ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

30. listopadu 2009

Věc F-83/07

Brigitte Zangerl-Posselt

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Nepřipuštění k praktickým a ústním zkouškám – Požadované diplomy – Pojem ‚postsekundárního vzdělání‘ – Diskriminace na základě věku“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se B. Zangerl-Posselt domáhá zrušení rozhodnutí zkušební komise o nepřipuštění žalobkyně ke zkouškám v rámci výběrového řízení EPSO/AST/27/06 organizovaného za účelem vytvoření seznamu úspěšných uchazečů asistentů s německým jazykem.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise ponese vedle vlastních nákladů řízení dvě třetiny nákladů řízení vynaložených žalobkyní. Žalobkyně ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Výběrové řízení – Podmínky připuštění – Diplom umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání

[Služební řád úředníků, čl. 5 odst. 3 písm. a) bod ii)]

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Podmínky připuštění – Rovné zacházení a zákaz diskriminace

(Služební řád úředníků, článek 27)

1.      Pojem „diplom umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání“ použitý v oznámení o výběrovém řízení je převzat z čl. 5 odst. 3 písm. a) bodu ii) služebního řádu, který stanoví, že jedním z minimálních požadavků na vzdělání pro jmenování úředníkem na pracovní místo ve funkční skupině AST je mít „vzdělání na úrovni středoškolského vzdělání, osvědčené diplomem, umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání“.

Ačkoli služební řád nedefinuje pojem „postsekundární vzdělávání“, nemůže tento pojem označovat nic jiného než vzdělávání poskytované na úrovni následující po obdržení diplomu osvědčujícího dokončení úplného středoškolského vzdělání. Použití přívlastku „supérieur“ [vyšší] ve francouzské verzi článku 5 odst. 3 písm. a) bodu ii) služebního řádu jednoznačně prokazuje, že dotčené vzdělávání nelze směšovat se vzděláváním poskytovaným v rámci sekundárního vzdělávání a že toto vzdělávání naopak odpovídá vzdělávání poskytovanému v zařízeních, na kterých se lze vzdělávat teprve po dokončení úplného středoškolského vzdělávání, tedy prvního i druhého cyklu sekundárního vzdělávání. Jestliže je navíc týž pojem v německé a anglické verzi článku 5 odst. 3 písm. a) bodu ii) služebního řádu vyjádřen slovy „postsekundäre[r] Bildung“ a „post-secondary education“, která výslovně označují úroveň vzdělávání odlišnou od středoškolského vzdělávání, nelze je v žádném případě vykládat jinak než pojem uvedený ve francouzské verzi téhož článku, jelikož nezbytnost jednotného použití, a tím i jednotného výkladu právních předpisů Společenství vylučuje, aby byl text posuzován osamoceně v jedné ze svých verzí, ale vyžaduje, aby byl vykládán v závislosti jak na skutečné vůli jeho autora, tak na cíli, který je jím sledován, zejména s ohledem na verze ve všech jazycích Společenství.

Neobsahují-li nařízení ani směrnice použitelné na výběrová řízení v rámci přijímání do zaměstnání, ani oznámení o výběrovém řízení opačné ustanovení, musí být požadavek vlastnit vysokoškolský diplom, který podmiňuje přístup k otevřenému výběrovému řízení, nezbytně chápán v tom smyslu, který tomuto výrazu dávají právní předpisy vlastní členskému státu, ve kterém kandidát ukončil studia, která uplatňuje.

Pojem „postsekundární vzdělávání“ ve smyslu článku 5 odst. 3 písm. a) bodu ii) služebního řádu odpovídá v Německu úrovni vzdělávání poskytovaného v zařízeních, jako jsou univerzity, Fachhochschulen, Fachschulen/Fachakademien, Berufsakademien nebo Verwaltungsfachhochschulen, přístup k nimž je v zásadě podmíněn získáním diplomu osvědčujícího ukončení druhého cyklu středoškolského vzdělávání, v Německu konkrétně Allgemeine Hochschulreife, Fachhochschulreife nebo Fachgebundene Hochschulreife, přičemž první z uvedených diplomů se obecně nazývá „Abitur“, dalších dva pak „Fachabitur“.

