ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
20. září 2007
Věc F-111/06
Nikos Giannopoulos
v.
Rada Evropské unie
„Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Žádost o změnu platového zařazení – Rovné zacházení – Odborná zkušenost – Povinnost uvést odůvodnění – Nová skutečnost – Přípustnost“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou N. Giannopoulos navrhuje zejména zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování Rady ze dne 29. listopadu 2005, kterým se zamítá jeho žádost podaná na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu směřující ke změně jeho zařazení do platové třídy, jakož i vyměření náhrady škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Prekluze – Nový běh – Podmínka
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Jmenování do služebně vyšší platové třídy
(Služební řád úředníků, článek 31odst. 2)
3. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Jmenování do služebně vyšší platové třídy
(Služební řád úředníků, článek 5 a čl. 31 odst. 2)
4. Úředníci – Přijímání – Rozhodnutí o zařazení do platové třídy – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah
(Služební řád úředníků, článek 25 druhý pododstavec a čl. 31)
5. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Jmenování do služebně vyšší platové třídy
(Služební řád úředníků, článek 1d odst. 1 a čl. 31 odst. 2)
1. Skutečnost, že podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu každý úředník může předložit orgánu oprávněnému ke jmenování žádost, aby vydal v jeho věci rozhodnutí, však neumožňuje tomuto úředníkovi obejít lhůty stanovené články 90 a 91 služebního řádu pro podání stížnosti a žaloby tím, že prostřednictvím návrhu nepřímo zpochybní dřívější rozhodnutí, které nenapadl ve lhůtě. Pouze existence nových podstatných skutečností může odůvodnit předložení návrhu směřujícího k novému přezkumu takového rozhodnutí.
To je případ žádosti úředníka směřující k novému přezkumu jeho platového zařazení, ke kterému došlo při jeho jmenování, jestliže správa před touto žádostí přezkoumala jeho spis spolu se spisy jiných úředníků, jejichž platové zařazení se rovněž stalo konečným, za účelem změny jejich zařazení, aniž by tuto informaci nicméně oznámila dotčené osobě. Tato okolnost totiž odůvodňuje, v souladu se zásadou přístupu k soudu skutečnost, že Soud může zkoumat opodstatněnost odmítnutí změnit platové zařazení žalobce.
(viz body 28 a 31)
2. Výjimečná kvalifikace umožňující použití čl. 31 odst. 2 služebního řádu musí být posouzena nikoliv vzhledem k celkové populaci, avšak vzhledem k průměrnému profilu úspěšných kandidátů podobných výběrových řízení, kteří jsou již populací velmi přísně vybranou v souladu s požadavky článku 27 služebního řádu.
Pokud jde o dobu odborné zkušenosti nově přijatého úředníka, okolnost, že osoba může uplatnit četná léta odborné zkušenosti, jí nemůže sama o sobě dávat nárok být jmenována do služebně vyšší platové třídy. Pouhá skutečnost, že tato zkušenost byla delší než nejnižší doba vyžadovaná pro účast na výběrovém řízení, v němž byl úředník úspěšným kandidátem, nestačí k prokázání výjimečnosti doby této zkušenosti, kterou je třeba posoudit ve vztahu k době odborné zkušenosti jiných úspěšných kandidátů výběrových řízení organizovaných podle srovnatelných výběrových postupů. V každém případě i za předpokladu, že by doba odborné zkušenosti úředníka musela být považována za výjimečnou, toto posouzení mu nedává nárok být zařazen do pro něj služebně vyšší platové třídy. I když totiž nově přijatý úředník splňuje podmínky použití čl. 31 odst. 2 služebního řádu k tomu, aby mohl být zařazen do služebně vyšší platové třídy, nemá nicméně subjektivní právo na takové zařazení. Toto posouzení platí a fortiori pro úředníka, který nesplňuje všechna kritéria zkoumaná orgánem oprávněným ke jmenování v rámci jeho posouzení ohledně případné existence výjimečné kvalifikace.
Pokud jde o kvalitu odborné zkušenosti, nesmí být hodnocena abstraktně, ale pouze podle požadavků zaměstnání, jehož výkon byl svěřen dotčené osobě při jejím vstupu do služby.
