ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
4. října 2018 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana spotřebitele – Směrnice 2005/29/ES – Článek 2 písm. b) a d) – Směrnice 2011/83/EU – Článek 2 bod 2 – Pojmy ‚obchodník‘ a ‚obchodní praktiky‘ “
Ve věci C‑105/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Administrativen sad – Varna (správní soud ve Varně, Bulharsko), ze dne 16. února 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 28. února 2017, v řízení
Komisija za zaštita na potrebitelite
proti
Evelině Kamenové,
za přítomnosti:
Okražna prokuratura – Varna,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení J. L. da Cruz Vilaça, předseda senátu, E. Levits, A. Borg Barthet (zpravodaj), M. Berger a F. Biltgen, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za německou vládu T. Henzem, M. Hellmannem a J. Techertem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi A. Cleenewerck de Crayencour, Y. Marinovou a G. Goddin, jakož i N. Ruiz Garcíou, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 31. května 2018,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 písm. b) a d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi E. Kamenovou a Komisija za zaštita na potrebitelite (komise na ochranu spotřebitelů, Bulharsko) (dále jen „KZP“), který se týká aktu přijatého touto komisí, jímž E. Kamenové uložila správní pokuty z důvodu, že v inzerátech na prodej zboží zveřejněných na internetových stránkách neposkytla spotřebitelům informace.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2005/29
3 Článek 2 směrnice 2005/29 stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
a) ‚spotřebitelem‘ fyzická osoba, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání;
b) ‚obchodníkem‘ fyzická nebo právnická osoba, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který lze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení;
[…]
d) ‚obchodními praktikami vůči spotřebiteli‘ […] jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli.
[…]“
4 Článek 3 odst. 1 této směrnice zní:
„Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu a po ní.“
Směrnice 2011/83/EU
5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64) stanoví v článku 2:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
1) ‚spotřebitelem‘ fyzická osoba, která ve smlouvách, na které se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;
2) ‚obchodníkem‘ fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná, i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení, za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání v souvislosti se smlouvami, na které se vztahuje tato směrnice;
[…]“
6 Podle svého čl. 3 odst. 1 se tato směrnice „použije za podmínek a v rozsahu uvedeném v jejích ustanoveních na smlouvy uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli“.
7 Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice obsahuje seznam informací, které musí obchodník poskytnout spotřebiteli před tím, než je vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou.
8 Článek 9 odst. 1 téže směrnice stanoví, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě 14 dnů.
Bulharské právo
9 Články 47 a 50 Zakon za zaštita na potrebitelite (zákon o ochraně spotřebitelů) (DV č. 99 ze dne 9. prosince 2005), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „ZZP“), provádějí do bulharského právního řádu články 6 a 9 směrnice 2011/83, které se týkají povinností poskytovat informace u smluv uzavíraných na dálku a informace o právu na odstoupení od smlouvy.
10 Článek 204 ZZP zní následovně:
„Za nedodržení povinnosti poskytnout spotřebiteli informace uvedené v čl. 47 odst. 1, 2, 3, 5, 6 a 7, jakož i v článcích 48 a 49 může být fyzické osobě uložena pokuta ve výši od 100 do 1 000 [bulharských leva (BGN)] a jednotlivým podnikatelům nebo právnickým osobám pokuta ve výši od 500 do 3 000 BGN za každý konkrétní případ.“
11 Článek 207 odst. 1 ZZP stanoví:
„Osobě, která brání spotřebiteli uplatnit právo podle článku 50 odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku nebo mimo obchodní prostory, se za každý konkrétní případ uloží pokuta nebo peněžitá sankce ve výši od 1 000 do 3 000 BGN.“
12 Podle § 13 bodu 2 doplňujících ustanovení k ZZP:
„ ‚Podnikatelem‘ se rozumí každá fyzická nebo právnická osoba, která prodává nebo nabízí k prodeji zboží, poskytuje služby nebo jako součást své obchodní, živnostenské nebo profesní činnosti ve veřejném nebo soukromém sektoru uzavře se spotřebitelem smlouvu, jakož i každý, kdo jedná jejím jménem a na její účet.“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
13 Spotřebitel si zakoupil na internetovém prodejním portálu www.olx.bg hodinky na základě smlouvy uzavřené na dálku. Vzhledem k tomu, že hodinky podle jeho názoru neměly vlastnosti uvedené v inzerátu zveřejněném na tomto portálu, podal stížnost u KZP, když dodavatel hodinek odmítl akceptovat zpětvzetí zboží proti vrácení peněz.
