Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 21. září 2018 proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 12. července 2018 ve věci T-455/14, Pirelli & C. v. Komise

(Věc C-611/18 P)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Pirelli & C. SpA. (zástupci: M. Siragusa, G. Rizza, advokáti)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Prysmian Cavi e Sistemi Srl

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

na základě čl. 169 odst. 1 jednacího řádu zrušil rozhodnutí Tribunálu obsažené v rozsudku, který byl vydán dne 12. července 2018 ve věci T-455/14 Pirelli & C. S.p.A v. Komise, oznámeném žalobkyní téhož dne prostřednictvím e-Curia

a

na základě čl. 170 odst. 1 jednacího řádu vyhověl návrhovým žádáním uplatňovaným společností Pirelli mutatis mutandis, aniž bude věc vrácena zpět, a v důsledku toho:

zrušil rozhodnutí1 v rozsahu, v němž se týká Pirelli, a konkrétně jeho čl. 1 odst. 5 písm. d), čl. 2 písm. g) a článek 4 v rozsahu, v němž jí zahrnuje na seznam osob, kterým je opatření určeno

a podpůrně

udělil společnosti Pirelli právo, aby bylo vyžadováno plnění nejdříve od hlavního dlužníka, v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 31 nařízení č. 1/20032 a článku 261 SFEU;

pokud by společnost Prysmian podala kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru proti rozhodnutí Tribunálu uvedenému v rozsudku vydanému dne 12. července 2018 ve věci T-455/14,

zrušil nebo změnil jeho čl. 2 písm. g) tím, že sníží pokutu uloženou společně a nerozdílně společnostem Prysmian a Pirelli a

v každém případě uložit Komisi náhradu nákladů řízení;

pokud Soudní dvůr nezruší rozhodnutí Tribunálu obsažené ve výroku rozsudku vydaného dne 12. července 2018 ve věci T-455/14 Pirelli & C. S.p.A v. Komise, udělil společnosti Pirelli právo, aby bylo vyžadováno plnění nejdříve od hlavního dlužníka, v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci podle článku 31 nařízení č. 1/2003 a článku 261 SFEU.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku týkajícího se skutečnosti, že Tribunál nedodržel svou povinnost uvést odůvodnění ve vztahu k údajně neexistujícímu nedostatečnému odůvodnění – dovolávanému společností Pirelli – zamítnutí Komisí podrobných argumentů týkajících se nepoužitelnosti v projednávaném případě domněnky skutečného rozhodujícího vlivu a nerovného zacházení, jehož se dopustila Komise, když použila metodu „dvojího základu“ jen na společnost Goldman Sachs

Tribunál se dopustil omylu, když určil předmět a rozsah povinnosti Komise uvést odůvodnění tak, že neuznal a neprohlásil, že odůvodnění rozhodnutí nesplňuje požadavky stanovené unijním soudem. Tribunál měl zrušit rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týká, jelikož dotčené opatření neobsahuje úplný výčet konkrétních, specifických a přesných důvodů, které by mohly odůvodnit přičtení protiprávního jednání společnosti Pirelli na základě domněnky, přestože Pirelli poskytla důkaz o tom, že její ekonomické, organizační a právní vztahy se společností Prysmian nevedly k vyloučení nebo omezení stupně nezávislosti její dceřiné společnosti. Kromě toho Tribunál v napadeném rozsudku zcela přehlédl argumenty Pirelli týkající se rozdílného zacházení s ní vzhledem k tomu, že ve vztahu k ní uplatnila Komise jen domněnku skutečného rozhodujícího vlivu („PLP“) místo toho, aby uplatnila metodu přičtení, která stanoví dvojí základ, kterou naopak uplatnila na jinou mateřskou společnost Prysmian, a sice na Goldman Sachs.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku týkající se nedodržení článků 48 a 49 Listiny základních práv Evropské unie a nedostatečnosti, jakož i nelogičnosti odůvodnění rozsudku ve vztahu k porušení základních práv právnické osoby Pirelli a zásady proporcionality, jehož se dopustila Komise

