůli žalobce vzít svoji žalobu zpět. Jediná ustanovení, která se v takovém usnesení týkají účastníků řízení, jsou ustanovení, kterými předseda Soudu pro veřejnou službu rozhoduje o nákladech řízení v souladu s ustanoveními čl. 89 odst. 5 jednacího řádu.

(viz body 31 až 33, 35, 36, 38, 39 a 41)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. března 1995, ISAE/VP a Interdata v. Komise, C‑130/91 REV, bod 6; 5. března 1998, Inpesca v. Komise, C‑199/94 P a C‑200/94 P‑REV, bod 16; 29. listopadu 2007, Meister v. OHIM, C‑12/05 P‑REV, bod 16; 2. dubna 2009, Yedaş Tarim ve Otomotiv Sanayi ve Ticaret v. Rada a Komise, C‑255/06 P‑REV, body 15 až 17

2.      Podle čl. 35 odst. 5 a čl. 39 odst. 1 třetího pododstavec jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu nemá advokát účastníka řízení před Soudem pro veřejnou službu jinou povinnost než prokázat své postavení právního zástupce, a není povinen předložit řádně a včas plnou moc, s výjimkou případu, kdy je jeho postavení zpochybněno. Pokud advokát v zásadě není povinen prokázat se plnou mocí od svého klienta ani pro účely podání žaloby, ani pro účely oznámení Soudu, že jeho klient si přeje žalobu vzít zpět, a rozhodnutí klienta lze na základě článku 74 uvedeného jednacího řádu oznámit Soudu pro veřejnou službu také ústně na jednání, Soud nepřezkoumává otázky existence a působnost, či dokonce zrušení mandátu ad litem mezi advokátem a jeho klientem, s výjimkou případů zpochybnění.

(viz body 45 a 46)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. února 1965, Barge v. Vysoký úřad, 14/64

Soud prvního stupně: 26. září 1990, Virgili-Schettini v. Parlament, T‑139/89

3.      Ohledně práva na účinnou právní ochranu vyplývá z vysvětlení ke článku 47 Listiny základních práv, která podle čl. 6 odst. 1 třetího pododst. SEU a čl. 52 odst. 7 uvedené Listiny musí být zohledněna při jejím výkladu, že druhý pododstavec uvedeného článku odpovídá čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, ačkoli v unijním právu není právo na spravedlivý proces omezeno pouze na spory týkající se práv a povinností občanskoprávní povahy. První pododstavec čl. 47 Listiny základních práv se zakládá na článku 13 Evropské úmluvy o lidských právech, přičemž ochrana je v unijním právu ještě rozšířena, neboť zajišťuje právo na účinnou právní ochranu před soudem, a nikoli pouze účinnou právní ochranu před vnitrostátním orgánem. Právo na účinnou právní ochranu ve smyslu čl. 47 prvního pododstavce Listiny základních práv se neomezuje na ochranu základních práv, ale zahrnuje také ochranu všech práv a svobod zaručených unijním právem.

(viz bod 53)