ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetího senátu)
8. července 2015
Věc F‑34/14
DP
v.
Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ACER – Smluvní zaměstnanec – Neprodloužení smlouvy – Žaloba na neplatnost – Přípustnost žaloby – Námitka protiprávnosti čl. 6 odst. 2 OPO ACER ve smyslu čl. 85 odst. 1 PŘOZ – Žaloba na náhradu škody – Oznámení – Nemajetková újma – Náhrada škody“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se DP domáhá jednak zrušení rozhodnutí ze dne 20. prosince 2013, jí kterým ředitel Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) odmítl obnovit smlouvu DP a jednak uložení povinnosti ACER zaplatit částku ve výši 10 000 eur jako náhrady nemajetkové újmy, kterou údajně utrpěla.
Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 20. prosince 2013, kterým ředitel Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů odmítl obnovit smlouvu DP, se zrušuje. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů je povinna zaplatit DP částku 7 000 eur. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení vynaložené DP.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Předcházející stížnost – Pojem – Kvalifikace spadající do posouzení soudu
(Služební řád, čl. 90 odst. 2)
2. Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce – Doba trvání smlouvy – Posuzovací pravomoc orgánu – Omezení interním rozhodnutím s obecnou působností – Přípustnost – Meze
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 85 odst. 1)
3. Úředníci – Služební řád – Obecná prováděcí ustanovení – Pravomoc orgánů – Meze
(Služební řád, článek 110)
1. Přesná právní kvalifikace dopisu nebo sdělení závisí pouze na posouzení soudu, a nikoli na vůli účastníků řízení. Dopis, jehož prostřednictvím úředník jednoznačně projevuje vůli zpochybnit rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do jeho postavení, ač výslovně nepožaduje zrušení dotčeného rozhodnutí jeho autorem ab initio, představuje stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu. V tomto ohledu má obsah aktu přednost před jeho formou.
(viz body 28 a 29)
Odkazy:
Soudní dvůr: rozsudek Politi v. Evropská nadace odborného vzdělávání, C‑154/99 P, EU:C:2000:354, bod 16
Soud pro veřejnou službu: rozsudek Mendes v. Komise, F‑125/11, EU:F:2013:35, bod 34 a citovaná judikatura
2. Ačkoli čl. 85 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců upravuje možnost druhého prodloužení smlouvy, nejedná se o nárok dotyčného ani o záruku jisté kontinuity zaměstnání, ale o možnost ponechanou na úvaze orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv. Orgány mají totiž široký prostor pro uvážení při organizaci své vnitřní struktury v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny, a v rámci přidělování zaměstnanců na pracovní místa, které mají k dispozici, s ohledem na tyto úkoly, za podmínky, že se toto přidělování uskutečňuje v zájmu služby.
Článek 6 odst. 2 rozhodnutí správní rady Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů o přijetí obecných prováděcích ustanovení upravujících přijímání a zaměstnávání smluvních zaměstnanců v uvedené agentuře nicméně podmiňuje možnost získání druhého prodloužení smlouvy na dobu neurčitou podmínkou sine qua non, podle níž původní smlouva a první prodloužení musí být o celkové délce nejméně pěti let. Pokud by nebyla tato podmínka splněna, je jakákoli možnost prodloužení, na žádost i ex officio, obligatorně vyloučena.
Platím přitom, že když jsou orgán nebo agentura oprávněny přijímat obecná prováděcí ustanovení, kterými se doplňují nebo provádějí ustanovení služebního řádu nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců, která jsou hierarchicky nadřazená a závazná, nemůže příslušný orgán jednat contra legem zejména přijetím ustanovení, jejichž použití by bylo v rozporu s účelem ustanovení služebního řádu nebo by je zbavilo veškerého užitečného účinku, ani se zprostit povinnosti dodržovat obecné právní zásady, jako jsou zásada řádné správy, zásada rovného zacházení a ochrana legitimního očekávání.
Článek 6 odst. 2 uvedeného rozhodnutí omezuje oblast působnosti čl. 85 odst. 1 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, neboť stanoví dodatečnou podmínku prodloužení smlouvy smluvního zaměstnance ve smyslu článku 3a pracovního řádu ostatních zaměstnanců, která pro tento pracovní řád není stanovena a brání výkonu posuzovací pravomoci svěřené administrativě, aniž by takové omezení mohlo být objektivně odůvodněno zájmem služby. Bez výslovného zmocnění v tomto směru nemůže takové interní rozhodnutí s obecnou působností přijaté agenturou, jako je rozhodnutí týkající se obecných prováděcích ustanovení, platně omezit rozsah výslovného pravidla stanoveného služebním řádem nebo pracovním řádem ostatních zaměstnanců.
(viz body 51 až 53 a 56)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: rozsudky Komise v. Petrilli, T‑143/09 P, EU:T:2010:531, body 31 a 34 až 36 a citovaná judikatura, a Komise v. Macchia, T‑368/12 P, EU:T:2014:266, body 49 a 60
3. Obecná prováděcí ustanovení přijatá podle čl. 110 prvního pododstavce služebního řádu mohou stanovit kritéria, kterými se má řídit administrativa při výkonu diskreční pravomoci nebo při konkretizaci významu ustanovení služebního řádu, která nejsou jasná. Tato obecná prováděcí ustanovení nemohou nicméně zpřesněním jasného ustanovení služebního řádu platně zúžit rozsah působnosti použití služebního řádu nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců ani stanovit pravidla, která by se odchylovala od ustanovení vyšší právní síly, jako jsou ustanovení služebního řádu a PŘOZ nebo obecné právní zásady.
(viz bod 54)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky Brems v. Rada, T‑75/89, EU:T:1990:88, bod 29 a citovaná judikatura, a Ianniello v. Komise, T‑308/04, EU:T:2007:347, bod 38 a citovaná judikatura