(viz body 48, 49, 51 a 52)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. listopadu 1969, Stauder, 29/69, Recueil, s. 419, bod 3; 12. července 1979, Koschniske, 9/79, Recueil, s. 2717, bod 6; 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C‑219/95 P, Recueil, s. I‑4411, bod 15

Soud prvního stupně: 29. září 1999, Neumann a Neumann-Schölles v. Komise, T‑68/97, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑1005, bod 79; 9. prosince 1999, Alonso Morales v. Komise, T‑299/97, Recueil FP, s. I‑A‑249 a II‑1227, bod 60

Soud pro veřejnou službu: 29. listopadu 2007, Pimlott v. Europol, F‑52/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 61

2.      Zásada rovného zacházení zakazuje, aby se srovnatelnými situacemi bylo zacházeno rozdílně nebo aby s rozdílnými situacemi bylo zacházeno stejným způsobem, ledaže by takové zacházení, podle konkrétního případu rozdílné nebo stejné, bylo objektivně odůvodněno. Totéž platí o zásadě zákazu diskriminace, která je jen konkretizací obecné zásady rovnosti a společně s ní tvoří jedno ze základních práv práva Společenství, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje. Pokud jde o úředníky a ostatní zaměstnance Společenství, zásada zákazu diskriminace je vyjádřena v čl. 1d odst. 1 služebního řádu, podle kterého se zejména „zakazuje jakákoli diskriminace na základě […] věku […]“. V případě oblastí, v nichž je vykonávána diskreční pravomoc, je zásada zákazu diskriminace porušena tehdy, když dotyčný orgán provede rozlišení, které je svévolné nebo zjevně nepřiměřeně ve vztahu k cíli této právní úpravy.

Oznámení o výběrovém řízení, v němž je stanovena podmínka předložit určitý diplom, tedy podmínka doložit „vzdělání na úrovni středoškolského vzdělání, osvědčené diplomem, umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání“, nevede přímo k diskriminaci na základě věku. Ačkoli tato podmínka předložit diplom může zasáhnout větší podíl osob ve věku od 45 do 50 let než osob ve věku 20 až 25 let, je cílem všech přijímacích řízení, jak výslovně stanoví článek 27 služebního řádu, zajistit orgánu služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti.

Úřad pro výběr personálu Evropských společenství tudíž tím, že uchazečům stanoví podmínku předložit diplom „umožňující přístup k postsekundárnímu vzdělávání“, tedy podmínku převzatou z čl. 5 odst. 3 písm. a) bodu ii) služebního řádu, jejž zákonodárce Společenství přijal v rámci své široké posuzovací pravomoci, sleduje legitimní cíl a nedopouští se rozlišení, které by bylo svévolné nebo zjevně nepřiměřeně.

(viz body 71 až 78)

Odkazy:

Soudní dvůr: 19. října 1977, Ruckdeschel a další, 117/76 a 16/77, Recueil, s. 1753, bod 7; 12. prosince 2002, Rodríguez Caballero, C‑442/00, Recueil, s. I‑11915, bod 32; 14. dubna 2005, Belgie v. Komise, C‑110/03, Sb. rozh. s. I‑2801, bod 71

Soud prvního stupně: 30. září 1998, Busacca a další v. Účetní dvůr, T‑164/97, Recueil FP, s. I‑A‑565 a II‑1699, bod 49; 11. prosince 2003, Breton v. Soudní dvůr, T‑323/02, Recueil FP, s. I‑A‑325 a II‑1587, bod 99

Soud pro veřejnou službu: 23. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 62; 19. června 2007, Davis a další v. Rada, F‑54/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 62 a citovaná judikatura