14 Po provedeném šetření KZP konstatovala, že prodávajícím hodinek je E. Kamenova, inzerující na uvedeném portálu pod pseudonymem „eveto-ZZ“. Podle údajů správce internetového portálu www.olx.bg zveřejnil uživatel tohoto označení na tomto portálu celkem osm inzerátů na prodej různého zboží, mezi nimiž byly i hodinky, o které se jedná ve věci v původním řízení.
15 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že KZP po prohlédnutí tohoto portálu konstatovala, že k 10. prosinci 2014 na něm bylo stále zveřejněno osm prodejních inzerátů uživatele s označením „eveto-ZZ“.
16 V rozhodnutí ze dne 27. února 2015 KZP uvedla, že se E. Kamenova dopustila správního deliktu a uložila jí na základě článků 204 a 207 ZZP z důvodu porušení čl. 47 odst. 1 bodů 1, 2, 3, 5, 7, 8 a 12, jakož i článku 50 ZZP několik správních pokut. KZP poukázala na skutečnost, že E. Kamenova v žádném z inzerátů neuvedla jméno, adresu ani e-mailovou adresu obchodníka, celkovou cenu prodávaného zboží včetně daní a poplatků, platební a dodací podmínky a podmínky plnění, právo spotřebitele odstoupit od kupní smlouvy uzavřené na dálku, podmínky, lhůtu a způsob uplatnění tohoto práva, jakož i připomenutí existence zákonné záruky za soulad prodávaného zboží s kupní smlouvou.
17 Evelina Kamenova podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u Rajonen sad Varna (okresní soud ve Varně, Bulharsko). Rozsudkem ze dne 22. března 2016 tento soud uvedené rozhodnutí zrušil z důvodu, že E. Kamenova není obchodníkem ve smyslu § 13 bodu 2 doplňkových ustanovení k ZZP a směrnice 2005/29.
18 Proti tomuto rozsudku podala KZP kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu, kterým je Administrativen sad – Varna (správní soud ve Varně, Bulharsko). Předkládající soud nejprve uvádí, že na internetu dochází k nákupu a prodeji velkých objemů zboží široké spotřeby. Poté připomíná, že cílem směrnice 2005/29 je zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů. V této souvislosti se táže, zda v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy fyzická osoba prodává na internetu relativně velké množství zboží vysoké hodnoty, nemá tato osoba postavení obchodníka ve smyslu směrnice 2005/29.
19 Za těchto podmínek se Administrativen sad – Varna (správní soud ve Varně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je třeba čl. 2 písm. b) a písm. d) směrnice [2005/29] vykládat v tom smyslu, že činnost fyzické osoby, která je zaregistrována na internetovém prodejním portálu a zveřejnila na něm současně osm inzerátů na prodej různého zboží, je činností obchodníka ve smyslu právní definice čl. 2 písm. b), představuje obchodní praktiku vůči spotřebiteli ve smyslu čl. 2 písm. d) a spadá do působnosti směrnice v souladu s jejím čl. 3 odst. 1?“
K předběžné otázce
20 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda lze fyzickou osobu, která na internetovém prodejním portálu zveřejní současně určitý počet inzerátů, v nichž nabízí k prodeji nové i použité zboží, považovat za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29 a zda taková činnost představuje „obchodní praktiku“ ve smyslu čl. 2 písm. d) uvedené směrnice.
