ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
9. června 2010
Věc F‑56/09
Luigi Marcuccio
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba na náhradu škody – Přístup správy do služebního bytu úředníka – Respektování obydlí a soukromého života“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Marcuccio v podstatě domáhá zaprvé prohlášení právní neexistence nebo zrušení rozhodnutí Komise o zamítnutí jeho návrhu směřujícího k náhradě škody, kterou údajně utrpěl na základě skutečnosti, že zaměstnanci Komise protiprávně vnikli dne 8. dubna 2002 do jeho služebního bytu v Luandě (Angola) a při této příležitosti protiprávně pořídili fotografie a poznámky týkající se jeho osobních věcí, a zadruhé náhrady uvedené škody.
Rozhodnutí: Evropské komisi se ukládá, aby žalobci zaplatila částku ve výši 5 000 eur. Rozhodnutí Komise ze dne 11. září 2008 v rozsahu, v němž zamítlo návrh žalobce ze dne 24. dubna 2008 směřující k zaslání fotografií, zničení fotografií a oznámení informací týkajících se tohoto zničení, se zamítá. Ve zbývající části se návrhová žádání v žalobě zamítají. Komise ponese kromě svých nákladů řízení čtvrtinu nákladů žalobce. Žalobce ponese tři čtvrtiny svých nákladů.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Návrh na zrušení rozhodnutí vydaného před zahájením soudního řízení, kterým byl zamítnut návrh na náhradu škody – Návrh, který je na návrhových žádáních na náhradu škody závislý
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Interní organizační opatření služeb – Vyloučení – Žaloba na náhradu škod vyplývajících z uvedených opatření – Přípustnost
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1)
3. Úředníci – Zásady – Základní práva – Právo fyzických osob na nedotknutelnost obydlí – Ochrana proti svévolnému nebo nepřiměřenému zásahu veřejné moci – Přístup správy do služebního bytu úředníka bez dodržení procesních postupů – Porušení – Nesprávný služební postup
(Článek 6 odst. 2, SEU)
4. Úředníci – Rozhodnutí obsahující peněžité povinnosti – Prostředky výkonu rozhodnutí – Použití započtení – Podmínka
(Článek 256 ES; Služební řád úředníků, příloha VIII, článek 46)
5. Úředníci – Žaloba – Předmět
(Článek 266 SFEU; Služební řád úředníků, článek 91)
6. Řízení – Náklady řízení – Uložení účastníku řízení, který měl ve věci úspěch, aby nesl část vlastních nákladů řízení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 89 odst. 2)
1. Rozhodnutí orgánu zamítající návrh na náhradu škody je nedílnou součástí správního řízení, předcházejícího žalobě na určení odpovědnosti podané k Soudu pro veřejnou službu, a má pouze za následek umožnění toho, aby dotyčný úředník mohl u tohoto Soudu vznést návrh na náhradu škody. Proto nemohou být návrhová žádání směřující k prohlášení právní neexistence nebo podpůrně ke zrušení tohoto zamítajícího rozhodnutí posuzována nezávisle na návrhových žádáních na náhradu škody.
(viz bod 30)
Odkazy:
Tribunál: 18. prosince 1997, Gill v. Komise, T‑90/95, Recueil FP, s. I‑A‑471 a II‑1231, bod 45; 6. března 2001, Ojha v. Komise, T‑77/99, Recueil FP, s. I‑A‑61 a II‑293, bod 68; 5. prosince 2002, Hoyer v. Komise, T‑209/99, Recueil FP, s. I‑A‑243 a II‑1211, bod 32
Soud pro veřejnou službu: 25. března 2010, Marcuccio v. Komise, F‑102/08, bod 23
2. V rámci žaloby na náhradu škody se úředník může na podporu svých návrhových žádání na náhradu škody plně dovolávat protiprávnosti faktických opatření, která nejsou akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení, pokud nepožaduje zrušení těchto opatření, nýbrž náhradu škod z nich vyplývajících.
