Kasační opravný prostředek podaný dne 15. srpna 2018 Xabierem Uribe-Etxebarría Jiménezem proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 29. května 2018 ve věci T-577/15, Xabier Uribe-Etxebarría Jiménez v. EUIPO - Núcleo de comunicaciones y control, S.L.

(Věc C-534/18 P)

Jednací jazyk: španělština

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Xabier Uribe-Etxebarría Jiménez (zástupkyně: M. Esteve Sanz, advokátka)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví a Núcleo de comunicaciones y control, S.L.

Návrhová žádání

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel) navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém byl zamítnut první žalobní důvod uvedený v žalobě k Tribunálu a ve kterém byl částečně zamítnut třetí žalobní důvod uvedený v téže žalobě;

vyhověl návrhovým žádáním vyplývajícím z prvního žalobního důvodu uvedeného v žalobě k Tribunálu a podpůrně návrhovým žádáním vyplývajícím ze třetího žalobního důvodu uvedeného v téže žalobě;

uložil EUIPO a vedlejší účastnici povinnost nahradit navrhovateli náhradu všech nákladů řízení vynaložených v řízení před Tribunálem i v tomto řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku, který se dělí na šest částí, směřuje proti odůvodnění těch částí napadeného rozsudku, kterými byl vzhledem k závěru, že odvolací senát byl oprávněn odmítnout doplňující písemné odůvodnění odvolání včasně podané navrhovatelem k odvolacímu senátu EUIPO, zamítnut první žalobní důvod, týkající se rozporu rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO s čl. 63 odst. 1, čl. 64 odst. 1 a čl. 76 odst. 1 nařízení (ES) č. 207/2009¹ .

V první části se vytýká porušení článku 36 statutu Soudního dvora a článku 81 jednacího řádu Tribunálu spočívající v nesplnění povinnosti uvést odůvodnění, neboť napadený rozsudek se nevyjadřuje k tvrzení, které navrhovatel rozvedl na jednání, ohledně nepřípustnosti argumentace EUIPO uvedené v jeho žalobní odpovědi.

Ve druhé části se vytýká: (i) porušení článku 36 statutu Soudního dvora a článku 81 jednacího řádu Tribunálu spočívající v nesplnění povinnosti shledat i bez návrhu nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí v souvislosti s důvody, proč nebylo přihlédnuto k žádosti navrhovatele o znovuposouzení důkazu o užívání předloženého zrušovacímu oddělení; (ii) porušení práva navrhovatele na účinnou procesní obranu spočívající v tom, že v napadeném rozsudku bylo ex novo přijato odůvodnění rozvinuté v žalobní odpovědi EUIPO namísto toho, aby byl i bez návrhu konstatován nedostatek odůvodnění rozhodnutí odvolacího senátu; (iii) zkreslení skutkových okolností spočívající v závěru, že odvolací senát byl oprávněn odmítnout písemnost navrhovatele, i když odvolací senát tuto písemnost neodmítl.

Ve třetí části se vytýká zkreslení skutkových okolností, a konkrétně prohlášení obsažená v (původním i doplňujícím) písemném odůvodnění odvolání, podaných navrhovatelem k odvolacímu senátu EUIPO.

Ve čtvrté části se vytýká porušení čl. 63 odst. 1, čl. 64 odst. 1, čl. 76 odst. 1 a čl. 57 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 spočívající v nesprávném výkladu uvedených článků v napadeném rozsudku, kterým se posvětilo, že odvolací senát EUIPO nerozhodl o jednom ze žádání navrhovatele, jež bylo projednáváno před odvolacím senátem.

V páté části se vytýká porušení článku 64 nařízení (ES) č. 207/2009 spočívající v závěru, uvedeném v napadeném rozsudku, že pokud před odvolacím senátem není otázka skutečného užívání starší ochranné známky výslovně vznesena, tato otázka nepředstavuje právní otázku, která musí být odvolacím senátem nutně zkoumána pro vyřešení sporu, který mu byl předložen.

V šesté části se vytýká porušení článků 64 a 60 nařízení (ES) č. 207/2009 a pravidla 49 odst. 1 nařízení č. 2868/95² spočívající v tom, že na projednávaný případ byla použita judikatura vydaná na základě dvou posledně uvedených článků, které upravují přípustnost odvolání k odvolacímu senátu EUIPO, i když v projednávané věci odvolací senát neprohlásil odvolání za nepřípustné, a i kdyby tomu tak bylo, nebylo by takové prohlášení v rozporu s citovanými články, neboť písemnosti předložené navrhovatelem nepřípustné nebyly.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti odůvodnění té části napadeného rozsudku, kterou byl částečně zamítnut třetí žalobní důvod, týkající se rozporu rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO s článkem 8 nařízení (ES) č. 207/2009, a dělí se na dvě části.

V první části se vytýká porušení článku 36 statutu Soudního dvora a článku 81 jednacího řádu Tribunálu spočívající v nedostatku odůvodnění napadeného rozsudku, neboť nebyl odůvodněn význam, který se Tribunál rozhodl přiložit závěrům uvedeným v rozhodnutích zrušovacího oddělení a odvolacího senátu EUIPO a týkajícím se výrobků, pro které měla být starší ochranná známka považována za zapsanou. Vytýká se i zkreslení těchto závěrů vyplývající ze srovnání významu přikládaného v napadeném rozsudku s posouzením uvedeným v řečených rozhodnutích, s tvrzeními účastníků řízení a s důkazy.

Ve druhé části se vytýká porušení článku 8 nařízení č. 207/2009 spočívající v tom, že podle napadeného rozsudku jsou služby spadající do třídy 42 u posuzované sporné ochranné známky podobné výrobkům, pro které byla ochranná známka s právem přednosti považována za zapsanou.

____________

¹     Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

    

²     Nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1995, L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189).