21 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska je na Soudním dvoru, aby případně přeformuloval otázky, které jsou mu položeny, a v této souvislosti vyložil všechna ustanovení unijního práva, která vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí o sporech, které projednávají, i pokud nejsou tato ustanovení výslovně zmíněna v otázkách položených těmito soudy Soudnímu dvoru (rozsudek ze dne 19. října 2017, Otero Ramos, C‑531/15, EU:C:2017:789, bod 39 a citovaná judikatura).
22 I když tedy předkládající soud po formální stránce omezil svou otázku na výklad ustanovení směrnice 2005/29, je na Soudním dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, a zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. října 2017, Otero Ramos, C‑531/15, EU:C:2017:789, bod 40 a citovaná judikatura).
23 V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vnitrostátní ustanovení, která jsou relevantní ve věci v původním řízení, tedy články 47 a 50 ZZP, provádějí do bulharského právního řádu články 6 a 9 směrnice 2011/83. Předkládající soud, který se snaží zejména zjistit, zda taková fyzická osoba, jako je fyzická osoba dotčená ve věci v původním řízení, která na internetovém prodejním portálu zveřejňuje současně více inzerátů nabízejících k prodeji nové i použité zboží, může být považována za „obchodníka“ a musí jako taková dodržovat požadavky uvedené v těchto článcích, přitom ve své předběžné otázce žádá pouze o výklad směrnice 2005/29.
24 V této souvislosti je třeba předběžnou otázku předkládajícího soudu chápat tak, že její podstatou je, zda fyzická osoba, která na internetovém prodejním portálu zveřejňuje současně určitý počet inzerátů nabízejících k prodeji nové i použité zboží, může být považována za „obchodníka“ ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29 a článku 2 bodu 2 směrnice 2011/83 a zda taková činnost představuje „obchodní praktiku“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29.
25 Pokud jde zaprvé o pojem „obchodník“, je třeba připomenout, že podle čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29 se obchodníkem rozumí „fyzická nebo právnická osoba, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který lze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení“.
26 Článek 2 bod 2 směrnice 2011/83 pak definuje obchodníka jako „fyzickou nebo právnickou osobu bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná, i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo v jejím zastoupení, za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání v souvislosti se smlouvami, na které se vztahuje tato směrnice“.
27 Pojem „obchodník“ je tedy v rámci směrnic 2005/29 a 2011/83 definován téměř shodně.
28 Jak navíc uvedl generální advokát v bodě 32 svého stanoviska, jak směrnice 2005/29, tak i směrnice 2011/83 jsou založeny na článku 114 SFEU, a sledují tedy tytéž cíle, a sice přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu a zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele v rámci právních a správních předpisů, na něž se vztahují.
29 Je tedy třeba konstatovat, stejně jako to učinil generální advokát v bodě 39 svého stanoviska, že pojem „obchodník“ definovaný v rámci těchto směrnic musí být vykládán jednotným způsobem.
30 V návaznosti na toto upřesnění je třeba uvést, že z formulace čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29 plyne, že unijní zákonodárce koncipoval pojem „obchodník“ mimořádně široce, když jím označuje „jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu“ vykonávající výdělečnou činnost a nevylučuje z jeho působnosti ani subjekty plnící úkoly v obecném zájmu, ani subjekty, které mají veřejnoprávní status (rozsudek ze dne 3. října 2013, Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs, C‑59/12, ECLI:EU:C:2013:634, bod 32).
31 Stejné konstatování platí ohledně čl. 2 bodu 2 směrnice 2011/83, jelikož toto ustanovení, jak bylo připomenuto v bodě 26 tohoto rozsudku, se vztahuje na „každou fyzickou nebo právnickou osobu bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví“ a také, jak bylo uvedeno v bodě 29 tohoto rozsudku, musí být vykládáno analogicky s čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29.
32 Kromě toho ze znění čl. 2 písm. b) směrnice 2005/29 a čl. 2 bodu 2 směrnice vyplývá, že ke kvalifikaci „obchodníka“ je nezbytné, aby dotyčná osoba jednala „za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání“ nebo jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení.
