ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (samosoudce)

18. prosince 2015

Věc F‑37/12

Carlo De Nicola

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Psychické obtěžování – Vyšetřovací řízení – Zpráva vyšetřovací komise – Nesprávná definice psychického obtěžování – Rozhodnutí prezidenta EIB nevyhovět stížnosti – Zrušení – Žaloba na náhradu škody“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se C. De Nicola domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 20. prosince 2011, kterým mu prezident Evropské investiční banky (EIB nebo dále též „Banka“) zamítl stížnost týkající se psychického obtěžování, a uložení povinnosti EIB k náhradě újmy, kterou podle svého názoru utrpěl z důvodu uvedeného obtěžování.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 20. prosince 2011, kterým prezident Evropské investiční banky zamítl stížnost týkající se psychického obtěžování C. De Nicoly, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská investiční banka ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené C. De Nicolou.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Stanovisko vyšetřovací komise v oblasti obtěžování

(Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6; Politika v oblasti důstojnosti na pracovišti Evropské investiční banky, bod 5.5)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Vnitřní vyšetřování údajného psychického obtěžování – Stanovisko vyšetřovací komise stižené vadami – Nedodržení definice obtěžování stanovené ve vnitřních předpisech Banky – Požadavek zlého úmyslu obtěžovatele – Nepřípustnost

(Kodex chování zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 3.6.1; Politika v oblasti důstojnosti na pracovišti Evropské investiční banky, článek 2.1)

1.      Do právního postavení nepříznivě zasahují pouze opatření, která mají závazné právní účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména po skončení interního řízení, jsou za napadnutelné akty považována v zásadě jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko správy po skončení tohoto řízení, s vyloučením mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. Přípravné akty předcházející rozhodnutí nezasahují nepříznivě do právního postavení dotyčného a žalobce může teprve v rámci žaloby proti rozhodnutí přijatému na konci řízení uplatňovat vady dřívějších aktů, které s tímto rozhodnutím úzce souvisejí.

Jelikož stanovisko vyšetřovací komise Evropské investiční banky není v důsledku toho jako takové napadnutelným aktem, musejí být návrhová žádání na jeho zrušení odmítnuta jako nepřípustná.

Protiprávnosti stanoviska uvedené vyšetřovací komise se naopak lze dovolávat na podporu návrhových žádání na zrušení konečného rozhodnutí přijatého prezidentem Evropské investiční banky. Z interní právní úpravy s názvem „Politika v oblasti dodržování osobní důstojnosti v práci“ přijaté Evropskou investiční bankou a uvedené v článku 3.6 Kodexu chování zaměstnanců Banky totiž vyplývá, že stanovisko vyšetřovací komise je podstatnou formální náležitostí, jejíž hmotněprávní nebo procesní vady, které měly vzniknout při jejím přijetí, představují vadu legality konečného rozhodnutí prezidenta Banky přijatého právě na základě uvedeného stanoviska.

(viz body 47 až 49)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 11. listopadu 2014, De Nicola v. EIB, F‑52/11, EU:F:2014:243, body 144 a 145

2.      Podle článku 3.6.1 Kodexu chování Evropské investiční banky je psychické obtěžování definováno jako opakování nepřátelských nebo nemístných výroků, postojů nebo jednání, vyjádřených nebo projevených jedním nebo více zaměstnanci vůči jinému zaměstnanci během dostatečně dlouhého období. Politika Banky v oblasti důstojnosti v práci stanoví, že skutečnost, zda je dané chování úmyslné nebo ne, není důležitá. Rozhodující zásadou je, že obtěžování a zastrašování jsou nežádoucími a nepřijatelnými chováními, která zasahují do sebeúcty a sebedůvěry toho, kdo jim je vystaven.

Z toho vyplývá, že vzhledem k interní právní úpravě Banky, jde o psychické obtěžování, které má za následek povinnost Banky poskytnout pomoc, když výroky, postoje nebo jednání obtěžovatele objektivně, a tedy svým obsahem, způsobily zásah do sebeúcty a sebedůvěry osoby, která jim byla vystavena v rámci Banky, aniž by bylo třeba prokázat existenci úmyslu obtěžovatele.

S touto závaznou interní právní úpravou není v souladu stanovisko vyšetřovací komise v oblasti psychického obtěžování, které k tomu, aby šlo o psychické obtěžování, vyžaduje úmyslné chování.

(viz body 53, 54 až 56)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 11. listopadu 2014, De Nicola v. EIB, F‑52/11, EU:F:2014:243, bod 154