ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

17. prosince 2015

Věc F‑95/14

Olivier Seigneur

v.

Evropská centrální banka (ECB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Členové výboru zaměstnanců – Odměňování – Plat – Dodatečné zvýšení platu – Způsobilost“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 36.2 protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU, kterou se O. Seigneur domáhá v podstatě zrušení rozhodnutí, kterým mu Evropská centrální banka (ECB) odmítla přiznat dodatečné zvýšení platu v roce 2014, a dále toho, aby mu byla přiznána náhrada majetkové a nemajetkové újmy, kterou podle svého názoru utrpěl.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí výkonné rady Evropské centrální banky o neposkytnutí dodatečného zvýšení platu O. Seigneurovi v roce 2014, přijaté dne 25. února 2014, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská centrální banka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené O. Seigneurem.

Obsah

1.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zvláštní opravný prostředek – Žaloba směřující proti rozhodnutí o zamítnutí tohoto zvláštního opravného prostředku – Přípustnost

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 41)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Odměňování – Dodatečná zvýšení platu – Podmínky způsobilosti – Absolutní nemožnost získání pro zaměstnance vykonávajícího činnosti zástupce zaměstnanců po celé referenční období – Nepřípustnost – Porušení práva na rovné zacházení

(Listina základních práv Evropské unie, články 20, 21, 27 a 28; Evropská centrální banka, administrativní oběžník č. 1/2011, čl. 2 odst. 3)

1.      Pokud jde o žalobu zaměstnance Evropské centrální banky obsahující návrhová žádání směřující proti rozhodnutí o zamítnutí jeho zvláštního opravného prostředku, není namístě tato návrhová žádání zkoumat autonomně, jelikož jejich jediným účinkem je předložit k soudnímu přezkumu akty nepříznivě zasahující do právního postavení, proti kterým byla podána žádost o přezkum před zahájením soudního řízení.

(viz bod 34)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, EU:C:1989:8, bod 8

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 18. května 2006, Corvoisier a další v. ECB, F‑13/05, EU:F:2006:35, bod 25

2.      Pokud jde o dodatečné zvýšení platů poskytnuté zaměstnancům Evropské centrální banky, jejichž výkonnost byla ve dvou ze tří let předcházejících rozhodnutí o přiznání takového zvýšení hodnocena jako vynikající vzhledem k tomu, že podle čl. 2 odst. 3 administrativního oběžníku č. 1/2011, týkajícího se uvedených zvýšení, je zástupce zaměstnanců diskriminován, jelikož je pro něho absolutně nemožné doložit druhý rok vynikající výkonnosti z důvodu výkonu činnosti zástupce zaměstnanců na plný úvazek po dobu tří dotčených let, je toto ustanovení protiprávní. V tomto ohledu nelze platně tvrdit, že dotyčný využívá svého práva na uvolnění z práce za účelem výkonu svých funkcí ve výboru zaměstnanců na základě osobní volby. Jak plyne z článků 27 a 28 Listiny základních práv Evropské unie, volba domáhat se uvolnění z práce za účelem výkonu pověření zastupovat zaměstnance je totiž jedním ze základních práv.

Mimoto výkon základního práva na rovné zacházení, které je zakotvené články 20 a 21 Listiny, nemůže být omezen právní úpravou, která zástupce zaměstnanců znevýhodňuje a diskriminuje oproti ostatním zaměstnancům, přestože tato omezení nejsou nezbytná ani nepřispívají k cíli obecného zájmu a neplní potřeby ochrany práv nebo svobod jiných osob.

Vzhledem k tomu, že je přitom situace zástupce zaměstnanců a zaměstnance věcně odlišná, nemůže být proto s těmito zacházeno stejně, a mohou na ně tedy být uplatňovány pouze podmínky způsobilosti pro dodatečné zvýšení zohledňující rozdílné postavení zaměstnanců a jejich zástupců, přičemž by těmto zástupcům mělo být stejně jako všem ostatním zaměstnancům umožněno doložit druhý rok vynikající výkonnosti za tříleté období, přestože se rozhodnou vykonávat na plný úvazek po dobu delší jednoho roku funkce ve výboru zaměstnanců.

(viz body 59 až 62 a 68)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudek ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, C‑550/07 P, EU:C:2010:512, body 54 a 55 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 2. prosince 2014, Migliore v. Komise, F‑110/13, EU:F:2014:257, bod 40