33 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že s ohledem na samotné znění definic obsažených v čl. 2 písm. a) a b) směrnice 2005/29, jakož i článku 2 bodů 1 a 2 směrnice 2011/83 je třeba smysl a rozsah pojmu „obchodník“, který je uvedený v těchto ustanoveních, určit ve vztahu k souvisejícímu, ale opozitnímu pojmu „spotřebitel“, jímž se označuje každý jednotlivec, který nejedná v rámci obchodní nebo podnikatelské činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2013, Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs, C‑59/12, EU:C:2013:634, bod 33 a citovaná judikatura).
34 Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že spotřebitel se vůči obchodníkovi nachází v nerovném postavení, neboť musí být považován za méně informovaného, ekonomicky slabšího a právnicky méně zkušeného než jeho smluvní partner (rozsudky ze dne 3. října 2013, Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs, C‑59/12, EU:C:2013:634, bod 35, a ze dne 17. května 2018, Karel de Grote – Hogeschool Katholieke Hogeschool Antwerpen, C‑147/16, EU:C:2018:320, bod 54).
35 Z toho plyne, že pojem „obchodník“ ve smyslu článku 2 písm. b) směrnice 2005/29 a článku 2 bodu 2 směrnice 2011/83 je funkčním pojmem vyžadujícím posouzení, zda smluvní vztah nebo obchodní praktika spadá do rámce obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání dané osoby (viz obdobně rozsudek ze dne 17. května 2018, Karel de Grote – Hogeschool Katholieke Hogeschool Antwerpen, C‑147/16, EU:C:2018:320, bod 55 a citovaná judikatura).
36 Dotčená fyzická nebo právnická osoba musí tedy k tomu, aby mohla být považována za „obchodníka“ ve smyslu článku 2 písm. b) směrnice 2005/29 a článku 2 bodu 2 směrnice 2011/83 jednat „za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo svobodné povolání“ nebo jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení.
37 Stran otázky, zda taková fyzická osoba, jako je odpůrkyně ve věci v původním řízení, spadá pod pojem „obchodník“ ve smyslu těchto ustanovení, je nutné zdůraznit, jak bylo uvedeno v bodě 50 stanoviska generálního advokáta, že kvalifikace určité osoby jako „obchodníka“ vyžaduje posouzení „případ od případu“. Z toho vyplývá, že předkládající soud bude muset na základě všech skutkových okolností, které má k dispozici, zkoumat, zda taková fyzická osoba, jako je fyzická osoba dotčená ve věci v původním řízení, která na internetovém prodejním portálu zveřejnila současně osm inzerátů nabízejících k prodeji nové i použité zboží, jednala „za účelem obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo svobodného povolání“ nebo jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení.
38 Jak uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, předkládající soud bude muset v rámci tohoto zkoumání především ověřit, zda se prodej prostřednictvím internetového portálu uskutečnil organizovaně, zda bylo účelem tohoto prodeje dosažení zisku, zda má prodávající technické informace a kompetence ohledně výrobků, které nabízí k prodeji a které spotřebitel nutně nemá, a má díky nim vůči uvedenému spotřebiteli výhodnější postavení, zda má prodávající právní status, který mu umožňuje činit akty obchodní povahy, a v jakém rozsahu je internetový prodej nějakým způsobem spojený s obchodní či podnikatelskou činností prodávajícího, zda je prodávající osobou povinnou k DPH, zda prodávající, který jedná jménem určitého obchodníka nebo na jeho účet, nebo prostřednictvím jiné osoby jednající jeho jménem nebo v jeho zastoupení, získává odměnu nebo jinou výhodu, zda prodávající nakupuje nové nebo použité zboží za účelem jeho dalšího prodeje, čímž tato činnost získává pravidelnost, opakovanost nebo souběžnost s jeho obchodní činností, zda je prodávané zboží stejného druhu nebo stejné hodnoty, zejména v případě, kdy se nabídka týká omezeného počtu zboží.