Postoj Tribunálu – že odpovědnost Pirelii stanovená na základě domněnky není trestní odpovědností stanovenou bez viny na základě jednání jiného, nýbrž je osobní odpovědností „podniku“, který má společně se svou dceřinou společností, jež se přímo dopustila protiprávního jednání – je založen na nenáležitém překrytí dvou analýz, které nemohou být překryty, a sice použití pravidel hospodářské soutěže na podniky a ochraně základních práv obviněných právnických osob. Kromě toho v rozsudku je zcela přehlédnuta povaha dvojí domněnky týkající se PLP. V rozhodnutí měla totiž Komise za to, že Pirelli měla rozhodující vliv nejen na obchodní politiku Prysmain, ale také – aniž žalobkyně mohla poskytnout důkaz o opaku – na zvláštní protisoutěžní jednání své dceřiné společnosti. Pirelli se dovolává nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku rovněž ve vztahu k argumentu, že Komise nepoměřila dotčené zájmy, zvláštně pokud jde o PLP s ohledem na zvláštní skutečnosti konkrétního případu a dodržování práva na obhajobu, jak však stanoví judikatura Soudního dvora. Konečně pokud jde o žalobní důvod Pirelli, podle něhož uplatnění PLP na tuto společnost nebylo přiměřené ve smyslu čl. 5 odst. 4 SEU k dosažení cílů spočívajících ve zlepšení záruk skutečného zaplacení sankce a umožnění uložení vyšších pokut za účelem odrazení od protiprávního jednání, Tribunál odpověděl nerelevantními odkazy na judikaturu

Třetí důvod kasačního opravného prostředku týkající se nedodržení zásad solidární odpovědnosti, proporcionality a rovného zacházení, jakož i nelogického odůvodnění ve vztahu k nesprávnému skutkovému posouzení použití na společnost Pirello zásady solidární odpovědnosti společně se společností Prysmian pro účely zaplacení pokuty, jakož i nedostatečného odůvodnění rozsudku ve vztahu k neudělení společnosti Pirelli práva, aby bylo vyžadováno zaplacení nejdříve od hlavního dlužníka.

I když společnosti Pirelli, stejně jako společnosti Prysmian, bylo uloženo zaplacení celé částky pokuty uložené v rozhodnutí, byla situace žalobkyně zcela odlišná od situace její bývalé dceřiné společnosti, kterou rozhodnutí označuje jasně za společnost, jež se přímo dopustila protiprávního jednání. Jak bylo správně, ale rozporuplně uznáno v rozsudku, Pirelli byla přičtena odpovědnost, jež je zcela odvozena a vedlejší, a závisí tedy na odpovědnosti Prysmian. Komise musela podle ní smíchat nepřiměřené důsledky sankce, když na ni neuplatnila vztah solidarity sankce nebo když jej uplatnila jen na část pokuty uložené společnosti Prysmian, nebo když jí neudělila právo, aby bylo vyžadováno plnění nejdříve od společnosti Prysmian. Tribunál nejenže neuvedl žádné odůvodnění, pokud jde o žalobní důvod uplatňovaný Pirelli, pokud jde o neudělení tohoto práva, nýbrž nedodržel ani zásady solidární odpovědnosti, proporcionality a rovného zacházení.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku týkající se nedodržení článků 261 SFEU a 31 nařízení č. 1/2003 ve vztahu k zamítnutí návrhu na udělení práva, aby bylo zaplacení vyžadované nejdříve od hlavního dlužníka, který Pirelli uvedla v návrhových žádáních žaloby podané Tribunálu

Podle výše uvedených ustanovení má Tribunál určité pravomoci, a sice nejen pravomoc změnit výši sankce uložené Komisí, nýbrž i pravomoc změnit podmínky zaplacení. Judikatura citovaná v napadeném rozsudku, podle níž sankční pravomoc Komise nezahrnuje možnost stanovit příslušné částí pokut solidárních dlužníků v jejich vzájemných vztazích, není relevantní k posouzení jiné otázky vznesené společností Pirelli, že Tribunál tedy neudělil mateřské společnosti, která vlastní 100% kapitálu a které byla společně a nerozdílně uložena sankce, právo, aby bylo vyžadováno zaplacení nejdříve od hlavního dlužníka. Toto právo se totiž netýká vnitřních vztahů mezi solidárními dlužníky, ale vztahuje se na povinnost, kterou má každý z nich odděleně vůči Komisi (takzvané vnější vztahy).

____________

1     Rozhodnutí Evropské komise C(2014) 2139 final ze dne 2. dubna 2014 (věc AT.39610 – Elektrické kabely).

2     Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1, Zvl. vyd. 08/002 s. 205).