USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

4. dubna 2011

Věc F‑45/10

AO

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární opatření – Odvolání z funkce – Článek 35 odst. 1 písm. d) a čl. 35 odst. 2 písm. a) jednacího řádu – Žaloba zčásti zjevně nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se AO domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 23. července 2009, kterým mu byla s účinností od 15. srpna 2009 uložena sankce odvolání z funkce bez snížení nároků na důchod.

Rozhodnutí: Žaloba se zčásti odmítá jako zjevně nepřípustná a zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněná. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Žaloba k Soudu pro veřejnou službu – Možnost zamítnutí žaloby z meritorního hlediska, aniž předtím rozhodne o námitce nepřípustnosti vznesené žalovaným

2.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Jednání směřující k diskreditaci dotčené osoby nebo ke zhoršení jejích pracovních podmínek

(Služební řád, čl. 12a odst. 3)

1.      Unijní soud je oprávněn posoudit podle okolností každého případu, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby z meritorního hlediska, aniž předtím rozhodne o námitce nepřípustnosti vznesené žalovaným.

(viz bod 34)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 8. dubna 2008, Borčini v. Komise, F‑134/06, bod 56; 28. října 2010, Kay v. Komise, F‑113/05, bod 31, a citovaná judikatura

2.      Článek 12a odst. 3 služebního řádu definuje psychické obtěžování jako „nepřístojné chování“, které k tomu, aby bylo prokázáno, vyžaduje, aby byly splněny souběžně dvě podmínky. První podmínka se týká existence jednání, mluvených či psaných projevů či gest, které „trvají po delší dobu, jsou opakované nebo systematické“ – což předpokládá, že psychické obtěžování musí být chápáno jako proces nutně probíhající v čase a předpokládá existenci opakovaného a pokračujícího jednání – a které jsou „učiněny úmyslně“. Druhá podmínka, oddělená od první podmínky spojkou „a“, vyžaduje, aby tato jednání, mluvené nebo psané projevy, úmyslná jednání nebo gesta mohla těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka. Z toho, že se spojení „učiněná úmyslně“ týká první podmínky, a nikoliv druhé, je možné vyvodit dvojí závěr. Jednak jednání, mluvené či psané projevy či gesta uvedená v čl. 12a odst. 3 služebního řádu musí být učiněna úmyslně, což z působnosti tohoto ustanovení vylučuje jednání, ke kterému by došlo náhodně. Na druhou stranu se nevyžaduje, aby tato jednání, mluvené či psané projevy či gesta byla provedena s úmyslem poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka. Jinými slovy, k psychickému obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu může dojít, i když obtěžovatel svým jednáním nezamýšlí zdiskreditovat oběť nebo úmyslně zhoršit její pracovní podmínky. Stačí pouze, že jeho jednání, pokud k němu došlo úmyslně, objektivně takové následky způsobí.

(viz bod 37)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2008, Q v. Komise, F‑52/05, bod 135, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑80/09 P