(viz bod 41)
3. Základní právo fyzických osob na nedotknutelnost soukromého obydlí, obecná zásada společná právům členských států, potvrzená v článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, na kterou se odvolává čl. 6 odst. 2 SEU, zajišťuje ochranu proti svévolným a nepřiměřeným zásahům veřejné moci do sféry soukromé činnosti každé osoby, přičemž tyto zásahy vyžadují ve všech právních systémech členských států právní základ a musejí být odůvodněny důvody stanovenými v zákoně.
Služební byt poskytnutý úředníku správou v místě, kde vykonává svou služební činnost, výlučně pro účely bydlení musí být považován za „obydlí“. Okolnost, že dotyčný, mající volno z důvodu nemoci, přechodně pobývá v jiné zemi, není relevantní, jelikož taková nepřítomnost nevede k přemístění místa, kde jsou soustředěny zájmy úředníka.
Proto, pokud si správa zjedná přístup do služebního bytu úředníka, aniž by o tom věděl a a fortiori aniž by se informovala o případných námitkách z jeho strany, porušuje právo úředníka na respektování jeho vlastnictví, obydlí a jeho soukromého života a dopouští se nesprávného služebního postupu, který může založit její odpovědnost. Tento závěr nemůže být zpochybněn okolností, že bylo vydáno rozhodnutí o přeřazení úředníka, ani důvody vycházejícími ze zájmů služby, jako je potřeba ujistit se o stavu bytu po extremních povětrnostních podmínkách. Tyto okolnosti totiž nemohou správu zprostit dodržování jakéhokoli formálního postupu, přinejmenším povinnosti předem úředníka informovat o tom, že je třeba naléhavě ověřit stav bytu.
(viz body 51 až 55, 57 a 61 až 66)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. září 1989, Hoechst v. Komise, 46/87 a 227/88, Recueil, s. 2859, body 17 a 19
4. Z článku 256 ES vyplývá, že nucený výkon rozhodnutí Komise se řídí předpisy občanského procesního práva toho státu, na jehož území se provádí, a že přezkum zákonnosti opatření pro výkon rozhodnutí spadá do pravomoci vnitrostátních soudních orgánů. To nevylučuje, aby orgán mohl použít takové postupy výkonu rozhodnutí, jako jsou započtení, pokud se při tom může opřít o výslovný právní základ, jako například článek 46 přílohy VIII služebního řádu, umožňující srazit všechny částky, které úředník dluží Společenství, z částky jeho dávky nebo z dávek jeho starobního nebo invalidního důchodu.
(viz bod 59)
Odkazy:
Tribunál: 27. června 2001, X v. Komise, T‑214/00, Recueil FP, s. I‑A‑143 a II‑663, body 21 až 23
5. Jelikož soud pro veřejnou službu z důvodu chybějícího právního základu není příslušný ukládat orgánu až do provedení opatření, která je povinen provést na základě rozsudku uvedeného Soudu, denní penále, musejí být návrhová žádání směřující k uložení takového penále odmítnuta jako nepřípustná.
Každopádně je při neexistenci jakékoli skutečnosti umožňující domnívat se, že orgán nesplní své povinnosti vůči dotyčnému, podle článku 266 SFEU, vyloučeno použití penále určeného k vytvoření tlaku na orgán.
(viz body 80 až 82)
Odkazy:
Tribunál: 8. října 1992, Meskens v. Parlament, T‑84/91, Recueil, s. II‑2335, bod 31; 12. prosince 1995, Connolly v. Komise, T‑203/95 R, Recueil, s. II‑2919, bod 45
6. Pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, může Soud pro veřejnou službu podle čl. 89 odst. 2 jednacího řádu rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady.
V tomto ohledu, pokud účastník řízení, který měl ve věci úspěch, předložil velký počet návrhových žádání odmítnutých či zamítnutých Tribunálem a požadoval zjevně nadměrnou náhradu škody, je důvodné protistraně uložit, aby vedle toho, že ponese vlastní náklady řízení, uhradila pouze část nákladů účastníka řízení, který měl ve věci úspěch.
(viz body 86 až 88)