39 Je třeba poznamenat, že kritéria uvedená v předchozím bodě nejsou taxativní ani výlučná, takže splnění jednoho nebo více těchto kritérií v zásadě samo o sobě neurčuje, zda lze internetového prodejce kvalifikovat jako „obchodníka“.
40 Pouhá skutečnost, že je prodejem sledováno dosažení zisku nebo že určitá osoba zveřejňuje na internetovém prodejním portálu současně určitý počet inzerátů nabízejících k prodeji nové či použité zboží nepostačuje sama o sobě ke kvalifikaci této osoby jako „obchodníka“ ve smyslu článku 2 písm. b) směrnice 2005/29 a článku 2 bodu 2 směrnice 2011/83.
41 Pokud jde zadruhé o otázku, zda taková činnost fyzické osoby, jako je činnost odpůrkyně ve věci v původním řízení, představuje „obchodní praktiku“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury definuje toto ustanovení použitím zvláště široké formulace pojem „obchodní praktiky“ jako „jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli“ (viz rozsudek ze dne 19. září 2013, CHS Tour Services, C‑435/11, EU:C:2013:574, bod 27 a citovaná judikatura).
42 K tomu, aby tedy byla dotčená činnost považována za „obchodní praktiku“ ve smyslu uvedeného ustanovení, je třeba ověřit, že tato činnost může být kvalifikována jako „praktika obchodní povahy“, to znamená, že musí vycházet ze strany „obchodníka“, a dále, že je tato činnost jednáním, opomenutím, chováním, prohlášením nebo obchodní komunikací „přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktů spotřebiteli“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. října 2013, RLvS, C‑391/12, EU:C:2013:669, bod 37).
43 Z výše uvedeného vyplývá, že na existenci „obchodní praktiky“ ve smyslu směrnice 2005/29 lze usuzovat pouze tehdy, pokud tato praktika vychází od „obchodníka“, který je definován v článku 2 písm. b) této směrnice.
44 Je přitom třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 40 tohoto rozsudku, že pouhá skutečnost, že je prodejem sledováno dosažení zisku nebo že určitá osoba zveřejňuje na internetovém prodejním portálu současně určitý počet inzerátů nabízejících k prodeji nové či použité zboží, nemůže sama o sobě postačovat ke kvalifikaci této osoby jako „obchodníka“ ve smyslu tohoto ustanovení. Z toho vyplývá, že taková činnost, jako je činnost dotčená ve věci v původním řízení, nemůže být kvalifikována jako „obchodní praktika“ ve smyslu článku 2 písm. d) směrnice 2005/29.
45 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 2 písm. b) a d) směrnice 2005/29 a článek 2 bod 2 směrnice 2011/83 musí být vykládány v tom smyslu, že takovou fyzickou osobu, která na internetovém prodejním portálu zveřejní současně určitý počet inzerátů, v nichž nabízí k prodeji nové i použité zboží, jako je odpůrkyně ve věci v původním řízení, lze považovat za „obchodníka“ a takovou činnost kvalifikovat jako „obchodní praktiku“ pouze tehdy, pokud tato osoba jedná za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo svobodné povolání, což musí ověřit s ohledem na všechny relevantní okolnosti projednávaného případu předkládající soud.
K nákladům řízení
46 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Článek 2 písm. b) a d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) a čl. 2 bod 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, musí být vykládány v tom smyslu, že takovou fyzickou osobu, která na internetovém prodejním portálu zveřejní současně určitý počet inzerátů, v nichž nabízí k prodeji nové i použité zboží, jako je odpůrkyně ve věci v původním řízení, lze považovat za „obchodníka“ a takovou činnost kvalifikovat jako „obchodní praktiku“ pouze tehdy, pokud tato osoba jedná za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo svobodné povolání, což musí ověřit s ohledem na všechny relevantní okolnosti projednávaného případu předkládající soud.
Podpisy.