(viz body 57, 60 a 62 až 64)
Odkazy:
Soudní dvůr: 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 30
Soud prvního stupně: 5. listopadu 1997, Barnett v. Komise, T‑12/97, Recueil FP, s. I‑A‑313 a II‑863, bod 50; 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑705, bod 49; 11.července 2002, Wasmeier v. Komise, T‑381/00, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑677, body 56, 57, 65 a 125; 3. října 2002, Platte v. Komise, T‑6/02, Recueil FP, s. I‑A‑189 a II‑973, bod 38; 17. prosince 2003, Chawdhry v. Komise, T‑133/02, Recueil FP, s. I‑A‑329 a II‑1617, bod 102; 15. listopadu 2005, Righini v. Komise, T‑145/04, Sb. VS s. I‑A‑349 a II‑1547, bod 92; 15. března 2006, Herbillon v. Komise, T‑411/03, Sb. VS s. I-A-2-45 a II‑A-2-193, bod 62; 15. března 2006, Valero Jordana v. Komise, T‑429/03, Sb. VS s. I-A-2-51 a II-A-2-217, body 89 a 91; 10. května 2006, R v. Komise, T‑331/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 72 a 74
Soud pro veřejnou službu: 26. dubna 2006, Falcione v. Komise, F‑16/05, Sb. VS s. I-A-1-3 a II-A-1-7, body 55 a 56
3. Účelem možnosti zařazení zvláště kvalifikovaného uchazeče o evropskou veřejnou službu do služebně vyšší platové třídy, z důvodu specifických potřeb služby, je umožnit dotčenému orgánu jako zaměstnavateli získat služby osoby, o kterou se v kontextu trhu práce může ucházet mnoho jiných potenciálních zaměstnavatelů, a která tedy může dát přednost jiné práci. V každém případě čl. 31 odst. 2 služebního řádu ukládá srovnání kvalifikací dotčené osoby s požadavky zaměstnání, k němuž byl přidělen jako úředník při svém přijetí.
Za těchto podmínek může nově přijatý úředník prokázat nedodržení specifických potřeb služby jeho orgánem pouze tehdy, když oznámení o výběrovém řízení, jehož byl úspěšným kandidátem, oznámení o volném pracovním místě týkající se jeho prvního zaměstnání nebo povaha funkcí, které skutečně vykonával v rámci tohoto zaměstnání, ukazuje na jeho zařazení do služebně vyšší platové třídy.
V tomto ohledu zvýšená potřeba specializovaných úředníků, která v daném okamžiku existovala v oblasti působnosti nově přijatého úředníka v rámci jeho orgánu, neumožňuje sama o sobě dospět k závěru, že tento orgán narazil na zvláštní obtíže při přijímání zaměstnanců schopných vykonávat dané úkoly.
(viz body 67 až 69 a 71)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. října 2004, Brendel v. Komise, T‑55/03, Sb. VS s. I‑A‑311 a II‑1437, bod 112; R v. Komise, výše uvedený, body 36 a 39
4. I když je z důvodu povinnosti řádné správy politováníhodné, že správa nepovažovala za nezbytné informovat úředníka o skutečnosti, že jeho zařazení do platové třídy bylo předmětem přezkumu příslušnými službami za účelem případného přeřazení do služebně vyšší platové třídy, tato okolnost nepředstavuje porušení povinnosti odůvodnění rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, které odmítá přezkum požadovaný dotčenou osobou, jestliže toto rozhodnutí jasně uvádí kritéria a indicie, o které se uvedený orgán opřel při hodnocení výjimečnosti vzdělání a odborné zkušenosti žalobce. S ohledem na širokou posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování, může takové odůvodnění umožnit žalobci seznámit se s konkrétními a relevantními důvody, o které se tento orgán opřel, když odmítl jeho zařazení do vyšší platové třídy. Ke splnění povinnosti uvést odůvodnění není požadováno, aby orgán oprávněný ke jmenování navíc upřesnil druh vzdělání a dobu odborné zkušenosti nezbytné pro přiznání vyšší platové třídy požadované žalobcem, přičemž přezkum se uskuteční případ od případu.
(viz bod 84)
5. Hodnocení výjimečných kvalifikací úředníka za účelem jeho zařazení do platové třídy nemůže být provedeno abstraktně, ale musí se uskutečnit s ohledem na zaměstnání, pro které je přijat. Soud Společenství nemůže posoudit žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení tím, že přistoupí k podrobnému hodnocení kvalifikací srovnatelných kandidátů, což by mohlo vést k tomu, že by nahradil orgán oprávněný ke jmenování a tím by popřel širokou posuzovací pravomoc, kterou tento orgán disponuje. Krom toho povaha posouzení případ od případu v souladu s čl. 31 odst. 2 služebního řádu v zásadě brání tomu, aby se mohl úředník účinně dovolávat porušení této zásady.
(viz body 94 a 95)
Odkazy:
Soud prvního stupně: Chawdhry v. Komise, výše uvedený, bod 102; Brendel v. Komise, výše uvedený, bod 129; R v. Komise, výše uvedený, bod 104