ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
1. února 2007
Věc F-125/05
Vassilios Tsarnavas
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh úředníků různých služeb – Návrh na náhradu škody – Přípustnost – Přiměřená lhůta – Odměna advokáta – Postup před zahájením soudního řízení – Nemajetková újma“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 CE a 152 EA, kterou se V. Tsarnavas domáhá zejména toho, aby bylo jednak zrušeno rozhodnutí Komise ze dne 1. dubna 2005 o zamítnutí jeho žádosti směřující k získání náhrady ve výši 72 000 eur za majetkovou a nemajetkovou újmu utrpěnou v důsledku nesrovnalostí nebo nesprávného postupu ze strany tohoto orgánu v rámci povyšovacích období 1998 a 1999, a jednak uloženo Komisi zaplacení výše uvedené náhrady.
Rozhodnutí: Komisi Evropských společenství se ukládá zaplatit žalobci částku 3 000 eur z titulu náhrady nemajetkové újmy. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů vynaložených V. Tsarnavasem. V. Tsarnavas ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Žádost o náhradu škody směřující vůči orgánu – Dodržení přiměřené lhůty
(Statut Soudního dvora, článek 46; Služební řád úředníků, článek 90)
2. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Nesprávný postup
1. Úředníkům nebo zaměstnancům přísluší, aby se obrátili v přiměřené lhůtě na orgán s veškerými žádostmi, kterými se domáhají na Společenství náhrady jemu přičitatelné škody, a to od okamžiku, kdy se dozvěděli o situaci, na kterou si stěžují. Přiměřený charakter lhůty musí být posouzen v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených stran. V tomto ohledu je třeba rovněž vzít v úvahu prvek srovnání, který se nabízí v pětileté promlčecí lhůtě stanovené v oblasti žalob směřujících k uplatnění mimosmluvní odpovědnosti článkem 46 Statutu Soudního dvora.
V případě, kdy si úředník stěžuje na údajné opakované nesrovnalosti nebo nesprávný postup ze strany jeho orgánu v rámci různých povyšovacích období, přiměřený charakter lhůty, kterou nechala tato dotčená osoba uplynout před podáním žaloby směřující k získání náhrady majetkové újmy vyplývající z odměny a nákladů požadovaných jejím advokátem z titulu různých započatých postupů před zahájením soudního řízení, musí být posouzen s ohledem na každý z těchto postupů.
Tento přiměřený charakter se však posuzuje odlišně, pokud jde o nemajetkovou újmu vyplývající ze stavu nejistoty a neklidu, ve kterém se tato osoba nacházela během dlouhého období ohledně svého případného povýšení v rámci dotčených povyšovacích období, jakož i ze ztráty důvěry v její orgán, údajně způsobené společně akty a chováním orgánu. Tyto totiž musí být předmětem celkového posouzení a jejich legalitu a účinky lze zkoumat pouze jako celek.
(viz body 69 až 73 a 81)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 6. července 2001, Tsarnavas v.Komise, T‑161/00, Recueil FP, s. I‑A‑155 a II‑721, bod 37; 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381, body 65 a 66
2. Nesplnění povinnosti řádné správy ve vztahu k úředníkovi v rámci různých povyšovacích období, jehož důsledkem bylo, že podal různé stížností, které se ukázaly přinejmenším částečně odůvodněné, jelikož vedly jednak k dohodě mezi stranami, jednak ke zrušení napadeného aktu, nebo i ke zrušujícímu rozsudku soudu Společenství, představuje nesprávný postup, jenž má za následek prodlevu v průběhu povyšování za dotyčná povyšovací období pro dotčenou osobu, jakož i stav nejistoty a neklidu ohledně její profesní budoucnosti odůvodňující přiznání náhrady za nemajetkovou újmu.
Okolnost, že žalobce posléze odešel do důchodu z důvodu své invalidity, nemůže eliminovat takovou újmu, utrpěnou z důvodu chování ze strany správy, pokud jde o případné povýšení dotčené osoby za dřívější povyšovací období.
(viz body 99 a 100)